Pod maskou 10

4. dubna 2018 v 16:37 | IceSun685 |  Pod maskou
Příští dva dny strávili důkladnou prohlídkou vesnice a nejdůležitějších míst a taky povídáním o jejich historii, ale chození po vesnici si Omino zamilovala tak moc, že na tom trvala každý den, a tak vypadal její denní program docela jednotvárně.
Ráno vstát, udělat snídani a zbytek dopoledne vařit a po obědě potom jít právě na tu slibovanou procházku. Na večeři se potom vrátit domů a jít spát.
Byl by to docela jednotvárný život, kdyby se asi po deseti dnech, co to takhle šlo, nerozhodl jí to Kakashi vymluvit.
"Víš, že nám už docela docházejí místa, kde jsme ještě nebyli?"

"To nevadí, můžeme to prostě obejít znovu." odpověděla s úsměvem a přisedla si k němu na gauč.
"No takhle jsem to nemyslel." řekl trochu váhavě a asi ji tím trochu naštval.
"Jak mám uhodnout, jak to myslíš, když vidím jenom tvoje oko?" zabručela a složila si ruce na hrudi.
"Dobře, dobře, tak promiň." řekl omluvně a sundal si masku. Věděl, že si ji tím udobří, ona se na něj prostě ráda dívala, když ji neměl. To, že ho to znervózňovalo, už bylo vedlejší.
Jeho odhad se ani trochu nesekl, protože se na něj usmála a otočila se k němu čelem.
"Takže, možná bys měla vymyslet i něco jiného, co tě zabaví." navrhl a snažil se soustředit na jejich rozhovor, protože jejich blízkost ho znervózňovala ještě víc. Pořád si ještě nezvykl, že si od něj drží vzdálenost menší než metr, kdykoliv s ním má mluvit.
"Jak to myslíš, když se nudím? Já se totiž nenudím." řekla trochu dotčeně a jejich vzdálenost nevědomky ještě zmenšila.
Kakashiho to všem jen víc znervóznilo a tak vyhrkl: "Nemůžeš přece strávit zbytek života jen procházením těch samých míst."
"Vadí ti, že se procházíme? Překážím?" zeptala se trochu vyděšeně a její oči se rozšířily.
Nesnášel, když se tak tvářila a tak ji bez přemýšlení chytil za ramena a otočil se k ní čelem se slovy: "Jistěže ne, jen si myslím, že bys měla vyzkoušet víc věcí a nějaká ti třeba bude povědomá, když vaření nebylo."
Černovláska se na něj opět usmála a jednu ruku položila na jeho. Kakashi se trochu začervenal a teprve teď mu došlo, jak blízko se k ní vlastně dostal. Kdyby to bylo o něco blíž, mohli by se dotknout nosy.
Neměl ovšem čas o tom přemýšlet, protože její úsměv, mu opět neumožnil se soustředit.
Vlastně si to ani neuvědomil, ale ruku, kterou mu nedržela, zvedl k její tváři a pohladil ji po líci. Když si to uvědomil, chtěl se jí omluvit a pustit ji, ale ona mu to nedovolila, když přitiskla svoje rty na jeho. Nebyl proti, protože jí polibek vrátil, ale trochu se bál, že mu srdce vyskočí z hrudi, tak rychle tlouklo.
Pokud Kakashimu ovšem někdy připadaly polibky v sérii Icha Icha dlouhé, tak teď se přesvědčil, že se mýlil. Jejich polibek byl mnohem delší, a přesto mu to přišlo jen jako okamžik, když odtáhla svoje rty a sklonila hlavu.
Na krku cítil její horký dech, který mu říkal, že se mu to nezdálo, ale i tak to snad bylo až moc krásné.
Ani si neuvědomoval, kdy přesně mu dala ruce kolem krku, ale muselo se to stát, protože teď tam byly a jemně sklouzly dolů, když se od něj odtáhla.
Chvíli nic neříkala, jen se na něj zvědavě dívala, jakoby čekala, jestli se rozzlobí nebo ne.
Když se jí ovšem pořád jen díval do očí stále polapený ve vzpomínce na jejich polibek, ozvala se: "Zlobíš se?"
Tohle ho už probralo a tak ze sebe vysoukal: "Ne, ale asi bychom měli jít spát a probrat to až zítra." Samozřejmě se ale nezmínil, že to nemůžou probrat hned, protože nemůže pořádně myslet.
"Určitě se nezlobíš?" zeptala se a znovu se k němu trochu přiblížila, nejspíš ve snaze vytáhnout z něj pravdu, ale nedostala z něj nic, protože tentokrát políbil on ji.
"Promiň." řekl trochu nepřítomně, když se jejich rty zase rozpojily.
Omino mu na to ovšem neřekla nic, jen se zvedla a vyšla nahoru po schodech, aby se dostala do svého pokoje. Kakashi se za ní ještě chvilku díval, ale jelikož odcházela s úsměvem, mohl být klidný.
Černovláska za sebou zavřela a lehla si na postel, tak jak byla. Myšlenky na oblečení ji moc netrápily. Ještě pořád byla u jejich polibků a s myšlenkami na ně taky usnula. Byla si jistá, že bude mít krásné sny.

Z temnoty se vynořil obraz. Byla to prázdná místnost bez oken a jediné, co se v ní vůbec dalo spatřit, bylo velké zrcadlo a právě k němu ji nesly kroky.
Při pohledu do něj, spatřila sama sebe, nebo si to alespoň myslela. Žena v zrcadle vypadala stejně jako ona. Měla její černé vlasy, plné rty, malý nosík i stejnou postavu. Měla na sobě dokonce stejné oblečení, jako ona v den, kdy ztratila svou minulost. Byly to jen její oči, které se lišily. Byly stále oříškově hnědé a stejně velké, ale byly chladné, tak chladné až ucítila strach. Strach ze sebe samé.
"Ahoj." vyslovili ženiny rty to jediné slovo jejím hlasem, ovšem hlasem bez citu.
"Nevím, jak se teď jmenuješ, ale jestli jde všechno podle plánu, jsi teď v Konoze s Hatake Kakashim." pokračovala žena stejně chladným hlasem, jako poprvé.
"Tohle by měla být první vzpomínka, která se ti vrátí, tak dávej pozor." řekla a v jejím hlase zaznělo naléhání, jediný důkaz, že nejde jen o prázdnou skořápku.
"Ztráta tvé paměti je způsobena technikou, která je po generace zdokonalována tak, aby ji nebylo možné objevit, pokud nehledáš konkrétně ji, ale na tom teď nezáleží." řekla a na chvíli se odmlčela, než řekla zřejmě tu nejdůležitější část: "Velmi brzy si na všechno vzpomeneš a do té doby nikdo nesmí vědět, co se děje. V opačném případě zemřeš." řekla chladně a ani skutečnost, že vlastně mluvila o sobě, na tom nic nezměnila.
"Pokud na tobě něco pozná, musíš mu zalhat a říct, žes měla zlý sen a nechceš o tom mluvit nebo něco takového. Pamatuj si, že na tom teď závisí tvůj život." dokončila svou řeč a její obraz v zrcadle i celá místnost se opět ponořila do tmy.



Tak bych řekla, že to hezký sen zrovna nebyl, ale vy byste za něj měli být vlastně rádi, protože o tohle celou dobu vlastně jde. Tohle je začátek skutečné zápletky, kterou jsem vám slibovala. :)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 4. dubna 2018 v 22:56 | Reagovat

Oreo ty mě děsíš... Co všichni máme s těmi zrcadly? :D Taky ve své povídce bude zrcadlo, které taky bude velmi důležité... :D Pf... Zrcadla.
Jinak krásný, hezký a na konci strašidelný dílek, při kterém mi naběhla husí kůže a přejel mráz po zádech..Ble..
Jinak super! Jen tak dál!
p.s. teď vážně, co s těmi zrcadly je? o.O

2 IceSun685 IceSun685 | 5. dubna 2018 v 19:24 | Reagovat

[1]: No nevím, co máš se zrcadly ty, každopádně ona nechtěla mluvit naprázdno do zdi, to by se minulo účinkem. :-D
Jinak jsem ráda, že ten "sen" zanechal takový dojem. Dokonce husí kůže, no nádhera. :-)

3 ┼Vampire┼ Erin Walentine Sammael ┼Vampire┼ Erin Walentine Sammael | Web | 6. dubna 2018 v 19:18 | Reagovat

boží

4 IceSun685 IceSun685 | 6. dubna 2018 v 19:24 | Reagovat

[3]: Díky, jsem moc ráda, že se líbí. :-)

5 Evickar Evickar | 12. srpna 2018 v 14:14 | Reagovat

Tak první políbení bylo rozhodně kouzelné. A ta scéna se zrcadlem je rozhodně děsivá :-D Jsem zvědavá, jak se nám to vyvine :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama