Jednoduchá biologie 44

1. července 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
I když jsem čekala, že se jako první objeví venku Momoi-san, tak to překvapivě byl Aomine-kun. Představa, že ho chvilku budu mít jen pro sebe, se mi ovšem zamlouvala a tak jsem se na něj usmála, když se blížil. Z vlasů mu ještě kapala voda, takže se asi moc nezdržoval s utíráním po sprše.
"Doufám, že ses nenudila." prohlásil s úsměvem a tak jsem podotkla: "Vůbec ne." Předtím mi to nedocházelo, ale když teď přišel blíž, tak jsem zjistila, jak moc mě znervózňuje.
Naštěstí k nám dorazila i Momoi-san, která se zeptala: "Kde je Tetsu-kun a ostatní?"
"Ještě nejspíš ve sprše. Za chvilku by tu měli být." podotkl jen Aomine-kun, ale vypadalo to, že ho ten rozhovor moc nezajímá. Byl trochu duchem nepřítomný, nebo tak na mě aspoň působil.
"Dobře." přikývla jen Momoi-san a tak jsme čekali všichni společně.

Aomine-kun měl ovšem pravdu v tom, že tu za chvilku budou, protože ostatní skutečně dorazili hned po Momoi-san. Kagami-kun vypadal nějak naštvaný, ale já rozhodně nebyla tím, kdo se ho na to hodlal ptát.
Akashi-kun potom tělocvičnu zamknul a já jsem přemýšlela, kde vůbec vzali klíče. Copak bylo tak snadné opatřit si klíč k takhle dobře vybavené tělocvičně a jejímu zázemí? Nikdo se k tomu ale nevyjadřoval a já se ani neptala. Všichni se nakonec po celou cestu k Momoi-san bavili o basketu, což rozhodně nebylo téma pro mě, takže jsem mlčela. Jen jsem doufala, že bude později i nějaké jiné téma, jinak jsem byla nahraná.
Cesta nám naštěstí netrvala moc dlouho a za pár minut jsme už všichni napochodovali k Momoi-san do obýváku, který jsme společně chystali.
Momoi-san potom hned vykřikla: "Mám pro tebe dárek." a vytáhla cosi zabaleného v růžovém papíře.
"Díky." ozval se Aomine-kun ale moc vděčně se netvářil. Spíš se zdálo, že se trochu bojí, co na něj vykoukne. Toho jsem se ale trochu bála i já a tak jsem počkala, až dárek rozbalí. Nakonec to byl růžový svetr, který zřejmě dívka sama upletla. Na jednu stranu jsem jí musela smeknout, protože si s tím dala jistě hodně práce, ale na tu druhou představa Aomineho-kun v růžovém svetru byla přinejmenším k smíchu.
Postupně jsme se ale vzpamatovala a z tašky jsem vytáhla vlastní dárek.
Ten, kdo ovšem nevydržel v klidu, byl Kagami-kun: "Teď by sis to měl obléct.
"Bakagami." ozval se Aomine-kun a já jsem skoro vyprskla smíchy. Tohle byla úžasná přezdívka. Pobavení mě ale brzy přešlo, když se po Aomine-kun mladík naprázdno ohnal.
Vypjatou atmosféru naštěstí trochu uklidnilo prohlášení Marasakibari-kun: "Vypadá jako cukrová vata."
"Co kdybychom šli pro jídlo?" navrhnul Kuroko-kun a tak se část osazenstva včetně Momoi-san vydala za ním do kuchyně, čímž se spor tak nějak uklidnil a já jsem mohla jít za Aomine-kun, abych mu dala dárek.
Mladík se široce usmál a já jsme jen doufala, že ho dárkem nezklamu. Trochu jsem taky díky tomu znervózněla.
"To je pro tebe, Aomine-kun." vypadlo ze mě a já si byla jistá, že jsem příšerně zrudla, když jsem mu podávala zabalený atlas.
"Děkuju." řekl Aomine-kun a po rozbalení dárku se usmál, takže ze mě spadl velký kámen.
"Není zač." řekla jsem ještě a už mě zastoupil Midorima-kun, který mladíkovi podal poměrně malý zvoneček, který nebyl nijak zabalený ani ozdobený, což mi přišlo dost zvláštní. Alespoň jsem ale už věděla, co to celou dobu cinkalo, když jsme šli.
Mladík řekl jen: "Tady."
"Šťastný předmět pro dnešní den?" zeptal se Aomine-kun a já jsem byla ještě zmatenější. Na rozdíl od basketu, jsem ale neměla pocit, že bych tu neznalost měla tajit a tak jsem se zelenovlasého mladíka zeptala: "Co to znamená?" zatímco za Aominem-kun naklusal Kagami-kun s nějakou taškou.
"Každé znamení zvěrokruhu má podle Oha Asa určený šťastný předmět na každý den. Pokud ho budeš mít u sebe, tak se tě bude držet štěstí." zhodnotil mladík a tak jsem přikývla. Aomine-kun mezitím oběma poděkoval a vydal se ke stolu. Já jsem ale tak nějak zůstala s Midorimou-kun, protože se mě mladík zeptal: "Ta knížka znamená, že máš ráda biologii?"
"Je to můj oblíbený předmět." přikývla jsem a mladík se zatvářil poněkud zvláštně, a zatímco jsme si sedali, tak se zeptal: "Co jsi za znamení?"
"Kozoroh." podotkla jsem a Midorima-kun si upravil brýle. Zdálo se, že něco zvažuje. Z mé druhé strany seděl Akashi-kun, který mi to osvětlil: "Midorimovi velmi záleží na horoskopech, takže asi zvažuje, jestli spolu budete vycházet na základě znamení."
Pomalu jsem přikývla, i když tohle mi přišlo dost ujeté a pohledem jsem našla Aomineho-kun, který seděl skoro naproti a navíc vyrazil pryč, takže mi nemohl pomoct.
"Taky mám rád biologii." řekl po chvíli Midorima-kun a dost mě tím zmátl.
"Midorima se chce dostat na medicínu." dodal Akashi-kun a já jsem tedy prohlásila: "Já bych chtěla být veterinářka."
"Veterinární školy jsou o něco jednodušší." podotkl Midorima-kun a já jsme se ušklíbla. Jednání s lidmi očividně nebyla jeho silná stránka, protože tohle by někoho mohlo urazit.
"Nikdy jsme netvrdila, že musím vystudovat tu nejtěžší školu." pokrčila jsem rameny a zatímco Midorima-kun se zamračil, tak Akashi-kun se usmál.
"Jsou to úplně jiné profese." podotkl rudovlasý mladík a já jsem přikývla.
"Nikdy jsem nechtěla být doktorkou. Není to jen o tom mít v rukou lidské životy. Musíš jednat s pacienty a zodpovědnost je také úplně někde jinde. Postarat se o domácího mazlíčka je v tomhle lehčí." prohlásila jsem s pokrčením ramen.
"Chci být chirurg, abych nemusel mluvit s pacienty." podotkl Midorima-kun a mě to přišla jako docela rozumná volba vzhledem k jeho taktu.
"Ani tak se tomu úplně nevyhneš." zavrtěl ovšem hlavou Akashi-kun, což se Midorimovi-kun moc nelíbilo. Bylo ovšem jen málo profesí, kde by se člověk mohl vyhnout kontaktu s lidmi. Na toto téma, stejně jako na profesní možnosti biologů se tak mezi námi třemi rozhořela debata, která trvala poměrně dlouho. Oba mladíci mi jako partneři do diskuze poměrně vyhovovali a tak mi téměř přišlo líto, že musel Midorima-kun na záchod. Mohla jsem ovšem alespoň vyzpovídat Akashiho-kun, který se bavil o našich možnostech, ale vlastně se ani nezmínil o tom, co plánuje v budoucnu dělat on.
"A co chceš vlastně studovat ty, Akashi-kun?" zeptala jsme se tedy a mladík jednoduše odvětil: "Nejspíš to, co mi určí můj otec. Předpokládám, že to ale bude buď ekonomika, nebo práva."
"Otec?" vypadlo ze mě poněkud zaraženě. Neměla jsem ani nejmenší tušení, že o tom ještě někde rozhodují čistě rodiče, ale z mladíkovy odpovědi, to tak na mě působilo.
"Otec vlastní velkou firmu, takže bude chtít, abych ji po něm převzal." dodal ještě Akashi-kun a já jsem si nebyla jistá, jaký k tomu má osobní postoj. Vypadalo to ale, že mu to vůbec nevadí, nebo s tím byl možná jen smířený. Teď už mi ale bylo jasné odkud znám jeho jméno. Říct velkou firmu ovšem bylo dost skromné.
"A teď chodíš na jakou školu?" zeptala jsem se a Akashi-kun pohotově odvětil: "Na Rakuzan, to je v Kyotu."
"Já vím, v Kyotu studuje i moje kamarádka." přikývla jsem a doplnila jsem název její školy. Dle Akashiho výrazu jsem hádala, že školu zná.
"To je kousek od Rakuzanu." podotkl a napil se limonády.
"Slíbila jsem jí, že za ní někdy přijedu. Kyoto je prý moc pěkné." dodala jsem a znovu jsme si vzpomněla na náš rozhovor o Aominem-kun a najednou jsem se cítila trochu nesvá.
"To je pravda." přitakal Akashi-kun.
"Hitomi říkala, že je tam hodně pěkných památek." podotkla jsem a když Akashi-kun přikývl, takže jsem dodala: "Jednou bych chtěla jet do Evropy, abych viděla jejich památky."
"Líbilo by se ti tam." ozval se Kise-kun, který původně seděl vedle zelenovlasého mladíka a teď se přisunul k nám.
"V tom souhlasím s Kisem." přitakal Akashi-kun a já jsem se tedy zeptala: "Takže jste byli už v Evropě?"
"Ano." přikývl Kise-kun a chvilku vypadal zamyšleně. Pak z něj ovšem vypadlo: "Byl jsem v Paříži, Londýně, Římě a Benátkách." I po tomhle výčtu, který mě dost ohromil, se ale tvářil, že přemýšlí, jestli něco nevynechal.
"Taky jsem byl v Londýně a Paříži." ozval se i Akashi-kun a pak ještě dodal: "Ale také v Moskvě."
"A já jsem nikdy ani neopustila Japonsko." povzdechla jsem si a oba mladíce se tedy dali do vyprávění o Evropě. Akashiho-kun do Evropy vzal jeho otec, aby se něco přiučil, když tam měl jednání, zatímco Kise-kun se do ní dostal díky modelingu, což byla také informace, která mě malinko překvapila. Když jsem se ale znovu podívala na to, jak vypadá, tak jsem se tomu vlastně ani nedivila. Rozhodně patřil k nejhezčím klukům, které jsem kdy potkala. Byl taky milý a veselý, takže nebýt skutečnosti, že jsem byla nenapravitelně zamilovaná do Aomineho-kun, tak bych se do Kiseho-kun možná dost snadno zamilovala, protože to byl příjemný společník. Navíc nebydlel nijak daleko a tak mi slíbil, že mi donese nějaké fotky s památkami a něco mi o nich řekne, takže jsme si vyměnili čísla a taky kontakt na skypu.
Momoi-san pak vymyslela, že budeme hrát Aktivity a tak jsem jí je šla pomoct najít.



Tak myslím, že Aomine by neměl vědět, jak dobře hrdinka vychází s Kisem a Akashim. Koho byste se na jeho místě jakožto konkurence báli víc?

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama