Aomine Seijuro 31

28. května 2018 v 10:22 | IceSun685 |  Aomine Seijuro
Uběhly dva týdny a Akashi neměl nijak zvlášť radost. S Fumiko se sice potkával na obědech a normálně se bavili o škole a o koních, ale jinak se nikam nedostal. Dívka ho očividně brala jako kamaráda a nic se na tom nezměnilo, ani když přijel do stájí za Yukimurem. Yuzuki mu o ní sice řekla poměrně dost věcí, ale nic mu nemohlo nějak pomoct.
Jediné pozitivum tak bylo, že alespoň její bratr už neměl problém s nervozitou. Nebyl ale ani nijak průbojný, a když měl hrát proti někomu z Nekorunovaných králů nebo snad Akashimu, tak byl až příliš pasivní a držel se zpět. Pokud by tohle dělal při zápase proti Aominemu a ostatním, tak by byl spíš přítěž, než někdo na koho se lze spolehnout. Proto taky nebyl vybrán do základní sestavy. Byl ovšem náhradník, takže i tak dopadl dobře.
Akashi si tedy nemusel dělat starosti o tým, ale jen o svůj další tah. Ten ve snaze získat Fumiko i ten ve hře Shogi. Právě ty teď hrál s Yuzuki u ní na bytě. Její bratr byl venku se spolužáky a tak na to měli klid. Dívka působila docela nervózně, i když Akashi neviděl důvod.
Nijak zvlášť se tím ale netrápil a raději udělal další tah, ke kterému přidal otázku: "Kdy má Fumiko narozeniny?"
Yuzuki tím očividně trochu překvapil, ale nakonec Shogi nebyly hlavní důvod, proč tu byl a oni oba to věděli.
"Dvanáctého září." odpověděla tedy dívka a Akashi se zamračil. To bylo až příliš daleko, takže si ji jen těžko mohl získat narozeninovým dárkem.


Zeptej se i Yuzuki, i kamarádi si zaslouží dárky…

Bylo to vůbec poprvé za dva týdny, kdy se druhé já ozvalo. Dost možná, ještě pořád čekalo na Akashiho deset důvodů. Teď ale uhodilo hřebíček na hlavičku.
"No a ty?" zeptal se tedy Akashi, když dívka potáhla.
"Prvního prosince." odpověděla Yuzuki, zatímco si Akashi prohlížel plánek a přemýšlel.
"Kdy je máš ty, Seijuro?" zeptala se tedy Yuzuki, ze stejných pohnutek jako se Akashi zeptal na Fumiko.
"Taky v prosinci. Dvacátého." odpověděl mladík zamyšleně a potom dodal: "Zajímavý tah."
"To víš, ten kroužek se vyplácí." odpověděla dívka, Akashi ovšem očividně tuhle strategii znal, nebo jen vymyslel tu nejlepší možnou obranu, protože udělal tah jako z učebnice a dívka si povzdechla. Ani v oficiálních hrách tyhle strategie moc nefungovaly, protože je měli hráči nastudované, ale tak trochu doufala, že Akashi Shogi jen hraje a nestuduje.
Yuzuki tedy zkusila něco jiného, i když byla s nápady poněkud na štíru. Nešlo jen o Shogi, ale i o Akashiho. Bylo fuk, kolik hodin s ním strávila. Pořád pro něj byla jen kamarádka, což bylo depresivní. Stejně tak i skutečnost, že očividně znovu prohrála, což se ukázalo po několika dalších tazích.
"Myslím, že už půjdu. Díky za hru." řekl tedy Akashi, když jí dal mat a dívka přikývla.
"Není zač." řekla tedy dívka a vyprovodila ho ke dveřím. Očividně byl opět čas na sebelítost.

Akashi se domů vrátil poměrně brzy, ale neměl moc dobrou náladu. Návštěva u Yuzuki mu nijak nepomohla, i když hra byla fajn. Dívka byla rozhodně solidní soupeř, kterého měl naposledy v Midorimovi.

Už mi to řekneš?

Otázka jeho druhého já Akashiho zmátla a tak se zeptal: 'Co ti mám říct?'

Proč chceš Fumiko.

Byla to jednoduchá odpověď, která ale Akashiho moc nepotěšila. 'Prostě se mi líbí… Nepotřebuju k tomu komplikované důvody…' odpověděl tedy mladík a posadil se do křesla. Měl dojem, že tenhle rozhovor se mu nebude líbit.

Souhlasím, že je moc hezká, ale ty přece nejsi tak povrchní, aby to byl jediný důvod. Takže sem s nimi.

Akashi se sám pro sebe zamračil, protože nijak zvlášť netoužil odpovídat. 'Zkrátka se mi líbí, jaká je… sebejistá, ví, co chce, a tak. A oba máme rádi koně.'

Pokud je to vaše jediná společná věc, tak tě z toho vztahu bude bolet prdel, kamaráde…

'Nikdo netvrdí, že spolu budeme chodit jen na koně.' namítl ale Akashi.

Tak pojď vymyslet něco dalšího.
'Filmy?' navrhl tedy Akashi a doufal, že tím druhé já umlčí.

Vzpomínáš na to, jak jsi jim tam usnul? Myslím u filmu.

'Jo… Proč to sem teď taháš?' zeptal se mladík unaveně.

Tys byl unavený, ale ji to nebavilo. To dost vypovídá o tom, jaký máte vkus na filmy.

'Je spousta jiných věcí, co bychom mohli dělat…' odbyl ho Akashi a doufal, že tím druhé já umlčí.

Ano to je, například koncert vážné hudby, divadelní dramata a opera. To jsou věci, které se ti líbí, ale holku od koní, co nejraději nosí džíny, si na nich teda neumím představit. Taky společné hraní nepřipadá v úvahu, ať už jde o Shogi nebo hudební nástroje. Stejně tak jakákoliv jiná hra, která by nás dva bavila. Neříkám, že je na Fumiko něco špatného, ale nemyslím si, že by se k nám hodila. Já ale chápu, proč ji chceš doopravdy.

'Pouč mě!' přikázal mu tedy Akashi naštvaně. Ani trochu se mu nelíbilo, co jeho druhé já před chvilkou řeklo. Zvlášť proto, že se s ním o tom nedalo diskutovat. Bylo jasné, kdo by měl pravdu.

To kvůli Aominemu Seijurovi. Obyčejný kluk od koní, kterým jsi byl tak rád. Nikdo na tebe neměl přehnané nároky, mohl jsi být sám sebou mnohem víc, než když jsi Akashi Seijuro. Líbilo se ti být on, být svobodný, bez nalajnované budoucnosti. To k němu by se Fumiko hodila. Žili by spolu ve stájích, cvičili koně a bylo by jim fajn. Doufáš, že když s ní budeš, tak se budeš zase cítit jako Aomine Seijuro. Jenže ten kluk neexistuje a ty jím být nemůžeš. Čeká tě právnická škola, nebo ekonomie. No a pak práce v otcově firmě, obchodní jednání a obědy s klienty a politiky. Přesně to je tvoje budoucnost a přesně tam Fumiko nepatří a ty to víš, jen od toho chceš utéct.

'Tak proč mě nenecháš?' zeptal se Akashi s povzdechem. Druhé já to trefilo až příliš přesně. Nakonec oni nebyli dva odlišní lidé. Byli dvě strany jedné mince. Snad se lišili v několika detailech, názorech a prioritách, ale pořád se jim líbily stejné věci, sdíleli stejný osud a jeden druhého znali stejně dobře jako sami sebe.

Protože je to jen sen a iluze. Nerozuměli byste si a ty bys nebyl šťastný. Tak se jen rozhlédni a možná najdeš někoho, s kým bys šťastný byl.

'Ty máš jistě tu osobu už vybranou…' podotkl Akashi s povzdechem. Ještě se ale toho snu vzdát nechtěl. Ještě chtěl být aspoň chvíli Aomine Seijuro a být volný. Druhé já mu ale svůj výběr neprozradilo a Akashi se ho podruhé už nezeptal. Stejně nebyl připravený o té osobě uvažovat.



Tak druhé já bylo poněkud ukecanější než obvykle, ale já doufám, že jste se v tom neztratili. :)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 RenataKuchiki RenataKuchiki | 28. května 2018 v 14:29 | Reagovat

No ten se teda rozjel :-D Snad to časem Seijurovi dojde :-D Jinak parádní kapitola :-) A Yuzuki se nedivím, že z něj byla nervozní, byla bych taky :-D

2 IceSun685 IceSun685 | 29. května 2018 v 20:40 | Reagovat

[1]: No jestli myslíš druhé já, tak ano je zvyklé, že ostatní dělají co řekne, tak už nemá s Akashim trpělivost. :-D  :-D

3 RenataKuchiki RenataKuchiki | 29. května 2018 v 21:52 | Reagovat

Jojo myslim druhe ja :-D no tak by mel dostat rozum a poslouchat co mu absolutní ja rika 😁

4 IceSun685 IceSun685 | 30. května 2018 v 16:05 | Reagovat

[3]: :-D  :-D  :-D No jo, když i to původní já je pěkně tvrdohlavá cháska ;-)

5 RenataKuchiki RenataKuchiki | 30. května 2018 v 20:16 | Reagovat

To jo😀

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama