Basketbalová hlava 57

12. února 2018 v 10:53 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Kasamatsu znuděně pozoroval hodiny, chtěl zavolat Kumi, ale nechtěl ji případně vzbudit, takže už od půl deváté hypnotizoval pohledem hodiny a převracel v prstech tužku. Nebyl i jistý, v kolik dívka vstávala, když nemusela do školy. V jednom z mála opravdu volných dnů ji ale nechtěl vzbudit telefonátem.

'Proč jsem nezavolal včera? Já jsem takový…'

Kasamatsu se s povzdechem opřel na židli a zaklonil hlavu.

'Už by to chtělo vymalovat strop…'


Mladík se zase narovnal a znovu se podíval na hodiny. Bylo pět minut po deváté a mladík si povzdechl.

'Vzdávám to.'

Kasamatsu vzal do ruky mobil a vytočil dívčino číslo.

'Prosím, ať už jsi vzhůru…'

"Ahoj." ozvala se dívka téměř okamžitě a zněla docela čile.

'Díky bohu.'

"Ahoj, chtěl jsem se zeptat, jestli se mnou nechceš jít dneska na ten průvod, co bude ve dvanáct na náměstí." vysypal ze sebe tedy mladík a v duchu se začal modlit.
"Jasně." odpověděla k mladíkově velké radost dívka a Kasamatsu skoro vyskočil ze židle nadšením.
"Takže, co kdybych tě vyzvedl v jedenáct? Můžeme skočit na něco k jídlu a pak na ten průvod." navrhl tedy její falešný přítel a dostalo se mu další kladné odpovědi: "Tak v jedenáct."
"Dobře, ahoj." odpověděl Kasamatsu a když Kumi zopakovala: "Ahoj." tak zavěsil a spokojeně se vyvalil na posteli.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kise zívnul a znuděně se podíval na auta stojící ve vedlejší koloně. Na dálnici byla nehoda a oni v ní uvízli, což nebylo zrovna nejpříjemnější. Byly to už víc než tři hodiny, co zůstali v koloně, kvůli autonehodě dvou osobních aut.
"Ani umřu." podotkla jeho sestra a Kise souhlasně přikývl. Poslední půlhodinu hráli proti sobě lodě. Předtím se hrál slovní fotbal a taky se hádalo na jaké slovo, kdo myslí. Teď už ale měli všichni všeho plné zuby.

'To mi to ale hezky začíná…'

"Věř mi, že jsme na tom všichni stejně." odvětil dívčin otec popuzeně. Chtěl přijet na oslavu mezi prvními, aby mohlo představování proběhnout postupně. Teď to ale vypadalo spíš tak, že přijedou poslední.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Mám průvody ráda." podotkla Kumi, když se tlačili davem na náměstí: "Jen bych byla ráda, kdy to tak neměli i ostatní."
"Přesně… tohle na tom nesnáším." povzdechl si Kasamatsu, když od někoho dostal loktem. Když už si ale potom našli místo, tak to nebylo tak zlé a po průvodu většina lidí stejně zamířila pryč, takže si mohli jít docela v klidu prohlédnout vystavené plakáty. V klidu tedy až do chvíle, kdy si Yukio všimnul svojí sestry.

'Do háje, do háje, do háje… tohle snad ne.'

Ayme byla v doprovodu Karin a Naomi, svých kamarádek ze školy, a zatím to vypadalo, že si ho ani jedna z nich nevšimla.
"Pojď prosím se mnou." řekl tedy Kasamatsu své společnici a rovnou ji za ruku táhl pryč.
"Stalo se něco?" zeptala se dívka trpělivě a poslušně ho následovala.
"No viděl jsem tam svoji sestru." podotkl mladík.

'To asi vyznělo dost blbě, proč jen mám talent to vždycky nějak pokazit?'

"Chápu, nechceš jí nic vysvětlovat." přikývla Kumi a nechala se odvést do jedné dost vzdálené uličky.
"Tak nějak." přikývl mladík, který se náhle cítil dost hloupě. Schovával se s ní jako nějaký malý kluk.
"No ale nedělali jsme nic zvláštního a ani nápadného." pokrčila dívka rameny a na mladíka se naštěstí jen usmála.

'Nic zvláštního nebo nápadného? Co tím myslí?'

"Například?" zeptal se mladík, který se už trochu uklidnil. Nezdálo se, že by si ho sestra nebo její kamarádky všimly, takže byl snad za vodou.
"Tohle." podotkla dívka, která se ke zmatenému mladíkovi přitiskla a políbila ho na rty způsobem, který nebyl ani trochu nevinný.
Kasamatsu ale rozhodně neměl nic proti, protože ji sevřel kolem pasu a polibek jí s radostí opětoval. Jistá dostatečně racionální část jeho mysli se divila, proč ho dívka líbá zrovna teď, kde je nemohl vidět její bývalý ani nikdo, kdo by mu to mohl říct. Byla tu i jistá část, která si nalhávala, že je to jen trénink na dobu, kdy je bude moct vidět a vůbec nevadilo, že už polibky trénovali tolikrát. No a zbytku to bylo úplně jedno, protože to jediné, co mladíka momentálně zajímalo, byla dívčina ústa, pak taky krk a samozřejmě zadeček, na kterém se velice líbilo jeho dlaním.
Kasamatsu si tedy ani náhodou nevšiml hlavy s černými vlasy, která nakukovala zpoza rohu.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ayme se zamyšleně vrátila ke svým kamarádkám, které se zdály být přiměřeně zmatené.
"Kam jsi to odběhla?" zeptala se jí Karin s nakrčeným obočím.
"Myslela jsem, že vidím bráchu, ale byl to někdo jiný." rozhodla se zalhat dívka a jen vzdáleně poslouchala jejich debatu o tom, proč by vůbec měla za bratrem chodit, když ho vidí každý den.

'Rozhodně to byl Yukio, ale kdo byla vlastně ona? Určitě jeho holka, ale co je vlastně zač?'

Ayme už kdysi udělala tu chybu, že si vyložila špatně situaci, kdy byl Ryouta s Rajou. Tady si ale neměla co splést. Nebylo pochyb, že ji její bratr líbal a to pořádně. Ayme si ale nebyla jistá, jak s tou informací má naložit.

'Možná bych s ní neměla nakládat nijak. Nic mi do toho nakonec není, a když to bude potřeba, tak tu informaci můžu použít i později. Navíc je to jen bratrova věc a já bych se do toho neměla plést. Pak se třeba ani on nebude plést do mě a Ryouty, až se o nás jednou dozví.'

Dívka nepochybovala o tom, že k tomu jednoho dne dojde. Stejně jako ona teď načapala svého bratra, tak někdo jiný mohl načapat je. Zatímco u jejího bratra ten vztah ale nikoho nebude zajímat. Tak v případě Kiseho Ryouty to bude brzy vědět celá škola.

'Je to jen otázka času, a i když to vím, tak na ten den stejně nejsem připravená…'

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Mladíkovi bylo opravdu líto, když se pak dívka odtáhla, ale s tím nemohl už nic udělat. Mnohem horší pak ale byla její slova: "Když už nemůžeme na náměstí, tak bychom se asi měli rozloučit."
"To ano." přikývl Yukio, ale hluboko uvnitř křičel něco úplně jiného.

'Ještě ne. Ještě aspoň chvíli. Nemusíme ani trénovat líbání, jen chci být s tebou. Alespoň na chvíli!'

"No a co kdybychom se v sobotu zase podívali na nějaký film?" navrhla Kumi, čímž mladíka nevýslovně potěšila.

'Ano, ano, rozhodně ano!'

"To by asi šlo." přikývl Kasamatsu s bušícím srdcem. Na jednu stranu se mu líbilo, být s ní sám, ale na tu druhou věděl, že se bude muset spokojit jen s pusou na přivítanou a na rozloučenou, což bylo opravdu málo.
"Tak v osm?" navrhla Kumi a Kasamatsu jen přikývl, aby nebylo poznat, jak se na další setkání s ní těší.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Bylo už skoro šest večer, když konečně dojeli na místo určení, kde si jejich auto našlo místo mezi několika dalšími na malém parkovišti, které by se víc hodilo k hotelu, než normálnímu domu. Slovo normální se ale k domu Kiseho dědečka, ale příliš nehodilo, protože i sám dům připomínal spíš hotel a to svou velikostí. Mladík by se ani moc nedivil, kdyby dostal vlastní pokoj.

'Tak a teď už není cesty zpět…'

Kise si povzdechl a z kufru si vzal svůj batoh, zatímco si jeho sestra stěžovala, že to byla asi ta nejhorší cesta sem v dějinách všech cest. Mladíka ale mnohem víc zajímal muž se světle hnědými vlasy, kterému mohlo být něco málo pod padesát. Právě on se k nim totiž blížil od domu a naštěstí měl na tváři široký úsměv, který Kiseho trochu uklidňoval.

'Že by strýček? Táta má dva bratry, pokud si dobře vzpomínám.'
"No to je dost, že jste tady!" ozval se muž vesele a s Kiseho otcem se objal. Nezdálo se, že by si byť jen na okamžik všiml Kiseho přítomnosti.
"Chytili jsme kolonu." povzdechl si Manabu a váhavě se podíval na Kiseho, který stál z druhé strany auta.
"No tak alespoň jeden rok nejsme poslední my." zasmál se hnědovlasý muž a rozhlédl se kolem sebe, aby se přivítat se zbytkem rodiny.
"Myslím, že Raja ještě nemá věk na vdávání, takže co tady dělá tady ten kluk?" zeptal se muž, kterého úsměv přešel, když si poprvé všiml Kiseho. Mladík totiž podle jeho úsudku odporoval pravidlu setkání, že pozvaná je jen nejbližší rodina a jejich partneři od snoubenců po manžele.

'Tohle nezní moc dobře…'

"No… i kdyby měla, tak by si tady Ryoutu vzít nemohla, protože je to můj syn." řekl trochu váhavě Manabu.
"Syn?" zopakoval po něm bratr a blonďatý muž jen přikývl. Nenapadala ho ve skutečnosti nic, co by na to mohl říct.
"Ráda tě vidím, Kaemone." vložila se do rozhovoru Rajina matka, čímž napjatou atmosféru snad ještě zhoršila. Minimálně Kise se cítil velmi nepohodlně.
"No ahoj." dostal ze sebe jen Kaemon, zatímco si s ní podal ruku.
"Zírat je neslušné, co kdyby ses mu šel raději představit?" navrhla Kohana a její dcera jen stěží zadržela smích.
"Jasně." vypadlo z hnědovlasého muže nejprve dost zaraženě, než se vzpamatoval a přešel za mladíkem, kterému podal ruku se slovy: "Jsem Wakubi Kaemon, mladší bratr tvého otce."
"Těší mě." dostal ze sebe jen Kise a podal mu ruku.

'No tak se uklidni, musíš říct ještě něco. Aspoň své jméno! Jak že se to vlastně jmenuju?'

"Jsi Ryouta že?" zeptal se muž dost nejistě, protože si nebyl jistý, jestli si jeho jméno v tom šoku dobře zapamatoval.

'No jasně… Ryouta… Kise Ryouta…'
"Jo… Kise Ryouta." vypadlo tedy z mladíka a hnědovlasý muž se na něj usmál.
"No musím říct, že jsi pěkné překvapení a rozhodně ten nejoriginálnější dárek k narozeninám. Snad z tebe starouše neklepne." řekl muž se smíchem, ale Kise poněkud zbledl.
"Jen klid, strejda si dělá legraci." ujistila ho Raja, která mu povzbudivě dala ruku na rameno, zatímco se oba muži rozhodli napodobit příklad Kohany a vydat se dovnitř.
"Díky, ségra." podotkl Kise s povzdechem a na chvíli se jen díval na mizející dospělé.
"Půjdeme za nimi?" zeptala se ho Raja, čímž přerušila jeho zamyšlení.

'Pokud teď bude velké odhalení mé existence, tak bych asi raději počkal.'

"Co až za chvilku?" zeptal se Kise a Raja se na něj usmála a položila mu hlavu na rameno.
"Mimochodem." ozvala se dívka s pousmáním, a když ji Kise popohnal tázavým zabručením, tak se smíchem dodala: "Ani kdyby to šlo, tak bych si tě nevzala."
"Dík, ségra." podotkl Kise, ale Raja mu tím překvapivě zvedla náladu.



Tak a příště velké představení ostatním. Mimochodem, co myslíte, že Ayme s tím svým objevem nakonec udělá?

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Evickar Evickar | Středa v 15:39 | Reagovat

Myslím si, že Ayme je dost rozumná na to, aby bráchu nepráskla :-D Nebo vyčká na ideální příležitost, kdy této informace využít! Moc se mi tenhle díl líbil. Paráda.

2 IceSun685 IceSun685 | Středa v 19:04 | Reagovat

[1]: :-D  :-D  :-D Prý na ideální příležitost. Ty z ní děláš celkem potovoru, ale jo je to brácha... Která mladší sestra by si tu informaci nenechala na vhodnou chvíli, že? :-D
Jinak díky za komentář, jsem ráda, že se díl líbil.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama