Basketbalová hlava 55

15. ledna 2018 v 10:00 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Tak po opravdu dlouhé době přidávám další díl téhle povídky. Každopádně doufám, že si povídku pamatujete a díl se bude líbit.


Byly to už dva týdny od doby, kdy se Kasamatsu s Kumi dívali na film. Od té doby se viděli ještě čtyřikrát a vždycky na veřejnosti. Někdy to bylo v cukrárně, jindy v čajovně, kde mu ležela v náručí a nikomu to nebylo divné.
Dnes byla sobota, a jelikož byl konec října a už se dost ochlazovalo, tak si užívali jeden z posledních pěkných dní. Svítilo sluníčko a oni se procházeli po parku.
Kumi do něj byla zavěšená a usmívala se. Pořád spolu nepromluvili na téma chodíme spolu nebo ne?
Ani jeden z nich se k tomu ale neměl, i když Yukio moc dobře věděl, že polibky, kterými ji neustále zahrnuje, nejsou ani trochu nucené nebo falešné. Stejně tak měl pocit, že je ona přijímá s opravdovým potěšením a ne jen proto, že musí. Tenhle problém ho taky neustále zaměstnával a odváděl pozornost od všeho ostatního.
Jeho testy ve škole se malinko zhoršili, i když nijak zásadně. Také na tréninku si všiml, že je často malinko duchem nepřítomný. Kdo ví. Možná, že kdyby byl soustředěný, tak si všimne, že některé dny Kise pospíchá z tréninku co nejdřív a jsou to ty samé dny, kdy se jeho sestra vrací pozdě domů s výmluvou, že se zdržela u kamarádky. Možná, že kdyby se víc zajímal o svou sestru, tak by si všiml pohledů, které si s Kisem vyměňovala během obědové pauzy, kdy se na sebe dívali, jako by si moc přáli ujít těch několik metrů se sednout si k jednomu stolu.
Yukio měl ovšem plnou hlavu Kumi a svého vztahu nevztahu a neměl čas zabývat se svou sestrou nebo Kisem, který měl i další trápení. Blonďatý mladík úspěšně absolvoval další setkání s Aneko a také se seznámil s jejím manželem a svou neteří. Vztahy s jejími rodiči ovšem zůstávaly napjaté. Kiseho otec si stále nebyl úplně jistý, jak se synem jednat, a jeho žena na tom byla ještě hůř. Zdálo se, že už se s tím trochu vyrovnala, ale i tak v domě byla poněkud napjatá atmosféra, kdykoliv přišel Kise na návštěvu. Jeho otec se teď ale opravdu snažil. Rozhodl se vzít Kiseho na zápas v basketu, který byl dost zajímavý, a všechno probíhalo dobře, dokud se nezačali bavit o rodinných vztazích. Po tom ani jeden z nich nevěděl, co má vlastně říct.
Nic z toho, ale Kasamatsu na svém spoluhráči nezaznamenal. Kise byl konec konců pořád Kise. Byl přehnaně optimistický, trochu střelený a trénoval opravdu neúnavně. Kise se snažil dosáhnout na pohyby ostatních členů Generace zázraků. Na Interhigh dokázal okopírovat Aomineho a teď se snažil i o pohyby ostatních tří. Winter Cup se ovšem blížil.

'Nejsem si jistý, jestli zvládneš okopírovat i ostatní zázraky…'

"Jsi nějak zamyšlený." podotkla dívka a Yukio se na ni podíval.
"Přemýšlel jsem nad basketem." přiznal mladík s pokrčením ramen a posadil se s ní na lavičku.
"Stalo se snad něco?" zeptala se Kumi ustaraně, ale Yukio její starosti zahnal úsměvem.
"Ne, ale jsem kapitán a tak mám pořád nějaké věci na přemýšlení." povzdechl si Yukio.

'A to je Winter Cup až v lednu…'

"Snad se to přemýšlení aspoň vyplatí." podotkla Kumi a položila mu hlavu na rameno.

'Občas zapomínám, že spolu ve skutečnosti nechodíme…'

"Taky doufám." přikývl mladík a trochu se zavrtěl, takže Kumi k němu zvedla tvář. Kasamatsu se tedy trochu usmál a natáhl se pro polibek, který mu hnědovláska ochotně oplácela.

'A občas si nejsem jistý, jestli je to pravda, nebo je to vážně moje holka.'

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ayme byla na návštěvě u Kiseho. Byl to její oblíbený druh schůzky. Nepotkávali totiž žádné jeho obdivovatelky. Nikdo po jejím příteli nechtěl podpis a nikdo se na ni nedíval tím otravným způsobem, jako by se divil, že je tu s ní. To naprosto nesnášela a věděla, že kdyby se ve škole vědělo, že s ním chodí, tak by to bylo to samé. Proto raději hrála mrtvého brouka. Kromě Raji to věděli jen dvě další osoby a to Karin a Naomi, její zbývající kamarádky. Ayme jim to tajemství svěřila poměrně neochotně a i když ho očividně nešířily, tak byla neustále zpovídána ohledně toho, co s ním vlastně dělá. Ayme jim toho nikdy moc neřekla a tak jim vlastně nechávala dost prostoru pro fantasii a občas ji dost zaráželo, co ty dvě vymýšlely.
Ayme se podívala na svého přítele, který jí pohled vrátil s úsměvem.

'Nejspíš byste byly dost zklamané, kdybyste věděli, jak to mezi námi je.'

Kise na ni byl moc hodný. Byl taky pozorný a ona ho shrnovala slovy dokonalý první kluk. Jejich vztah zahrnoval občasné objetí, vodění za ruce a příjemné lehké polibky na rty nebo na tvář. I teď s ním jen seděla na gauči a držela se ho za ruku, zatímco se dívali na film a jedli popcorn.
Ayme to naprosto vyhovovalo. Cítila se s ním dobře a neviděla důvod proč dělat něco víc. Jejich představy o muchlování se na gauči jí přišly zbytečné a hloupé. Ryouta ji nikdy ani vášnivě nepolíbil, takže to pro ni bylo nepředstavitelné.
Nebyl ovšem ani důvod, nad tím moc dumat. Bylo jí s ním takhle dobře a vzhledem k jeho neustálým úsměvům a zamilovaným pohledům, na tom byl Kise úplně stejně.
Černovláska se k němu malinko přitulila a spokojeně se usmála. Takhle jí to úplně stačilo.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Manabu byl docela rád, když mohl sedět u televize a v klidu se dívat. Jeho žena měla svůj každoměsíční dýchánek s kamarádkami a jeho mladší dcera Raja přespávala u jejich starší dcery a jejího manžela. Výjimečně měl tedy dům jen pro sebe, což nebylo zlé. Mohl si pustit nahlas televizi a užít si zápas v basketu. Jejich rodina měla určitou tradici, pokud šlo o basket, protože jeho otec ho kdysi hrával profesionálně a později ho i trénoval. Nebylo tedy divu, že on i jeho dva bratři ho museli hrát. Ani jeden z nich otcův talent nezdědil, ale jeho dědeček naštěstí nebyl až tak posedlý tou představou, takže jim hru nikdy nezprotivil.

'Takhle jsme se vždycky všichni čtyři dívali na zápasy, zatímco máma a naše mladší sestra brblaly, že jsme moc hluční.'

Teď už ale byli všichni pryč po celém Japonsku a Manabu se s bratry zase až tak často nevídal. Občas někdo z nich zvedl telefon a zavolal některému ze sourozenců a všichni si popovídali o tom, co je nového a samozřejmě o posledním basketbalovém zápase. Jedinou výjimkou v tomhle ohledu byly narozeniny jeho otce, který se narodil na Den kultury, což byl jeden ze státních svátků. Podle toho, na kdy ten den vycházel, si všichni vzali volno z práce a přijeli na prodloužený víkend. Nejproblémovější v tomhle ohledu bylo, když to byla středa. To se pak museli všichni pracující dohodnout, jestli si vezmou volno v pondělí a úterý, nebo naopak na čtvrtek a pátek.

'Letos ale máme jasno. Bude to čtvrtek a já mám páteční volno domluvené už od ledna.'

Občas se samozřejmě stalo, že někdo přijel až později nebo vůbec, ale obvykle se takhle setkala celá rodina a byla to také jediná doba, kdy se jim podařilo sejít.

'Proč je to zatraceně tak brzy?'

Obvykle se na Den kultury a setkání celé rodiny těšil, ale letos z toho měl tak možná žaludeční vředy. Byl by raději, kdyby to proběhlo před několika týdny, než mu do života vstoupil jeho nemanželský syn. Měl Ryoutu rád, i když vztah s ním ještě nebyl tak úplně vyřešený, ale hlavní problém byl, že o něm zatím nikomu kromě starší dcery neřekl. Jeho rodiče zatím o vnukovi vůbec nevěděli a stejně na tom byli i jeho sourozenci.

'Ale jak jim to vůbec mám říct?'

Ta otázka ho soužila už nějakou dobu, ale byl tu teď mnohem aktuálnější problém. Nemohl čekat, že Ryouta nezaznamená skutečnost, že na čtyři dny odjedou, už jen proto, že Raju vezmou ze školy.

'Je ale dobrý nápad vzít ho sebou?'

Bylo to brzy, tak zatraceně brzy. Jenže to také byla jediná šance, jak ho seznámit se zbytkem rodiny. Další šance bude až za rok, což bylo zase poměrně pozdě. Manabu se navíc bál, jak by mladík reagoval na skutečnost, že ho vynechali.
Předhodit ho před celou rodinu, ale nebyl zrovna ten nejlepší způsob jak upevnit vztahy.

'Kdybych si byl aspoň jistý, jak to všichni vezmou…'

O svou matku se nijak zvlášť nebál. Byla to ona, kdo chtěl velkou rodinu, což zahrnovalo i hodně vnoučat a pravnoučat, takže pochyboval, že by mladíka přivítala jinak než s otevřenou náručí.
Jeho otec samozřejmě bude mít radost z vnuka, co hraje basket. Zvlášť tak dobře, jako ho hrál jeho syn.

'Ty sis vždycky přál, abychom šli v tvých stopách, ale nikdy se ti to nesplnilo, že tati?'

Nepochyboval, že jeho mladší sestra pro něj bude mít slova, jako ty jsi ale trouba, že brácho?
A podobnou reakci samozřejmě očekával i od svých bratrů. Byl prostředním dítětem a vždycky to bylo tak trochu složité. Nejhorší na celé té záležitosti ovšem bylo, že pokud nebude počítat svou dvouletou vnučku a stejně tak vnučku a vnuka svého staršího bratra, kterým bylo tři a jeden rok, tak bude mladík patřit k nejmladším účastníkům oslavy. Jedinou další výjimkou tu bude třináctiletá dcera jeho mladší sestry. Nejspíš by to bylo o dost jednodušší, kdyby se mladík věkově zařadil někam mezi své bratrance a sestřenice, ale všichni, až na třináctiletou Miho budou starší a Manabu si nebyl jistý, jestli by se Ryouta cítil příjemně.

'Asi bych to měl nechat na něm. Řeknu mu o té oslavě a uvidíme, jestli vůbec bude chtít jet. Vypadalo to, že i seznámení s Aneko na něj bylo trochu moc rychlé a tohle bude celá rodina. Určitě by to pro něj bylo dost náročné. Tolik cizích lidí, pro které bude tak trochu atrakce. Ne… možná to nebude moc dobrý nápad, ale kdybych mu o tom neřekl, tak by se zase mohl cítit dotčeně. Nechci, aby si myslel, že ho nepovažuju za součást rodiny, nebo něco podobného. Ne, rozhodně mu musím nabídnout, že se může přidat, ale musím mu to nějak podat tak, aby neměl pocit, že musí jet, aby pak nepřijal jen z povinnosti a necítil se špatně. Ach jo, tati, to ses nemohl narodit aspoň o pár týdnů později? Nebo naopak dřív?'

Manabu měl rozhodně ještě hodně věcí na přemýšlení, teď se ale ozval jeho mobil a tak musel vypnout televizi a zajet pro svou ženu, se kterou by si o tom měl taky raději promluvit.



Tak jsme se na časové přímce malinko posunuli, a zatímco romantické vztahy vypadají docela dobře, tak ty rodinné asi čeká trochu krize, pokud se tedy Kise rozhodne připojit k oslavě.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Timea Timea | Web | 15. ledna 2018 v 20:50 | Reagovat

Sem nadšená, ze si pridala tuto kapitolu. Velmi sa mi páči a dufam, ze Kise pojede. Som totiž zvedavá ako ho príjmu ostatný. :-)

2 Evickar Evickar | 15. ledna 2018 v 21:28 | Reagovat

Juchů, další kapitolka. Já bych byla na Kiseho místě asi trochu vyděšená. Jako kdyby ho tatík předhodil vlkům :-D Yukio je koukám chudák stále zmatený. Tak se pochlap, hochu a řekni jí, že jí máš rád!!!! :-D

3 IceSun685 IceSun685 | 16. ledna 2018 v 14:33 | Reagovat

[1]: Jsem moc ráda, že vím, že je tu další čtenář, který má rád tuhle povídku. Doufám, že se bude líbit i nadále :-)

[2]: No Yukio má v popisu postavy, že to s holkama moc neumí, takže mu to moc nejde. Ale neboj, budu se téhle dějové lince věnovat a uvidíme. ;-)

4 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 16. ledna 2018 v 17:05 | Reagovat

Parádní dílek, trošičku jsem musela za dloubat ve své paměti, ale myslím, že jsem toho tolik nezapomněla... :)
CO se týká Yukio a Kumi!!!! AAAA.... Oni jsou tak sladcí :) Musím říct, že i když je povídka mířená na Kiseho a Aneko, tak ti dva jsou prostě best! :D

5 IceSun685 IceSun685 | 16. ledna 2018 v 18:09 | Reagovat

[4]: Jsem ráda, že se ti líbí, i když Aneko je Kiseho starší sestra, takže hádám myslíš spíš Ayme. Já vím ty jména... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama