Březen 2018

Zbytečná lež 08

31. března 2018 v 10:00 | IceSun685 |  Zbytečná lež
Tak po týdenní pauze tu máme další díl. :) Přeju, ať se líbí a také ať si užijete Velikonoce.


Pod maskou 09

28. března 2018 v 8:57 | IceSun685 |  Pod maskou
Ráno se Omino probudila až někdy kolem deváté, a jelikož to byl první den, kdy nemusela na kurz, rozhodla se ještě v té posteli zůstat.
Nakonec svůj boj s leností ovšem vyhrála a sešla dolů.
Kakashi už byl vzhůru, protože na stole na ni čekala snídaně, ale její opatrovník tam nikde nebyl. Proto se po něm šla podívat, ale až po snídani.
Šedovlasého muže nakonec našla na zahradě ležet ve stínu a tak se nad něj naklonila, až ho její dlouhé vlasy polechtaly a on otevřel oko.

Basketbalová hlava 60

26. března 2018 v 6:51 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Kise se ráno probudil s dosti protichůdnými pocity. Byla neděle, což jednak znamenalo, že oslava končí, ale také že uvidí Ayme, na kterou se už těšil. Skutečnost, že své příbuzné, které teprve teď poznal, už zase celý rok neuvidí, se mu ovšem nelíbila.
Na to, aby si je ještě užil, měl už jen dopoledne, které opět strávil se svými bratranci, kteří to loučení ovšem brali mnohem snáz než on. Shouhei se sice tvářil poněkud zklamaně, ale očividně mu docela stačilo přátelství na facebooku a slib, že si zahrají přes net nějakou hru. Kise ovšem upřímně pochyboval, jestli to skutečně uskuteční. Mnohem horší mu ale přišla skutečnost, že celý rok neuvidí své prarodiče. Jeho děda si ho sice na část dopoledne ještě ukradl jen pro sebe, aby si znovu popovídali o basketbalu, ale to mladíkovi přesto přišlo poměrně nedostačující, po všech těch letech, kdy žádného dědu neměl. Musel se s tím ale smířit, protože po obědě se už všichni postupně rozloučili a tentokrát mu ahoj řekla i jeho třináctiletá sestřenka, Miho, která se ho nejspíš alespoň z části přestala bát.

Jednoduchá biologie 75

24. března 2018 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Již dávno tomu je, co tu byla tahle povídka, ale doufám, že si na ni i tak ještě vzpomenete. No a rovnou bude 18+ ať je nějaká sranda ;)

Pod maskou 08

22. března 2018 v 8:55 | IceSun685 |  Pod maskou
Bohužel nejkratší kurs vaření, který ještě mohla stihnout, trval měsíc a bylo to prakticky od rána do večera. I přesto ale souhlasila a tak je čekala cesta na příslušnou adresu.
"Jsi si tím jistá? Asi to nebude žádná sranda celý den vařit." řekl Kakashi trochu váhavě. Nechtěl jí podrývat sebevědomí, ale zčistajasna ji prakticky měsíc nevidět, pro něj byl trochu šok.
"Já to zvládnu." řekla se sebevědomím, které u ní ještě neviděl. Asi se tam opravdu těšila.
"Dobrá, jak myslíš." řekl stále trochu nejistě, ale nemohl jí to přece zakázat. A Omino se jen sama pro sebe usmála.

Aomine Seijuro 26

19. března 2018 v 15:58 | IceSun685 |  Aomine Seijuro
Další den prváky čekalo seznámení s třídními, takže byl každý ve své třídě a našel si své místo. Yuzuki si sedla vedle Fumiko, zatímco její bratr si vybral místo dost daleko od nich v zadních řadách. Ne že by byl špatný studen a chtěl být daleko od profesorů, ale nechtěl být zatáhnutý do holčičích debat. Tady mezi dalšími kluci, kteří ho vřele přijali do debaty, se cítil docela dobře.
Yuzuki to navíc taky vyhovovalo. Tohle se mohla věnovat kamarádce, zatímco na bratra bude mít dost času na bytě.
Jejich třídní byl učitel japonštiny a už od pohledu vypadal dost přísně, o nic líp na tom ale nebyli ani další profesoři, kteří se v jejich třídě postupně vystřídali, aby jim řekli, co mají mít připravené a co se od nich očekávalo. Rakuzan očividně očekával, že už další den budou stoprocentně připravení na výuku, což bylo poměrně znepokojivé. Bonus byl jen v tom, že aspoň dnes měli krátké vyučování, které bylo zakončené obědem, což byla ideální chvíle na setkání s Akashim. O samotné setkání se postarala Fumiko hned první přestávku, kdy mu napsala zprávu.
"Řekni mu, že mi volal táta, že je něco s mým koňem nebo tak něco jo?" navrhla Fumiko poněkud nervózní hnědovlásce, která se zmohla jen na přikývnutí.
"Hlavně dávej pozor na to, co ti řekne o profácích jo?" připomněla jí ještě kamarádka, než se vydala domů bez oběda. I tak ale měla pocit, že ji tahle pomoc kamarádce vyjde až moc draho. Yuzuki ale byla důležitější než dívčin průměr.

Zbytečná lež 07

17. března 2018 v 10:00 | IceSun685 |  Zbytečná lež
Nejspíš přesně ve chvíli, kdy jsem se rozloučil s krásnou blondýnkou, mě přešla také veškerá chuť zabíjet svého bratra. Jen mi přišlo, že jsem příšerně unavený. Nevím, jestli jsem byl vůbec někdy v životě, tak moc utahaný.
Ovšem energie se mi vrátila hned, jak jsem dorazil domů, nebo spíš před náš panelák, protože tam seděl můj bratr na schodech a uvítal mě slovy: "No sláva, čekám tady celou věčnost."
Podíval jsem se na něj s chutí vraždit, ale nic jsem neudělal a jen jsem se mračil.
"Je nějaká šance, že bys to neřekl rodičům?" zeptal se brácha v zápětí a já na něj zůstal jen zírat.
"Ty ses zbláznil ne?" vypadlo ze mě následně a měl jsem chuť to kolo po něm hodit.
Asogi se na mě navíc prosebně usmál. "Vynahradím ti to." podotkl mladík a já měl chuť mu rozbít hlavu.
"Můžeš začít tím, že mi zaplatíš opravu." podotkl jsem. Neměl jsem ovšem nejmenší chuť s ním vést válku. Obvykle to nebylo dobré ani pro jednoho z nás. Tyhle války navíc neměly vítěze a jen to skončilo zarachem pro nás oba.
"No nevím, jestli na to mám peníze." řekl můj bratr opatrně a já jsem mu jen strčil kolo do rukou a vzal si svůj batoh se slovy: "Tak rozbij prasátko."
Můj bratr samozřejmě neměl prasátko. Asogi i přes své matematické nadání vždycky utratil všechno, co dostal v rámci kapesného, a neustále tak byl bez peněz. Tohle ho tedy bude stát hned několik dalších kapesných.
Já jsem se každopádně teď vydal nahoru, abych si konečně odpočinul.

Pod maskou 07

14. března 2018 v 8:19 | IceSun685 |  Pod maskou
Kakashi vešel do svého pokoje a z krabice vedle postele vytáhl tričko i s přišitou maskou. Natáhl si ho přes sebe a teprve potom mohl normálně myslet.
Viděla ho jen v teplácích a muž, který o žádné ženě nikdy ani ve snu nepřemýšlel, se při té vzpomínce znovu začervenal.
Byla krásná, možná až příliš krásná a zrudla při pohledu na něj!
Samozřejmě, že ho tou svojí nejistotou a chozením kolem něj po špičkách, dováděla k šílenství, ale když mu výjimečně předvedla, že má vlastní hlavu a trvala na svém, téměř se mu z ní zatočila hlava.
Jenže teď na něj čekala dole a určitě si ještě pamatovala, jak před chvilkou vypadal.
Kakashi ale i tak musel jednou sejít dolů a tak se nadechl a udělal to.

Basketbalová hlava 59

12. března 2018 v 8:41 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Ráno se Kise probudil docela brzy, ale nějak se nedokázal přesvědčit, aby vstal. Včera večer ho ještě čekal výslech a všichni se ho ptali na jeho dětství, jeho mámu, pak taky modeling, školu a nakonec na basket. Když se pak přesunul se svými bratranci do jejich pokoje, kde na něj vyšlo místo u okna na matraci, tak už žádný výslech nepřišel, což ho skoro překvapilo. Oba kluci, kterým, jak zjistil, bylo dvacet a osmnáct, si prostě lehli, popřáli mu dobrou noc a tím to skončilo.
Když se pak Kise probudil, tak zjistil, že si nepamatuje jejich jména, což bylo poměrně nepříjemné.

'Raja mi je určitě brzy řekne.'

"Vzhůru?" zeptal se ho zničehonic ten mladší z obou mladíků a Kise sebou škubl. Nebyl zvyklý dělit se s někým o pokoj, snad jen na soustředěních a jiných školních akcích.
"Jo." řekl tedy jen a posadil se, v čemž ho napodobil i druhý mladík, který do toho zívl.
"Včera tě celkem slušně vyzpovídali." podotkl blonďák a opřel se o loket.
"Chceš se na oplátku zeptat něco ty nás?" zeptal se jeho starší bratr, když Kise nic neodpověděl.

Zbytečná lež 06

10. března 2018 v 10:00 | IceSun685 |  Zbytečná lež
Další část cesty nám docela utíkala díky tomu, že jsme si dál povídali o sportech, jen to naštěstí nebyl basket, ale jen kolo a šerm, o kterém jsem nevěděl zhola nic, tedy až do teď.
Úspěšně jsme se díky tomu dovlekli až k tomu obchodu, který zmiňovala předtím. Tlačit píchlé kolo, bylo jednoduše utrpení a to mě nohy bolely ještě ze včerejška. Zítra nejspíš budu rád, pokud se vůbec dovleču do školy.
"Tady bychom se mohli na chvíli zastavit a dát si něco dobrého, co ty na to?" navrhla dívka a já byl rozhodně pro. Vážně jsem si totiž potřeboval sednout.
"Dobře." přikývl jsem tedy jednoduše a vybral si jeden ze schodů.
"Půjdu něco koupit. Máš hlad?" zeptala se mě dívka. Ne že bych zrovna umíral hlady, ale něco bych rozhodně snědl, což jsem jí ale přece nemohl říct. To by totiž bylo trapné.