Cesty minulosti II: Mrtvý cit 01

19. června 2017 v 8:56 | IceSun685 |  Cesty minulosti II: Mrtvý cit
Jak jste podle názvu jistě poznali, tak tahle povídka navazuje na děj popsaný v povídce Naivita mládí (takže doporučuju přečíst). Pokud to tedy máte za sebou, tak přeji příjemné čtení. ;)
Mmch děj se odehrává přibližně rok po událostech v předchozí povídce.


Hashirama se zhluboka nadechl, když si prohlížel škody, které na vesnici napáchal nepřátelský útok. Posledních několik týdnů bylo pro jeho klan dost těžkých. Kromě problémů s Uchihy se dostali do sporu s dalším klanem a oba nepřátelé se střídali v decimování klanu Senju. Hashirama dost silně pochyboval, že by se domluvili, ale několik útoků po sobě stačilo k tomu, aby z jejich nejnovějšího domova zbyly jen trosky.
Plachty stanů byly roztrhané, zásoby jídla shořely a většina užitkových věcí, jako například talíře, nebo kotlíky, byla rozbitá. Mnohem horší ale byly ztráty na životech. Většina ninjů byla zraněná a o moc líp na tom také nebyli ani ostatní členové klanu. Situace byla tak zoufalá, že by byl Hashirama neustále v depresi, kdyby na ni měl čas.
Tohle byla zvláštní chvilka, kdy to teoreticky bylo možné, ale mladík věděl, že to ani nestojí za to, protože ho brzy zase někam zavolají.

Senju Butsuma nebyl příliš šťastný, když stál ve svém stanu, do kterého svítilo slunce třemi velkými dírami. Nabízel už jen minimální soukromí, ale pořád to bylo lepší, než kdyby měl temné časy probírat ve středu vesnice před zraněnými. Proto si také nechal své syny zavolat sem.
Ten mladší už dorazil a tak vůdce klanu čekal jen na Hashiramu, který se právě s ponurým výrazem dostavil.
Vůdce klanu si oba mladíky prohlédl. Jejich zbroje nebyly vyčištěné a ta Tobiramova se pomalu ale jistě rozpadala úplně. Celkově nevypadali o nic líp, než zbytek klanu. Na jejich tvářích byl vážný, ale odhodlaný výraz. Oni si nemohli dovolit dávat najevo slabost. Zbytek klanu na ně koneckonců spoléhal.
"Mám pro vás úkoly." řekl jim otec vážným hlasem a oba mladíci přikývli.
Butsuma se nejprve podíval na svého světlovlasého syna, který jeho pohled opětoval, než pokračoval: "Chci, aby sis vzal pět průzkumníků a našel vhodné místo pro nový tábor."
Oba bratři se na něj překvapeně podívali. Podobný rozkaz se až příliš podobal útěku, což jejich otec nesnášel. Ani jeden z nich se ovšem nepřel.
Jejich otec se tedy otočil na Hashiramu a vydal další příkaz: "Zvědové mi nahlásili, že zhruba půl dne cesty od nás je osada. Podle jejího popisu je plná starců a někteří z nich byli identifikováni staršími zvědy jako vysloužilí bojovníci klanu Uchiha. Podle všeho je to místo, kam odchází jejich starší."
"Mám ho prozkoumat?" zeptal se poněkud zmateně Hashirama a jeho otec si odfrkl. Jeho syn byl příliš změkčilý.
"Chci, aby sis vybral deset bojovníků, se kterými půjdeš vesnici vyvraždit." prohlásil vůdce klanu chladně a Hashirama ztuhl. Bojovat proti nepřátelským ninjům v bitvě byla jedna věc, ale provést genocidu na lidech příliš starých nebo zmrzačených na to, aby se těchto bojů mohli účastnit s požadovaným efektem a bránit se, bylo něco úplně jiného. Tobirama vedle něj mlčel s poměrně lhostejným výrazem, který jeho bratra občas děsil. Za poslední rok se světlovlasý mladík hodně změnil, alespoň podle Hashiramova názoru. Nebyl příliš sdílný a poslední dobou byl hodně chladný a uzavřený. Tobirama byl vždy méně soucitný, než Hashirama, ale poslední dobou měl bratr pocit, že už mu žádný nezbyl. Tobirama nikdy nešetřit své soupeře, ale zvlášť poslední dobou byl hodně nemilosrdný v boji a neprojevoval soucit ani se členy svého klanu. Hashirama měl dokonce pocit, že ho nijak zvlášť netrápilo, když museli ukončit život zraněného člena klanu, protože nebyla naděje na jeho uzdravení. Tobirama ani neměl moc pochopení s truchlením pozůstalých a nad mrtvými členy klanu Senju jen vrtěl nespokojeně hlavou, jako by to byly jen figurky, se kterými se počítalo ve strategii, a ne jeho společníci a přátelé. Hnědovlasý mladík by o něm rozhodně neřekl, že je zlý nebo krutý, ale zdálo se, že se na svět dívá s cynizmem a pocitem, že je odporný. Také se nezdálo, že by mu na ostatních příliš záleželo. Hashirama byl za poslední dobu jediným, na koho se bratr usmál, nebo se zajímal, jestli je v pořádku. To jediné Hashiramu alespoň trochu uklidňovalo.
Teď se ovšem nezdálo, že by ho Tobirama měl v plánu nějak podržet před otcem. I tak se ovšem mladík odhodlal k otázce: "Je to nutné, otče?"
Vůdce klanu se zamračil, zatímco Tobiramova tvář neprozrazovala vůbec nic.
"Chci, abyste následně vzali všechno jen trochu použitelné. Především jídlo, oblečení a další potřebné věci, takže to je nutné, synu." řekl jeho otec přísně. Měli z nich být obyčejní vrazi a zloději. Zoufalá doba si ovšem žádala zoufalé činy. Uchihové jistě předpokládali, že k něčemu takovému časem dojde a své starší nechali svému osudu. Hashirama se ale s tím vědomím necítil o nic líp. Vzpomněl si také na svůj sen o světě, kde se podobné věci neděly. Sen o vesnici, kde spolu ninjové žijí v míru a navzájem se chrání a starají o ty, kteří to potřebují. Ten sen sdílel s chlapcem z klanu Uchiha na němž se měl dopustit tohoto zločinu.
'Co by si asi Madara pomyslel, kdyby věděl, že to já povedu tuhle genocidu?' napadlo mladíka a jeho svědomí bylo plné výčitek, i když zatím ještě nic neudělal. Nejspíš k tomu ale stačila už jen jeho odpověď: "Jistě, otče."



Tak povídka nezačíná moc optimisticky, ale vzhledem k době, ve které se odehrává, na tom není nic až tak zvláštního. Nakonec dětskou naivitu (alespoň tu Tobiramovu) jsme opustili v minulé povídce. ;)

---------------------------------------------------------------------Další díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | Čtvrtek v 22:40 | Reagovat

Byl by hřích to neokomentovat, omlouvám se za zpoždění, povídku jsem si přečetla v den, kdy vyšla, ale až teď jsem se ji dokopala okomentovat! :)
Paráda, konečně se dozvím, zas něco nového o našich čtyřech... pěti? hrdinech... :D Jsem zvědavá na další dílky, Oreo, jen tak dál...
Jinak když jsem viděla tvoji povídku a i u Pariah přibil nový dílek povídce Můj milovaný nepřítel, taky jsem se dokopala k tomu vydat další díl! :D jéj, takže děkuji! :)

2 IceSun685 IceSun685 | Pátek v 8:42 | Reagovat

[1]: Jsem moc ráda, že jsi mi napsala komentář, myslím, že u už přečtených povídek to moc lidí nedělá, takže si ho o to víc vážím. :-)
Jinak tedy doufám, že se ti podívka bude líbit. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama