Pod maskou 01

31. ledna 2018 v 11:47 | IceSun685 |  Pod maskou
Takže jak jsem slíbila, tak nová povídka. Snad se bude líbit, i když první díly jsou takové... řekněme že se to musí rozjet. :)


Prudce se posadila a její pohled padl na neznámý pokoj. Nikdy předtím ho neviděla a byla si docela jistá, že by tu neměla zůstávat. Zvedla se na nohy a její hlava se zatočila. Žena se musela znovu posadit, aby nespadla, a když to konečně přešlo, zkusila to znovu a opatrněji.
Mohla si pogratulovat, zvládla to v pořádku ke dveřím, ale tam se zarazila. Nevěděla, kam by měla potom jít.
Zůstala před nimi váhavě stát, až do chvíle, kdy se sami otevřely a dovnitř vešel neznámý muž.
"Takže už jsi vzhůru." konstatoval a jeho hlas zněl přívětivě a s lehkým náznakem úlevy, ale to byly jen domněnky, které nemohla potvrdit, protože jeho tvář byla zakrytá.
Když mu na to nic neříkala, chopil se opět slova: "Jak se cítíš? Bolí tě něco?"
Až jeho druhá otázka ji upozornila na to, že ji nesnesitelně třeští hlava. Trochu nepřítomně k ní zvedla ruku a ta se dotkla obvazu.
"Měla jsi zraněnou hlavu." upozornil ji muž.
"Co se stalo?" zeptala se zmateně a opět si ho prohlédla. Neměla se čeho chytit, nebylo z něj prakticky nic vidět.
"To přesně nevím." začal váhavě. "Netuším, kde nebo jak ses uhodila. Vím jen, že jsi skončila v bezvědomí v řece, ze které jsem tě vytáhl."
Podívala se mu do jediného oka, které mohla vidět, a trochu nesměle řekla: "Díky."
"Já jsem Hatake Kakashi." řekl možná s úsměvem. "A ty jsi?"
Nadechla se k odpovědi, ale dřív, než stihla něco říct, došla jí taková maličkost, jako že vlastně neví, co má odpovědět.
"Stalo se něco?" zeptal se s jakousi nespokojeností v hlase a natáhl k ní ruku.
Neucukla. Proč by taky měla, on teď byl jediný, koho znala.
"Já si nic nepamatuju." řekla po chvíli ticha plačtivě.
Kakashi jí na to nic neřekl a jeho jediné oko bylo rozevřeno dokořán v šoku.
Nastalo ticho. Ani jeden ho po dobrou minutu nepřerušil, než se k tomu odhodlal Kakashi: "Kousek od řeky je vesnice, možná tě tam někdo pozná, nebo si na něco vzpomeneš."
Jeho návrh zněl dobře, ale přivedl ji k otázce: "A teď jsme kde?"
"V ubytovně pro pocestné." zodpověděl její otázku a zkoumavě si ji prohlížel. Byla bezesporu krásná, ale to už věděl. Její dlouhé jako uhel černé vlasy ho už nemohly překvapit stejně jako velké oříškově hnědé oči, nebo dokonalá postava. To všechno už viděl, ale její nádhernou tvář plnou strachu ne.
"Co když mě nepoznají?" zeptaly je její plné rty vystrašeně a Kakashi váhavě řekl: "Podle tvého oblečení jsi vesničanka, někde tady určitě bydlíš, stačí projít všechny vesnice v okolí."
"Tak dobře." řekla stále trochu zoufalá a chytila ho za ruku. Kakashi byl v tu chvíli rád, že má masku, protože tak nemohla vidět, jak zrudnul. Ještě stihl zalitovat, že flirtovaní taktiky z Icha Icha nefungují, než ji vyvedl ven.

Cesta k první vesnici byla rychlá, protože ji nesl v náručí, ale výsledek návštěvy byl přinejmenším nepříjemný.
Nezáleželo na tom, koho potkali, každý na otázku: "Promiňte, neznáte tuto ženu?" jen zavrtěl hlavou.
Když se dostali na konec vesnice, byla dokonale zoufalá.
"Čeká nás ještě hodně vesnic." snažil se ji uklidnit Kakashi, ale s každou další zbytečnou návštěvou, to zabíralo míň.

"Nikdo mě nezná, je to jako bych ani neexistovala." prohlásila zdrceně po poslední návštěvě.
"Neboj se. To bude dobré." snažil se ji marně uklidnit.
Žena k němu zvedla uslzené oči a zoufale ho objala. "To už jsi říkal, ale není to dobré a už není ani žádná další vesnice."
"Já vím." řekl smutně a opatrně ukončil jejich objetí. Nedalo se říct, že by bylo nepříjemné, ale on jednoduše nevěděl, co by v tu chvíli měl dělat.
"Nevím, kam mám jít." postěžovala si a po tváři jí stekly další slzy.
Kakashi sklopil své jediné viditelné oko a potom váhavě navrhl: "Mohl bych tě vzít do Konohy, jsem si jistý, že tam budeš moct zůstat."
"To je taky vesnice?" zeptala se váhavě.
"No, ano. Je to můj domov a není to ani tak moc daleko." řekl nejistě. Nevěděl o ní vůbec nic, mohla být klidně nepřítel, co to jen hraje, a to i přes skutečnost, že z ní necítil žádnou zvláštní chakru. I tak ji ale asi bude stejně muset dát do rukou Inoichimu, ale pokud skutečně ztratila paměť, bude to pro ni nepříjemné a hlavně stresující a asi už mu potom věřit nebude, což není nejvhodnější, když byl jediný, koho znala.
"Tak, tak dobře." odsouhlasila jeho návrh po chvíli a utřela si slzy.
"Jsem si jistý, že si časem vzpomeneš." pokusil se ji povzbudit.
Žena smutně přikývla. On byl jediný, koho znala, jediný komu mohla věřit, ale v tomhle mu nevěřila. Od jejího probuzení uběhl už víc jak týden a ona neměla vůbec nic. Ani jméno.



Tak doufám, že se vám první díl aspoň trochu líbil. :)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 stories-of-a-chaotic-mind stories-of-a-chaotic-mind | Web | 1. února 2018 v 11:29 | Reagovat

Nádhera

2 IceSun685 IceSun685 | 1. února 2018 v 19:59 | Reagovat

[1]: No jsem ráda, že si to myslíš, i když je to jen první díl. :-)

3 Evickar Evickar | 12. srpna 2018 v 10:59 | Reagovat

Sice jsem Naruta neviděla, ale první díl zatím super :-)

4 IceSun685 IceSun685 | 12. srpna 2018 v 18:00 | Reagovat

[3]: Pak doufám, že se i bez té znalosti obejdeš a povídka se ti bude líbit. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama