Pod maskou 13

25. dubna 2018 v 23:13 | IceSun685 |  Pod maskou
Poslední dobou poněkud nestíhám, ale i když je to tu pozdě, tak se snad i tak bude líbit.


Obrazy, které se tuto noc vynořily ze tmy, byly jen matné. Byly to staré vzpomínky a kupodivu se z nich nedozvěděla ani své jméno.

"Mistře?" ozvala se nesměle.
"Ano?" odpověděl muž, který vypadal stejně, jako ten z druhé noci, snad až na skutečnost, že byl mladší.
"Proč mě nikdy neoslovujete jménem?" dokončila svou otázku.
"Protože žádné nemáš. Žiješ jen pro svůj úkol a pro nic jiného. Nemáš rodinu ani totožnost, jen své poslání. Bez něj je to stejné jako kdybys ani nebyla." řekl chladně a jeho krutá odpověď dítě naplnila bázní a tak se už dál neptalo.


Vzpomínky byly všechny podobné. Šlo o výcvik a i přes skutečnost, že neměla mít žádnou chakru, očividně byla schopná používat jak základní ninjutsu tak pokročilé techniky a to včetně technik Dotonu. V neposlední řadě to také byly techniky boje na blízko a dokonce i základy genjutsu a to všechno ji učil od útlého mládí. Téměř od chvíle, kdy dokázala chodit.

"…a tohle je poslední bod na lidském těle, který můžeš zasáhnout pro okamžitou smrt." dokončil svůj výklad a ukázal na příslušné místo na obrázku.
"Proč to mám vědět?" zeptala se dívenka klidným hlasem. Už to bylo dávno, co ji zbavil všeho kromě poslušnosti.
"Je to důležité pro tvé poslání." řekl trochu netrpělivě.
Dívka přikývla, ale nakonec se přece zeptala: "A už jsem připravená na chvíli, kdy mi ho prozradíte, mistře?"
"Téměř." odpověděl muž a přišel k ní blíž.
"Nejdřív se musíš naučit ovládat své Kekkei Genkai." řekl nekompromisně a vyrazil ven.
Dívka ho samozřejmě následovala jako poslušný pejsek.
"A co je mé Kekkei Genkai?" zeptala se, když byla na jeho úrovni.
"Nedostalo žádný název, protože něco takového se převážně začalo dělat až za existence pěti velkých vesnic, ale když ještě neexistovaly, tak byli tví předci hojně používaní jako špióni a vrazi." řekl muž na úvod a podíval se na ni.
Dívka ovšem nevypadala překvapeně ani vyděšeně. Nakonec tohle byla pouze historie.
Proto mohl muž pokračovat: "Byli v tom velmi dobří, protože dokázali svou chakru uzavřít a tak v nich ani ten nejlepší senzibil neviděl nic víc, než obyčejné venkovany."
Dívka se lehce zamračila. Do teď jí připadalo, že ji mistr připravuje na válku, ale v tom případě je její Kekkei Genkai celkem k ničemu.
"A co se s nimi stalo později?" zeptala se po chvíli ticha.
Muž se na ni opět podíval a hlasem bez citu pronesl: "Byli zmasakrováni."
Dívenka sebou škubla a na chvíli se zastavila. Za poslední roky to byl první projev emocí.
I Muž se zastavil a dokončil příběh: "Ovšem jednotka, která tohle měla na starosti, tajně odnesla jedno dítě. Jenže každý s ním měl jiné úmysly a tak se navzájem vraždili tak dlouho, až zbyl jen jediný, který dítě odnesl a podle svých představ vychoval."
"Jaké byly ty představy?" naléhala dívka dál.
"To ti řeknu, až ovládneš své Kekkei Genkai." odpověděl muž a svým odchodem ukončil jejich rozhovor.

Trénink, o kterém mluvil, se nakonec ukázal o dost jednodušší, než očekávala, a tak konečně přišel čas na zodpovězení otázky: "Jaké je tedy mé poslání, mistře?"
"Muž, který vychoval to dítě, byl můj předek a tak tvůj rod náleží mé rodině a za celou tu dobu jste měli jediný úkol." začal její mistr chladně.
Dívka na to neřekla nic, jen trpělivě čekala.
"Byli jste vrazi." dodal, když se čekání zdálo moc dlouhé.
"Tak jako předtím?" zeptala se vyrovnaným hlasem.
"Ne tak úplně." odpověděl trochu váhavě a chvíli počkal, než se dal do vysvětlování: "Moje rodina nemá žádnou Kekkei Genkai, ale má propracovanou techniku na ztrátu paměti. Vymažeme jí všechny vzpomínky a jednoduše si určíme, na co a kdy si oběť vzpomene."
Dívka se při jeho slovech lehce zamračila. Už tušila, kdo bude tou obětí.
"Vrah bez chakry a vzpomínek se může dostat prakticky kamkoliv, stačí mít osobu, která s ním soucítí." řekl a lehce se při tom usmál. Skutečnost, že pro ni je to velké riziko, zcela ignoroval a ona vlastně taky.
Dívenka se znovu zamračila a výjev se propadl do tmy.

Omino otevřela oči a několik sekund se jen tak dívala do stropu. Nemohla uvěřit tomu, že je ninja a očividně docela silný ninja.
Z přemýšlení ji vytrhlo až zaklepání na dveře. Nebyla si úplně jistá, jestli to nebylo právě to, co ji vzbudilo, ale byla docela vděčná, že je vzhůru.
Zaklepání se ozvalo znovu a žena si konečně uvědomila, že by měla nějak reagovat.
"Dále." vyhrkla trochu zmateně.
Dveře se opatrně otevřely a dovnitř nakoukl Kakashi, který trochu nejistě řekl: "Půjdu ven a vrátím se asi pozdě, takže se uvidíme až ráno."
"Dobře." souhlasila Omino rychle, protože tohle se jí docela hodilo, potřebovala být sama.
"Kdybys něco potřeboval tak běž k Hok…" začal Kakashi, ale zaváhal a zarazil se.
"Stalo se něco?" zeptala se černovláska váhavě. Nechtěla prodlužovat tenhle rozhovor.
"No…já tě mám na starosti takže…" začal nejistě. "No…mohl bych mít potíže, kdyby Tsunade-sama zjistila, že jsem tě nechal samotnou." dokončil a cítil se trochu provinile, že před ní utíká. Jenže on prostě nemohl vydržet s ní v jednom domě.
"Já si poradím." ujistila ho Omino s úsměvem, což Kakashiho jen víc zabolelo. Bylo tak očividné, že chce, aby zmizel.
"Bezva." donutil se říct a vypadl z jejího pokoje i z domu dost rychle, aby to jakýkoliv přihlížející považoval za útěk. Omino to ale nevadilo, chtěla teď být hlavně sama. Nebo spíš nedokázala být s ním.



Vím, že ta vzpomínka je hodně dlouhá, ale nějak se mi ji nepodařilo zkrátit, ale nebojte. Ta příští bude kratší a určitě nebude v příštím díle. ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama