Červenec 2017

Letní večer 11

31. července 2017 v 11:55 | IceSun685 |  Letní večer
Tenten se vrátila domů, a protože máma ještě nebyla doma, nechala jí na stole lístek s nápisem: Máme misi, nevím na jak dlouho, ale asi na dost. Tak se o mě hlavně neboj, dám na sebe pozor a budu pořádně jíst, mám tě ráda, Tenten.
Dívka jen doufala, že to bude mámě stačit, i když určitě bude mít strach, ten nakonec měla i hnědovlasá dívka. Bylo to už dlouho, co byla na misi, a bála se, že to týmu i vesnici nějak pokazí. Na podobné obavy ale nebyl čas, protože se musela jít sbalit.

Jednoduchá biologie 48

29. července 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Daiki naštěstí nevyřizoval hovor moc dlouho a brzy zase mířil zpátky ke mně. Tvářil se poněkud zamyšleně, takže to asi důležité bylo. Nic mi ale neřekl a jen se posadil vedle mě a dal si do pusy lžíci se šlehačkou.
"Je všechno v pořádku?" zeptala jsem se ho tedy po krátkém vnitřním boji. Nechtěla jsem se mu hrabat v soukromí, ale na druhou stranu jsme přece spolu chodili, tak by mu to nemělo vadit.
"Nic se neděje, jen jsem se dozvěděl, že Ryo dnes nemůže hrát." odpověděl Daiki a já jsem překvapeně zamrkala. Vždyť jsem ho viděla včera na oslavě a byl úplně v pořádku.
"Co se stalo?" zeptala jsem se proto, ale i tak jsem nad tím pořád přemýšlela. Sakurai-kun mi nepřipadal zrovna jako typ, co by například něco provedl a dostal zaracha. Žádný další důvod mě ovšem nenapadal. Snad až na pád ze schodů, který bych mu nepřála.

Letní večer 10

24. července 2017 v 12:35 | IceSun685 |  Letní večer
Další ráno stále ještě unavenou dívku vzbudil až její budík. Tenten se tedy neochotně vyhrabala z peřin a trochu váhavě se protáhla. Spokojeně však zjistila, že ji zatím nic nebolí.
Když následně sešla dolů na snídani, našla v kuchyni lístek: Musela jsem do práce dřív, na stole máš snídani, doufám, že se ti dneska bude dařit, mám tě ráda, máma.
Tenten se nad lístkem jen pousmála a strčila ho pro štěstí do kapsy.
Na stole opravdu našla vydatnou snídani a tak si nechala chutnat. Dívka jen doufala, že jí pak nebude těžko, ale při cestě na cvičiště si rozhodla udělat ještě menší procházku, takže to snad nehrozilo.

Jednoduchá biologie 47

22. července 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Pokud bych nepočítala Daikiho oslavu narozenin, tak mě čekalo první rande, což mě moc neuklidňovalo. Kromě toho, že jsme nevěděla, co se na rande dělá, jsem neměla ani ponětí, co si mám vlastně obléct. Tenhle problém už tu byl, když jsem řešila oblečení na oslavu, takže jsem věděla, že nic na sebe nemám. Tedy nebyl problém ve výběru vršku, ale spodní části. Měla jsem jen jedinou sukni a tu jsem na sobě měla na oslavě. Pokud bych si samozřejmě nechtěla vzít tu ze školní uniformy, ale to by mladík jistě nepřehlédl, takže by to byl trapas. V tomhle ohledu bych rozhodně ocenila nějakou radu, jenže jsem vážně nevěděla, kdo by mi vlastně měl pomoct. Nebyla jsem si jistá, jestli už chci o svém vztahu říkat mámě, protože tátův názor na Daikiho byl z nějakého důvodu dost špatný. Jediná kamarádka, se kterou bych si o tom troufla mluvit, pak byla Hitomi a ta nikdy kluka neměla, takže jsem si nebyla jistá, jestli mi vůbec může pomoct. Musela jsem to ovšem zkusit, protože jinou volbu jsem už neměla.

Cesty minulosti II: Mrtvý cit 02

17. července 2017 v 10:12 | IceSun685 |  Cesty minulosti II: Mrtvý cit
"Už víš, koho si vezmeš sebou?" zeptal se Tobirama bratra, když opustili stan jejich otce.
"To je všechno, co mi řekneš?" podivil se ovšem Hashirama a nevěřícně zavrtěl hlavou. Jeho bratr jen zvedl tázavě jedno obočí a tak starší z mladíků spustil: "Copak tobě ani trochu nevadí, co mám udělat? Vždyť je to zabíjené bezbranných. Je to zvěrstvo."
Tobirama si při jeho slovech povzdechl, ale pak se bratrovi podíval zpříma do očí a řekl: "Jsme na tom špatně a tohle je logický krok. Navíc je to pořád náš nepřítel."
"Jsou to jen starci." namítl ovšem jeho bratr.
"Možná, ale šel bys tedy raději napadnout vesnici civilistů a zabíjel malé děti?" zeptal se Tobirama klidně. Na Hashiramově tváři se v tu chvíli objevilo znechucení, než resignovaně řekl: "Jistěže ne."
"Pak buď rád, že tě otec poslal povraždit alespoň Uchihy. Každý mrtvý Uchiha je dobrý Uchiha a to bez ohledu na věk." prohlásil mladík nekompromisně s pohledem upřeným v bratrových očích, ale na jeho odpověď nečekal a vydal se pryč. Hashirama tak zůstal ještě chvíli stát a díval se směrem, kterým Tobirama odešel. Světlovlasý mladík měl v podstatě pravdu. Hashiramu ovšem znepokojovalo, jakým tónem mladík řekl poslední větu.

Jednoduchá biologie 46

15. července 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Ráno jsem se vzbudila až po deváté, což se mi moc často nestávalo. Byla jsem tedy dost unavená a rozlámaná, když jsem konečně sešla dolů, kde se na mě usmála máma, takže jsem očividně neměla průšvih.
"V kolik jsi přišla?" zeptala se máma, ale na tohle jsem byla naštěstí připravená: "Ani nevím. Byla jsme dost unavená, když jsem přišla a hned jsem usnula."
"No muselo to být po půl jedenácté, protože to jsme šli spát." filozofovala moje máma a já jsem podotkla: "Chvíli před půl jsem odcházela."
Máma jen přikývla a nalila mi čaj. Očividně neměla žádné pochybnosti a já si nebyla jistá, jestli mě to má těšit. Kdyby se mi po cestě domů něco stalo, tak oni ani neví, že jsem pryč. Já navíc rodičům nerada lhala, takže jsem z toho měla celkově smíšené pocity.

Letní večer 09

10. července 2017 v 9:01 | IceSun685 |  Letní večer
Neji s Tenten se usadili v jednom klidném podniku, tak často chodívali i se senseiem a Leem. Po tom, co tam Lee omylem vypil senseiovo sake, tak už tam ovšem mohli přijít jen bez těch dvou. Ani jednomu to ovšem nijak zvlášť nevadilo a vybrali si místo v rohu, kde je obsloužila usměvavá dívka, na které ovšem bylo vidět, že není žádný profesionál.
"A co teď?" zeptala se Tenten, když dívka odešla s jejich objednávkou.
"Najíme se, trochu si odpočineme ve stínu a potom budeme pokračovat?" navrhl Neji po krátkém zamyšlení. Žádný jiný plán ho ovšem nenapadal.
"A u toho budeme celou dobu mlčet?" nadhodila Tenten s pousmáním
"Měla ses zeptat hned na téma hovoru, ne mě nechat hádat, co tím myslíš." povzdechl si Neji a dívka se tomu zasmála. Potom však svou pozornost upřela na obraz na stěně.
"Je na něm něco zajímavého?" zeptal se Neji po chvíli, protože to Tenten vydrželo docela dlouho.
"Myslím, že už jsem ho někde viděla, jen nevím kde. Vždycky se na to snažím přijít, když jsme tady." zkonstatovala nakonec.

Jednoduchá biologie 45

8. července 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
S Momoi-san jsme nachystaly plánek a ona pak napsala jména všech na lístky, ze kterých měl Aomine-kun losovat týmy, jakožto oslavenec.
Jelikož nás nebyl nejlepší počet, tak jsme se rozhodli, že budeme mít tři týmy a v jednom týmu bude jeden člověk navíc.
Prvními vylosovanými byli Akashi-kun, Kuroko-kun a Momoi-san, takže dívka byla naprosto šťastná. Já jsem jen doufala, že na tom budu podobně. V týmu jsem ale byla se Sakuraiem-kun a Kisem-kun, který se na mě po vylosování usmál. Já jsem mu úsměv vrátila, i když jsem chtěla být s Aominem-kun. Ten byl ovšem s Kagamim-kun, Midorimou-kun a Murasakibarou-kun. Ti čtyři se prakticky celou hru hádali a tak byli beznadějně poslední. Náš tým se sice držel dobře, ale Akashi-kun byl v hádání až neuvěřitelně dobrý a v kombinaci s Momoi-san se jim vedlo opravdu dobře. Sakurai-kun se sice za všechno pořád omlouval, ale že jsme nakonec nevyhráli, nebyla jeho chyba.

Basketbalová hlava 53

6. července 2017 v 9:53 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Uběhl celý jeden den od mladíkovy omluvy a připadalo mu, že se jeho sestra skutečně přestala zlobit, takže ji mohl pustit z hlavy. Byl pátek, což znamenalo, že večer půjde za Orikasou. Měli se spolu prostě jen podívat na jeden film a pak mohl jít mladík domů. Jelikož také měl poskytovat laskavost on jí, tak mu dívka před chvílí napsala, že může ten film vybrat. Dívka mu nijak neomezila výběr, což ovšem mladíkovi příliš nevyhovovalo.

'Netrefím se jí do vkusu, je mi to jasné…'

Letní večer 08

3. července 2017 v 9:49 | IceSun685 |  Letní večer
Tenten se vzbudila s velmi dobrou náladou, kterou při pomyšlení na trénink neměla už velmi dlouho. Ani nemohla dospat, takže její budík ještě ani nezazvonil, ale to jí nevadilo. Z dnešku Měla dívka dobrý pocit, takže se s úsměvem oblékla a seskočila schody dolů, čímž překvapila svou matku.
"Dneska jsi ranní ptáče?" zeptala se jí matka s úsměvem.
"Ano, ale to ty taky, jak to tak sleduju." podotkla hnědovláska a společně s matkou se vydala do kuchyně.
"Dost jsem přemýšlela nad tvým návratem do týmu a nemohla jsem pořádně spát." dostala se Tenten ne příliš optimistická odpověď. Nebyla nic moc zvláštního nad tím, že se o ni matka dělala starosti. Tenten ovšem nevěděla, jak ji uklidnit a tak z ní vypadlo jen: "Aha."
"Už dneska jdeš na trénink?" zeptala se jí matka a podala jí talíř s jídlem.
"Ne tak úplně, jdu jen tak trénovat, abych se do toho zase dostala." odpověděla Tenten a posadila se ke stolu.
Její matka se stále tvářila ustaraně a odpovídala tomu i její otázka: "Určitě je to dobrý nápad?"
"Myslíš můj návrat do týmu nebo ten trénink?" zeptala se Tenten na oplátku.
"Návrat do týmu. Víš, já se jen bojím, že se za pár týdnů budeš šourat domů stejně zničená a deprimovaná jako předtím." řekla a ustaraně si ji při tom prohlížela.
"Neměj strach, tentokrát se ostatní určitě vynasnaží, aby to nepřeháněli." ujistila ji Tenten, i když si tím sama tak jistá nebyla. Alespoň na Nejiho se ale jistě mohla spolehnout.
"Tak dobře." přikývla její matka a i když její starosti zřejmě nezmizely, tak bylo načase vyrazit do práce a tak její dcera dostala pusu do vlasů a osaměla.
Tenten se za ní chvíli dívala vděčná za všechnu péči, kterou jí matka poskytovala teď i předtím, než se nakonec s povzdechem vrátila k jídlu, aby mohla vyrazit na cvičiště.