Únor 2018

Aomine Seijuro 24

Včera v 8:21 | IceSun685 |  Aomine Seijuro
"Ahoj, Sei-chan!" ozval se pozdrav, když prváci odešli do školy a druháci s třeťáky se začali hledat po nádvoří.
"Mibuchi." řekl rudovlasý mladík s lehkým úsměvem a podíval se na mladíky, kteří ho doprovázeli.
"Hayamo, Nebuyo, rád vás zase vidím." řekl jim Akashi a od světlovlasého mladíka si vysloužil široký úsměv.
"Měli bychom se podívat po ostatních." navrhl Akashi, ale Mibuchi namítl: "Nemyslím si, že tu budou zůstávat. Nakonec, kdo jiný by se měl postarat o lákání prváků, když ne kapitán a jeho tři nejsilnější hráči?"
"Možná někdo, kdo je hned nevyděsí." pokrčil rameny Akashi, ale potom to pustil z hlavy. Skupinky se zapsaly už na konci roku, takže se teď postupně tvořily a hlásily se novému předsedovi studentské rady. Postupně se tak začaly tvořit stánky, kde měli všichni lákat prváky.
"Akashi, budeme dělat něco speciálního?" zeptal se Hayama vesele.
"Zašel bych na oběd." podotkl Nebuya, ale všímal si ho očividně jen Mibuchi, který ho šel napomínat, že teď snídal a je to odporné.
"Myslím, že to není potřeba." odpověděl Akashi Hayamovi a posadil se za stůl. Měli připravené přihlášky i letáky s informacemi, obojí od trenéra, a tak stačilo jen počkat, až se objeví prváci.

Zbytečná lež 03

Sobota v 10:00 | IceSun685 |  Zbytečná lež
Celý den jsem byl kvůli finále jako na jehlách. Ne že bych se tak moc těšil, nebo tak bál, ale prostě jsem chtěl, aby to už bylo za mnou a pokud možno vítězně. Když jsme se tedy sešli před školou, tak ze mě aspoň trocha napětí opadla. Samozřejmě ale šlo jen o chvilkovou záležitost. Když jsme totiž dorazili do tělocvičny, tak jsem se cítil jako bych už prohrál. Při probírání strategie jsem měl pocit, že budu zvracet a když jsme se pak byli rozcvičit, tak jsem byl hrozně prkenný. V šatně jsem se pak trochu uklidnil, ale když pak bylo načase jít na hřiště, tak ve mně byla stejně malá dušička. Věděl jsem, že všechno stojí na Aominem a ne na mě, ale pořád jsem byl kapitán a čekalo se ode mě, že budu pro tým oporou. Já jsem ale měl nastoupit proti Nekorunovanému králi, a aby toho ještě nebylo málo, tak zrovna tenhle vypadal, že je schopný kohokoliv zadupat do země. Byla to hora svalů, a i když jsem na tom byl fyzicky docela dobře, tak proti někomu takovému jsem neměl ve fyzickém souboji šanci. Nebuya Eikichi byl jednoduše lepší než já a věděli jsme to oba dva. Jediné, co jsem mohl dělat, bylo, že se budu snažit. Věděl jsem ale, že snaha nikdy nestačí. Kdo vyhraje a prohraje, bylo zřejmě rozhodnuto ještě před naším narozením. Jinak by přece takový flákač, jako byl Aomine nemohl být tak zatraceně dobrý.

Pod maskou 03

Středa v 12:00 | IceSun685 |  Pod maskou
Když Kakashi vyšel z kanceláře Hokage, okamžitě udělal jeden klon, který zamířil oknem pryč, a teprve potom šel pro svou svěřenkyni.
Čekala na něj společně s Shizune a vypadala skutečně ráda, že ho vidí.
"Tak jo, můžeme jít?" zeptal se jí mile a kývl hlavou ke dveřím.
Žena se okamžitě zvedla a přikývla, dost možná se bála, že by ji tady mohl nechat.
Kakashi na ni ovšem počkal a teprve, když opustili budovu, prohlásil: "Hokage ti tu dovolila zůstat a dala mi tě na starost."
"Co to znamená?" zeptala se zmateně.
"No…" začal Kakashi váhavě. "Hlavně to, že budeš dočasně bydlet u mě doma."
Její tváře lehce zčervenaly a ona se zeptala: "A nebudu ti tam vadit?"
"Proč bys měla?" odpověděl otázkou a na malou chvíli zalitoval, že má masku. Takhle se na ni nemohl přívětivě usmát s požadovaným efektem.

Basketbalová hlava 57

12. února 2018 v 10:53 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Kasamatsu znuděně pozoroval hodiny, chtěl zavolat Kumi, ale nechtěl ji případně vzbudit, takže už od půl deváté hypnotizoval pohledem hodiny a převracel v prstech tužku. Nebyl i jistý, v kolik dívka vstávala, když nemusela do školy. V jednom z mála opravdu volných dnů ji ale nechtěl vzbudit telefonátem.

'Proč jsem nezavolal včera? Já jsem takový…'

Kasamatsu se s povzdechem opřel na židli a zaklonil hlavu.

'Už by to chtělo vymalovat strop…'

Zbytečná lež 02

10. února 2018 v 10:00 | IceSun685 |  Zbytečná lež
Když jsem se ráno vzbudil, tak jsem měl jen pramalou radost z toho všeho. Čekal mě zápas s Kaijo, na který jsem se vůbec netěšil. Nejspíš se mnou bylo něco špatně. Na zápasy ve sportu, který má člověk rád, by se nakonec měl těšit nebo ne? I tak jsem měl tak akorát stažený žaludek. Když jsem nad tím tak přemýšlel, tak jsem byl nervózní docela často. Nikdo mi sice nikdy neřekl, že jsem nervák, tak to na mě asi nebylo poznat, ale bohužel to byla realita. Před svým úplně prvním testem jsem se dokonce pozvracel, což nebyla příjemná vzpomínka a já byl rád, že o tom nikdo nevěděl.
"Snídaně!" zavolal na mě brácha z druhé místnosti a já se neochotně vyhrabal z peřin a slezl z dvoupatrové postele. Jednou se mi stalo, že jsem byl tak ospalý, že jsem sklouzl ze žebříku a rozbil si hlavu o stůl. Tehdy mi bylo deset a na temeni pod vlasy jsem měl od té doby jizvu, nebo mi to aspoň všichni tvrdí, protože si tam tak úplně nevidím, abych to mohl ověřit. Rodiče by mi ale snad v tomhle nelhali. Ať už tam ale je nebo není, tak od té doby dávám na ten žebřík s*kra bacha.

Pod maskou 02

7. února 2018 v 10:41 | IceSun685 |  Pod maskou
Cesta do Konohy jim zabrala celkem tři dny, ale když nakonec stanuli před její branou, mohl si Kakashi konečně úlevně oddechnout.
"Zdravím, Kakashi-san." pozdravil ho strážný.
Muž jen kývl na pozdrav a vedl svou vyděšenou společnici dovnitř.
"A ona je kdo?" zastavil ho svými slovy ten druhý.
"Návštěva." odpověděl Kakashi trochu neurčitě a pokusil se ho obejít.
"Musíme zkontrolovat každého, kdo projde branou." namítl ten, který ho předtím pozdravil.
"Můžu vás ujistit, že žádné zbraně nemá." podotkl Kakashi nervózně.
"A co povolení k pobytu nebo aspoň důvod návštěvy, to má?" nadhodil ten druhý.
"Právě proto ji hned teď beru k Hokage-sama." ujistil je Kakashi a znovu se ho pokusil obejít.
"Určitě?" zastoupil mu cestu už i ten první.

Aomine Seijuro 23

5. února 2018 v 10:41 | IceSun685 |  Aomine Seijuro
Kimura byl už nějakou dobu pryč a tak Akashi stále seděl na svém místě a prohlížel si různé věci v pracovně, aby se zabavil.

Nechat nás takhle čekat je nezdvořilé…

Akashi nejprve protočil oči a pak si povzdechl podobně jako jeho druhé já před chvílí. Mladík majiteli stájí dlužil za jeho přívětivost, takže se rozhodně nehodlal zlobit, že se chová trochu nezdvořile.
Muž ale naštěstí brzy vrátil, takže si druhé já už nestěžovalo.
"Já…" zakoktal muž váhavě a konečně Akashimu vrátil jeho průkaz. "Nevím, co říct." prohlásil nakonec.
"Nic říkat ani nemusíte, Kimuro-san, já se s vámi jen přišel rozloučit a poděkovat vám za pobyt tady." řekl tedy Akashi a schoval doklady.
Muž ze sebe vymáčkl slabé pousmání a v hlavě si stále přehrával, že nechal nejvýznamnějšího z klientů kydat stáje a strčil ho do malého pokoje.
"Naučil jsem se tu dost věcí, takže vám ještě jednou děkuji. Teď už ovšem budu muset jít, pokud mě omluvíte." ozval se ještě Akashi a muž ze sebe konečně vymáčkl: "Jistě, Akashi-sama."
Mladík si malinko povzdechl, protože už to očividně bylo tady. Přehnaně slušné chování, které ho pronásledovalo celý život.
"Nashledanou, Kimuro-san." řekl tedy Akashi a raději nevnímal mužovu úklonu. V tuhle chvíli byl vlastně rád, že odchází, protože o tento typ pozornosti nestál.

Zbytečná lež 01

3. února 2018 v 10:00 | IceSun685 |  Zbytečná lež
Ano vím, že jste všichni zvyklí, že tu v sobotu je Jednoduchá biologie, ale s Pariah jsme se už před nějakou dobou rozhodly psát ještě povídku o Wakamatsuovi. Obě tyhle povídky spolu souvisí, nebo přesněji odehrávají se ve stejné "realitě" a jelikož mám Wakamatsua já, tak jsem jeho komunikaci s Aominem psala už v Jednoduché biologii. Abyste mohli číst tuhle povídku, tak ovšem nemusíte vůbec číst Jednoduchou biologii a opačně, takže je to jen na vás. Pro případné nové čtenáře tedy ještě poznámka ke stylu psaní zde.
Doufám, že se vám bude povídka líbit. :)