Prosinec 2017

Jednoduchá biologie 70

30. prosince 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Když jsem se po škole vrátila domů, tak jsem se s otcem domluvila, kolik času potřebujeme na cestu, a napsala Daikimu SMS, aby přišel včas. Sama jsem potom naložila do vany a řádně si to užila. Vykoupaná jsem si pak vyfoukala vlasy a vydala se do pokoje, kde jsem si oblékla šaty. Teprve pak za mnou přišla máma, která mě začala česat. Účes mi předělávala asi třikrát, až mi to přišlo opravdu směšné, ale nakonec jsme byli obě spokojené a tak přišla ta horší část.
Potřebovala jsem namalovat. Řasenka se ovšem zjevně nelíbila mému oku, protože jsem nedokázala odolat mrkání a ucukávání, takže mě musela máma hned několikrát odličovat. Myslím, že pokud bych se měla malovat sama, tak se ani nikdy nenamaluju, nebo si přinejmenším vypíchnu oko.

Cesty minulosti II: Mrtvý cit 13

28. prosince 2017 v 16:38 | IceSun685 |  Cesty minulosti II: Mrtvý cit
Měla jsem toho teď nějak moc. To ty Vánoce... každopádně s mírným spožděním další díl, užijte si ho.Usmívající se

Veselé Vánoce

24. prosince 2017 v 12:20 | IceSun685 |  Upozornění
Tak ráda bych vám všem popřála veselé Vánoce, bohatého Ježíška a tak dále. Mrkající Nevím, co víc bych tak měla dodat. Přemýšlela jsem nad nějakým "dárkem" ale nic vánočního se mi nakonec psát nechtělo a oficiálně je blog stejně pořád pozastavený... Pokud jde o tuhle maličkost, tak nějaké stanovisko vydám na Silvestra. Uvidíme jak moc bude příznivé. Prozatím ale přeju hezké svátky. Usmívající se


Jednoduchá biologie 69

23. prosince 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Včera po tom, co jsem se vrátila domů z kina, se mnou táta znovu nepromluvil o Daikim. Jelikož jsem v pondělí slyšela, jak mámě říká o své střední a skříňce, tak jsem se toho rozhovoru trochu obávala. Bylo to ale nejspíš o důvod víc, proč bych si měla promluvit s Daikim, i když jsem neměla pocit, že by táta moc ocenil, kdybych mu řekla o té skříňce. Aspoň něco bych mu ale říct měla, protože díky tomu nejspíš dojde na další interakci s mými rodiči, kterým by teď přišlo divné, když by mě nedoprovodil domů. Jistě by to byl další důvod, proč by se tátovi nelíbil.
O obědové přestávce, když jsme si sedli spolu ke stolu, jsem tedy začala: "Už jsem o nás mluvila s mámou a myslím, že to proběhlo dobře."

Cesty minulosti II: Mrtvý cit 12

20. prosince 2017 v 10:07 | IceSun685 |  Cesty minulosti II: Mrtvý cit
Hashirama se kousl do rtu, když si prohlížel mrtvá těla, ke kterým ho jeho podřízení přivedli.
"Uchihové?" zeptal se mladík a v duchu se snažil vybavit, kolik ninjů sebou otec vzal.
"Podle všeho." přikývl jeden z ninjů a Madara se konečně dobral, ke správnému číslu. Jedno přebývalo.
"Prohlédli jste těla?" zeptal se mladík zbytečně, protože to ninjové jistě už udělali.
"Dva z mrtvých jsou zřejmě Uchihové. Nejspíš se o ně neměli čas postarat." prohlásil jeden z ninjů a ukázal na dost důkladně spálená těla. Na tom nebylo nic zvláštního. Senju také často opouštěli své mrtvé, když se po útěku stahovali. Přednost měli nakonec živí.
Uchihové nejspíš vzali vše cenné a těla spálila nejen kvůli identifikaci, ale také, aby Sharingan nepadl do cizích rukou. Ninjové ale právě proto, předpokládali, že se jedná o Uchihy. Žádné jiné klany, které by znali, své mrtvé nepálili před útěkem. Také to nemohla být nehoda, protože Senju katon nepoužívali. Hashirama přikývl a ze svého výpočtu škrtl dvě těla. Jeden Senju tedy přežil, nebo bylo jeho tělo úplně zničeno, což nebylo pravděpodobné, protože oblast nebyla až tak zničená.

Jednoduchá biologie 68

16. prosince 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Myslela jsem si, že se mnou táta bude chtít probrat mého přítele, ale kromě toho, že se u snídaně mračil, se na mě skoro ani nepodíval. I tak jsem si ale myslela, že mě rozhovor s ním ještě dneska nemine. Záleželo ovšem na tom, jestli k tomu bude mít vhodnou příležitost, kterou bych mu snad možná ani neměla poskytnout. Ještě jsem nebyla připravená mít Daikiho zakázaného.
Dneska jsme každopádně byli domluvení, že jdeme do kina, takže se ze školy vrátím celkem pozdě, tak možná ani nebude mít táta šanci, což by bylo milé.
Před kinem jsem ale musela ještě přežít několik vyučovacích hodin a taky trénink juda, který ale utekl docela rychle, a já z něj odcházela s úsměvem. Nejen, že se mi na něm dařilo, ale navíc jsem se ani necítila unavená. I kdyby ale ano, tak by na tom zase tak moc nezáleželo, protože v kině se dalo docela dobře odpočinout.
Nestihla jsem se vlastně podívat na žádné recenze a tak jsem ani nevěděla, jaká ta nová komedie bude. Ve skutečnosti jsem ani nevěděla, o čem to má být. Brala jsem to ovšem pozitivně. Takhle mě to aspoň mohlo překvapit.
Posadila jsem se tedy na lavičku před školou, a byla to shodou okolností ta stejná, na které jsme se s Daikim kdysi domlouvali na biologický projekt. I když to ve skutečnosti nebylo zase tak dávno, tak jsem měla pocit, že jsme oba úplně jiní než tehdy.

Cesty minulosti II: Mrtvý cit 11

13. prosince 2017 v 9:57 | IceSun685 |  Cesty minulosti II: Mrtvý cit
Pořád ta smrt všude kolem 18+

Jednoduchá biologie 67

9. prosince 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Zbytek našeho školního dne jsme už naštěstí s Daikim přečkali bez dalších sporů, takže jsem domů šla docela spokojená. Pořád mi ovšem v hlavě ležel náš rozhovor o škole a jeho budoucnosti. Byla to další věc na přemýšlení po tom, jestli to máma už řekne tátovi. Bylo to ale přece jen o něco aktuálnější téma, nebo spíš téma, se kterým jsem i mohla něco dělat. Nakonec jsem se měla v cukrárně potkat s Kisem-kun, kterého jsem se mohla na tohle zeptat a trochu si tak ujasnit svůj postoj k celé věci.
Musela jsem na něj jen počkat, protože jsem dorazila už ve čtyřicet a on tam na mě zatím nečekal. Dala jsem si tedy malý kousek koláče, abych nebyla přecpaná, až budeme hrát basket a trpělivě jsem čekala.

Cesty minulosti II: Mrtvý cit 10

6. prosince 2017 v 9:09 | IceSun685 |  Cesty minulosti II: Mrtvý cit
18+ kvůli těm, co neradi umírání.

Jednoduchá biologie 66

2. prosince 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Na víkend jsem si naplánovala, že konečně řeknu mámě o Daikim, což ale vyžadovalo zbavit se mého otce, nebo spíš počkat, až se někam ztratí sám.
Svoji šanci jsem ovšem dostala až v neděli odpoledne, kdy táta odešel za jedním známým, který mu chtěl ukázat nějaké organismy, které se mu podařilo namnožit. To sice nebyla zrovna typická zábava na nedělní odpoledne, ale já si na tu šanci nehodlala stěžovat.
Počkala jsem pár minut po tom, co táta odešel a když jsem si byla jistá, že se nevrátí a že Kita je ve svém pokoji, tak jsem si šla do obýváku sednout za mámou.
"Ale copak?" zeptala se mě docela vesele. "Je ti smutno?"
No musela jsem uznat, že jsem za ní takhle moc často nechodila. Nebyla to ale až tak moje chyba. Vždyť jsme pořád měli školu, nebo alespoň úkoly, takže chtěl mít člověk o víkendu spíš čas pro sebe, než aby ho trávil s rodiči u televize.
"Vlastně jsem s tebou chtěla něco probrat." podotkla jsem a máma se podívala ke dveřím.
"A rozhodla ses, že bude lepší, když to bude čistě babská debata." podotkla a mě napadlo, jestli jsem tak hrozně průhledná.