Zbytečná lež 11

28. dubna 2018 v 11:04
No trochu se spožděním, ale hold nestíhám, každopádně ať se líbí.


Další den jsem byl opravdu spokojený. Měl jsem holku a navíc ještě den volna, pokud jsem samozřejmě nepočítal trénink dětí, ale to byla taky skoro relaxace.
Ten den mi ovšem pokazil můj bratr, který se jen tak mimochodem večer zmínil, že ho mám další den vzít na trénink. Asogi tvrdil, že to má domluvené s trenérem, čemuž se mi vůbec nechtělo věřit. Jeden jediný email, který jsem poslat trenérovi, mi to ale potvrdil. Takže to byla očividně pravda a já budu muset Asogiho strpět.

Na pondělní trénink jsem se proto ani trochu netěšil. Upřímně jsem se do včerejška utápěl jakousi nadějí, že Asogiho do týmu nevezmou, která se ale dost účinně roztříštila, aniž bych si na to stihl zvyknout. Nebylo běžné, aby někoho brali takhle v půlce. A už rozhodně ne, aby se rovnou přidal k hlavnímu tréninku. Přesto mi ale trenér potvrdil, že to tak je. Dost neochotně jsem tedy bratra zavedl do šatny. Rozhodně jsem neměl chuť ho nějak představovat nebo snad zmiňovat, že je to můj mladší bratr a tak jsem jen řekl: "Máme novou posilu." a šel se sám převléct. Myslel jsem, že se Asogi nějak představí sám, ale on se na nikoho ani nepodíval a taky se dal do převlékání. Zbytek týmu se po sobě díval poněkud nechápavě, ale zatím nikdo nic nenamítal a já jsem tak trochu čekal, jak to celé dopadne.
Napjatou situaci trochu zmírnil příchod Aomineho, který řekl své obvyklé znuděné: "Ahoj." a šel se převléct. Z nějakého důvodu to taky bylo přesně to, co vyprovokovalo jednoho z třeťáků k činu: "Koukni, Aomine-kun, máme nového hráče, který se zatím neobtěžoval ani pozdravit." K mému bratrovi pak dodal příkaz: "Co kdybys to teď napravil, když už jsme tu všichni?"
Asogi si k mému zděšení nejprve odfrkl a potom odsekl: "Nevidím důvod, proč bych se měl představovat komukoliv z vás. Jste mi u prd*le."
Vážně to řekl? Můj bratr byl obvykle docela slušný, ale tohle bylo ještě horší než Aomineho obvyklé chování! Byl to vůbec on?
"Mě jeho jméno nezajímá, stejně vypadá, že hraje totálně marně." prohlásil Aomine a mě napadlo, že to ještě nejde tak hrozně. Alespoň on to bral s klidem.
"Promluvilo eso Generace zázraků že? Myslím, že po tvém mizerném výkonu ve finále by ses tu neměl ani ukazovat, natož někoho soudit." prohlásil můj brácha a já si nebyl jistý, jestli to fakt řekl, nebo jsem se právě zbláznil. Možná to byl taky zlý sen. Rozhodně jsem stál s pusou dokořán stejně jako skoro všichni moji spoluhráči. Myslím, že bylo jen dobře, že od něj Aomine stál tak daleko.
"Cos to řekl, ty kr*téne?" ozval se Aomine a vyrazil k němu, takže jsem musel vyrazit i já. Naštěstí jsem stihl jeho pěst zadržet ještě při rozmachu. Díky rvačkám s bráchou jsem naštěstí věděl, jak mu znehybnit ruku.
"To stačí!" zařval jsem na něj. Bráchu jsem musel vyřešit až potom. Snad, aby mi to ještě ztížil, se zasmál a teprve potom naštěstí odešel ze šatny. Takhle jsem aspoň mohl Aomineho trochu uklidnit.
"Žádný amatér mi nebude říkat, co mám nebo nemám dělat." prohlásil Aomine a zdálo se, že je víc v klidu, než jsem čekal. Bál jsem se, že se mi pokusí vytrhnout nebo tak něco. Jelikož byl ale bratr pryč, tak jsem ho dokonce mohl pustit.
"Jasně že ne." podotkl jsem. "Ale jak moc je marný, bys mu měl ukázat spíš v basketu a řádně ho ponížit, než mu vyrazit zuby. Protože to bys pak měl průser spíš ty."
"Na průser kašlu. Jestli mě ještě na*ere, tak to schytá." prohlásil Aomine, což mi docela zkřížilo plány. Docela se mi totiž zamlouvala představa, že by bratr dostal řádně zavyučenou a Aomine by ho pěkně ztrapnil.
"Na jeho mlácení zapomeň." podotkl jsem. "Nemůžu ti to dovolit, ale neměl by sis tohle nechat líbit od prváka. Navíc mě by se ten pohled na něj po hře s tebou docela líbil."
"Nevím sice, jakou má výdrž, ale pokud budu muset hrát ve dvojici s ním, tak ho šetřit nehodlám." podotkl Aomine a já jsem se usmál. S myšlenkami, jestli náhodou nejsem špatný bratr, jsem podotkl: "Pak bychom dneska mohli trénovat útok ne? Uvidíme, jak mu půjde obrana."
"Co já vím… ty jsi tu kapitán. Zničím ho v čemkoliv." podotkl Aomine a já se usmál ještě víc. Všiml jsem si taky, že nejsem jediný. Mého bratra chtěl vidět zničeného zjevně skoro celý tým. Skoro by mi ho bylo líto, kdyby se nechoval jako ukázkový kr*tén. Naštěstí alespoň poslouchal rozkazy a nic nenamítal na kolečka a ani rozcvičku. Po tom tedy přišla řada na trénink ve dvojicích, na který jsem se moc těšil.
Dneska nás byl lichý počet a tak jsem se rozhodl dívat, jak Aomine ničí mého bratra, místo toho, abych se s někým střídal. Asogi byl docela dobrý a rozhodně se řadil k lepšímu průměru, i když už dlouho nehrál, ale oproti Aominemu působil spíš jako školáček. Můj bratr byl navíc velmi tvrdohlavý a hrdý, což jsme nejspíš měli společné, takže se ani on nehodlal vzdát a hrál, jak nejlíp uměl. Ne že by to samozřejmě mohlo stačit na Aomineho uznání: "Po takovém uvedení jsem od tebe čekal víc."
"No já jsem jen nováček. To ty jsi tady velké eso týmu, pokud se za něj teda pořád ještě považuješ." odpověděl můj bratr, který snad chtěl mít vyražené zuby nebo co.
Rána pěstí nepřišla, místo toho Aomine hodil míč na hlavu mého bratra, který to vůbec nečekal. Byla to dost slušná perda a já si nebyl jistý, jestli bych ji sám zastavil. Můj bratr to každopádně nedokázal a dostal pořádnou ránu přímo do obličeje. Dřív, než jsem se stačil vzpamatovat, taky už bez hnutí ležel na zemi, zatímco Aomine něco říkal.
"J*be ti?!" zařval jsem na Aomineho, zatímco jsem se přihnal k bráchovi.
"Jsi v pořádku?" vyhrkl jsem okamžitě a dopadl jsem na kolena vedle něj. Asogi ležel na zemi, ale alespoň byl při vědomí, i když sténal a držel se za krvácející nos. Očividně se snažil zvednout ze země, takže jsem mu pomohl si sednout.
"Jak je ti?" zeptal jsem se ho a odtáhl mu ruku od zkrvaveného nosu, abych se na něj mohl podívat.
Brácha mě ale po té ruce plesk a zakřičel na mě: "Nesahej na mě, kret*ne! S jakým narušeným idi*tem jsi mě to spároval?"
Očividně byl víc v pořádku, než bylo zdrávo, a já měl chuť dát mu pěstí. Zvedl jsem se tedy od něj a pořád naštvaný jsem se otočil na jednoho z přihlížejících prváků a přikázal mu: "Zaveď tohohle b*ba na ošetřovnu."
Černovlasý mladík přikývl a pomohl mému bratrovi vstát, zatímco já jsem se užíral vztekem.
"Snad ho příště nezabiju." zkonstatoval Aomine a vytrhl mě tak z myšlenek o tom, jak moc bratra nesnáším.
"Zabít ho?" zopakoval jsem po něm trochu zasněně. Taková krásná představa. "Myslím, že bych byl jedináček moc rád, ale mým rodičům by ten zm*d asi chyběl."
"Ten otrava je tvůj bratr? To teda upřímnou soustrast." podotkl Aomine. Chvíli vypadal opravdu překvapeně, stejně jako celý tým. Jelikož se po jeho hodu všichni seběhli, tak můj vztah s nejnovějším členem týmu teď věděli všichni. Teda až na toho prváka, co Asogiho odvedl na ošetřovnu.
"Díky." řekl jsem každopádně na Aomineho předchozí prohlášení a zvedl jsem ze země míč, který poslal bráchu k zemi. "Teď bychom se ale všichni měli vrátit k tréninku." podotkl jsem s vědomím, že v tom případě budu muset bratra vystřídat na postu Aomineho soupeře.
Alespoň že to rychle uteklo a mohl jsem jít domů.

Večer, když byl můj bratr bůhvíkde, jsem se toho rozhodl využít pro prohlížení novinek na facebooku a potěšila mě zpráva od dívky: Ahoj, nemáš zítra po tréninku čas?
Chtěl jsem jí hned odepsat, ale bylo mi to blbé. Nejspíš by si pak myslela, že pořád sedím u facebooku a tak jsem pár minut počkal, než jsem jí napsal: Ahoj, měl bych mít.
Mohla bych tě pozvat k nám do bazénu? poslala mi dívka zprávu a já jsem na ni chvíli jen koukal. Nebyl jsem si jistý, jestli se mi zamlouvá představa, že má vlastní bazén, když já nemám ani vlastní pokoj. Nijak zvlášť jsem se o tom ani netoužil přesvědčovat, ale kdy zase budu mít příležitost prohlédnout si ji v plavkách?
No proč ne. napsal jsem jí tedy a připojil jsem otázku: Kde se chceš potkat?
Klidně u parku jako minule, ale moc velký bazén nemáme. odepsala dívka. No jelikož jsme my neměli žádný a technicky vzato mí rodiče neměli ani postel, tak mi ta informace o velikosti bazénu nijak nepomohla.
Dobře. Tak o půl šesté? navrhl jsem jí. To bych měl stihnout domů a do parku docela v pohodě.
Domluveno, budu se na tebe těšit. napsala mi dívka a poslala mi srdíčko, což mě donutilo se usmát.
Nápodobně. odepsal jsem jí tedy a poslal jí alespoň usmívající ho se smajlíka. Poslat srdíčko, nebo smajlíka, co dává pusu, mi přišlo hloupé. Nakonec jsem byl kluk, měl bych být za tvrďáka nebo tak něco ne?



Tak brácha se uvedl poměrně neslavně, ale tak to se nedá nic dělat. (Ti, kteří četli Jednoduchou biologii za Aomineho, si na to ale jistě vzpomínají.) Každopádně, co si myslíte o pozvání do bazénu?

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 naruto109 naruto109 | Web | 28. dubna 2018 v 12:28 | Reagovat

sem zvědavá na další díl ^^

2 IceSun685 IceSun685 | 28. dubna 2018 v 15:48 | Reagovat

[1]: To jsem moc ráda. Díky za koment. :-)

3 Ukyoshi Kurumishiki Ukyoshi Kurumishiki | Web | 30. dubna 2018 v 11:50 | Reagovat

Úchvatné

4 IceSun685 IceSun685 | 30. dubna 2018 v 21:31 | Reagovat

[3]: Moc děkuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama