Cesty minulosti II: Mrtvý cit 02

Pondělí v 10:12 | IceSun685 |  Cesty minulosti II: Mrtvý cit
"Už víš, koho si vezmeš sebou?" zeptal se Tobirama bratra, když opustili stan jejich otce.
"To je všechno, co mi řekneš?" podivil se ovšem Hashirama a nevěřícně zavrtěl hlavou. Jeho bratr jen zvedl tázavě jedno obočí a tak starší z mladíků spustil: "Copak tobě ani trochu nevadí, co mám udělat? Vždyť je to zabíjené bezbranných. Je to zvěrstvo."
Tobirama si při jeho slovech povzdechl, ale pak se bratrovi podíval zpříma do očí a řekl: "Jsme na tom špatně a tohle je logický krok. Navíc je to pořád náš nepřítel."
"Jsou to jen starci." namítl ovšem jeho bratr.
"Možná, ale šel bys tedy raději napadnout vesnici civilistů a zabíjel malé děti?" zeptal se Tobirama klidně. Na Hashiramově tváři se v tu chvíli objevilo znechucení, než resignovaně řekl: "Jistěže ne."
"Pak buď rád, že tě otec poslal povraždit alespoň Uchihy. Každý mrtvý Uchiha je dobrý Uchiha a to bez ohledu na věk." prohlásil mladík nekompromisně s pohledem upřeným v bratrových očích, ale na jeho odpověď nečekal a vydal se pryč. Hashirama tak zůstal ještě chvíli stát a díval se směrem, kterým Tobirama odešel. Světlovlasý mladík měl v podstatě pravdu. Hashiramu ovšem znepokojovalo, jakým tónem mladík řekl poslední větu.


Měla krátké vlasy, na které si nebyla schopná zvyknout, i když už to byl víc jak rok, co ji její prateta poprvé ostříhala. Teď už to ovšem neměl kdo udělat, protože stará žena zemřela před dvěma týdny. Sachiko to hluboce zasáhlo, i když se k tomu schylovalo už skoro měsíc. Její prateta byla velmi stará a tak s tím měla Sachiko počítat. Ani tak na to ovšem nebyla připravená. Mladá dívka byla závislá na její pomoci a nikoho jiného neměla. Teď se ovšem musela postarat sama o sebe na místě, kde si o ní dodnes všichni mysleli, že je chlapec. Tak to ale nejspíš nemohlo být donekonečna.
"Možná bych přece jenom mohla být potulnou léčitelkou." zašeptala hrobu, ke kterému často mluvila. Byla by v tom jistá dávka ironie, protože právě za tu ji Tobirama považoval, když se poznali. Sachiko dlouhou dobu přemýšlela, jestli ho nenávidí nebo miluje. Stále se ovšem úplně nerozhodla. S jistotou jen věděla, že by raději nezůstávala v jeho blízkosti dost dlouho na to, aby se to dozvěděla. Ten den, kdy zjistili, že jsou z nepřátelských klanů, mladík nesklonil svou zbraň a ji ta vzpomínka dodnes děsila ve snech.
Sachiko často přemýšlela, co by se stalo, kdyby neutekla a jestli by ji Tobirama skutečně zabil. Ať už by to ale udělal nebo ne, Sachiko byla ráda, že utekla, protože by nikdy nemohla žít v klanu Senju.

Hashirama byl jen krůček od deprese, kterou si nemohl dovolit, když stál na kopci nad vesnicí, kterou měli vydrancovat.
Sebou si vzal jen zkušené bojovníky. Většina z nich patřila k veteránům. Hashirama si je ovšem nevybral kvůli zkušenostem, nebo snad proto, že budou méně chybět při obraně klanu, než jejich mladší kolegové. Jeho motivy byly mnohem jednodušší. Mladík nechtěl, aby břímě, které na něj naložil otec a on ho teď nakládal na vybrané bojovníky, nesl někdo, kdo se na svět ještě dívá a vírou, že je lepší, než jaký se zdá být. Muži, kterým teď velel, už o světu ztratili všechny iluze. Byli svým způsobem stejní jako Tobirama v poslední době. Svět byl přesně tak hnusný, jak se zdálo a pro přežití bylo třeba dělat zvěrstva. Možná i proto bylo pro Hashiramu alespoň trochu jednodušší vydat tento rozkaz jim, místo nějakým mladíčkům: "Postupujte opatrně a vyhněte se škodám na majetku. Všechny přítomné ovšem zabijte."
"Hai." odpověděli muži sborově a v několika menších skupinkách se vydali dolů do vesnice.
Hashirama ovšem ještě chvíli zůstal na místě, než se sám odhodlal vydat se dolů. Velitel nakonec nesměl při boji chybět.

Pro Hashiramu bylo těžké sledovat, jak jeho bojovníci zabíjejí bezbranné starce. Zvláště pak proto, že většina osazenstva byly staré ženy. Sám se snažil vyhnout jejich zabíjení, i když to nebylo možné úplně. Připravená strategie fungovala až příliš dobře. Ninjové vesnici obklíčili, takže nebylo kam utéct. Mladíkův zrak padl na osobu, která se lišila od ostatních. Bylo sice pravda, že ve vesnici žilo i několik civilistů, ale tohle byl mladík s černými vlasy. Jeho tvář měla jemné snad ještě chlapecké rysy. Jeho pohyby ovšem nebyly pohyby civilisty. Stejně jako všichni ostatní se snažil dostat ven z vesnice, ale na rozdíl od nich byl schopný se vyhnout kunaiům. V jeho očích navíc Hashirama zahlédl Sharingan.
Hnědovlasý mladík se zamračil. Mladý Uchiha se nesnažil bojovat jen utéct. Jeho přítomnost tady rozhodně byla zvláštní. Ať už ho sem klan Uchiha poslal z jakéhokoliv důvodu, tak to jistě bude Hashiramova otce zajímat. Velitel útoku tedy zanechal předchozího boje a vydal se za mladíkem, kterému se konečně podařilo dostat k lesu.

Sachiko se zhluboka nadechla. Podařilo se jí dostat z vesnice, aniž by na sebe upoutala příliš pozornosti. Teď už mohla hodit opatrnost za hlavu a rozběhnout se co nejrychleji pryč. Cestu jí ovšem zahradily stromy a dívka ztuhla. Dovolila si krátké ohlédnutí koutkem oka. Jen kousek za sebou zahlédla stát hnědovlasého ninju v červeném brnění.
'Zabije mě!' zakřičela část její mysli v návalu paniky a dívka ji v duchu napomenula. Už dávno se rozhodla, že přestane být bezbrannou obětí. Nebyl nikdo, kdo by ji mohl zachránit a tak se prudce otočila a vydechla na ninju oheň. Techniky katonu se naučila už jako dítě. Nikde je ovšem nebyla schopná pořádně využít, i když měla dost chakry. Sachiko věděla, že to bylo kvůli nedostatku odvahy. Jednoduše se bála boje. Proto nebyl její otec nikdy spokojený s jejími schopnostmi. Ona už se ale nebála bolesti, na to jí zažila už příliš. Pokud ji ten ninja přišel zabít, tak ho to nenechá udělat bez boje.
I přes tohle odhodlání se ale okamžitě rozběhla do lesa. Vycvičeného bojovníka neměla naději porazit. Její výcvik nakonec otec vzdal, už když jí bylo deset. Mohla mu jen utéct.
Dostala se ovšem jen o několik kroků dál, než ucítila ránu do zad a dopadla na kořeny. Dívka při tom vykřikla, ale naštěstí ji ninja na zem poslal jen kopnutím a ne svou katanou. To, že ji nezabil rovnou, ovšem nebylo nijak utěšující.
"Ty jsi děvče?" podivil se mladík a ona se odvážila na něj podívat. Zdál se být překvapený, což byla její jediná naděje. Na pečetě by jistě zareagoval a tak v prstech sevřela kámen a mrskla ho po něm. Mladíka tím zřejmě zaskočila, protože ho skutečně trefila do čela, což jí poskytlo pár sekund, aby se zvednula a mohla se pokusit znovu utéct. Teď, když věděl, že je děvče, tak Sachiko doufala, že ji nechá být.
Hashirama se ovšem jen zamračil. Na jejím pohlaví nezáleželo. Pořád si nemohl dovolit, aby Uchihům řekla, co se tu stalo. Navíc dívka převlečená za chlapce bude nejspíš otce zajímat ještě víc. I Hashihamu nakonec zajímalo, o co tu šlo.
Znovu se tedy za ní vydal a snadno ji dohonil. Její ruku stiskl v nekompromisním sevření.
"Prosím, nech mě." ozvala se dívka, jejíž hlava se marně snažila vymyslet, jak ninjovi uniknout.
"To nemůžu." zakroutil Hashirama hlavou a jedinou ranou ji omráčil.
Když se pak s ní vrátil do vesnice, tak před sebou měl ulice plné mrtvých těl. Jeho podřízení už začali prohledávat domy a Hashirama se při tom pohledu zastyděl.



Tak Sachiko zřejmě bude mít další příležitost k setkání s Tobiramou. Co myslíte? Jak to setkání dopadne?

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama