Srpen 2017

Jednoduchá biologie 51

Dnes v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Ráno jsem se vzbudila poměrně unavená. I když jsem usnula snadno, tak vstávání bylo za trest. Do školy jsem ale musela a tak jsem se nasnídala a vyrazila.
Dorazila jsem tak jako vždycky deset minut před zvoněním a Daiki tu ještě nebyl, takže jsem se posadila na své místo a ještě jednou jsem zvážila, co mu vlastně řeknu. Nebyla jsem si ovšem jistá, jak to půjde. Můj přítel přišel samozřejmě těsně před zvoněním a vypadal naprosto strašně. Měl kruhy pod očima a zdálo se, že sotva jde. Zjevně se v noci moc nevyspal a dost možná, jsem za to mohla já. Nebyla jsem si ovšem jistá, jestli bych s ním měla vést důležitý rozhovor, když je v tomhle stavu. Prozatím jsem to ale musela pustit z hlavy, protože začala hodina společenských věd. To možná bylo pro Daikiho ještě dobře, protože učitel obvykle přednášel a nechtěl po nás zpětnou vazbu. Kdyby to byla matika, tak by to bylo o dost horší. Na druhou stranu by ho to udrželo vzhůru, zatímco takhle na lavici většinu hodiny pospával.
Když začala přestávka, tak se ale dal do řeči se Sakuraie-kun a tak jsem si jen nachystala věci na lavici a přemýšlela, kdy se dostane řada na mě.

Jednoduchá biologie 50

12. srpna 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Daiki odešel už před pěti minutami, ale já jsem pořád seděla na té samé lavičce a dívala se mezi stromy. Tohle nebylo moc dobré a já jsem asi dost věcí pokazila. Potřebovala jsem si o tom s někým promluvit, ale moje máma nevěděla, že spolu chodíme a pak už tu byla jen Hitomi, o které jsem si nebyla jistá, jestli by mi vůbec mohla pomoct. Co ona nakonec věděla o basketu nebo Daikim? Navíc jsem to nechtěla řešit přes telefon.
Byl tu ovšem ještě někdo, kdo o nás věděl, byl blízko a navíc znal Daikiho. Vytáhla jsem tedy mobil a v kontaktech našla Kiseho-kun. Ani by mě nenapadlo, že budu tak ráda, že jsme si vyměnili kontakt.
"Nakaharo-san?" ozval se v mobilu jeho překvapený hlas. Nakonec před chvilkou jsme se viděli a to jsem odcházela s Daikim a všechno bylo v pohodě.
"Ahoj Kise-kun, myslíš, že bych s tebou mohla na chvíli mluvit?" zeptala jsem se opatrně. Až teď mi došlo, že je s týmem, takže ho asi ruším.
"Myslíš osobně?" ujistil se mladík a já jsem mu to potvrdila se slovy: "Ano, ale jestli jsi s týmem, tak to počká. Nechci tě rušit."
"To je v pohodě." řekl ovšem mladík a nadiktoval mi adresu restaurace, kde s nimi byl, což byla celkem úleva.

Přerušení tvorby

6. srpna 2017 v 23:03 | IceSun685 |  Upozornění
Tak já těch upozornění vlastně ani moc nepíšu… Tohle je každopádně docela důležité, tak byste si ho měli přečíst.

Jednoduchá biologie 49

5. srpna 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Daiki vypadal dost spokojeně, když si mě na chodbě všiml, a tak jsem se na něj usmála. Bylo sice pár věcí, které jsem s ním chtěla opatrně probrat, ale nemělo smysl to vytahovat hned teď. Přijala jsem tedy jeho polibek, který následoval po slově: "Konečně.", čemuž bych se normálně pousmála, kdybych to stihla před pusou.
"Gratuluji k vítězství." řekla jsem mu tedy s úsměvem.
"To bylo v pohodě." podotkl Daiki sebevědomě a pak se zeptal: "Kam půjdeme slavit?"
Tohle byla ve skutečnosti otázka, na kterou jsem neznala odpověď. Pokud nás ale čekala hádka, tak jsem ji chtěla raději vést v soukromí, než někde před lidmi.

Basketbalová hlava 54

3. srpna 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
'Ten film není vůbec špatný.'

Kumi se nikdy moc na filmy nedívala, protože měla obvykle raději dobrou knihu, nebo seriály. Pro společně strávený večer byl ale film mnohem praktičtější volba. S Yukiem si dali pizzu a skoro spolu nemluvili. Nebyl k tomu nakonec důvod.
"Stopneš to na chvíli?" zeptala se ale teď dívka a tak to Kasamatsu okamžitě udělal se slovem: "Jistě."
"Jsem hned zpátky." ujistila ho Kumi a vydala se do svého pokoje pro deku. Bylo jí trochu chladno a jen těžko se mohla přitulit k němu, i když ji to trochu lákalo. Občas, když s ním byla, tak zapomínala, že je to jen jako. Černovlasý mladík na ni byl hodný a choval se k ní velmi pěkně. Bylo snadné zapomenout, že spolu ve skutečnosti nechodí, když ji líbal a usmíval se na ni.
Vždycky se ale objevilo něco, co ji vrátilo do reality a dnes to byly zvuky, které byly slyšet z vedlejšího bytu.

'Vážně? To to musíte dělat pořád?!'