Basketbalová hlava 60

26. března 2018 v 6:51 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Kise se ráno probudil s dosti protichůdnými pocity. Byla neděle, což jednak znamenalo, že oslava končí, ale také že uvidí Ayme, na kterou se už těšil. Skutečnost, že své příbuzné, které teprve teď poznal, už zase celý rok neuvidí, se mu ovšem nelíbila.
Na to, aby si je ještě užil, měl už jen dopoledne, které opět strávil se svými bratranci, kteří to loučení ovšem brali mnohem snáz než on. Shouhei se sice tvářil poněkud zklamaně, ale očividně mu docela stačilo přátelství na facebooku a slib, že si zahrají přes net nějakou hru. Kise ovšem upřímně pochyboval, jestli to skutečně uskuteční. Mnohem horší mu ale přišla skutečnost, že celý rok neuvidí své prarodiče. Jeho děda si ho sice na část dopoledne ještě ukradl jen pro sebe, aby si znovu popovídali o basketbalu, ale to mladíkovi přesto přišlo poměrně nedostačující, po všech těch letech, kdy žádného dědu neměl. Musel se s tím ale smířit, protože po obědě se už všichni postupně rozloučili a tentokrát mu ahoj řekla i jeho třináctiletá sestřenka, Miho, která se ho nejspíš alespoň z části přestala bát.


'Kdo ví, jaké to bude příští rok…'

"Máš všechno?" zeptal se ho otec, když mu Kise podal svůj batoh, a přerušil tak mladíkovu smuteční náladu.
"Myslím, že ano." přikývl Kise a podíval se na jedno z odjíždějících aut. Za zády se mu prarodiče loučili se sestrou a očividně teď přišla řada na něj.

'Zatím všechny objali… Jsem zvědavý, jestli obejmou i mě.'

Jeho babička pak odstoupila od Raji a přešla k němu, takže Kise ucítil slabou nervozitu.
Stará žena se na něj usmála a pak k němu natáhla ruce, aby ho mohla obejmout. Kisemu se tedy trochu ulevilo a také ji objal.
"Jsem moc ráda, že jsi přijel, chlapče." řekla a mladík navíc dostal pusu na tvář. "Doufám, že přijedeš i příští rok."
"Určitě." ujistil ji Kise s širokým úsměvem a odtáhl se od ní, aby se mohl obejmout také s dědou.
"Tak se opatruj, Ryouto." řekl mu děda, když mladíka pustil, a místo pusy ho poplácal po rameni. "Doufám, že se bude tvému týmu v zápasech dařit." dodal ještě děda s úsměvem, který mu Kise moc rád opětoval.

'Tak to nakonec dopadlo dobře. Vlastně mnohem líp než jsem čekal.'

Jeho prarodiče se pak rozloučili ještě s Rajinými rodiči a potom už všichni nasedli a odjeli, takže se mladík pokusil zaplašit smutek z loučení a myslet raději na Ayme, se kterou se uvidí večer.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ayme se už na svého přítele opravdu těšila. Zároveň se sice bála, že oslava nedopadla dobře a on bude smutný, ale to se nakonec nestalo a tak celý večer poslouchala o tom, jak s bratranci hrál basket a jak si popovídal o basketu s dědou.
"Ty jsi vážně basketbalová hlava." zasmála se Ayme a pobaveně sledovala jeho zmatený výraz.
"Jak to myslíš?" zeptal se jí tedy mladík poněkud dotčeně.
"No že máš v hlavě jen basket." prohlásila dívka se zasmáním, i když její přítel jen protočil oči.

'Jsem ale ráda, že sis to užil. Je skvělé, že to dopadlo dobře.'

"Já jsem se jen ještě nedostal k té části, kdy ti řeknu, jak moc jsi mi chyběla." podotkl Kise a Ayme se tomu pousmála.
"Tak o té si poslechnu moc ráda." řekla tedy dívka a opětovala jeho polibek. Žádná slova z něj ale už nedostala.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kise se snažil vynahradit jim oběma těch několik dní, co se neviděli, a tak jel s dívkou do Tokya v obou následujících dnech. V pondělí zašli do cukrárny a následně do kina na romantický film a v úterý do čajovny. Mladík by s ní rád strávil i středu, ale v ten den za ním přijela jeho máma, takže si další schůzku s dívkou chtě nechtě musel naplánovat až na čtvrtek. I tak se ale na svou mámu těšil, protože věděl, že si stejně jako Ayme ráda vyslechne všechno, co zažil na oslavě.
Když ovšem se svým vyprávěním skončil, tak je jeho máma tvářila spíš trochu ustaraně, než šťastně.

'Vadí jí, že se mi líbí nová rodina?'

"Jsem ráda, že ses bavil." ujistila ho následně máma a pevně ho objala.

'Neměl bych ji ujistit, že ji mám pořád nejraději nebo tak něco?'

"To ano, všichni byli moc hodní a milí, ale nebylo to stejné, jako když jsme spolu my dva." řekl mladík a doufal, že to podat tak, aby to jeho mámu potěšilo.
"Nikdy to nebude stejné." podotkla jeho máma s povzdechem, který mladíka mátl. "Já jsem tvoje máma a ani zase strýcové, tety, bratranci a sestřenice a samozřejmě prarodiče. Jsou to úplně jiné vztahy, i když také důležité." dodala blonďatá žena jaksi těžce. "Nikoho takového jsi do teď neměl."
"Já vím, ale i tak jsem byl šťastný." namítl mladík, který si nebyl úplně jistý, co způsobilo matčinu ponurou náladu. "Bylo ale super popovídat si s dědou a tak." dodal ještě opatrně.

'Nejsem si jistý, co bych vlastně měl říkat. Nechci, aby byla máma smutná nebo se cítila odstrčeně, ale nechci jí tvrdit, že se mi nelíbilo mít další příbuzné…'

"Ano, já vím, jen jsem na to do teď nepomyslela." podotkla jeho máma, a když si všimla mladíkova zmateného pohledu, tak dodala: "Víš, v jedné věci jsem ti lhala. Myslela jsem, že je to tak správně, ale teď si tím nejsem zase tak jistá."

'Lhala? Máma a lhát mi? To se mi nelíbí…'

"Víš, řekla jsem ti, že tvoji prarodiče jsou už po smrti, ale pravda je, že můj otec je naživu." řekla poněkud ztěžka jeho máma a mladík se na chvíli zatvářil dotčeně. Potom ale pocit ukřivdění přešel a Kise se podíval na svou mámu s otázkou v očích.
"Víš, když ses narodil, tak jsem byla hodně mladá a tvůj děda chtěl, abych tě dala k adopci. Myslel si, že bych se o tebe nepostarala a že bych mohla vést mnohem lepší život, kdybych se vrátila do školy a dodělala ji. Já jsem tě ale nedokázala dát pryč, víš?" začala ztěžka jeho máma a Kise jen nakrčil obočí. Nevěděl, co si o tom má myslet.
"Hrozně jsme se s tvým dědečkem pohádali a on mě pak nechal, abych se o tebe postarala úplně sama, a že to bylo bez peněz hodně těžké." řekla mu blonďatá žena a mladík se zamračil.

'Jak jí to mohl udělat? Vždyť to byla jeho dcera!'
"Já si pak změnila jméno a už jsem ho nikdy nechtěla vidět." povzdechla si a sevřela mu ruku. "Nedávno jsem se s ním ale potkala. Bylo to na tvém zápase, a i když se mi omluvil a řekl mi, že ho to mrzí, tak jsem mu nedokázala odpustit. Řekl mi, že chodí na tvoje zápasy od chvíle, kdy jsi začal hrát za Teiko. Víš, já jsem nechtěla, abys ho někdy potkal, ale i přes to, co se stalo, je to pořád tvůj děda a asi by sis o tom měl rozhodnout sám. Už jsi nakonec dost starý, aby ses rozhodl." dokončila jaksi těžce jeho máma a na chvíli odešla a nechala mladíka jen svým myšlenkám, které byly dost zmatené.

'Celé ty roky tady děda byl, a já to vůbec nevěděl… Měl bych ho ale chtít poznat? Vždyť chtěl, aby mě máma dala pryč! Jenže podle mámy ho to mrzí a byl taky na těch zápasech, tak mu mně asi záleží…'

"Tvůj děda se jmenuje Sayori Ryouhei a je to obchodník." přerušila jeho myšlenky matka a podala mu lístek. "Tohle číslo mi dal, kdybych se s ním chtěla spojit. Myslím, že bys ho měl mít." dodala ještě s povzdechem a posadila se na gauč vedle syna. Mohla svůj příběh vylíčit i v mnohem černějších barvách, ale to synovi udělat nechtěla. O svém otci mu řekla především z pocitu viny, že to před ním tajila. Nemělo by smysl vylíčit ten příběh tak, aby mu to ještě ublížilo. Ani tak pro něj ta zpráva nemohla být snadná. Ten večer si už každopádně s matkou nic neřekli, ale usínání pro mladíka rozhodně nebylo snadné.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kasamatsu se spokojeně usmíval. Byl s Kumi v čajovně, kam spolu chodili poměrně často. Tentokrát, ale byla jeho skutečná přítelkyně. Bylo to už jejich třetí opravdové rande a mladík si velice vychutnával skutečnost, že je tentokrát doopravdy jeho dívkou. Nic jiného se vlastně nezměnilo. Dál ji líbal stejně jako předtím. Pořád mu také ležela v náručí, ale měl z toho tak nějak mnohem lepší pocit.

'Jedna věc se vlastně změnila. Tentokrát za ni už můžu zaplatit. Tajné podstrkování peněz do kapsy už je zřejmě za námi, což je dobře. Měl jsem vždycky divný pocit z toho, že za sebe platí.'

"Šťastná?" zeptal se jí mladík tak nějak bez přemýšlení, zatímco ji hladil po ruce.
Hnědovláska se ovšem místo odpovědi z jeho náruče zvednula, což už se mu zase tak moc nelíbilo.
"Velmi." ujistila ho však s úsměvem a políbila ho.

'Vlastně ještě jedna věc se změnila…'

Od jeho sobotní návštěvy po ní mnohem víc toužil. Ne jen po její společnosti a po polibcích, jako dřív, ale také po tom, jak se jí ten večer dotýkal. Kasamatsu věděl, že by tak neměl přemýšlet a že jsou spolu v podstatě strašně krátce, ale už ji líbal víc jak měsíc a po tom, co mu dovolila dotýkat se jí na prsou, si to toužil zopakovat.
Snažil se podobné myšlenky vždycky zahnat, ale ne vždy mu to šlo. Například teď se tak úplně neovládl a jeho ruka sklouzla na její zadeček.
"Tady ne." zašeptala mu Kumi a mladík trochu zrudl, ale ruku vrátil na její záda.

'Jsem hrozný… Chovám se jako nějaký puberťák…'

"Není moje chyba, že jsi tak přitažlivá." podotkl Yukio, čímž přiměl k rudým tvářím zase ji.
"Nejsem si jistá, jestli jsou tohle věci, které bys měl říkat v čajovně." prohlásila dívka šeptem a rozhlédla se kolem. Nezdálo se ovšem, že by jim někdo věnoval větší pozornost.
"A kde ti je mám říkat?" zeptal se mladík stejně tiše jako ona.
Kumi se každopádně vrátila do předešlé pozice, tedy k ležení v jeho objetí, a teprve potom řekla: "Například u mě doma."

'Asi bych neměl, ale je to tak lákavé…'

"A nějaký konkrétní termín?" zeptal se mladík, i když věděl, že je to tak trochu podpásovka.
"V sobotu?" navrhla tedy Kumi s menším zaváháním.

'Jsem hrozný… v podstatě jsem se sám pozval…'

"V osm?" zeptal se ale i tak Kasamatsu a přemýšlel, co by mohl říct, aby ji trochu uklidnil. Nechtěl, aby si myslela, že mu jde jen o to osahávat ji.
"To by šlo." přikývla dívka a tak Yukio dodal: "Tak to si připravím nějaké ty lichotky."
Ozvalo se tiché zasmání, které mu vyloudilo na tváři úsměv, zatímco Kumi podotkla: "Tak na to jsem zvědavá."



Tak jak myslíte, že by se měl Kise poprat s tou novinkou ohledně dědy? A jak podle vás dopadne Yukiovo sobotní rande?

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dominátor Dominátor | Web | 26. března 2018 v 7:57 | Reagovat
2 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 2. dubna 2018 v 19:05 | Reagovat

Jsem zvědavá, jak to půjde s Kiseho "dědou", který by měl dostat "cenu dědy roku", tak jak Sasuke a Naruto v dospělosti "cena otce roku"... -.-
Jinak co se týká těch dvou... Hmmm... Jsem zvědavá jestli už budou "prasečinky"... :D Och, jak já jsem někdy chlípná! :D
Jen tak dál! :3

3 IceSun685 IceSun685 | 2. dubna 2018 v 20:54 | Reagovat

[2]: :-D  :-D No na cenu to nevidím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama