Aomine Seijuro 22

22. ledna 2018 v 11:01 | IceSun685 |  Aomine Seijuro
Akashi našel cestu zpátky snadno, ale i tak ji jel velmi dlouho. Na Yukimurovi měl alespoň čas přemýšlet. Vymyslel však jen jeden použitelný plán a tím bylo dál Fumiko nedráždit a odejít. Obě dvě nakonec nastupují na Rakuzan, takže se s nimi mohl udobřit i později.
U stájí byla Yuzuki, která se na něj trochu smutně usmála. Bylo očividné, že už ví, jaké to bylo fiasko.
"Pořád se zlobí?" zeptal se i tak Akashi, když seskočil z koně.
"A jak." povzdechla si dívka s trochu soucitným výrazem.
Mladík chvíli mlčel, ale pak podotknul: "Hádám, že to nevypadá na brzké odpuštění."
Yuzuki jen zavrtěla hlavou a společně se pak vydali do stájí.
"Nejsem si jistá, jestli je něco, čím to můžeš zlepšit." podotkla dívka, zatímco přemýšlela, jak vlastně zlepší vlastní situaci. Fumiko se nakonec zlobila i na ni.
"Dám jí čas." pokrčil Akashi rameny, i když ho to překvapivě moc mrzelo.
Dívka se nejprve zamračila a pak se zeptala: "Jak to myslíš?"
"Nechce mě tady, takže odjedu." prohlásil Akashi a Yuzuki na něj zůstala koukat.
"Jen tak?" vypadlo z ní nakonec a Akashi se na ni dlouze zadíval, než řekl: "Ona mě tu nechce a já ji nechci dráždit. Nastupujete na Rakuzan, takže to není definitivní loučení."
Hnědovláska pomalu přikývla, i když se jí jeho nápad moc nezamlouval. Ze všeho nejvíc jí to připomínalo útěk. I kdyby to byla jen část strategie, jak si dívku znovu naklonit, tak se Yuzuki nezamlouvalo, že jejich společný pobyt zde skončí zrovna takhle.
"Takže se asi uvidíme, až začne škola." podotkla dívka poněkud zklamaně a Akashi přikývl.


Dej jí číslo na mobil!

Příkaz druhého já sice Akashiho trochu překvapil, ale nápad to nebyl špatný a tak navrhl: "Můžu ti dát své číslo, abys mi dala vědět, kdyby Fumiko změnila názor?"
"Jistě." přikývla hned dívka a vytáhla mobil. Akashi jí tedy nadiktoval číslo a dívka ho pak prozvonila.
"Tak se tu drž." podotkl a vydal se do stájí, aby ustájil Yukimuru a mohl odejít. Neměl příliš chuť jít se loučit s dívčiným otcem, ale muž byl k němu laskavý, takže by měl. Ještě předtím ale musel zavolat Oharovi, což udělal hned potom, co se postaral o Yukimuru.
"Slyším." ozval se muž poněkud naléhavě.
"Zdravím, Oharo-san." řekl nejprve Akashi a přemýšlel, jestli muž vůbec měl jeho číslo. "Taky Akashi Seijuro."
"Já vím." přitakal muž. Sehnal si Akashiho číslo hned po tom, co mu domluvil pobyt ve stájích. Ve skutečnosti to ani nebylo tak složité. Stačilo jen říct, že s ním potřebuje probrat nějaké věci ohledně Yukimurova tréninku a Akashiho číslo se k němu dostalo. Stárnoucí muž ale nakonec vždy odolal nutkání zjistit, jak to Akashimu jde.
"Vše v pořádku?" zeptal se tedy Ohara poněkud nervózně.
"Ano." prohlásil mladík váhavě, ale pak jednoduše řekl: "Jen jsem vám chtěl říct, že vaše nucené volno skončilo a můžete se zase starat o mého koně, protože ještě dnes pojedu domů."
"Hai." přitakal Ohara, ale zůstal velmi nervózní. Akashi mu neřekl vůbec nic o tom, jak to šlo, ani jestli je spokojený. Neměl ovšem odvahu, aby Akashiho zpovídal, takže se musel smířit s tím, co mu už mladík řekl a rozloučit se s ním.
Akashiho další hovor byl jeho řidiči, který pro něj měl přijet za hodinu, takže se mohl mladík v klidu sbalit a potom vyrazit za majitelem stájí.
Tentokrát už byl Akashi oblečený tak jako obyčejně, což zahrnovalo bílou košili s vestou a k ní se hodící kalhoty. V ničem teď nepřipomínal čeledína, což potvrzovalo i několik dost překvapených pohledů, který si vysloužil od ostatních. Akashi si za svůj pobyt nenašel moc známých, ale to nic neměnilo na tom, že si pamatoval jejich tváře a tedy i oni jeho. Nikdo ho však nezastavil, aby se zeptal na změnu jeho oblečení a stejně tak mu nikdo nezabránil přijít až k majitelově kanceláři.
Akashi zaklepal a hned se mu dostalo i pozvání dál, i když majitel stájí zrovna telefonoval. Rukou mu tedy naznačil, aby se posadil a jen na chvíli se pozastavil nad jeho oblečením, když se zarazil, potom se ale zase vrátil k telefonu a tak musel Akashi počkat dobrých pět minut, než muž dotelefonoval.

Kdyby věděl, kdo jsme, tak bychom čekat nemuseli.

Akashi postěžování svého druhého já ignoroval. Muž se nakonec měl během chvilky dozvědět pravdu. Mladíkovi se do ní sice moc nechtělo, ale pokud měl v plánu zase přijet za Yukimurou, tak to bylo vhodné.
"Máš hezké oblečení." podotkl muž a posadil se. "Jdeš na nějakou oslavu nebo tak něco?"
"Vlastně jsou to věci, které nosím normálně." zavrtěl ale Akashi hlavou. Měl sice dost času, aby si rozhovor promyslel, ale nakonec se rozhodl, že by bylo nejlepší, kdyby na to Kimura přišel sám od sebe. Muž na něj působil dost chytře, takže když mu Akashi trochu napoví, tak na to jistě přijde. Pokud to také napadne jeho, tak tomu také nejspíš snáz uvěří. I tak mladík předpokládal, že to pro něj bude celkem šok. Kimura na něj byl dost hodný ten první den, kdy ho dokonce odvezl, ale Akashi dost pochyboval, že s ostatními majiteli koní by jednal podobně přátelsky.
"Už jsem se bál, že budeš chtít odvést." zažertoval muž. Nějaký čas spolu nakonec strávili jenom, když Akashiho svezl.
"Odvoz jsem si zařídil. S vámi jsem se přišel rozloučit." podotkl Akashi klidným hlasem a pak ještě dodal: "Ohara-san se zítra vrátí."
"Takže už je zdravý." usmál se majitel stájí.
Akashi na chvíli sklopil oči, ale pak řekl: "Ve skutečnosti nebyl nikdy nemocný." Majitel stájí se jen zamračil a tak Akashi dodal: "Pořádal jsem ho, aby vám lhal."
"Lhal?" zopakoval po něm Kimura nechápavě.
Akashi pomalu přikývl, a když muž zůstal potichu, dodal: "Chtěl jsem si vyzkoušet starost o koně, takže jsem ho pořádal, aby vám lhal."
"Ale to přece nebylo nutné. Mohl tě přivést i tak. Nevadila by mi tvá přítomnost zvlášť, když tě platí někdo jiný." pousmál se muž přívětivě a Akashimu bylo jasné, že si to prozatím dohromady nedal.
"Ohara-san je moc hodný, ale pochyboval jsem, že by se ke mně zvládl chovat jako k čeledínovi, takže to bylo nutné." řekl mu Akashi a dál sledoval majitelův zmatený pohled. Zjevně byla představa Akashiho vydávajícího se za čeledína až tak šílená, že přiznání lži ani drahé oblečení nebylo dostatečnou nápovědou.
"Mé jméno totiž je Akashi Seijuro." prohlásil tedy mladík a sledoval, jak muž naproti něj zůstal zaraženě koukat.
"Akashi?" zopakoval tedy zaraženě a na malou chvíli se zatvářil nevěřícně, než se pousmál a řekl: "To je vtip?"
Mladík na okamžik zaváhal. Napadlo ho sice, že tomu muž nějakou chvíli nebude chtít uvěřit, ale varianta, že by to pokládal za vtip, ho ve skutečnosti nenapadlo. Jak by nakonec také mohla, když byl Akashi celý život považován za seriózního a rozumného. U něj by si nikdo nemyslel, že žertuje, ale muž ho nakonec považoval za někoho jiného. Akashi tedy vytáhl své doklady a z nich vybral studentský průkaz, který majiteli stájí podal.
Muž na něj chvilku jen koukal a potom podotkl: "Omluv mě na chvíli." a vyšel na chodbu. Akashi tak zůstal v pracovně sám.



Tak Akashimu se napravování lži daří čím dál míň. Nakonec jak si kdo ustele, tak si také lehne. ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 22. ledna 2018 v 20:19 | Reagovat

To jsem zvědavá, jak to s nimi a teď s ním dopadne! :D
To bude ještě asi vzrůšo... :3
Jinak dílek pěkný, jako vždy! :)

2 IceSun685 IceSun685 | 22. ledna 2018 v 21:29 | Reagovat

[1]: Díky, já jsem zase jako vždy ráda, žes mi napsala komentář, vážím si toho.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama