Letní večer 09

10. července 2017 v 9:01 | IceSun685 |  Letní večer
Neji s Tenten se usadili v jednom klidném podniku, tak často chodívali i se senseiem a Leem. Po tom, co tam Lee omylem vypil senseiovo sake, tak už tam ovšem mohli přijít jen bez těch dvou. Ani jednomu to ovšem nijak zvlášť nevadilo a vybrali si místo v rohu, kde je obsloužila usměvavá dívka, na které ovšem bylo vidět, že není žádný profesionál.
"A co teď?" zeptala se Tenten, když dívka odešla s jejich objednávkou.
"Najíme se, trochu si odpočineme ve stínu a potom budeme pokračovat?" navrhl Neji po krátkém zamyšlení. Žádný jiný plán ho ovšem nenapadal.
"A u toho budeme celou dobu mlčet?" nadhodila Tenten s pousmáním
"Měla ses zeptat hned na téma hovoru, ne mě nechat hádat, co tím myslíš." povzdechl si Neji a dívka se tomu zasmála. Potom však svou pozornost upřela na obraz na stěně.
"Je na něm něco zajímavého?" zeptal se Neji po chvíli, protože to Tenten vydrželo docela dlouho.
"Myslím, že už jsem ho někde viděla, jen nevím kde. Vždycky se na to snažím přijít, když jsme tady." zkonstatovala nakonec.

"Víš, čeho jsem si všimnul?" zeptal se, když Tenten dál koukala na obraz krajinky při západu slunce.
"Lidé mají tendence mluvit o naprostých hloupostech, když nečelí zrovna nějaké katastrofě." podotkl Neji, zatímco ignoroval fakt, že mu předtím neodpověděla.
"Myslíš?" ozvala se nakonec Tenten a konečně se podívala zase na něj.
Neji ovšem jednoduše přikývl a tak se hnědovláska zeptala: "Jaké katastrofy máš například na mysli?"
"Třeba když čelí nepříteli nebo hoří." odpověděl mladík klidným hlasem, který dost snižoval důležitost podobných situací.
"Ale jsou i chvíle, kdy nečelí katastrofě, a stejně probírají něco důležitého." oponovala mu Tenten s pousmáním. "Takže ta teorie moc nefunguje."
"V tom případě upravím katastrofu na problém." navrhl tedy mladík, ale Tenten jen zavrtěla hlavou.
"Třeba jméno pro dítě není problém a je to důležité."namítla dívka po krátkém zamyšlení. Kamarádka její mámy měla dceru, která tenhle problém řešila, proto Tenten napadl zrovna tenhle případ. Ta dívka byla ovšem jen o pár let starší než Tenten, což bylo přinejmenším děsivé. Tenten si totiž ani trochu nedovedla představit, že by za pár let měla mít dítě.
"Když se na něm neshodnou tak to je problém." oponoval jí Neji a vrátil ji tak do přítomnosti.
"A co když se shodnou?" zeptala se Tenten.
"Tak o tom dál nemluví ne?"
Tenten se zatvářila naštvaně, když namítla: "Ale předtím o tom mluvili."
"Neřešíme žádnou krizi, tak probíráme hlouposti." podotkl Neji náhle a Tenten se nad tím zamyslela.
"Myslím, že je jedno, o čem spolu lidi mluví, když si mají co říct." řekla Tenten nakonec a usmála se.
"To máš asi pravdu." souhlasil Neji a otočil se na servírku, která se právě vrátila s jejich objednávkou.
"Arigato." řekla Tenten, než stihl Neji říct to samé. V další větě se ovšem oba shodli a řekli ji zároveň: "Itadakimas."

Po obědě se Neji s Tenten vrátili na cvičiště, kde se schovali do stínu.
"Ještě jsem ti nepoděkovala za oběd." podotkla dívka a její společník pohotově odpověděl: "Není zač."
"A o čem budeme mluvit teď?" zeptala se Tenten po chvíli ticha, kdy jen seděli pod stromem.
"To nevím, stále máme krizi s tématem, co?"
Mladík to řekl pobaveně a tak se ušklíbla i Tenten, než namítla: "Dokud mluvíme, tak je to v pořádku, i kdybychom řešili, o čem budeme mluvit."
"Narážíš na naši předchozí debatu?" zeptal se a podíval se na ni. Mladík do teď pozoroval mraky, ale teď jí věnoval plnou pozornost.
"Jo a my si zřejmě pořád máme co říct." podotkl Tenten s úsměvem, který byl dost nakažlivý, takže se usmál i Neji, když odpovídal: "Zdá se, že ano."
Tenten si ho chvíli prohlížela a potom se zeptala: "Chyběla jsem vám?"
"Jako nikdy." odpověděl Neji okamžitě a potom upřel pozornost zase na mraky. Za posledních pár let, se docela spřátelil se Shikamarem, se kterým často probírali různé strategie při misích. Mladík se u toho vždycky díval na mraky a zíval. To první od něj Neji tak trochu převzal, i když si nikdy nevyhradil část dne jen proto, aby se díval na mraky.
"I sensei?" zeptala se Tenten se smíchem.
"Ano, byl strašně nešťastný, že tě nemůže přijít navštívit." odpověděl Neji a lehl si do trávy.
"A proč nemohl?" podivila se tomu Tenten a naklonila se nad něj, aby si vynutila oční kontakt. Vždycky bylo zvláštní dívat se do jeho očí. Za ty roky by už na jejich podivnou barvu a absenci zorniček měla být zvyklá, ale stejně se jí vždycky zrychlil tep, když se do těch očí podívala.
"Dohodli jsme se, že ti dáme čas, aby sis ujasnila, jak to bude dál." odpověděl Neji, zatímco opětoval její pohled. Teď, když tu byl takhle s ní, si ještě víc uvědomoval, jak mu chyběla.
"A proč jsi nakonec přišel ty?" zeptala se dívka s úsměvem a znovu si bezděčně vzpomněla na matčiny poznámky, které ale hned zahnala.
"Prostě jsi mi chyběla až moc, Lee tam má Gaie-senseie a naopak, ale já jsem tam byl v podstatě sám." odpověděl Neji a byl si v duchu jistý, že určitě zrudnul.
Tenten si toho všimla, což znovu přivolalo mámina slova, ale tentokrát je už vzala trochu vážněji. Nakonec je ale i tak zaplašila a postavila se. Neji byl jen kamarád a ona by neměla myslet na nic jiného.
"Copak?" zeptal se Neji a vrátil se do sedu. Na mraky už úplně zapomněl.
"Měli bychom pokračovat v tréninku, ať jsem na zítra připravená." odpověděla s odhodlaným výrazem.
"Už zítra?" podivil se, ale i tak se zvedl na nohy a připravil se k boji.
"Jo, už se nemůžu dočkat." přikývla dívka s širokým úsměvem a i Neji se tomu pousmál. Určitá část její mysli ale také věděla, že by už s ním neměla trávit tolik času sama, protože pak myslela na hlouposti, které by jen všechno pokazily.

Pomalu se začínalo stmívat a mladík se podíval se svraštělým obočím na oblohu.
"Takže končíme?" zeptala se Tenten unaveně.
Neji jen přikývl a prohlížel si ji, jak odchází, a potom ji ještě doběhl.
Tenten se zastavila a podívala se překvapeně na něj.
"Můžu tě doprovodit?" zeptal se Neji trochu nejistě. Sám ani nevěděl, proč to vlastně udělal. Tak nějak se mu s ní ale ještě nechtělo loučit, i když spolu byli celý den.
"Jistě." odpověděla Tenten a vydala se dál.
Neji šel vedle ní ještě několik bloků, tentokrát se ale nebavili a jen pozorovali lidi kolem, než se náhle dívka zastavila a prohlásila: "To už dojdu, běž domů."
"Proč mám pocit, že nechceš, aby mě viděla tvoje máma?" zeptal se mladík zvědavě.
"Tak to není, já se jen chci vyhnout tomu, co by říkala." odpověděla Tenten váhavě. Bavit se o tom jí přišlo hloupé.
"To je přece ono, nechceš, aby mě viděla." upozornil ji Neji a potom se ještě zeptal: "A co o mně vlastně říká špatného?"
"Špatného? Nic." řekla okamžitě a v duchu děkovala tmě, která alespoň z části skryje její nepochybně rudé tváře. Pravda byla, že Tenten nechtěla slyšet podobné poznámky hlavně proto, aby jí pořád nehlodaly v hlavě, kdykoliv se na ni mladík usměje.
"Pokud to není špatné, tak proč ti to vadí?" zeptal se Neji, aniž by si zrudlých tváří všimnul.
"Máma si ze mě občas utahuje, to je všechno a já jí nechci dávat materiál." odpověděla a mávla při tom lhostejně rukou.
"Takže v podstatě ani nemluví o mně?" zeptal se nakonec trochu zmateně.
"Přesně tak. Takže už běž, stejně bude mít spoustu otázek, kde jsem tak dlouho." řekla s úsměvem a vyrazila domů.
Neji se za ní ještě chvíli díval, než zamyšleně vyrazil na opačnou stranu.

Po tom, co se Tenten rozloučila s Nejim se vydala konečně domů. Bylo to už dlouho, co tak tvrdě trénovala, takže se trochu bála, jak na tom budou její svaly zítra. Zvláště se ale bála toho, jestli zvládne trénink se zbytkem týmu. Neji na ni šel celkem zlehka, ale ti dva neznali hranice. Ani tak ale nelitovala toho, že se rozhodla už přidat k týmu. Trávit čas jen s Nejim nejspíš nebyla moc dobrá volba. Tenten by pak musela pořád přemýšlet nad tím, co jí řekla matka, která ji teď přivítala hned ve dveřích.
"Ten trénink ti vydržel nějak dlouho, už jsem začínala mít strach, že se ti něco stalo." ozvala se žena starostlivě a podle všeho svou dceru vyhlížela, takže bylo jen dobře, že Nejiho setřásla už předtím.
"Promiň, mami, příště se stavím aspoň na oběd." podotkla Tenten s úsměvem a matku krátce objala.
"A jedla jsi vůbec něco?" ujišťovala se její matka.
"Samozřejmě, zastavila jsem se ve stánku na ramen." zalhala dívka, zatímco mířila nahoru po schodech.
"No tak dobře, ale navečeříš se pořádně." řekla neústupně a zamířila do kuchyně, takže se Tenten pousmála a přeskočila zábradlí, což její matka vždycky naprosto nesnášela, tentokrát jí to ale byla ochotná odpustit.



No nejsou spolu sladcí? :D

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama