Basketbalová hlava 62

7. května 2018 v 19:40 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Mladík se trochu ošil. Čekal sice v hale jen chvíli, ale i tak mu to přišlo jako celá věčnost.

'Nejspíš proto, že jsem tak nervózní. Proč jsem ale tak nervózní? Nic si přece od toho neslibuju, ne?'

"Kise-kun?" oslovila ho nějaká mladá hnědovlasá žena a tak k ní mladík zvedl oči. Její oslovení bylo zřejmě i otázkou, jestli je to on, a tak Kise přikývl.
"Sayori-sama tě očekává." řekla žena přívětivě.

'Sama? Dědečka si asi dost váží…'


"Děkuju." přikývl mladík a následoval ji do výtahu a pak i do dědečkovy kanceláře, kam vstoupili po zaklepání.
Šedovlasý muž seděl za velkým stolem v šedém obleku, který byl zřejmě ušitý na míru. Nijak se nelišil od fotek, které si Kise našel na internetu, ale teď se usmál. Byl to trochu váhavý úsměv, ale i tak se na Kiseho usmíval, což se vymykalo od toho přísného výrazu muže z fotek.
"Prosím, posaď se." vyzval mladíka a pak se podíval na asistentku, která se zdála trochu zmatená. "Nechci, aby nás někdo rušil." přikázal jí, ale žena se zdála v rozpacích.

'Co jí je?'

"Ano?" oslovil ji tedy Kiseho dědeček přísně.
"A vaše schůzka s Akashim-sama?" zeptala se trochu váhavě a šedovlasým muž se zamračil.

'To na ni zapomněl? Tak moment neřekla teď Akashim-sama? Midorimacchi přece říkal, že je Akashicchiho rodina opravdu vlivná, takže určitě mluví o jeho otci, nebo jiném příbuzném.'

"Zavolej mu a omluv se mu za mě. Řekni, že to budeme muset posunout. Domluv nějaké nové datum, můj rozvrh máš." přikázal jí tedy Kiseho děda.

'Páni, zrušil kvůli mně schůzku a já při tom ani nevím, co mu mám říct.'

"Jistě." přikývla tedy asistentka a odešla z kanceláře. Šedovlasý muž se pak tedy otočil na Kiseho, který se na něj trochu váhavě usmál. Ani jeden z nich ale nic neříkal.
"Jsem rád, že jsi tady." řekl nakonec jeho děda s váhavým úsměvem.

'Zdá se dost nervózní, to bych od něj nečekal…'

"I když je to celkem překvapení." přiznal šedovlasý muž a zdál se být trochu roztěkaný.

'Měl bych něco říct, jen nevím co…'

"No asi jsem ti měl nejdřív zavolat." řekl tedy Kise a dal si dlaně na kolena, která stiskl, aby potlačil nutkání se ošívat.
"Ne, ne to je v pořádku, nemusíš se ohlašovat." ujistil ho hned šedovlasý muž a až pak si vzpomněl: "Nechceš vodu nebo něco?"
"Ne, to je dobré." zavrtěl Kise hlavou. Oba dva byli dost zmatení.

'Je trochu hloupé, že tak mlčíme.'

"Víš, já…" zakoktal jeho dědeček, což se vůbec nehodilo k jeho pověsti nelítostného obchodníka. "Tak máma ti o mě řekla?"
"No, jo." přikývl Kise. Oba věděli, že myslí to, co udělal, když se Kise narodil.
"Máma říkala, že chodíš na moje zápasy." prohlásil Kise, když mezi nimi zavládlo delší ticho.
"Ano." přikývl jeho děda a trochu se na něj usmál. Pořád mezi nimi byla napjatá atmosféra, ale tohle ji trochu odlehčilo. "Hraješ moc dobře."
"Díky." přikývl Kise a pak se zeptal: "Mám ti říkat dědo?"
"Cože? No jo, tedy jak chceš." dostal ze sebe šedovlasý muž.

'Asi jsem ho tím zaskočil.'

"Dobře, dědo, víš, já si to vlastně moc nepromyslel, než jsem sem přišel." řekl nejprve Kise a když uviděl, jak se jeho děda vyděsil, tak rychle dodal: "Ne že bych toho litoval, jen mě nenapadlo, že bych tě mohl rušit."
"Nerušíš mě." ujistil ho hned šedovlasý muž a pokusil se tvářit přívětivě.
"Zrušil jsi schůzku." podotkl Kise a jeho děda se trochu zarazil, než dodal: "Tohle je důležitější."

'Takže já jsem důležitější, než tvoje práce? To je bezva!'
"Pokud tě ale ruším od práce, tak se můžeme vidět i jindy. Tentokrát bych se ohlásil předem." ujistil ho Kise, ale jeho děda zavrtěl hlavou, až pak ho ale něco napadlo: "Pokud ale potřebuješ už jít, tak mi to nevadí."

'Aha, bezva, takže jsem působil, že od něj chci utéct? To není moc dobré…'

"Ne to ne." ujistil ho hned mladík a pak se prostě s úsměvem zeptal: "Taky se cítíš tak hloupě?"
"Ano." zasmál se jeho dědeček.
"To je fajn, nerad bych v tom byl sám." prohlásil Kise a jeho děda se usmál. Vůbec poprvé se oba cítili docela v pohodě. Na dveře se ale ozvalo zaklepání, které to celé úplně zkazilo.
"To snad ne." zabručel Kiseho děda, ale potom zavolal: "Dále!"
Dovnitř vešla hnědovláska, kterou Kise už znal a byla bílá jako stěna.

'Páni, nestalo se jí něco? Nebo se tak moc bojí dědy?'

"Ano?" zeptal se tedy Kiseho děda trochu popuzeně, ale pořád zůstával klidný. Snad i kvůli vnukovi.
"Víte, Sayori-sama, já volala, ale Akashi-sama už byl na cestě a tak nějak…" dostala ze sebe hnědovláska, která vypadala jako hromádka neštěstí.
"Je tady?" vyhrkl Kiseho děda a vypadal, že praští do stolu, ale udržel se.
"Za chvíli ano." přikývla hnědovláska a na chvíli se podívala na Kiseho, jakoby přemýšlela, co je na něm tak důležitého.

'Asi bych ji měl nějak zachránit, jinak by ji mohl děda vyhodit.'

"Tak jo, jestli máš práci, tak tě nebudu rušit." řekl tedy Kise a děda se na něj překvapeně podíval.
"Počkej venku." přikázal děda asistentce, která okamžitě zmizela.
Kise tedy trpělivě čekal, až mu děda řekne, co má na srdci. "Každá schůzka se dá zrušit." ujistil ho šedovlasý muž a Kise se usmál.
"Taky domluvit." podotkl mladík a děda se na něj překvapeně podíval. "Příště bychom si mohli domluvit nějakou v době, kdy tě nebudu rušit."
"Příště…" zopakoval jeho děda tiše. Nebylo těžké uhodnout, že to bylo jen pro něj.

'To se bál, že už bych se nevrátil?'

Kise z kapsy vytáhl telefon a v kontaktech našel dědovo číslo, které vytočil, než řekl: "Máma mi dala tvoje číslo."
Ozval se dědův mobil, který starého pána vytrhl ze zamyšlení.
"Můžeš mi zavolat po té schůzce a domluvíme se." prohlásil Kise a vyrazil ke dveřím, kde se zastavil.

'Měl bych se s ním rozloučit…'

"Tak zatím, dědo." řekl mladík jednoduše a počkal, než šedovlasý muž alespoň přikývne, než odešel.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Když mladík vyšel ze dveří korporace, tak si všiml černé limuzíny, která zaparkovala před budovou, a vystoupil z ní velmi vybraně oblečený muž s hnědými vlasy. Podle věku to musel být buď Akashiho otec, nebo strýc. Pokud ovšem Kise věděl, tak Akashi neměl moc velkou rodinu. Kromě toho, že byl jedináček, tak mladík nevěděl ani o tom, že by měl nějaké bratrance nebo sestřenice. Kdysi si nakonec navzájem stěžovali na nedostatek příbuzných, včetně prarodičů. Byla to jedna z věcí, které spolu sdíleli. Zatímco Kise vyrůstal jen s matkou, tak Akashi měl zase jen otce, se kterým se Kise nejspíš právě setkal.

'Vypadá dost přísně. Midorimacchi ale říkal, že měl Akashicchi přísnou výchovu, takže to celkem sedí…'

Muž kolem Kiseho každopádně prošel bez povšimnutí a tak se mladík rozhodl pustit ho z hlavy a vydat se za svou přítelkyní, která čekala v kavárně, což pro ni byla nejspíš celkem oběť, protože kafe neměla ráda.

'Snad tam budou mít aspoň nějaký zákusek, nebo tak něco…'

Ayme ho po příchodu přivítala úsměvem a mladík si mohl všimnout, že skutečně má dort a také hrnek něčeho, co nejspíš byla horká čokoláda.
Kise k ní tedy přešel a krátce ji políbil na rty, než se posadil naproti ní.
"Jak to šlo?" zeptala se dívka s ustaranou vráskou na čele.

'Vlastně líp než jsem čekal…'

"Myslím, že docela dobře." podotkl mladík a položil na stůl ruku, aby mu do ní mohla Ayme vložit dlaň.
Černovláska mu ruku stiskla a teprve potom podotkla: "Jsi zpátky docela brzy."
"To ano, ale je to proto, že má děda nějakou schůzku. Měl by mi po ní ale zavolat a pak se domluvíme, kdy se zase potkáme."

'Trochu mi to připomíná domlouvání s Aneko. Tedy až na to, že sestře obvykle volám já.'

"No to je doufám dobrá zpráva." nadhodila Ayme a jen krátce se podívala na servírku, která k nim přišla s otázkou, jestli si něco dá i Kise. Mladík se tedy se svou dívkou nejprve dohodl, jak dlouho tu vlastně budou, a potom si tedy objednal.
"Myslím, že ano." odpověděl na Ayminu předchozí otázku a trochu ji tím zmátl. Nechtěl po ní ovšem odpověď, protože jí následně popsal celé setkání s dědou.
"Bylo od něj hezké, že chtěl zrušit schůzku." zhodnotila nakonec Ayme a Kise přikývl.

'Hlavně s někým tak důležitým. Akashicchiho otec alespoň důležitě vypadal…'

"To jo, ale zajímalo by mě, jak dlouho může taková schůzka trvat." podotkl Kise a podíval se na hodinky. Čekali už něco přes dvacet minut, ale to mu přišlo ještě docela málo.
"Hodinu?" navrhla Ayme, ale bylo na ní poznat, že si není moc jistá.
Její dhad se ale nakonec ukázal celkem přesný, protože Kisemu děda zavolal zhruba za hodinu a čtvrt od jejich rozloučení a domluvili se na nedělním obědě.
Se svou dívkou se pak domluvil zase na večerním filmu, takže když setkání dopadne blbě, tak si to alespoň vynahradí s Ayme.



Tak to byl děda. Jak myslíte, že to Kisemu (i dědovi) šlo? Každopádně příště bude zase Kasamatsu, tak doufám, že se těšíte.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Evickar Evickar | 12. května 2018 v 15:38 | Reagovat

Myslím, že to oba zvládli docela obstojně. Na Kasamatsua se rozhodně těším!!!!

2 IceSun685 IceSun685 | 13. května 2018 v 10:03 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že se těšíš, snad tě tedy nesklamu. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama