Basketbalová hlava 61

9. dubna 2018 v 13:30 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Černovláska ještě pořád chodila s Ryoutou tajně, což jak postupně zjišťovalo, mělo opravdu hodně nevýhod. Právě teď ji ale nejvíc trápila skutečnost, že její přítel vypadal během oběda velmi zkroušeně a ona za ním nemohla jít, aby zjistila, co se děje. Bylo to o to depresivnější, že musela počkat až na konec vyučování a basketbalu, než se za ním mohla vydat. V tomhle ohledu byla ráda, že se v úterý domluvili na schůzce v jeho bytě, protože jinak by musela dívka vydržet ještě cestu do Tokya, což už bylo skutečně nepředstavitelné.

'Včera za ním byla jeho máma. Možná, že se pohádali, nebo mu řekla nějaké zlé zprávy…'

Ayme se pokusila zjistit alespoň od Raji, o co jde, ale mladík to sestře nechtěl říct a o to víc to Ayme trápilo.

'Asi bych měla být opatrná, možná, že to nebude chtít probírat ani se mnou…'


Mladík jí dokonce i přivítal jen velmi vlažným úsměvem, který u něj nevídala moc často. Kise byl obvykle velmi pozitivní člověk, který se také velmi snadno nadchl. Ayme se to na něm líbilo, protože jeho úsměv obvykle zvedl náladu i jí.
"Jsem rád, že tu jsi." řekl jí mladík po polibku na přivítanou a černovláska tedy vešla dovnitř.
"Já taky." ujistila ho a nechala se doprovodit do obýváku, kde se společně posadili na gauč.
"Vypadáš ustaraně." podotkl Kise a ona se tomu musela pousmát.

'To jsi celý ty. Sám máš starosti, ale stejně se nejprve zajímáš o mě.'

"To proto, že jsem tě viděla na obědě a vypadal jsi smutně. Stalo se něco?" zeptala se dívka a upřímně doufala, že po tom, co s ní probíral oslavu narozenin svého dědy, tak si zvykl probírat s ní své starosti. Dívka se taky díky tomu cítila trochu provinile, že mu neřekla o přítelkyni svého bratra. Jenže tohle byla na druhou stranu věc Yukia a ne její, takže by ji nejspíš neměla svěřovat ani svému příteli.
Ten naštěstí neměl problém svěřit se jí, i když si ještě předtím unaveně a trochu rezignovaně povzdechl.
Ayme ho každopádně během vyprávění držela za ruku a střídavě se tvářila smutně a povzbudivě podle toho, jak se jí to zrovna dařilo.

'Jak mu mám poradit, když jsem z toho sama zmatená? To, co jeho děda udělal, bylo opravdu špatné, ale pořád je to jeho děda a já nevím, jak mu mám poradit…'

"Nevím, co mám dělat." přiznal mladík s povzdechem, ale vlastně to ani nevypadalo tak, že by od ní chtěl radu, což bylo vlastně docela dobře.

'I tak bych ale něco říct měla. Jsem přece jeho přítelkyně. Měla bych mu být schopná pomoct…'

"Tvoje máma říkala, že je to obchodník že?" zeptala se dívka, i když si sama nebyla jistá tím, že nápad, který se jí vylíhl v hlavě, je dobrý. Kise každopádně jen přikývl a tak dodala: "Pak by o něm mohlo být něco na internetu. Třeba by ti to pomohlo s rozhodováním."
Mladík se na ni každopádně vděčně usmál, takže se Ayme ulevilo.
Hledání na internetu ovšem nebylo zase až tak uspokojivé, protože zjistili především to, že jeho dědeček je skutečně schopný obchodník.

'Nejspíš bude hodně přísný. Businessmani takoví bývají ne? Tedy alespoň ve filmech. Docela by to ale i sedělo na člověka, co vyhodí vlastní dceru z domu s miminkem.'

"Asi bude mít hodně práce." podotkl mladík nejistě.

'Nejsem si jistá, jestli bych ho měla od návštěvy u něj spíš zrazovat, nebo ho v ní podporovat. Kéž bych věděla, co je správná volba. Ryouta je můj přítel a já bych mu měla pomáhat, ale jak mu mám pomoct, když sama neznám odpověď…'

"No a ty ho chceš poznat?" zeptala se dívka váhavě a její přítel jen pokrčil rameny, což jí moc nepomohlo.
"Ty bys za ním šla na mém místě?" zeptal se Kise, čímž ji dostal tak trochu do úzkých. Na tohle ve skutečnosti neznala odpověď.
"No hádám, že tím, že za ním zajdeš, nic neztratíš." řekla nakonec Ayme, i když si ani trochu nebyla jistá tím, že je to tak dobrý nápad. Mladík každopádně přerušil své koukání do stropu a vrátil se k počítači, ve kterém našel adresu dědovi firmy.
"Je to v Tokyu." podotkl Kise. "Možná bych za ním mohl zkusit zítra zajít a uvidím." navrhl mladík nejistě a Ayme byla ráda, že se pořád dívá na notebook a ne na ni, protože se neubránila zamračení.

'Už zítra? Není to moc brzy? Na druhou stranu je zítra pátek a přes víkend by si to ještě mohl rozmyslet a byli bychom tak, kde teď…'

"Myslím, že nemáš, co ztratit." řekla nakonec Ayme a snažila se znít povzbudivě. Kise se na ni každopádně usmál a dívka si vysloužila polibek.
"Nechceš jít zítra se mnou?" zeptal se jí ovšem v další chvíli mladík a Ayme zaváhala. "Nemyslím k němu jen do Tokya. Mohli bychom pak jít na něco dobrého k jídlu nebo tak." dodal mladík a tak se Ayme usmála a přikývla.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Další den se po škole společně vydali do Tokya, kde si to mladík skoro rozmyslel, když došli před vysokou budovu dědovi korporace. Ayme se na něj ale povzbudivě usmála a tak ji Kise políbil a slíbil jí, že za ní přijde do kavárny naproti korporace a povypráví jí, jak to dopadlo. Do budovy se tak už vydal sám a vyrazil rovnou k recepci.

'Tak jdeme na to…'

"Dobrý den." pozdravil Kise nejistě.
Černovlasá recepční se na něj trochu bez zájmu podívala, než se zeptala: "Můžu ti nějak pomoct?" Bylo na ní dost jasně vidět, že si myslela, že Kise mrhá jejím časem. Jako recepční měla být na příchozí milá, ale očividně to platilo jen pro lidi, které považovala za klienty, nebo jinak důležité. Středoškolský student do téhle kategorie ale očividně nepatřil.

'Tak fajn! Poslední šance si to rozmyslet! Jsem si tím opravdu jistý?'

"Jdu za panem Sayorim Ryouheiem." řekl tedy Kise a pokusil se trochu uklidnit. Nijak zvlášť se mu to ale nepodařilo.
Recepční nadzvedla jedno obočí a pak se zeptala: "Máš domluvenou schůzku?"
"No… ne." musel přiznat mladík. Před deseti minutami ani nevěděl, že sem půjde.
"Pak bys asi měl jít." podotkla tedy žena nezaujatě.
"No, ale…" zakoktal Kise.

'Neměl bych prostě říct, že jsem jeho vnuk? Uvěřila by tomu vůbec?'

"Můžete mu alespoň říct, že tu jsem?" zeptal se tedy mladík a recepční si povzdechla.
"Pak už půjdeš domů?" zeptala se tedy žena poměrně rezignovaně.

'Pochybuju, že mě pošle domů, ale pokud jo…'

"Jistě." přikývl tedy Kise a recepční zvedla telefon.
"Ahoj." řekla nejprve. "Můžeš říct svému šéfovi, že sem přišel nějaký…" začala a pak se podívala na Kiseho.

'Jo, jasně, moje jméno!'

"Kise Ryouta." řekl hned mladík.
"Nějaký Kise Ryouta." dokončila recepční a chvilku poslouchala, co říká druhá strana, než řekla: "Nevím, co chce, ale je to nějaký student."
Mladík se trochu nervózně ošil, ale jinak zůstal stát u recepce a čekal.

'Asi mluví s asistentkou nebo někým takovým.'

"Dobře." prohlásila nakonec recepční a zavěsila. Potom se podívala na Kiseho a řekla mu: "Asistentka se mu ozve, zatím se posaď."
"Díky." přikývl Kise a sedl si na gauč kousek od recepce a sledoval lidi chodící kolem.

'Jsem rád, že mám školní uniformu, kdybych měl jen tričko, tak bych se sem moc nehodil.'

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Na dveře se ozvalo zaklepání a šedovlasý muž se nespokojeně zamračil, i tak ale zavolal: "Dále!"
Dovnitř tedy vklouzla jeho hnědovlasá asistentka, která se vždycky zdála trochu nervózní, když s ním mluvila. Byla to dívka na stáži, protože on s asistentkami nikdy moc nevycházel, a když vzal vždycky někoho na stáž, tak je aspoň mohl měnit bez pomluv a navíc byl za velkorysého, že jim dává takovou příležitost.

'Přál bych si asistentku, která by nedělala chyby a nelezla mi na nervy.'

"Nemáš mě rušit, pokud si vzpomínám." zabručel muž. Za pár minut se měl sejít se svým nejdůležitějším obchodním partnerem a potřeboval si ještě projít nějaké podklady. Akashi nakonec byl vždy perfektně připravený.

'Nikdy jsem toho chlapa neviděl podívat se do papírů, aby si něco ověřil!'
"Omlouvám se, Sayori-sama. Na recepci je ale nějaký chlapec, který vás chce vidět." dostala ze sebe dívka trochu vyděšeně.

'Tahle je vážně příšerná, musím se jí brzy zbavit.'

"Jaký chlapec?" zeptal se tedy muž se zamračením.
"Nějaký Kise Ryouta." odpověděla dívka a její šéf v tu chvíli oněměl.
"Co jsi to řekla?" vyhrkl šedovlasý muž a položil své papíry stranou.
"Že za vámi přišel Kise Ryouta." zopakovala asistentka zmateně.

'To snad není možné! Může to být vůbec pravda? Je skutečně tady?'

"Přiveď ho sem!" přikázal hned její šéf a dívka se zdála ještě zmatenější, i tak ale přikývla a vydala se ke dveřím.



No a příště tedy setkání s dědou. Co myslíte, jak to dopadne?

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Evickar Evickar | 10. dubna 2018 v 21:53 | Reagovat

Teeeda, tak to jsem zvědavá, jak jejich setkání dopadne!!!

2 IceSun685 IceSun685 | 11. dubna 2018 v 15:49 | Reagovat

[1]: Díky za koment a neboj, brzy se to dozvíš ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama