Aomine Seijuro 30

14. května 2018 v 9:01 | IceSun685 |  Aomine Seijuro
Když Takumi odešel ze hřiště, tak na něj teprve dolehlo, co se vlastně stalo. Hádka se světlovlasým mladíkem byla nepříjemná, ale to, co Takumiho trápilo, byla skutečnost, že se předtím na Akashiho utrhl. Rudovlasý mladík se ovšem netvářil nijak. Jeho výraz byl tak strašně neutrální, že Takumi vůbec nevěděl, co má čekat.
"Tohle byla celkem sranda." řekl Hayama, kterého už zřejmě přešlo zklamání, že hrál jen pár minut.
Takumi ovšem vůbec netušil, co mu na to má říct.
"Myslím, že Akashi s tebou chce mluvit." oznámil mu Hayama a Takumi si všiml, že Akashi předal píšťalku Mibuchimu.
Mladík nasucho polkl, ale jen těžko se tomu mohl vyhnout.
"Určitě jsi postřehl, že zítra už bude trénink rozdělený na dvě skupiny." řekl Akashi klidným hlasem a prohlížel si Takumiho, který nasucho polkl. Už zase vypadal nervózně.
"Budeš trénovat s hlavním týmem, ale doufám, že ti pokaždé nebudeme muset vynadat, abys začal hrát." oznámil mu Akashi a sledoval, jak se Takumimu na tváři rozlévá úsměv.
"Arigato, a ne." vykoktal se sebe Takumi nadšeně a následně vyhrkl: "Nebudeš litovat, slibuju!"
Při těch slovech od nich začal couvat a skoro se přerazil o bednu na rozlišováky.
"Na trénincích bude zřejmě sranda." zasmál se Hayama, když mladík zmizel z doslechu, a Akashi zamyšleně přikývl.


Obě dívky se vzdálily a znovu se vydaly na cestu domů.
"Myslím, že bude v pohodě." podotkla Fumiko a Yuzuki přikývla.
"Seijuro asi chtěl, aby se můj bratr naštval, a proto nezarazil toho kluka." podotkla hnědovláska zamyšleně. Pořád si nebyla jistá, jak se k tomu postavit a jestli se zlobit.
"Ale i tak to bylo hnusné." podotkla Fumiko. "Účelné ale hnusné."
"Jo ale nějak se na něj stejně nezlobím." přikývla Yuzuki a černovláska se zasmála.
"Ještě aby, když jsi do něj zamilovaná." poznamenala Fumiko a její kamarádka zrudla.
"Mám prosbu." řekla dívka, když ji to trochu přešlo, ale v zápětí dodala: "Vlastně dvě prosby."
"Ano?" vybídla ji kamarádka zvědavě.
"Už nikdy to neříkej nahlas." řekla Yuzuki a černovláska ji s přikývnutím vybídla: "A?"
"Párkrát s námi poobědvej." řekla dívka a prosebně spojila ruce.
"Cože?" podivila se tomu Fumiko. "Proč bys měla chtít, abych ti dělala křoví?"
"Nechci, abys mi dělala křoví, jen potřebuju záminku, aby se mnou trávil čas. Tohle by bylo jako tehdy u vás. Prostě bychom si spolu sedli všichni tři." zaprosila Yuzuki, která se rozhodla vyhovět Akashiho žádosti a nic jí neříct o jeho citech k ní. Nebylo to ale kvůli Akashimu ale jí samotné. Bylo jí jasné, že Fumiko by nesouhlasila, kdyby to věděla, a ji by přesvědčila, že to pomáhání je blbost.
Jenomže Yuzuki neměla žádný lepší plán než tenhle a tak se musela spokojit se společnými obědy. Alespoň tedy prozatím.
"Jen že jsi to ty." povzdechla si tedy Fumiko a nechala se obejmout.
"Jsi nejlepší." řekla jí Yuzuki šťastně a nechala ji odejít na autobus.
Ona sama se pak vydala domů, kde počkala na bratra.

Takumi se z tréninku vrátil poměrně unavený, ale spokojený, takže se sestra zeptala: "Dnes to bylo lepší?" Nechtěla mu říkat, že se byly podívat, protože by se mu asi nelíbilo, že ho viděla prohrávat.
"O sto procent. Teda nejdřív jsem byl hrozný, ale pak tam byl jeden hráč, který byl strašný b*b a vytočil mě, takže jsem se do toho dostal." řekl jí bratr spokojeně a hodil věci do kouta.
"Teď jsem v hlavním týmu, víš? Sice nebudu hrát v zápasech, ale budu trénovat s těmi, kdo ano. Včetně Akashiho a Nekorunovaných králů." pochlubil se mladík a Yuzuki jen podotkla: "Nemám tušení, co jsou ti králové, ale gratuluju."
"Vážně jsi barbar." podotkl mladík, ale dobrou náladu mu to nezkazilo.
"No tak mi trochu rozšiř obzory." požádala ho sestra a dočkalo se jí jen stručného výkladu o tom, jak jsou Nekorunovaní králové dobří. Nijak zvlášť ji to ale neuspokojilo. I bez toho ale měla dost věcí do školy a tak to nechala pro teď být.

Akashi se vrátil domů docela spokojený. Pokud by mu skutečně Yuzuki nějak pomohla, tak by to bylo víc než dobré. Bohužel jeho druhé já si to nemyslelo.

Neměl bys ji takhle zneužívat.

'Zaprvé ji nezneužívám a zadruhé se nabídla sama.' namítl ovšem Akashi, kterému se podobné obvinění ani trochu nelíbilo. Nakonec to byl její nápad a ne jeho, takže si to nezasloužil.

Ale i tak…

Druhé já znělo poněkud zkroušeně, což byl nový úkaz. 'Co je to s tebou?' zeptal se ho tedy Akashi. Ne že by měl druhé já nějak extrémně rád, ale nakonec to byla jeho součást, se kterou se bůhvíproč nechtěl moc loučit.

Nelíbí se mi ten nápad.

'Yuzuki se sama nabídla…' připomněl mu opět Akashi už poněkud netrpělivě.

To ale ještě neznamená, že je to dobrý nápad, nebo správná volba…

' Co myslíš tou správná volbou?' zeptal se Akashi zmateně. Pokud tím myslel způsob, jak získat Fumiko, tak to byl zvláštní způsob vyjádření.

Co se ti na ní vůbec líbí?

'Na Yuzuki?' podivil se Akashi zmateně.

Kdybych myslel Yuzuki, tak tuhle debatu nevedeme… Já myslím Fumiko. Chci aspoň deset věcí, které se ti na ní líbí.

'Proč zrovna deset?' zeptal se Akashi nechápavě. Ze všeho nejvíc ale nechápal, proč vedou tuhle debatu.

Prostě je řekni!

Akashi se sám pro sebe zamračil, ale druhému já neodpověděl. Nejdřív si pro sebe ty důvody musel rozmyslet.



Tak chápe někdo, o co jde druhému já, líp než Akashi?

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 RenataKuchiki RenataKuchiki | 15. května 2018 v 11:39 | Reagovat

Parádní povídka a kapitola :-) čtu to od začátku, ale já sem hrozná co se psaní komentů týče :-/ takže gomenasai.....soooo líbí se mi to a Akashi se můj nej charakter z KnB :-) al přeju ho Yuzuki :-) snad mu dojde co těma narážkama myslí :-D :-D

2 IceSun685 IceSun685 | 16. května 2018 v 8:57 | Reagovat

[1]: Moc děkuju za komentář i chválu. Takový koment vždycky moc potěší a já jsem moc ráda, že se ti to tak líbí. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama