Aomine Seijuro 23

5. února 2018 v 10:41 | IceSun685 |  Aomine Seijuro
Kimura byl už nějakou dobu pryč a tak Akashi stále seděl na svém místě a prohlížel si různé věci v pracovně, aby se zabavil.

Nechat nás takhle čekat je nezdvořilé…

Akashi nejprve protočil oči a pak si povzdechl podobně jako jeho druhé já před chvílí. Mladík majiteli stájí dlužil za jeho přívětivost, takže se rozhodně nehodlal zlobit, že se chová trochu nezdvořile.
Muž ale naštěstí brzy vrátil, takže si druhé já už nestěžovalo.
"Já…" zakoktal muž váhavě a konečně Akashimu vrátil jeho průkaz. "Nevím, co říct." prohlásil nakonec.
"Nic říkat ani nemusíte, Kimuro-san, já se s vámi jen přišel rozloučit a poděkovat vám za pobyt tady." řekl tedy Akashi a schoval doklady.
Muž ze sebe vymáčkl slabé pousmání a v hlavě si stále přehrával, že nechal nejvýznamnějšího z klientů kydat stáje a strčil ho do malého pokoje.
"Naučil jsem se tu dost věcí, takže vám ještě jednou děkuji. Teď už ovšem budu muset jít, pokud mě omluvíte." ozval se ještě Akashi a muž ze sebe konečně vymáčkl: "Jistě, Akashi-sama."
Mladík si malinko povzdechl, protože už to očividně bylo tady. Přehnaně slušné chování, které ho pronásledovalo celý život.
"Nashledanou, Kimuro-san." řekl tedy Akashi a raději nevnímal mužovu úklonu. V tuhle chvíli byl vlastně rád, že odchází, protože o tento typ pozornosti nestál.


"Odjel pryč." řekla Yuzuki při pohledu z okna.
"Aspoň bude klid." přikývla tedy Fumiko, které rozzlobení stále zůstávalo. Bylo pro ni těžké dělat si kamarády, protože měla spoustu práce ve stájích. Jiné dívky neměly zrovna pochopení pro to, když s nimi nikdy nikam nechtěla. Yuzuki ale byla jiná. Nikdy jí nevadilo, když Fumiko zrušila sraz nebo utekla dřív. To z ní také dělalo její nejlepší kamarádka a také nejspíš jedinou pořádnou kamarádku, kterou černovláska měla.
Fumiko nevěřila, že se ještě někdy potká s ostatními spolužáky, i když se s nimi o přestávkách docela bavila. Akashiho ovšem začala považovat za svého přítele a tak se jí to dotklo mnohem víc, než kdyby se to dozvěděla už na začátku.
"On se jen chtěl postarat o svého koně." řekla Yuzuki. Ona sama brala mladíkovo přiznání spíš jako projev důvěry než zradu. Ani Yuzuki nebyla zrovna přeborník na hledání dobrých přátel. Ostatní ji obvykle považovali prostě za šprtku. Mladík na ni byl ale milý, a aby to bylo ještě složitější, tak se jí líbil. Yuzuki sice neměla pocit, že by o ni nějak stál, ale ona mu nakonec neřekla, že má zájem.
"Kvůli tomu nemusel lhát." připomněla jí Fumiko, ale na tohle měla Yuzuki jednoduchou odpověď: "Vážně myslíš, že by ho tvůj táta nechal kydat stáje, kdyby věděl, kdo je?"
"No já bych ho to klidně nechala dělat." namítla černovláska a Yuzuki si povzdechla.
"To ale nemohl vědět." zašeptala dívka spíš pro sebe, ale Fumiko se na ni podívala. Věděla, že má její kamarádka pravdu, ale bylo ještě brzy, aby mu odpustila.

Když se Akashi vrátil domů, tak šlo překvapivě všechno hladce. Nikdo se nedivil, proč je už tady, a ani se na nic neptali. Až to mladíkovi přišlo smutné, i když mu tahle iluze svobody docela vyhovovala. Všichni sloužící ale vypadali, že se jim ulevilo. Nejspíš pro ně bylo dost nepříjemné, že byl pryč a oni nevěděli, jestli je v pořádku. Když ho ovšem napadl ten hloupý nápad, tak na něco podobného vůbec nepomyslel.
'Nejspíš jsem z části rozmazlený snob.' napadlo Akashiho a z části čekal, že mu na to druhé já něco odsekne. Tentokrát ale zůstalo ticho. Akashi se jim tedy pokusil alespoň nekomplikovat život a zbytek prázdnin strávil už doma, hraním na housle, opakováním učiva nebo tréninkem basketu. Občas taky seděl v křesle a prohlížel si svůj mobil. Yuzuki se ale neozvala, aby mu řekla, že mu je odpuštěno a on jí ani Fumiko nezavolal.

"Tohle je pěkné." podotkla Fumiko, když se rozhlédla po místnosti.
"Taky myslím." přikývla Yuzuki a potom se zeptala: "Už ses mu ozvala?"
"Ne a ani to nehodlám udělat." podotkla trochu dotčeně černovláska, která moc dobře věděla, na co se její kamarádka ptá.
"Jestli se vy dvě bavíte o klucích, tak si to prosím nechte na chvíli, až já vypadnu." ozval se mužský hlas a z vedlejšího pokoje vykoukl hnědovlasý mladík.
"My nemůžeme za to, že tu jsi." pokrčila rameny Yuzuki a její bratr protočil oči. Nakamura Takumi dorazil na byt teprve před půl hodinou, takže nebyl ani zdaleka hotový s vybalováním. On i jeho sestra měli vlastní pokoj, takže se museli dělit jen o kuchyni spojenou s obývákem, kde teď všichni stáli, a koupelnu. Yuzuki ale trápilo jen to druhé.
"Já jsem tu teď doma, vzpomínáš?" zeptal se vysoký mladík a pak dodal: "Ale vážně, pokud chcete řešit kluky, tak se někam zavřete, protože to vážně nechci slyšet. Jsou jako mí bratři jasné?"
"Ani toho kluka neznáš." podotkla Fumiko, která Takumiho ve skutečnosti moc neznala. Když se skamarádila s Yukuzi, tak už byli její rodiče rozvedení, takže mladíka vídala jen, když trávila nějakou část prázdnin u Yuzuki.
"No to nevadí, ale vy dvě určitě drbete, nebo tak něco." podotkl Takumi, který si do kuchyně dal svůj hrnek.
"Mimochodem, zítra se půjdeš zapsat na basket, že jo?" zeptala se Yuzuki a její bratr jen přikývl. Zítra byl první den školy. Prváky čekal nástup a projev ředitele spolu s ostatními studenty. Potom je ale čekala prohlídka školy, zakončená na nádvoří, kde by už členové kroužků měli mít připravené stánky, ve kterých budou lákat nové studenty. Zapsat se do kroužků ale bylo možné i celý následující týden a většina studentů si prostě jen pobrala letáky ze všech kroužků, které je zajímaly.
"Pak tě doprovodím." rozhodla se Yuzuki a její bratr se na ni nechápavě podíval.
"Myslím, že toho se minu. Kdo by chtěl sebou mladší ségru? Já chci v tom týmu prorazit, víš?" řekl Takumi a Yuzuki protočila oči.
"I tak tě doprovodím." rozhodla se, ale námitku měla i Fumiko: "Myslela jsem, že půjdeš se mnou."
"No můžeš to zatím omrknout a po basketu se k tobě přidám." navrhla dívka, ale ani jeden z nich důvod nechápal. Fumiko nevěděla že Akashi je basketbalista a Takumi zase netušil, že ho Yuzuki zná.
"Myslím, že ne." zavrtěl ale její bratr hlavou.
"Nebuď směšný, to, jestli tam prorazíš, přece nemůžu ovlivnit." namítla dívka odhodlaně a její bratr si povzdechl.
"Jeden důvod proč chceš jít se mnou." řekl tedy a Yuzuki s úsměvem navrhla: "Prohlédnout si hezké senpaie?"
Takumi na to nic neřekl a jen se zavřel v pokoji, ani Fumiko ovšem neměla slov.
"Můžeš jít s námi." navrhla jí Yuzuki, ale dívka se raději vydala ke dveřím.
"To si asi odpustím, ale můžeš mi pak říct, který byl nejhezčí." navrhla černovláska a i když Yuzuki přikývla, tak pochybovala, že bude objektivní.



Tak nebylo třeba to moc protahovat a příště se už zase shledají. Každopádně nám přibyla nová postava, tak snad se bude Takumi líbit.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama