Leden 2018

Pod maskou 01

31. ledna 2018 v 11:47 | IceSun685 |  Pod maskou
Takže jak jsem slíbila, tak nová povídka. Snad se bude líbit, i když první díly jsou takové... řekněme že se to musí rozjet. :)

Basketbalová hlava 56

29. ledna 2018 v 11:01 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Víkend utekl jako voda, aniž by Manabu něco vymyslel. Jeho žena mu v tom taky moc nepomohla. Prohlásila, že Ryouta je jeho syn, takže rozhodně splňuje požadavky na pozvání na oslavu, a tak by mu měl nabídnout účast, i když jejich hostitel vůbec netuší, že mladík vůbec existuje. Když navíc Manabu vyjádřil jisté pochyby o tom, jestli by se Ryouta cítil příjemně, tak Kohana podotkla, že neví, jestli by na tom roční odklad něco změnil. Podobné seznámení s celou rodinou totiž bude vždycky problematické. S tím Manabu rozhodně souhlasil, ale nijak zvlášť mu to nepomohlo teď najít slova.
Jeho syn vyslyšel pozvání na večeři a teď spolu seděli v obýváku a mlčeli.

Jednoduchá biologie 74

27. ledna 2018 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Naše první hodina byla angličtina, což bylo po prodlouženém víkendu opravdu bolestné. Vůbec se mi nechtělo přemýšlet a anglická konverzace týkající se právě toho víkendu ve dvojicích vlastně nebyla o nic lepší. Ne že bych v angličtině byla úplně špatná, ale nebyl to můj silný předmět. V matice, která následovala po ní, to bylo podstatně lepší, protože mi počítání vždycky šlo.
O něco horší pak byla hodina našeho rodného jazyka. V té nás totiž čekal test. Na japonštinu jsem se obvykle doma moc nepřipravovala, spíš o přestávce před hodinou. Byl to nakonec můj rodný jazyk a učitelka obvykle testy hlásila, což sice nebyl tenhle případ, ale alespoň to byl jeden z těch předmětů, u kterých se to dá odhadnout. Kdyby to byl test z literatury, tak je to samozřejmě horší, ale tohle byla gramatika, porozumění textu a jeho rozbor a podobné věci, na které se vlastně ani nebylo třeba moc připravovat. Stačilo se na to jen soustředit, což jsem při testu samozřejmě dělala, tedy až do chvíle, kdy se ozvalo: "Vy nepíšete?"

Aomine Seijuro 22

22. ledna 2018 v 11:01 | IceSun685 |  Aomine Seijuro
Akashi našel cestu zpátky snadno, ale i tak ji jel velmi dlouho. Na Yukimurovi měl alespoň čas přemýšlet. Vymyslel však jen jeden použitelný plán a tím bylo dál Fumiko nedráždit a odejít. Obě dvě nakonec nastupují na Rakuzan, takže se s nimi mohl udobřit i později.
U stájí byla Yuzuki, která se na něj trochu smutně usmála. Bylo očividné, že už ví, jaké to bylo fiasko.
"Pořád se zlobí?" zeptal se i tak Akashi, když seskočil z koně.
"A jak." povzdechla si dívka s trochu soucitným výrazem.
Mladík chvíli mlčel, ale pak podotknul: "Hádám, že to nevypadá na brzké odpuštění."
Yuzuki jen zavrtěla hlavou a společně se pak vydali do stájí.
"Nejsem si jistá, jestli je něco, čím to můžeš zlepšit." podotkla dívka, zatímco přemýšlela, jak vlastně zlepší vlastní situaci. Fumiko se nakonec zlobila i na ni.
"Dám jí čas." pokrčil Akashi rameny, i když ho to překvapivě moc mrzelo.
Dívka se nejprve zamračila a pak se zeptala: "Jak to myslíš?"
"Nechce mě tady, takže odjedu." prohlásil Akashi a Yuzuki na něj zůstala koukat.
"Jen tak?" vypadlo z ní nakonec a Akashi se na ni dlouze zadíval, než řekl: "Ona mě tu nechce a já ji nechci dráždit. Nastupujete na Rakuzan, takže to není definitivní loučení."
Hnědovláska pomalu přikývla, i když se jí jeho nápad moc nezamlouval. Ze všeho nejvíc jí to připomínalo útěk. I kdyby to byla jen část strategie, jak si dívku znovu naklonit, tak se Yuzuki nezamlouvalo, že jejich společný pobyt zde skončí zrovna takhle.
"Takže se asi uvidíme, až začne škola." podotkla dívka poněkud zklamaně a Akashi přikývl.

Jednoduchá biologie 73

20. ledna 2018 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Další ráno jsem se probudila a vůbec se mi nechtělo vylézt z postele. Včera jsem až moc dlouho strávila u počítače čtením článků o malířce, které budu snad skutečně pomáhat. Tak trochu mi to vlilo do žil chuť namalovat tentokrát něco většího, než je obrázek ve skicáku. Ne že bych je neměla ráda, ale barvy byly nakonec vítaná změna. Navíc jsem s nimi nemalovala už dlouho. Vlastně jsem si ani nebyla jistá, jestli to s nimi vůbec ještě umím.
Po snídani jsem tedy vytáhla ze skříně stojan a s ním i paletu a barvy. Na počítači jsem si pak pustila hudbu a stojan postavila před okno. Moje okno mířilo do zahrady, která ale byla podivně nudná. Bylo září, takže tu nebyly ani barevné květy nebo plody a ani listy ještě nezačaly měnit barvu. Takže to byla dost nudná zahrada. I tak to ale byla nejlepší předloha, kterou jsem měla po ruce.
Dopoledne jsem tedy strávila malováním, které mi nešlo podle mých představ. Možná jsem už zkrátka byla taková. Nikdy úplně spokojená s tím, co jsem vytvořila. Jednou jsem se s tou informací svěřila učitelce ve výtvarce, která mi řekla, že je to dobrá vlastnost. Protože se budu neustále posouvat dopředu. Bylo ale i tak frustrující, když člověk nikdy není spokojený.

Basketbalová hlava 55

15. ledna 2018 v 10:00 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Tak po opravdu dlouhé době přidávám další díl téhle povídky. Každopádně doufám, že si povídku pamatujete a díl se bude líbit.

Jednoduchá biologie 72

13. ledna 2018 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Když jsem se vrátila domů, tak jsem si vlezla do sprchy a zůstala tam notnou chvíli. Cítila jsem se dost divně. Ne že by se mi nelíbilo to, co dělal, ale raději bych to všechno ještě na hodně dlouho odložila. Necítila jsem se na to připravená a všechno šlo až moc rychle. Neměla jsem si o tom ale s kým promluvit. Rozhovor s mámou by nejspíš dopadl katastrofálně, protože by se jistě část z toho dozvěděl táta, což jsem rozhodně nechtěla. Potom tu samozřejmě byla Hitomi, ale moje černovlasá kamarádka nikdy kluka neměla, tak jak tomu mohla rozumět? Ona navíc byla jediná kamarádka, které jsem skutečně věřila. Bavila jsem se i s Tayamou-san z juda, ale obvykle jen na samotném judu. Dívka určitě nebyla někdo, kdo by se mi vysmál, nebo o tom někomu řekl, ale ani tak bych se s ní o tom nebavila. Přišlo mi to trapné. Chyba navíc byla docela jistě na mojí straně. Vždyť jsme spolu chodili a vídali se skoro denně. Bylo jistě normální, že jsme dělali něco podobného.
Zhluboka jsem se nadechla a vypnula vodu.
Tentokrát se uvidíme až v úterý, takže jsem aspoň měla nějaký čas na rozmyšlenou. V pondělí byl Den úcty ke starším, nebyl to sice můj nejoblíbenější svátek, ale volné pondělí jsem ocenila vždycky. Když ještě žila moje babička tak se na něj docela těšila. Vždycky to byl den, kdy se setkávala se svými kamarádkami a mě to přišlo hloupé. Nežily tak daleko od sebe, aby k setkání potřebovaly státní svátek. Když ale člověk chodil o berlách, tak asi bylo těžké zajít si na procházku.
Babička ale umřela před čtyřmi lety a od té doby byl Den úcty ke starším jen volným pondělkem. Zatím byl ale přede mnou ještě víkend, takže jsem se šla vyspat.

Cesty minulosti II: Mrtvý cit 15

10. ledna 2018 v 9:57 | IceSun685 |  Cesty minulosti II: Mrtvý cit
Tobirama položil ruku na stěnu jeskyně, kde se objevila jeho nejnovější verze pečetě. S menšími obavami pak svou techniky vyzkoušel. Mladík se ovšem mohl spokojeně usmát, protože fungovala výborně. Nic ho také nebolelo, takže bylo vše, jak mělo být.
To také znamenalo, že se mohl vydat na cestu. Ve skutečnosti ale nevěděl, kam by ta cesta měla mířit. Nebylo moc pravděpodobné, že by Senju věděli, že otce zabil, ale také to nebylo nemožné. Sachiko ztratila jeho katanu, takže ji mohli také najít a vyvodit z toho určité závěry. Navíc na místě otcovi smrti zůstala jeho pečeť, kterou mohl poznat jeho bratr. Světlovlasý mladík si také nebyl zcela jistý, jestli je například někdo neviděl. Bylo nakonec dost zvláštní, že tam byl otec sám, i když odešel s několika průzkumníky.
Mladík byl ovšem stále dost vážně zraněný a tak neměl moc na výběr. Mohl sice využít pečeť, kterou před chvílí umístil v jeskyni k útěku, ale nemusel mít dost rychlé reakce, aby to vyšlo. Jeho jedinou šancí bylo najít svůj klan, i kdyby to mělo znamenat jeho smrt.
Tobirama by na druhou stranu smrt dost možná i uvítal. Nemusel by díky tomu žít s tím, že zabil vlastního otce. Skutečnost, že v tu chvíli neměl moc na vybranou, ho nijak zvlášť neutěšovala.

Aomine Seijuro 21

8. ledna 2018 v 9:56 | IceSun685 |  Aomine Seijuro
Co jen říct… snad jen Gomenasai… tohle vážně trvalo…

Jednoduchá biologie 71

6. ledna 2018 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Tak tedy 18+ hned takhle z kraje roku…