Jednoduchá biologie 43

24. června 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Nějakou dobu jsme čekali v hale a byli při tom naprosto potichu. Někteří z kluků přešlapovali na místě a já byla nervózní hlavně z toho, kolik tu bylo kluků. Nikdy jsem nebyla v čistě mužské společnosti a tak jsme se cítila nesvá.
Potom jsme uslyšeli tlumené: "Už jsme tady.", kterým nás nejspíš chtěla Momoi-san varovat a tak se všichni narovnali a připravili. Dveře do tělocvičny se v zápětí otevřely a všichni jsme zakřičeli: "Všechno nejlepší." Nebylo to načasované úplně dobře, ale co už.
Aomine-kun nejdřív nevypadal vůbec překvapeně, ale pak se o překvapený výraz přece jen pokusil a řekl: "A-hoj."
Sakurai-kun pak k němu přispěchal a podal mu tašku s omluvou a slovy: "Tvoje věci ze skříňky…"
"Aka-chin?" ozval se ten velký kluk s fialovými vlasy a hrozným jménem. Neměla jsem ovšem nejmenší tušení, na koho mluví.
"Proč s náma přišla hrát i ona?" zeptal se a ukázal na mě prstem. Já jsem jen doufala, že nebudu muset vážně hrát.
"Ukazovat není slušné." podotkl rudovlasý mladík a stáhl mu ruku k zemi, což jsem docela obdivovala, protože já bych si rozhodně na takového obra netroufla. Potom mladík podotkl: "Ale odpověď neznám. Předpokládám, že ji pozvala Momoi, můžeš se zeptat jí."

"Pozval ji Ryo." podotkl Aomine-kun a mě okamžitě napadlo, že tohle dost pokazil.
"Jak tohle víš, Aominecchi?" zareagoval jako první Kise-kun. Mladík byl zřejmě spíš ten typ, co se raději zeptá, než aby se nad tím zamyslel.
"To zjistíš, jen když mě porazíš!" vypadlo z Aomineho-kun a já jsem přemýšlela, jestli to šlo zvládnout ještě hůř. Hned potom se taky rozběhl někam pryč a já jsem jen předpokládala, že do šaten.
Každému už ovšem muselo dojít, jak to je. Jen jsem doufala, že nikomu nedojde, kolik toho vím já.
"Hm… to jsem vůbec nepochopil." prohlásil ten s fialovými vlasy a já jsem zůstala koukat.
"Aomine zřejmě řekl Sakuraiovi, aby Nakaharu pozval." osvětlil mu to Akashi-kun a Sakurai-kun se začal omlouvat.
"Půjdeme se taky převléct?" ozval se Kagami-kun, kterého to zřejmě nijak zvlášť nezajímalo a otočil se na Kuroka-kun, který ale nijak zvlášť nereagoval.
"Mine-chin chtěl, aby hrála s námi?" ozval se ještě ten obr a Midorima-kun si povzdechl a vykročil k šatnám, takže se k němu přidal i Kagami-kun.
"Nemyslím si, že s námi bude hrát." podotkl Akashi-kun a podíval se na mě.
"Trefa." vypadlo tedy ze mě a on se pak vydal k šatnám, což bylo jakýmsi spouštěčem pro ostatní.
Zůstala jsem tedy s Momoi-san, která se zdála dost naštvaná.
"V pořádku?" zeptala jsem se jí a jen jsem se modlila, abych to ještě nějak neslízla.
Momoi-san si povzdechla a pak z ní vypadlo: "Dala jsem si s tím spoustu práce a je to k ničemu."
"Nemyslím si, že by to bylo k ničemu." snažila jsem se ji uchlácholit. "To, že se o oslavě dozvěděl dřív, přece neznamená, že si to neužije a nebude ti vděčný."
"Asi máš pravdu." povzdechla si dívka, kterou očividně pořád trápila prozrazená oslava: "I tak mě ale rozčiluje, že mi lhal."
"Asi nechtěl, abys byla zklamaná, že překvapení nevyšlo." podotkla jsem, i když jsem ve skutečnosti nevěděla, proč tajil, že o tom ví. Tohle mi ovšem přišlo nejpravděpodobnější.
Momoi-san ještě chvilku zůstávala zkroušená, ale pak podotkla: "Máš pravdu. Užijeme si to, i když to nebylo překvapení."
"Takže oni teď budou hrát?" zeptala jsem se a dívka s úsměvem přikývla.
"Je jich osm, takže to bude čtyři na čtyři." řekla a vytáhla z tašky žluté rozlišováky. Zdálo se, že už se s tím částečně smířila a myšlenka na hru se jí zamlouvala, i když na sobě taky neměla věci na sport.
"A my?" připomněla jsem jí. Momoi-san se nejprve zamyslela a pak řekla: "No já budu dělat rozhodčího, ale pokud chceš, tak můžeš počítat body."
"Nejsem si jistá, že vím, jak se to dělá." podotkla jsem, i když jsem plánovala tajit svou neznalost pravidel, co nejdéle.
Dívka chvíli vypadala docela překvapeně, ale pak to zřejmě vstřebala a řekla: "Když dá některý tým koš, tak se mu připisují body od jedné do tří. Záleží, o jaký koš jde."
Osobně jsem viděla jen dva koše a moje představa o hře spočívala v tom, že jeden z nich by se měl bránit, takže jsem nechápala, jak může být rozdíl v bodech, když hází pořád na tu samou obruč, proto jsem taky řekla: "Myslím, že bys to raději měla dělat ty, Momoi-san. Nechtěla bych špatným počítáním pokazit hru."
"Dobře." přikývla dívka trochu váhavě. Očividně mě nechtěla do ničeho nutit.
"Jen mi řekni, kam si mám sednout, abych nepřekážela." podotkla jsem a tak mě dívka vzala k lavici, která stála u zdi. Byl to vůbec jediný nábytek v tělocvičně. Momoi-san si k němu také dala tašku a na ostatní jsme tedy čekaly raději v tichosti.
První přišel Aomine-kun a tak jsem trochu znervózněla.
"Je bezva, že jsi přišla." řekl mi a já jsem vymyslela jen úsměv a přikývnutí. Přišlo mi divné poděkovat mu za pozvání vzhledem k okolnostem. Mladík se navíc obrátil na Momoi-san a tak jsem doufala, že se jí omluví.
"Slyšel jsem o oslavě mluvit Tetsua." prohlásil Aomine-kun místo omluvy a dívka jen podotkla: "Fajn." a raději odešla. Nebyla jsem si úplně jistá, kam jde, ale na okamžik převážilo naštvání nad studem a tak jsem se zvedla z lavečky a stoupla jsem si na špičky, abych mu mohla zašeptat: "Mohl bys přidat omluvu za to, že jsi jí lhal."
"Moc ti to sluší." zašeptal Aomine-kun, když se na mě otočil, a já si založila ruce na prsou. Jen moje zvednuté obočí se ptalo, jestli to myslí vážně.
"Povím jí to, až bude příležitost." slíbil mi Aomine-kun a já jsem se tedy znovu posadila na lavičku se slovy: "Čím dřív tím líp."
Aomine-kun na to nic neřekl a jen se posadil hned vedle. Osobně jsem sice doufala, že se půjde omluvit hned, ale očividně jsem s tím nic nezmohla. Navíc už se k nám blížil Kagami-kun a tak jsem se snažila o neutrální výraz.
Kluci se hned začali špičkovat, kdo je lepší, ale já jsem se spíš soustředila na skutečnost, že se vrací Momoi-san a stejně tak se objevil zbytek hráčů. Basketbal tedy podle všeho mohl začít.
Osobně jsem z něj ale měla dost smíšené pocity. Jednak jsem tomu nerozuměla a navíc jsem se k porozumění nijak zvlášť nepřiblížila.
Kluci hráli celkem dvanáct zápasů po deseti minutách, aby se prostřídaly týmy. Momoi-san vždy vylosovala čtyři kluky, kterým dala rozlišováky. Ani po dvanácti hrách jsem si ale nebyla jistá, co si mám o některých myslet. Hlavní pozitivum na tom bylo jen to, že když se oslovovali, tak jsem si udělala částečně pořádek ve jménech a osloveních. Také jsem si už pamatovala i jméno fialovovlasého mladíka, které bylo Murasakibara. Ten kluk skoro celou dobu prostě jen stál pod košem a odrážel většinu míčů, které na něj šly. Předpokládala jsem tedy, že je dobrý v obraně, i když mě nijak zvlášť neoslovil. Podobně mdle také působil Sakurai-kun, který se zdál dost ustrašený a obvykle se po hodu omluvil. Jeho hody také měly z nějakého pro mě neznámého důvodu tři body, místo častějších dvou. Stejně na tom pak byl i Midorima-kun, který prakticky dělal jeden a ten samý pohyb po celou dobu. Byla to střela s vysokým obloukem, která z nějakého důvodu všem připadala bezva. Mně naopak připadalo poněkud nudné, že dělal pořád jen jednu a tu samou věc. Podobně nudně na tom ale byl i Kagami-kun, který skoro vždycky míč prostrčil obručí při výskoku. Nebylo mi jasné, proč mají problém ho zastavit, když i já jsem věděla, že tohle udělá, ale jeho úspěšnost byla poměrně velká, nebo jsem ji za ni alespoň považovala. Ostatní tomu říkali smeč a já jsem jen přemýšlela, jestli dělá smeče proto, že ho tak baví, nebo není dobrý ve střílení z větší dálky. Stoprocentně nejhůř na tom ale stejně byl Akashi-kun, který zřejmě neuměl střílet vůbec, protože za celou hru snad ani jednou nevystřelil. Pořád jenom nahrával. Ostatní měli problém se přes něj dostat, takže byl zřejmě dobrý v obraně, takže aspoň něco. Rozhodně to ale byl největší klikař ze všech, protože ani jednou neprohrál.
Stoprocentně nejvíc zmatená jsem ale byla z Kiseho-kun. Tam, kde mi u ostatních bylo jasné, kdo nahrává, kdo střílí z dálky, kdo obrání a kdo smečuje, tak u Kiseho-kun jsem v tom měla guláš. V některých hrách, kde nebyl s Akashim-kun, tak především nahrával a jindy zase téměř pořád střílel z dálky. Právě ty střely byly za tři body, takže to očividně bylo nějak závislé na vzdálenosti od koše. Všechno na hřišti se ovšem dělo tak rychle, že jsem neměla čas dávat pozor na to, kde kdo stojí a na zemi bylo až příliš mnoho čar. V jiných zápasech, kde nehrál ani s Aominem-kun a ani s Kagamim-kun, byl zase pořád pod košem. Zřejmě to byl nějaký všeuměl. Pořád byl ale veselý, což se mi na něm líbilo.
Mě ale stejně nejvíc zajímal Aomine-kun, kterému se ze začátku nějak nedařilo. Myslela jsem, že když je oslavenec, tak ho nechají vyhrát, ale nakonec vyhrál až v páté hře. Během čtvrté hry taky došlo k menší hádce mezi ním a Murasakibarou-kun, který ho obvinil, že se fláká. Ke sporu se taky přidal Kagami-kun a já jsem z něj moc moudrá nevyšla, protože jsem se dozvěděla jen to, že za to může skutečnost, že nehraje s Akashim-kun. Copak byl nějaký talisman? Dalších pět her pak ale Aomine-kun vyhrál, za což jsem byla ráda. Rozhodně na něj byl mnohem lepší pohled, když se mu dařilo. Další dvě prohry mu pak naštěstí moc nezkazily náladu a poslední hru vyhrál, takže to snad převážilo všechny prohry. Rozhodně působil docela spokojeně. Doufala jsem ovšem, že po mě nikdo nebude chtít nějaké zhodnocení toho, jak hráli, jelikožjá jsem se omezovala jen na slovo dobře, protože jsem basketu vůbec nerozuměla a po dnešku snad ještě míň. Zvlášť některé hody Aomineho-kun mi přišly hozené s neuvěřitelným štěstím, protože kdo hází zpoza zad? Možná tohle myslel Murasakibara-kun, tím že se nesnaží. Ty střely nakonec nepůsobily moc promyšleně. Až po zápase mi taky došlo, že jsem vůbec nezaznamenala Kuroka-kun, kterého jsem si všimla, až když ho objala Momoi-san s tím, že hrál skvěle. Rozhodně jsem se s ní nechtěla hádat, ale když jsem si ho ani nevšimla, tak to tak úžasné nejspíš nebylo…
Naštěstí jsme to ale neřešili, protože kluci se vydali převléct a Momoi-san šla uklidit věci, které si tu půjčila. Mou pomoc odmítla a tak jsem se vydala čekat před tělocvičnu.



No Nakahara toho o basketu moc neví a tak ani neocenila jejich hru. (Chudák Akashi vzhledem k tomu, jak se dívala na jeho hru.) Každopádně pokud Nakahara urazila něčího oblíbence, tak se omlouvám. Ona teprve musí zjistit, jak jsou všichni skvělí. ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama