Aomine Seijuro 28

Pondělí v 21:04 | IceSun685 |  Aomine Seijuro
Tak dneska trochu později no... snad se ale i tak budu líbit.


"Jak to šlo?" zeptala se dívka, když se její bratr vrátil domů. Její první návštěva kroužku Shogi netrvala moc dlouho, protože bylo jen představování a pár organizačních věcí. Nakonec moc lidí do něj stejně nechodilo. Moc lidí nejspíš nechtělo třikrát týdně hrát Shogi.
"Ani se neptej." odvětil mladík, který se zhroutil do křesla.
Yuzuki ho naposledy viděla hrát už dost dávno, ale jeho spoluhráči o něm říkali, že je hodně talentovaný, takže předpokládala, že nebude špatný ani teď. Konkurence na Rakuzanu nejspíš byla moc velká.
"Jistě to nemohlo být tak zlé." snažila se ho uchlácholit sestra, ale Takumi na to to měl jasnou odpověď: "Bylo to ještě horší… ani jsem netrefil koš a nejhorší bylo, že jsem nechytil Akashiho přihrávku!"
"Třeba to byla špatná přihrávka." řekla opatrně Yuzuki, ale její bratr namítl: "Ne, nebyla vůbec špatná, byla dokonalá, snadná na chycení a přesně tam, kde jsem ji potřeboval a čekal. On je totiž perfektní víš? Nedělá špatné přihrávky!"
Yuzuki skutečně nepotřebovala poslouchat, jak je Akashi skvělý, ale pořád potřebovala uklidnit bratra: "No a co se tedy pokazilo?"
"Najednou jsem ztuhl!" zanaříkal Takumi. "Došlo mi, kdo mi to nahrává a v hlavě mi znělo jen: Tohle nesmíš po*rat! No a já to po*ral!"
"To mě mrzí." řekla mu sestra zkroušeně.
"Mimochodem, mám ti vyřídit, že s tebou chce mluvit. Zítra o obědové přestávce. Prý tam kde posledně. Ty s ním chodíš na obědy?" zeptal se mladík nechápavě. Jeho sen se stal noční můrou.
"Bylo to jen jednou. Od koho sis myslel, že mám informace o profesorech?" snažila se bránit dívka, ale její bratr byl podle všeho stejně moc zaměstnaný sebelitováním, takže mu to bylo fuk.

Yuzuki nepřišla na to, jak se má vlastně připravit na setkání s Akashim. Netušila, co po ní vlastně bude chtít, ale alespoň vymyslela, jak docílí toho, že se s ním bude vídat.
Když tedy za ním přišla o obědové přestávce, tak mu věnovala lehký úsměv a otázku: "Ahoj, co potřebuješ?"
"Ahoj, posaď se." řekl jí nejprve a sám se zamyslel nad tím, co jí má vlastně říct.
Měl víc důvodů proč s ní mluvit a nevěděl, kterým začít.
"Vlastně jsem chtěl mluvit o tvém bratrovi." řekl mladík a Yuzuki se malinko zamračila.
"Takumi říkal, že ten trénink byl katastrofa." podotkla a posadila se naproti něj.

To je slabé slovo…

"No i tak by se to dalo říct." podotkl Akashi diplomaticky, i přes názor svého druhého já. "Myslím, že byl prostě až moc nervózní."
"No Takumi byl vždycky takový… i při testech, ale obvykle se uklidní a pak to už zvládne dobře." řekla tedy dívka opatrně.
"No tentokrát se ale neuklidnil." namítl Akashi s povzdechem. "Je nějaký způsob, jak mu s tím pomoct?"
"Nejsem si jistá." podotkla Yuzuki. Tohle bylo přece jen něco jiného než písemka. "Ale nevyhodíš ho, že ne?"
"Na Rakuzanu obvykle nikoho nevyhazujeme." zavrtěl Akashi hlavou. "Ti, co na to nemají, obvykle odejdou dříve nebo později sami."
"Až se trochu rozkouká, tak to bude určitě lepší, jen si potřebuje zvyknout." řekla dívka v naději, že nad ním Akashi nezlomí hned hůl.
"No šancí bude mít víc než dost. Bude zařazený do druhého týmu, ale tréninky se v ničem moc neliší. Pokud bude dobrý, tak ho trenér zase přeřadí." vysvětlil jí Akashi a potom se rozhodl změnit téma: "Pokud jde o to, o čem jsme mluvili posledně…"
"Nic jsem jí neřekla." ujistila ho hned Yuzuki a s rychle tlukoucím srdcem podotkla: "Ale přemýšlela jsem nad tím. Možná bych ti mohla pomoct ji získat."
"Vážně?" zeptal se trochu překvapeně Akashi, zatímco jeho druhé já si bůhvíproč povzdechlo.
"No myslím, že jsi fajn kluk a ona si zaslouží fajn kluka." řekla tedy dívka s pohledem upřeným do stolu.
"Arigato." řekl Akashi s úsměvem. Její pomoc se opravdu hodila.
"Čím začneme?" zeptal se tedy Akashi a Yuzuki se kousla do rtu. Ve skutečnosti mu pomoct nechtěla. Jen potřebovala záminku, aby s ním mohla trávit čas. To, že to zahrnovalo i Fumiko už bylo vedlejší.
"Mohla bych přesvědčit Fumiko, aby s námi občas obědvala. Tak jako když jsme byli u ní." navrhla tedy dívka a Akashi přikývl. Znělo to docela dobře.

Dívka tedy odpoledne vyrazila s Fumiko ze školy. V úterý neměla klub ani jedna z nich, takže s nimi nebyl její bratr, který vyrazil na basket. Yuzuki jen doufala, že bude úspěšnější než včera.
"Vypadáš nějak vážně." podotkla černovláska, když odešly z šatny.
"Dělám si starosti o bratra, očividně je z nového týmu ještě až moc nervózní." podotkla Yuzuki a byla to lež jen částečně. Dívka ovšem cítila výčitky svědomí, že bratra používá jako zástěrku.
"Nemůže to být tak hrozné." podotkla Fumiko a zadívala se na halu, kde byli basketbalisti.
"No podle něj jo." pokrčila dívka rameny a černovláska se zamyslela a navrhla: "Tak se pojďme přesvědčit."
"Cože?" vyhrkla Yuzuki překvapeně.
"No tak, bude tam i Akashi, copak ho nechceš vidět?" zeptala se dívka s potutelným úsměvem a Yuzuki zrudla. "Třeba budou taky rozdělení, jak to bývá ve filmech, na oblečené a bez trička."
"Tohle je podpásovka." podotkla Yuzuki, ale nechala se odtáhnout do tělocvičny.



Tak co k tomu říct. Každopádně pochybuju, že by se Akashi vzdal trička. Co si mimochodem myslíte o nápadu Yuzuki "pomáhat" Akashimu sbalit Fumiko?

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama