Září 2017


Jednoduchá biologie 56

23. září 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Zbytek schůzky se už naštěstí obešel bez trapných zádrhelů a jen jsme si dali to slíbené mléko a trochu se prošli, než mě Daiki doprovodil až skoro k domu. Jelikož jsem rodičům zatím neřekla, že spolu chodíme, tak jsme se rozloučili už o něco dřív. Už tak jsem musela vysvětlovat tu růži. Nebo jsem si to spíš myslela. Do pokoje jsem se ale dostala, aniž bych rodiče nebo Kitu potkala a když už jsem byla za dveřmi, tak to bylo celkem v suchu. Výmluvu jsem si ale připravila i tak. Růži jsem tedy dostala za příspěvek na nemocné děti. Nic lepšího mě nenapadalo, ale nakonec to ani nebylo potřeba.
Rodiče do mého pokoje obvykle moc nechodili, což byla rozhodně výhoda. Ne ale že by se to nemohlo stát a tak jsem byla odhodlaná být velmi vzornou dcerou, dokud mi ta růže bude zdobit stůl. To také znamenalo, že jsem musela vstát další den poměrně brzy, aby za mnou nepřišla ani Kita.

Jednoduchá biologie 55

16. září 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Byli jsme s Daikim domluvení zhruba na půl osmou, takže jsem do parku přišla o pět minut dřív. Daiki už tam na mě čekal a tak jsem se široce usmála. Mladík si mě také hned všiml a vyrazil ke mně.
"Moc ti to sluší, Ryoko." řekl mi a tak jsem ucítila, jak mi zrudly tváře.
Přišlo mi hloupé říkat něco podobného klukovi, i když se mi jeho košile opravdu líbila. Nebylo nad pohled na kluka v košili.
Řekla jsem ale jen: "Díky." a natáhla jsem se pro pusu na přivítanou. Daiki náš polibek ještě prohloubil, což mě vůbec nepřekvapovalo, a když mě konečně pustil, tak mi podal krásnou bílou růži se slovy: "Pro tebe."
"Děkuju, je nádherná." vyhrkla jsem dojatě a natáhla jsem se pro další pusu. Tentokrát jsem mu ovšem obtočila ruce kolem krku, aby ho mohla obejmout.
"To ty jsi nádherná." zašeptal mi Daiki a já si byla jistá, že teď už nemůže přehlédnout, jak jsem rudá.
Nic jsem mu na to ovšem neřekla a nechala jsem se vzít za ruku. Očividně nás čekala procházka po parku, což neznělo vůbec zle.

Jednoduchá biologie 54

9. září 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Ráno jsem vstala s úsměvem. Dneska bylo naše rande s Daikim a já jsem se těšila, jak se s ním uvidím už ve škole. Můj přítel ovšem na hodinu angličtiny přišel pozdě, což bylo poměrně znepokojivé. Zvlášť, když se ho naše učitelka rozhodla za trest vyvolat. V tu chvíli bych si přála umět napovídat, ale ještě nikdy jsem to nedělala a tak jsem byla odsouzená k tomu dívat se, jak můj přítel u tabule trpí. Učitelka z něj nebyla schopná žádná nepravidelná slovesa dostat, takže se nakonec posadil s F. Přemýšlela jsem, jestli bych mu nemohla nějak pomoct, ale nebyla jsem si jistá, jestli o moji pomoc se školou vůbec stojí, když odmítl mou pomoc v matice. Možná mu ale jen bylo hloupé ji přijmout. O něco horší ale taky bylo si o ni říct, takže jsem nemohla čekat, jestli si to nerozmyslí. Rozhodně jsem mu ale nechtěla svou pomoc nabízet každý den, takže jsem to musela překousnout a raději jsem o přestávce zůstala na svém místě. Za Daikim se stejně zastavila Momoi-san, takže jsme se viděli až další přestávku.

Jednoduchá biologie 53

2. září 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Opravdu jsem měla ráda labiny. Vždycky jsem se podívala už doma, co se bude dělat, a tak jsem byla v obraze. Ničím jsem se pak nezdržovala a tak byla práce rychle hotová. Vypočítat čistotu látky byla taky rychlovka a tak jsem šla domů o hodinu dřív. Měla jsem tedy dost času udělat úkoly na zítra a dokonce i vyvenčit Ayu, než jsem šla na hřiště, kde jsem měla sraz s Kisem-kun.
Mladík už tam byl a házel na koš, takže jsem na sebe upozornila zavoláním: "Ahoj Kise-kun."
"Ahoj." ozval se mladík nazpět a i s míčem zamířil ke mně. Na lavičce byly nějaké věci, které zřejmě musely být jeho a tak jsem tam přidala ty svoje. Neměla jsem moc představu o tom, co bych si měla vzít na basket, a tak jsem si vzala jen vodu a náhradní tričko, kdybych se snad zpotila.
"Vyřešili jste to s Aominecchim?" zeptal se mě Kise-kun a napil se ze své láhve.
"Ano. Myslím, že je všechno, jak má být." přikývla jsem a jelikož jsem si vzpomněla na původní důvod, proč jel mladík do Tokya, zeptala jsem se: "Jak dopadl ten zápas?"