Jednoduchá biologie 41

10. června 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Ve středu ráno jsem neměla o nic lepší náladu, než včera a tak jsem se došourala do školy a rovnou jsem zapadla do lavice. Nebylo mi ovšem souzeno, abych měla svůj klid, protože se mi před lavicí zjevil jako duch Sakurai-kun.
Stál přímo před mojí lavicí, ale když jsem se na něj podívala tak to vypadalo, že uteče.
"Potřebuješ něco?" zeptala jsem se a z mladíka nejprve vypadlo: "Sumimasen!"
Překvapeně jsem nadzvedla obočí, které nahoře tak nějak zůstat muselo, protože mladík spustil: "Sumimasen, že tě zdržuju."
"V pořádku." řekla jsem s marným pokusem o úsměv. Když jsem tak nad tím přemýšlela, tak jsem s ním nikdy pořádně nemluvila.
"Já…" zakoktal Sakurai-kun a já jsem bojovala s povzdechnutím. "Totiž, Aomine-kun…" ozval se znovu a já jsem zpozorněla.

"Co je s ním?" zeptala jsem se, když už jsem nevydržela být trpělivá. Ozvala se proto další dávka omluv. Nechala jsem tedy Sakuraie-kun, aby mi je všechny řekl v naději, že se pak dostane k tomu, co mě zajímalo.
"Aomine-kun bude mít narozeniny." prohlásil a já jsem tedy přikývla. Nebylo potřeba na to nic říkat. Určitě nepřišel jen proto, aby mi to oznámil. Rozhodně to ale byla zajímavá informace, které bych mohla využít. Nakonec nemohla jsem nic pokazit tím, že bych mu popřála. Na druhou stranu to ale mohlo být poněkud hloupé.
"No my mu chystáme oslavu." řekl dál Sakurai-kun a já jsem opět přikývla. Zdálo se, že mu ta komunikace šla nějak líp, když jsem na něj nemluvila.
"Aomine-kun chtěl, abych tě pozval." prohlásil mladík a dost mě tím překvapil. Na jednu stranu mě to velice potěšilo, protože to mohlo znamenat, že si o mně nemyslí, že jsem otravná, ale na tu druhou jsem se zkrátka musela zeptat: "A proč mě nepozval sám?"
"Sumimasen! Já jsem… sumimasen… já jsem prozradil, že ta oslava bude… sumimasen!" drmolil Sakurai-kun a já jsem absolutně nepochopila, o co jde.
Chvilku jsem tedy počkala, aby se uklidnil, a pak jsem zformulovala ty střípky informací do otázky: "Kdo neměl vědět, že ta oslava bude?"
"Aomine-kun… sumimasen!" ozval se hned Sakurai-kun a já jsem byla ještě o něco zmatenější.
"Takže ta oslava je překvapení?" zeptala jsem se nejistě. Z mladíka se toho moc smysluplného dostat nedalo.
"Hai… sumimasen!" odpověděl mi Sakurai-kun. Zřejmě to byl důvod, proč mě nezval Aomine-kun. Když o oslavě nemá vědět, tak mě jen těžko může pozvat. O to ale bylo divnější, že mi Sakurai-kun prozradil, že ho poslal Aomine-kun.
"Takže tu oslavu organizuješ ty?" zeptala jsem se, i když jsem měla neblahý pocit, že odpověď bude ne.
"To Momoi-san… sumimasen…" ozvalo se podle očekávání a tak jsem položila už připravenou otázku: "A ona ví, že jsi mě pozval?" To jméno mi bylo poněkud povědomé, ale nebyla jsem si jistá odkud. Mohla by to být ta holka, kterou jsem potkala, než jsme jeli na chatu? Ta kamarádka Aomineho-kun?
Mladík nešťastně zavrtěl hlavou. Dívka nejspíš ani nevěděla, že tajná oslava už tak tajná zase není. Na jednu stranu mi jí bylo líto a říkala jsem si, jestli bych jí to neměla říct, ale na té druhé tu byl Aomine-kun… Kdybych ho práskla, tak by se na mě jistě zlobil a to jsem v žádném případě nechtěla. Bylo to poněkud dilema, ale tu holku jsem vlastně ani neznala…
"Asi bys jí to měl říct." podotkla jsem. Nebyla jsem rozhodnutá, jestli by dívka měla vědět, že se to provalilo, ale určitě by měla vědět o mně.
"No ale…" zakoktal mladík a začal se zase omlouvat. Zřejmě nevěděl jak mou přítomnost oznámit Momoi-san, aniž by prozradil Aomineho-kun.
"Můžeš jí říct, že jsi nás viděl se bavit nebo něco podobného." navrhla jsem.
"Podobného?" vypadlo ze Sakuraie-kun skoro plačtivě a tak jsem to upravila: "Řekneš jí, že jsi nás viděl, jak se spolu bavíme, a měl jsi pocit, že se přátelíme, tak jsi mě pozval, jo?"
Mladík pomalu přikývl a zdálo se, že se mu poměrně ulevilo. Já jsem ale měla pocit, že jsem diktátor a taky blbý pocit, že budeme lhát Momoi-san. Zvláštní že ještě před měsícem bych s radostí potopila Aomineho-kun. Teď jsem se cítila ještě provinileji.
"Hlavně jí neříkej, že to máš ode mě." podotkla jsem a Sakurai začal rychle přikyvovat. Mladík byl mizerný v komunikaci, ale nebyl hloupý. Alespoň tedy podle známek.
"Hai… arigato." ozval se ještě a já jsem přikývla. Pak jsem si ale vzpomněla, že nevím něco dost podstatného: "A kdy bude ta oslava?"
"V sobotu." prohlásil nejprve Sakurai-kun a když zůstal mlčet, tak jsem se ještě zeptala: "A v kolik?"
Mladík se nad tím nejprve zamyslel, ale pak řekl: "No nejdřív jdeme všichni na basket… sumimasen."
"Dobře, tak v kolik je basket?" zeptala jsem se a už to začínalo být příšerně otravné.
"Od dvou v tělocvičně nižší střední Teiko." odpověděl Sakurai-kun. Kde je Teiko jsem sice věděla, ale s tělocvičnou to už bylo horší. Nějak to ale snad najdu.
"Beru na vědomí." podotkla jsem a pak mě napadlo ještě něco: "Zeptej se taky Momoi-san, jestli nebude s něčím potřebovat pomoct."
"Hai." přikývl mladík, na kterého to už zřejmě začínalo být trochu moc. Sakurai-kun pak konečně odešel a tak jsem se mohla v klidu zamyslet nad tou oslavou. Možná bych mohla Aominemu-kun koupit dárek, jen mě bohužel nenapadalo nic, co by se mu líbilo.

Vybrání dárku se nakonec ukázalo ještě těžší, než jsem myslela. Strávila jsem zbytek dne procházením obchodů a taky přemýšlením na procházce s Ayou. Na nic rozumného jsem ale nepřišla. Nikdy jsem nekupovala dárek pro kluka jen pro tátu. Ti dva si ovšem moc podobní nebyli, takže mi to příliš nepomohlo. Navíc jsem ani nevěděla, jestli dárek koupit mám. Nebyla to v Japonsku zrovna běžná praxe, ale kdybych měla být jediná bez dárku, tak bych se hanbou propadla.
Dnešní den jsem tak usínala s dost smíšenými pocity.



Tak a hrdinka je pozvaná na oslavu, jak myslíte, že se to bude zamlouvat Momoi?

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama