Cesty minulosti II: Mrtvý cit 15

10. ledna 2018 v 9:57 | IceSun685 |  Cesty minulosti II: Mrtvý cit
Tobirama položil ruku na stěnu jeskyně, kde se objevila jeho nejnovější verze pečetě. S menšími obavami pak svou techniky vyzkoušel. Mladík se ovšem mohl spokojeně usmát, protože fungovala výborně. Nic ho také nebolelo, takže bylo vše, jak mělo být.
To také znamenalo, že se mohl vydat na cestu. Ve skutečnosti ale nevěděl, kam by ta cesta měla mířit. Nebylo moc pravděpodobné, že by Senju věděli, že otce zabil, ale také to nebylo nemožné. Sachiko ztratila jeho katanu, takže ji mohli také najít a vyvodit z toho určité závěry. Navíc na místě otcovi smrti zůstala jeho pečeť, kterou mohl poznat jeho bratr. Světlovlasý mladík si také nebyl zcela jistý, jestli je například někdo neviděl. Bylo nakonec dost zvláštní, že tam byl otec sám, i když odešel s několika průzkumníky.
Mladík byl ovšem stále dost vážně zraněný a tak neměl moc na výběr. Mohl sice využít pečeť, kterou před chvílí umístil v jeskyni k útěku, ale nemusel mít dost rychlé reakce, aby to vyšlo. Jeho jedinou šancí bylo najít svůj klan, i kdyby to mělo znamenat jeho smrt.
Tobirama by na druhou stranu smrt dost možná i uvítal. Nemusel by díky tomu žít s tím, že zabil vlastního otce. Skutečnost, že v tu chvíli neměl moc na vybranou, ho nijak zvlášť neutěšovala.


Sachiko pomalu procházela lesem. Byla ostražitá a také neozbrojená, což se jí nijak zvlášť nelíbilo. Nikde ovšem nebylo ani živáčka.
Dívka neměla moc dobrou představu o tom, kam míří. Nevěděla ani, jestli se vůbec někdy zastaví. Nechtěla do smrti zůstat sama bez lidského kontaktu, ale nikam také nepatřila. Nikdy se nemohla vrátit k Uchihům, také se nemohla přidat k žádnému klanu, protože to se prostě nedělalo. Pokud by se o to pokusila, tak by ji nejspíš pokládali za špeha. V lepším případě by ji uvěznili a v tom horším rovnou zabili. Také ovšem mohla skončit jako něčí hračka, což bylo možná ještě horší než smrt.
Samozřejmě v okolí nežili jen ninjové. Věděla o několika vesničkách, kde žili civilisté. Ti se obvykle moc nestěhovali. Postavili si domy a žili v nich i celé generace, dokud jim je nezničil nějaký boj sousedících klanů. Samozřejmě i Uchihové si stavěli domy a ona předpokládala, že i další klany. Často nakonec nacházeli opuštěné stavby se symboly různých klanů. Někdy to byly pozůstatky zničeného tábora, jindy chrámy a posvátná místa. I Uchihové měli několik chrámů. Ona by si ovšem nikdy netroufla tam vkročit.
Sachiko si ale také nebyla moc jistá, jestli může vkročit do vesnice civilistů. Ti se obvykle ninjů báli a kromě toho, že by ji mohli například prásknout některému klanu, tak ona neměla moc věcí, které by jim mohla nabídnout.
O ochraně se nedalo vůbec diskutovat. Nebyla moc dobrý ninja, a když ninjové útočili na vesnice, tak nikdy nepřišel jen jeden. Neuměla pořádně ani žádné domácí práce. Prateta ji sice za poslední rok pár věcí naučila, ale Sachiko na vyšívání ani šití zase tak moc nebyla. Byla dobrý lékařský ninja, ale nebyla si tak úplně jistá tím, že by to o ní měli vědět. Pokud ale zůstane sama, tak dříve nebo později stejně zemře.
"Možná by se ze mě nakonec mohl stát ten potulný lékařský ninja, co zachraňuje kde koho." zasmála se dívka sama sobě. Právě za něj ji považoval Tobirama, když se poznali, a nakonec to skončilo smrtí obou jejich otců. Sachiko už nikoho dalšího neměla, snad kromě Izuny s Madarou, se kterými vyrostla, a teď pro ni byli nedosažitelní. O nikoho dalšího ale také ani nestála. O přátele, lásku nebo děti. Bylo lehčí žít bez nikoho a tak to také plánovala. I když ji to samotnou mohlo zabít.

Tobirama se pomalu plížil lesem. Nechtěl na sebe poutat přílišnou pozornost. Zvláště proto, že nebyl ani schopný pořádně se narovnat. Kdykoliv se o to pokusil, tak ho zabolela rána v břiše.
Mladík se byl podívat na místě, kde měli tábor naposledy a teď zamířil na místo, které předtím pro otce našel.
Napůl doufal, že tam své soukmenovce a hlavně svého bratra najde, ale jedna jeho část se toho zároveň děsila. Jeho otec, bývalý vůdce klanu, zemřel jeho rukou. To bylo něco, co by mu vysloužilo velmi pomalou a bolestivou smrt, které by ani Hashirama nemohl zabránit. Pokud by se o to bratr pokusil, tak by se k němu jen přidal při popravě, což si Tobirama rozhodně nepřál. Z toho důvodu měl navíc připravené pečetě pro své jutsu. Mladík pro něj pořád neměl název, ale i to se jistě brzy změní, pokud tedy nezemře.
Mezi stromy zachytil pohyb a tak se mu zrychlil tep. Nikdy nebýval nějak vyděšený a mnohé i bojové situace s ním ani nehnuly, ale právě teď šlo o celý jeho život. Od toho, jak dopadne setkání s klanem, se bude odvíjet jeho budoucnost, pokud se jí tedy dožije.
"Tobirama-dono?" ozval se mladý ninja váhavě.
"Je to on." prohlásil jeho kolega. Světlovlasý ninja věděl, že je to také mladíkův otec a jeden z výše postavených členů klanu.
"Rád vás vidím." podotkl Tobirama opatrně. Snažil se udržet neutrální výraz, ale výsledkem si až tak jistý nebyl.
"Jsi napjatý." podotkl starší muž, ale překvapivě klidně.
Tobirama se ubránil tomu, aby nasucho polkl, a pustil se na tenký led: "No… otec se nejspíš bude zlobit, že jsem se nevrátil hned."
Mladík, který ho nejprve poznal, se ustaraně podíval na otce. Starší muž si povzdechl a pak Tobiramovi řekl: "Mám pro tebe špatnou zprávu. Tvůj otec byl bohužel zabit v boji. Vůdcem klanu je teď tvůj bratr, za kterým bychom měli jít. Jistě tě rád uvidí."
"Hai." zašeptal Tobirama, který se díval do země. Vypadalo to, že nemají žádné podezření, ale on plánoval ještě vyzpovídat bratra.

"Pane!" vtrhl do jeho domu jeden ze členů klanu. Hashirama se tedy okamžitě vymrštil na nohy a zeptal se: "Útok?" Žádná jiná věc, která by vyvolala podobné chování mladého muže, ho nenapadala.
"To ne." podotkl mladík a dodal: "Ale musíte jít se mnou."
Hashirama se zamračil, ale ten výraz mu vydržel jen pár sekund. Potom totiž vyšli před dům a on uviděl muže, kterého k nim vedl ninjův otec.
"Bratře!" vykřikl Hashirama a rozběhl se k Tobiramovi. Několik dalších sekund se ale zmohl jen na to, aby se na bratra díval a držel ho za ramena.
"Promiň, že jdu pozdě." podotkl Tobirama, který se na něj usmál. Světlovlasý ninja se sice stále cítil dost nesvůj, ale bratra viděl opravdu rád.
"Vidím, že jste se tu zabydleli." dodal mladík, když Hashirama pořád mlčel.
Hnědovlasý muž se zmohl na jedno rozhlédnutí po směsici dřevěných domků a chat.
"To ano. Je tu celkem klid." dostal ze sebe konečně Hashirama, ale dál bratra hypnotizoval pohledem. Trochu se ale uvolnil a pustil ho.
"V pořádku, pane?" zeptal se postarší muž, který sem Tobiramu dovedl, a vůdce klanu rychle přikývl a propustil ho i s jeho synem. Potom také bratra zavedl dovnitř. Pryč od zvědavých očí.

"Co se ti stalo, bratře?" zeptal se Hashirama, když se za nimi zavřely dveře.
Tobirama se malinko zamračil, ale tuhle odpověď měl koneckonců připravenou už několik dní: "Když jsem byl na hlídce, narazil jsem na bojovníky klanu Uchiha. Jeden z nich mě zranil a já jsem spadl do řeky. To mě zachránilo, protože mě proud vody zanesl k lidem, kteří mi pomohli."
"Ty jsi vážně klikař." prohlásil Hashirama a opatrně bratra objal, než mu přistavil stoličku. "Tohle je už druhý případ. Vždycky tě řeka donese tam, kde ti pomůžou. Nejspíš na tebe dohlíží nějaká vyšší síla."
"Možná." přikývl Tobirama a posadil se na nabízenou židli.
"Měl jsem za to, že jsem tě ztratil." řekl ztěžka Hashirama a také se posadil. "Slyšel jsi už o otci?"
"Jen že zemřel." potvrdil Tobirama a pokusil se v sobě zadusit nervozitu.
"Ano. Předpokládáme, že to byli Uchihové, ale co přesně se stalo, asi už nikdy nezjistíme." řekl opatrně Hashirama a jeho bratr přikývl.
Stálo ho hodně přemáhání, aby řekl: "To nejspíš ne, bratře. Důležité ale je, že jsme alespoň my dva naživu a máme jeden druhého."
"Přesně tak." přitakal Hashirama a na bratra se usmál. "Mám tu volný pokoj, můžeš zůstat v mém domě. Chci, abychom si byli nablízku."
"Já taky." přikývl Tobirama a zůstal sedět na svém místě, zatímco jeho bratr šel vše zařídit.
'Nikdy mu to neřeknu… Nikdy se k tomu nepřiznám, i kdyby mě měl zaživa strávit pocit viny.' rozhodl se v duchu Tobirama. Jeho bratr by mu jistě otcovu smrt neodpustil, a i kdyby ano, tak klan by ho popravil. Mladík se tedy musel s tou vinnou naučit žít.



No tak tohle je poslední díl druhé části. Takže doufám, že se vám líbila, i když nebyla moc optimistická.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pariah Pariah | Web | 10. ledna 2018 v 12:24 | Reagovat

<3 mně se to teda moc líbilo
jsi stále lepší a lepší vypravěč ;)

2 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 10. ledna 2018 v 16:27 | Reagovat

Asi bych byla taky dost nervózní, dělat že se nic neděje, i když se něco děje, je to kolikrát těžké předstírat... A hlavně, když zabijete svého otce! (Ale i tak si to zasloužil... :D )
Co se týká Sachiko, no jsem zvědavá, jak to s naší hrdinkou dopadne a kde se uchýlí... :)
Jinak parádní dílek jako vždy už jsem se na něj těšila... :)

3 IceSun685 IceSun685 | 10. ledna 2018 v 16:42 | Reagovat

[1]: + [2]: Díky oběma, jsem moc ráda, že se líbilo. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama