Pod maskou 14

2. května 2018 v 8:14 | IceSun685 |  Pod maskou
Kakashi tentokrát nezamířil za Gaiem. Chtěl si sice popovídat, ale nestál o to, aby mu kdokoliv odpovídal, nebo měl hloupé otázky. Proto taky zamířil na jediné místo, kde mohl takové společníky najít. Byl si jistý, že oni budou trpělivě naslouchat bez sebemenšího přerušení, i když mu nedají žádné odpovědi ani rady. Tohle bylo ale stejně něco, co si chtěl vyřešit sám.
Jeho kroky ho zavedly až k velkému pomníku. On i někteří další věděl, že právě pod ním odpočívají těla předchozích Hokagů, ale ani on nevěděl, jak se dostat přímo do hrobky. Proto se zastavil před pomníkem a váhavě se rozhlédl.
Nikoho ovšem nenašel a tak tiše řekl: "Zdravím, sensei, už je to dlouho, co jsem naposledy potřeboval poradit." Odpovědí na jeho slova mu ovšem byly jen nedaleké zvuky ptactva a tak se Kakashi sám pro sebe usmál.
"Šel bych za někým jiným, ale vlastně ani neznám nikoho, komu bych se s tímhle mohl svěřit. Nikdo z nich nikdy s nikým nežil jen vy." řekl ninja trochu váhavě. Nebyl si jistý, jestli to vůbec dávalo smysl.

"Asi mi neřeknete, co dělat co?" zeptal se Kakashi a sám sobě se zasmál. Bylo hodně bláhové sem přijít, ale on to dělal vždycky, když byl bezradný.
"Jsem asi blázen, že tu stojím." povzdechl si shinobi otráveně a sedl si před pomník. Minato mu sice neodpoví, ale Kakashi stejně potřeboval cítit přítomnost svého mentora.
Šedovlasý muž si povzdechl, jak vůbec mohl předpokládat, že na něco přijde, když ani nevěděl, jak takový opravdový vztah vypadá.

Omino ještě chvíli jen tak seděla na posteli, než se donutila sejít dolů do zahrady. Doufala, že ji příroda kolem uklidní.
Stále tomu ovšem nemohla uvěřit. Měl z ní vyrůst vrah a dost možná se tak skutečně stalo. Nebo tomu alespoň vše nasvědčovalo. Byla tady bez vzpomínek a její Kekkei genkai bylo aktivované. Ovšem jestli to všechno byla pravda, tak její příští vzpomínkou bude nejspíš něčí smrt a bude to právě ona, kdo bude mít na rukou krev.
'Tohle jsem nechtěla!' proletělo jí náhle hlavou. Když toužila po vzpomínkách tak chtěla sice vědět, kdo je, ale taky chtěla znát svou rodinu a vědět, kde je doma. Ale ona byla jen prázdná skořápka bez života a Omino se jen děsila toho, jak se z ní stává zrůda.
Černovláska se podívala po zahradě, která by nejspíš snesla další úpravy, a na chvíli zavřela oči. V zápětí je ale vyděšeně otevřela a vyskočila na nohy. Ona nesměla usnout.
'Už nikdy.' projelo jí zoufale hlavou.

Kakashi sice nakonec odešel ze hřbitova, ale neměl žádný cíl. Nevěděl, kam má jít, ale vlastně mu to ani moc nevadilo. Vydržel se tak toulat skoro až do půlnoci, proto ho docela překvapilo, když v jejím okně viděl ještě světlo.
Nešel se ale podívat, proč je Omino ještě vzhůru. Teď se jí chtěl jen vyhýbat. Ani mu nevadilo, že ji má vlastně hlídat a riskuje tak, že na něj bude Hokage řvát, když se jí něco stane.

Omino ale zkontrolovat nepotřebovala. Seděla v pokoji a četla knížku, kterou našla v jedné z krabic, které si Kakashi ještě nevybalil. Byly vlastně všechny na jedno brdo se stejně nudnými názvy. Na spodu sice našla i jiné tituly, ale na ty neměla odvahu. Proto nakonec sáhla po knize, která původně ležela úplně nahoře a zdála se nejtlustší. Ani jí nevadilo, že byla o historii.

Kakashi vešel do pokoje a první, čeho si všimnul, bylo, že jeho krabice s knihami byla na jiném místě.
Ninja se do ní podíval se sevřeným žaludkem, ale když si všimnul, že chybí jen jedna kniha, která ležela nahoře, tak se uklidnil. To poslední, co potřeboval, bylo, aby našla jednu z knih Icha Icha, které ležely na spodu, a oni spolu pak vedli rozhovor na tohle téma.
'Už tak to máme dost těžké.' napadlo Kakashiho, když zastrčil krabici do kouta.
Jounin si lehnul na postel a navzdory svému očekávání okamžitě usnul.

Omino nekontrolovala, kdy se vrátil, pouze předpokládala, že to nakonec udělal. Jediný předmět jejího zájmu teď byla knížka o Listové. Bohužel už kolem čtyř ráno ji měla přečtenou a tak nevěděla, co dělat. Tlustá sice byla, ale taky plná obrázků.
Nakonec se prostě jen zvedla a chvíli pochodovala po místnosti, ale potom si uvědomila, že jí moc nepomůže zůstat vzhůru, když se úplně unaví.
Černovláska se znovu posadila a prohlédla si svůj pokoj. Nebyl nijak moc vybavený a nebyl ani nijak ozdobený. Měla tam jen nejdůležitější nábytek a tři knížky o vaření. Jinak neměla prakticky žádný majetek.
Ještě před týdnem zvažovala, jak pokoj vyzdobí, když nemá žádné peníze a ona nechtěla nic tahat z Kakashiho, už toho pro ni udělal dost. Ale teď jí už na tom nezáleželo. Už nepřemýšlela stejně jako předtím. Tehdy to chtěla udělat, protože to tak dělali ostatní a ona chtěla být normální, ale teď už to nebylo možné.
'Nikdy jsem normální nebyla.' napadlo dívku zdrceně, když se znovu podívala na prázdný pokoj.
Až na ty tři knihy, které jí Kakashi koupil jako překvapení, byl úplně stejný jako každý, na který si vzpomínala a byla si jistá, že ty další nebudou výjimkou. Byl prostě bez osobnosti, stejně jako ona. Byla přece jen prázdná skořápka. Dokonce se ani necítila živá.
'Možná bych měla umřít doopravdy.' napadlo ji pochmurně.
Omino na okamžik zavřela oči v zoufalství. Ale za zavřenými víčky se objevila Kakashiho milá tvář. Tohle bylo nejspíš maximum, co teď mohla čekat. On to nesměl vědět, a když se to nedozví, tak jí těžko může pomoct.
Omino oči znovu otevřela a schovala svou tvář v dlaních.



Tak pokračujeme dál a vypadá to, že ani příště se neobjeví další vzpomínka. Otázkou ale zůstává, jestli je to dobře nebo špatně.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama