Zbytečná lež 10

14. dubna 2018 v 10:00 | IceSun685 |  Zbytečná lež
Sobota se mi neuvěřitelně táhla. Teď když bylo rande jen za pár hodin, tak všechno utíkalo tak nějak pomaleji, než by mělo. Nevím, co bych dělal, kdybych dostal zaracha a musel to posunout, protože to bych asi nevydržel. Rozhodně jsem mi trénink dětí přišel nekonečný, i když jinak byli bezvadní. Pak už ale byl naštěstí čas jít za dívkou.

Nebyl jsem si úplně jistý, jestli to není moc velké klišé, ale i tak jsem se rozhodl cestou zastavit v květinářství a koupit růžičku. Vybral jsem jen takovou malou a bílou, protože červená mi přišla už přehnaná. Ani tak jsem si ale nebyl jistý, jestli se dívce bude kytka líbit. Chvíli jsem váhal, jestli bych ji neměl cestou do parku vyhodit, ale když už jsem ji koupil, tak jí byla škoda.
Když jsem pak dorazil do parku, tak jsem dívku nikde neviděl a tak jsem se prostě posadil na jednu lavičku. Nebyl jsem si jistý, kam schovat růži a tak jsem nakonec na lavičku položil i svou tašku a růži položil za ni. Doufal jsem jen, že nešla vidět.
Dívka pak brzy přišla a já jsem zase začal být nervózní. Ona ovšem vypadala celkem uvolněně. Měla na sobě kalhoty a nátělník. Blonďaté vlasy pak měla spletené do copu. I tak jí to ale slušelo.
"Ahoj. Doufám, že nečekáš moc dlouho." řekla mi na úvod s milým úsměvem.
Zvedl jsem se tedy z lavičky a ujistil ji: "Vůbec ne." Společně s taškou jsem pak zvedl i růži a podal jí ji se slovy: "Pro tebe."
"Je moc hezká. Díky." řekla mé úlevě dívka a kytku si vzala. Zdálo se, že je tedy všechno v pořádku.
"Takže…" zaváhal jsem, za což jsem se nesnášel. "Půjdeme do té cukrárny?" zeptal jsem se vzápětí.
"Jasně." souhlasila dívka, takže jsme mohli jít. Měl jsem předtím jednu vyhlédnutou. Měla sice jen do šesti, ale pak jsme mohli jít někam jinam.
"No… jak se měla tenhle týden?" zeptal jsem se tedy po cestě.
"Bylo to náročné." podotkla dívka, ale já jsem z toho měl pocit, že se stalo spíš něco špatného. Mitsuda se o tom ale nejspíš nechtěla bavit, protože se zeptala: "Jak ses vlastně měl ty? Co děti, nezlobily tě?"
"Děti byly skvělé." zhodnotil jsem nejprve, než jsem se přesunul k její první otázce: "Jinak byl ale týden celkem mizerný."
"Škola, basket nebo se o tom nechceš bavit?" zeptala se dívka, a i když poslední možnost taky zněla zajímavě, tak jsem se rozhodl odpovědět: "Trocha basketu a dost rodinného dramatu. Moji rodiče zjistili, že jim bratr lhal ohledně toho, že na něj chodí, a jelikož jsem jim nikdy neřekl, že to tak není, tak jsem to slíznul taky."
"Jeho basketbal nebaví?" zeptala se dívka. Ve skutečnosti jsem ale nevěděl, jestli ho baví. Už dlouho jsme se o ničem osobním nebavili a jen si nadávali.
"Myslím, že ano, jen se mu prostě nelíbila představa, že mu budu dělat kapitána. Stejně ho to ale nakonec nemine. Trenér mi včera řekl, že ho mám v pondělí vzít na trénink." odpověděl jsem jí tedy. Nijak nadšený jsem z toho ale nebyl. Asogi byl kvůli tomu naštvaný, takže jistě bude v pondělí otravný.
"Tak třeba tam začne chodit rád, až pozná ostatní členy." podotkla dívka, která byla zjevně neskutečný optimista.
"No nejsem si tím tak jistý, ale uvidíme." podotkl jsem. Největší problém byl v tom, že většina těch kluků byla zároveň i mí kamarádi, takže už jen proto se s nimi Asogi asi nebude chtít bavit.
"A co bylo špatné na tvém týdnu? Škola?" zeptal jsem se tedy. Předtím se zdálo, že ji to dost trápí.
"Jde o moji sestru, ale nemyslím, že by se jí líbilo, kdybych ti o tom řekla. Promiň." prohlásila dívka zkroušeně, takže jsem se zjevně neměl ptát.
"Jasně, to chápu." podotkl jsem tedy. "Snad se to tedy u ní brzy vyřeší." dodal jsem a otevřel jí dveře do cukrárny.
"Co si vlastně dáš?" zeptala se mě dívka, když jsme vešli.
"Asi koláč." pokrčil jsem tedy rameny. "A ty?"
"Nejspíš zmrzlinový pohár." řekla dívka spokojeně a já se usmál. Cukrárna byla zřejmě dobrý nápad.
"Tak si pojď vybrat." vybídl jsem ji.
Potom už jsme se bavili jen o filmech, což bylo o dost bezpečnější téma. Líbilo se mi, že má dívka ráda sportovní filmy, protože já taky. Pokud tedy byly dobré a nebyly tam blbosti.
Pak už ovšem cukrárna zavírala, takže jsme z ní vypadli a já jsem opatrně zkonstatoval: "To bylo fajn, i když nás vyhodili."
"Souhlasím. Jsem ráda, že jsi mě sem vzal." prohlásila dívka, takže všechno vypadalo dobře.
"Někdy bychom si to mohli zopakovat." navrhl jsem tedy, i když jsem se s ní loučit ještě nechtěl. Právě teď jsem ale měl dost odvahy ji pozvat.
"Jasně, proč ne." souhlasila dívka, takže se mi celkem ulevilo.
"Bezva." řekl jsem spokojeně a pak se ještě zeptal: "No a chceš jít ještě někam, nebo už domů?"
"Dneska už nemám moc času, ale moc ráda tě uvidím jindy." řekla dívka.
"Dobře." přikývl jsem tedy, a dokud jsem na to měl odvahu, tak jsem se k ní sklonil a lehce ji políbil na rty. Vypadala překvapeně, až příliš překvapeně. Doufal jsem jen, že jsem to nějak nepokazil.
"V pořádku?" zeptal jsem se jí tedy nejistě.
"No… ehm…" vylezlo jen z úplně rudé dívky. "Jo." dodala pak v zápětí, ale já si tím až tak úplně jistý nebyl. Nepokazil jsem něco? Ona se tvářila, jako že to vůbec nečekala.
"Určitě?" zeptal jsem se tedy a bojoval s touhou jít se někam zahrabat.
"Jistě, jen bych potřebovala vědět, jestli… Je to víc než flirt?" zeptala se mě dívka. Rozhodně to byla otázka, která mě celkem zaskočila, ale místo odpovědi jsem jí položil jinou otázku: "Nemáš kluka, že ne?" Do háje, určitě ho měla. Vždyť byla moc hezká.
"Nemám." řekla dívka a já si úlevně odechl.
"To je dobře." vypadlo ze mě a až pak mi došlo, jak blbě to zní a rychle jsem dodal: "Protože jsem to pozvání myslel jako rande… takže by bylo blbé… kdybys ho měla."
No tak jestli jsem měl před minutou nějakou šanci na vztah, tak jsem ji teď zjevně pohřbil.
"Potom se na to rande budu těšit." řekla mi ale dívka a já jsem jen těžko krotil nadšení, když se natáhla a vrátila mi pusu.
"Bezva." řekl jsem tedy. "Takže si napíšeme?" zeptal jsem se nejistě.
"Ano." přitakala dívka a vypadala, že má radost, což bylo skvělé.
"Takže, zatím ahoj." řekl jsem jí tedy a ještě jednou jsem ji políbil.
"Měj se hezky." popřála mi pak dívka a zamířila pryč. Taky jsem se tedy vydal domů se spokojeným úsměvem.
Dnešek se vlastně opravdu vydařil.



Tak určitě ten závěr mohl chlapec zvládnout i líp, ale tak když ho nepochopila…

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama