Basketbalová hlava 54

3. srpna 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
'Ten film není vůbec špatný.'

Kumi se nikdy moc na filmy nedívala, protože měla obvykle raději dobrou knihu, nebo seriály. Pro společně strávený večer byl ale film mnohem praktičtější volba. S Yukiem si dali pizzu a skoro spolu nemluvili. Nebyl k tomu nakonec důvod.
"Stopneš to na chvíli?" zeptala se ale teď dívka a tak to Kasamatsu okamžitě udělal se slovem: "Jistě."
"Jsem hned zpátky." ujistila ho Kumi a vydala se do svého pokoje pro deku. Bylo jí trochu chladno a jen těžko se mohla přitulit k němu, i když ji to trochu lákalo. Občas, když s ním byla, tak zapomínala, že je to jen jako. Černovlasý mladík na ni byl hodný a choval se k ní velmi pěkně. Bylo snadné zapomenout, že spolu ve skutečnosti nechodí, když ji líbal a usmíval se na ni.
Vždycky se ale objevilo něco, co ji vrátilo do reality a dnes to byly zvuky, které byly slyšet z vedlejšího bytu.

'Vážně? To to musíte dělat pořád?!'


S naštvaným zamračením dívka popadla deku a spěšně vyšla ze svého pokoje. Věděla ale, že ty zvuky z hlavy jen tak nedostane.
"Stalo se něco?" zeptal se mladík starostlivě, když si všiml jejího výrazu.

'Jak to jen správně podat?'

"Vypadáš nějak nesvá." podotkl Kasamatsu a na čele se mu objevila vráska.
"No dalo by se říct, že je tu něco, co mě rozladilo." povzdechla si Kumi a očima zaletěla ke dveřím.
"Jestli…" začal mladík, ale na chvilku zaváhal, než dodal: "Nemusíš mi to říkat, jestli nechceš."
"Pojď." řekla dívka po krátkém zamyšlení a vrátila se do pokoje, kam ji Yukio poněkud nejistě následoval. Mladík chvíli vypadal zmateně, ale když mu dívka naznačila, aby byl tiše a poslouchal, tak se jeho výraz změnil na rozpačitý a tváře mu trochu zrudly.
"Většinou mě tím ruší až později v noci. Hádám, že je to speciální pozornost, kvůli tobě." podotkla Kumi zkroušeně a posadila se na postel, kam si za ní Yukio přisedl.

'Proč jsem si zatraceně sedala? Vždyť tu nechci ani náhodou být! Teď je ale blbé odejít, když si sedl i on…'

"Hmmm…" ozval se zamyšleně Yukio, ale pak se malinko škodolibě usmál a řekl: "Myslím, že máš dvě možnosti, co teď dělat."

'Možnosti? Jít se zastřelit?'

"Poslouchám." vybídla ho tedy dívka zvědavě a mladík se malinko usmál.
"První je, že se pokusíš ty zvuky napodobit, ale nejsem si jistý, jestli by je teď slyšeli." podotkl mladík a Kumi zamyšleně nakrčila nos.

'Napodobit zvuky sexu? Nejsem si jistá, jestli bych to zvládla, i když je mám rozhodně naposlouchané…'

"Co ta druhá možnost?" zeptala se tedy dívka a Kasamatsu se podíval na tu zeď, než na ni silně zabušil pěstí. Kumi na to nikdy neměla odvahu a teď si proto přitiskla ruku na ústa, čímž zadusila výbuch smíchu.
"Jsi… cvok." ozvala se dívka, zatímco se stále snažila nevyprsknout smíchy.
"Možná trochu." podotkl mladík, který měl taky rty skroucené potlačovaným smíchem. Kumi si opřela čelo o jeho rameno a zašeptala: "Co tě to jen napadlo?"
"No…" zaváhal mladík, který se už trochu uklidnil. "Ale zabralo to."

'Má pravdu, právě teď je ticho. Třeba to i chvíli vydrží.'

"Navíc myslím, že teď už ti budou věřit, že spolu chodíme." podotkl Kasamatsu a ona k němu zvedla hlavu.
"Proč myslíš?" zeptala se Kumi a pohled obrátila ke zdi.
Mladík se k ní naklonil a tiše zašeptal: "No kdybych nebyl tvůj přítel, tak proč bych byl v tvé ložnici?"
Hnědovláska při jeho slovech zrudla, ale s pohledem upřeným na stěnu podotkla: "Taky fakt."
"Jdeme se teď dodívat?" zeptal se tedy Kasamatsu a Kumi přikývla.

'Vážně bych chtěla, abys byl můj přítel.'

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Bylo to už dvacet minut, co jejich rodiče odešli, ale Aneko se zatím k rozhovoru se svou sestrou jaksi nedostala. Pořád jí připravovala pokoj pro hosty a bylo stále něco organizačního, co mohla řešit, aby to oddálila.
"Vypadáš nervózně." podotkla Raja, která se zdála s návštěvou docela spokojená.

'Skutečně tak vypadám? No možná, že i jsem.'

"To bude tím, že si s tebou chci promluvit o Ryoutovi." povzdechla si tedy Aneko a posadila se na postel, kterou pro sestru připravila. Masaru šel přečíst pohádku Sumiko, takže měly soukromí.
"Nelíbil se ti?" zeptala se Raja poněkud nervózně. Osobně z toho měla celkem radost, takže doufala, že se rodinné vztahy brzy zklidní a bude to stejně dobré, jako když byla se svými bratranci.
"Líbil." řekla Aneko unaveně.

'A to je právě ten problém.'

"Jen si nejsem jistá, jak se k celé věci postavit, kvůli mámě." dodala tedy Aneko a sledovala zamyšlený výraz své matky.

'Nejspíš je ještě moc mladá, aby nad podobnými věcmi hloupěji přemýšlela. Doufám jen, že to rodiče nějak zvládnout a neskončí to rozvodem. V posledních letech byli opravdu moc šťastní a nechci, aby se na tom něco někdy změnilo.'

"Myslíš, že jí to vadí?" zeptala se Raja a přisedla si za sestrou. Ne že by nad tím už dřív nepřemýšlela, ale ona s tím nakonec nemohla nic moc udělat.
"No nevím, jak bych se na jejím místě cítila já. Rozhodně ale doufám, že se kvůli tomu nerozvedou." povzdechla si Aneko a všimla si sestřina vyděšeného výrazu.

'Ach jo, tohle jsem před ní neměla říkat. Občas zapomínám, že jí je jen šestnáct.'

"Neboj se, nemyslím si, že to dospěje až k tomu." pokusila se sestru uklidnit, ale Raja jen na sucho polkla a řekla: "Ale bojíš se, že by mohlo."

'To máš tedy pravdu.'

"Jen myslím, že je to pro rodiče opravdu těžké a to pro oba. Ještě se s naším bráškou ani jeden úplně nesrovnali ne?" podotkla Aneko a podívala se na svou dospívající sestru.
"Nejspíš ne." přikývla Raja. Ani jeden z rodičů ještě pořádně nevěděl, jak s ním mluvit. Natož, aby se bavili společně o něm.
"Takže bych krotila nadšení, pokud jde o skutečnost, že je součást rodiny, jo?" navrhla Aneko a Raja váhavě přikývla. Rodiče se s ním vším museli popasovat a oni museli počkat, jak to dopadne. Nic víc se dělat nedalo.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Už je pozdě." podotkl Kasamatsu trochu neochotně. Bylo deset večer a jeho rodiče ho nejspíš brzy budou postrádat. Poslední hodina s Kumi se mu líbila. Dodívali se na film a jen si povídali, zatímco přepínali kanály v televizi, aniž by v podstatě vnímali, co tam běží. Dívka měla navíc hlavu položenou na polštáři, který měl mladík na klíně, což se mu také líbilo.
Teď se ale zvednula a trochu ospale přikývla.

'Nechci, abys chodil. Dnes večer jsem se s tebou cítila tak dobře…'

"Měl bych jít." dodal Yukio, když na to hnědovláska nic neřekla a trochu nervózně se na ni díval. Nevěděl, co by měl vlastně říct, nebo udělat. Na vztah, který spolu měli, ale zřejmě žádné pravidla neexistovali.

'Nevím, co ti mám vlastně říct. Co vůbec jsme? Přátelé? Nebo ani to ne?'

Kumi byla v tohle ohledu úplně stejně zmatená a tak se zmohla jen na přikývnutí.
Kasamatsu se na ni ještě krátce nejistě zahleděl a potom se zvedl a vzal si z televize svou flešku s filmem.

'Měla bych mu něco říct. Aspoň mu poděkovat, nebo tak něco.'

"Jsem ráda, že jsi dneska přišel. Ten film byl fajn." řekla tedy hnědovláska a váhavě si skousla spodní ret.
"To jsem rád." přitakal mladík s úsměvem a počkal, až se Kumi zvedne z gauče, než se v jejím doprovodu vydal ke dveřím.

'Přála bych si, abys zůstal, nebo alespoň aby to bylo skutečné rande a já tě mohla alespoň obejmout.'

"Mám tě políbit na rozloučenou, až mě budeš vyprovázet?" zeptal se mladík trochu nejistě a Kumi při představě polibku zrudla, i když ji falešně políbil už předtím.

'Říká to kvůli nim. To kdyby se dívali. O mě mu vůbec nejde.'

"To budu ráda, i když se nejspíš stejně nebudou dívat." prohlásila dívka a dala mu tak šanci odmítnout. Nebyla si ovšem jistá, jestli je to proto, aby si nemyslel, že musí, nebo proto, že měla momentálně ve svém srdci zmatek a polibek by jí nijak nepomohl.
Černovlasý mladík na chvíli zaváhal a dívka si už myslela, že odmítne, ale pak jen podotkl: "Jistota je jistota."
"To ano." přikývla tedy Kumi a otevřela mu dveře, aby mohl vyjít na chodbu.
Teď tedy byla ta chvíle na polibek na rozloučenou a tak se zastavila ve dveřích a počkala, až se k ní natáhne a políbí ji.

'O nic nejde, je to jen další falešná pusa.'

Yukio ji sevřel v pase a přitáhl si ji blíž k sobě, zatímco jeho rty se přitiskly na ty její v mnohem vášnivějším polibku, než jaký by čekala od mladíka, který o ni vlastně nestojí.
Na chvíli se nechala unést a omotala mu ruce kolem krku. Žádostivě se k němu přitiskla a ucítila, jak ji sevřel ještě pevněji. Jejich polibek se ještě prohloubil, než zvedl ruce k její tváři, aby ji od sebe odtáhl.

'Nechala jsem se unést, zatraceně! Doufám, že se na mě nebude zlobit…'
Její sevření se povolilo a s provinilým pohledem sledovala, jak se ještě naposledy natáhl k ní a políbil ji lehce na rty, než polohlasem řekl: "Dobrou noc." a zmizel na schodech.
Kumi se za ním ještě chvilinku dívala, než vklouzla zpět do bytu s tlukoucím a zmateným srdcem.



Tak jsme se tentokrát obešli bez Kiseho. Každopádně jen tak ze zájmu, která zápletka vás momentálně nejvíc zajímá? Kise s Ayme, Yukio a Kumi, nebo Kiseho rodinné vztahy?

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 7. srpna 2017 v 11:38 | Reagovat

Yukio a Kumi 100% a více... ti dva jsou tak strašně cute! :3
Bože chci víc,víc!!!! :3
Parádní dílek, jsem se červenala taky! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama