Výstřižky z života otců - Kise 2/2

14. května 2018 v 13:05 | IceSun685
První část tady. A teď už příjemný zbytek čtení. ;)


Niboru: 11 let, Kameko: 8 let

Dívenka se spokojeně usmála a vyběhla z kabinky v růžových šatičkách.
"Podívej, tati!" zavolala na otce nadšeně.
Kise nebyl nijak zvlášť velkým fandou růžové, ale Kameko byla ve věku, kdy chtěla všechno růžové, takže se vždycky usmíval a říkal: "Vypadáš moc hezky."
Jeho dcera se celá rozzářila a zatočila se dokola.
"Takže tyhle?" ujistil se Kise. Byly to už páté, které si zkoušela. I on sám byl vybíravý, pokud šlo o oblečení, což po něm dcera zřejmě nějak zdědila. Proto taky s dcerou vždycky nakupoval on. Jeho manželka na to neměla trpělivost.
"Rozhodně." souhlasila Kameko a ani se jí moc nechtělo jít se převléct. Bohužel ale musela.
"Mámě se budou moc líbit." ujistil ji ještě otec, zatímco na ni čekal.


Niboru: 12 let, Kameko: 9 let

Kise utřel packy jejich fence a poslal ji na místo. Nezapomněl se ale zastavit u syna v pokoji, aby mu oznámil: "Vyvenčil jsem ti psa."
"Super." prohlásil černovlasý chlapec trochu nepřítomně a dál se věnoval své hře na počítači.
"Nechtěl bys jít třeba ven nebo tak něco?" navrhl mu otec otráveně, ale Niboru jen namítl: "Je tam mokro a navíc jsem venku běhal při basketu."
"Fajn." zabručel tedy Kise a zase zavřel.
Bylo mu jasné, že když syn sliboval péči o psa, tak že to bude on, kdo ho bude muset cvičit a venčit. Jen si myslel, že synovi zájem vydrží déle než dva roky.
"Měl bych ji někam schovat a pak by bylo poznat, jak mu na ní záleží." zabručel Kise. Fenka bohužel nebyla zvyklá zůstávat bez nich, takže by asi dost šílela, kdyby ji měl nechat samotnou. Musel se tedy smířit s tím, že se o ni bude starat on.

Niboru: 13 let, Kameko: 10 let

Niboru znuděně zívnul a trochu ospale sledoval dění na jevišti. Neměl rád divadlo. Raději chodil do kina, efekty byly mnohem lepší a stejně tak se všechno nedělo před jedním a tím samým umělým lesem, nebo jinou kulisou. Jeho rodiče si ovšem myslili, že kultura je nadmíru důležitá.
Herečka na jevišti zrovna dostala možnost se hájit před tím, než ji upálí jako čarodějnici. Niboru ovšem jen přemýšlel, jestli je tohle vůbec představení vhodné pro děti. Jeho sestra se ovšem netvářila zděšeně, ale spíš nadšeně. Natahovala krk, aby lépe viděla a Niboru si nebyl jistý, jestli se při projevu herečky o krátkozrakosti a zlu vesničanů, kterým ovšem i tak odpouští, nerozbrečí.
Její bratr si ovšem rozhodně otráveně odfrkl, když jeho sestra zatajila dech ve chvíli, kdy k údajné čarodějnici přistoupil muž s pochodní.
"Dávej pozor a neruš." pokáral ho tiše jeho otec a Niboru se na něj krátce podíval. Otec měl na tváři pro něj tak netypický přísný výraz, takže se Niboru raději otočil zpátky k jevišti a sledoval udatnou záchranu čarodějky místním kovářem, který ji jak jinak než miloval.
To byla pro černovlasého chlapce samozřejmě nejzajímavější část a zbytek pak už spíš prodřímal.
Když pak opustili sál po potlesku, tak Kameko zajásala: "To bylo úžasné!"
"To je dobře, že se ti to líbilo." podotkla její matka a otec přikývl.
"Chtěla bych být herečka, až vyrostu." řekla Kameko nadšeně a vzala otce za ruku, aby se v davu neztratila.
"No až nastoupíš na Teiko, tak tam je dramatický kroužek." navrhl její otec a Niboru jen protočil oči. Ten kroužek tam skutečně byl, ale mladíka nijak zvlášť nezajímal, tak jako sestřino poskakování.
"Přestaň se tvářit, tak kysele." napomenul ho jeho otec a Niboru jen pokrčil rameny.

Niboru: 14 let, Kameko: 11 let

"Nádhera…." povzdechl si nostalgicky Kise, když prošli bránou.
Niboru, který šel vedle něj, se tomu pousmál, ale jinak otcovo chování nijak nekomentoval.
"Kaijo se za ty roky vůbec nezměnilo." prohlásil jeho otec nadšeně. Niboru věděl, že tohle byla otcova škola, ale jen z toho důvodu se do ní podívat nepřišel. Kaijo mělo skvělý sportovní program. Niboru ale zvažoval i například Rakuran nebo Shutoku, které se soustředily taky dost na studium, ve kterém to plánoval dotáhnout dál než jeho otec. Nakonec měl dost dobré známky.
"A to je dobře nebo špatně, tati?" nadhodil jeho syn a podíval se na otcovu tvář. Kise nakrčil nespokojeně nos, ale potom to nechal být. Niboru byl už skoro tak vysoký jako on, ale už moc nerostl, takže otce pravděpodobně nepřeroste. I tak byl ale dost vysoký, aby mu to umožňovalo se prosadit v basketbalu. I když v týmu soutěžil o post nejlepšího s dost velkou konkurencí. I tak byl ale kapitán, takže byl spokojený.
"Jak se ti líbí?" obrátil se na syna otec a tak se černovlasý mladík musel zamyslet.
"Zatím jsem toho moc neviděl." podotkl nakonec Niboru klidně. Jeho otec hrozně prožíval už jeho nástup na Teiko. Nejspíš by ani nepřežil, kdyby si syn nevybral jeho milované Kaijo. Ve výběru školy ho ale limitovala ještě jedna věc. Nechtěl si vybrat jinou školu, než na jakou půjde jeho nejlepší kamarád a spolužák, který byl zároveň také jeho největším konkurentem v týmu. I kdyby spolu nebyli ve třídě, tak by mu stačilo, že spolu budou na basketu. Nechtěl by ale někdy hrát proti němu.
"Co kdybychom se šli podívat do tělocvičny?" nadhodil Kise a jeho syn přikývl. Už mu bylo jasné, proč si jeho otec vybral tuhle školu.
"To zní dobře." přitakal ještě Niboru a nechal se tam zavést. Mladík musel uznat, že tělocvična je moc pěkná. Byla dokonce větší než ta v Teiko. Nebylo pochyb o tom, že tohle je škola zaměřená na sport. Jejich studijní program se sice za poslední roky dost zlepšil, ale preference školy byly jasně dané.
"Páni!" vyhrkl Kise po chvilce a tak se na něj syn nechápavě podíval. I on se uměl dost nadchnout, ale jinak měl klidnější povahu, než jeho otec. Teď ale neviděl nic, co by mělo otce rozhodit.
"Pojď." vyzval ho ale Kise a vydal se dolů do tělocvičny. Niboru ho tedy o dost pomaleji následoval.
"Senpaii!" nadšeně zavolal Kise, až se všichni otočili. Jeho syn se jen pousmál. Otec rozhodně neuměl být vážný.
"Kise!" vykřikl černovlasý muž, který vypadal podobně starý jako mladíkův otec.
'Takže táta se zná s trenérem…' povzdechl si Niboru, ale slušně otce následoval až k trenérovi Kaijo, se kterým si posléze Kise potřásl rukou.
"To už je let." povzdechl si Kise, zatímco černovlasý muž pobídl své hráče k trénování.
"To ano." přikývl trenér Kaijo s úsměvem. Pak se podíval za Kiseho a blonďatý muž si na syna vzpomněl.
"Tohle je Moriyama-senpai, se kterým jsem hrál v prváku v týmu." vysvětlil synovi, než se podíval na Moriyamu, aby mu mohl představit syna.
"Kise Niboru." prohlásil ale jeho senpai. "Už se známe."
"Znáte se?" zopakoval po něj Kise překvapeně.
"Trenér Moriyama se mě pokoušel zlanařit, abych šel na Kaijo. Několikrát jsme spolu mluvili." řekl jeho syn a Kise na něj zůstal hledět.
"Neponechávám nic náhodě, i když jsem tušil, že vás tu uvidím i tak." usmál se Kiseho dřívější spoluhráč, ale blonďatého muže teď víc zajímalo to, co řekl jeho syn.
"Proč jsi mi o tom neřekl?" vyhrkl Kise a senpaie úplně zasklil.
"Protože jsi můj otec a ne deníček." prohlásil černovlasý mladík s pokrčením ramen. "Navíc trenér Moriyama nebyl jediný, kdo se mnou mluvil. Vím, jak moc chceš, abych šel na Kaijo, tak jsem to s tebou nechtěl probírat, dokud se nerozhodnu."
"A rozhodl ses nějak?" zeptal se hned Kise, který se teď tvářil, jako by šlo o osud vesmíru.
"Dám ti vědět, až se rozhodnu." odpověděl nakonec mladík. Nechtěl otce zklamat, ale ani si nechtěl vybrat školu jen proto, aby ho potěšil.
"Co kdyby ses přidal ke klukům?" navrhl Moriyama. Už dřív se bavili o tom, aby si vzal věci na trénink a Niboru měl sebou batoh, takže si je zřejmě skutečně vzal.
"Dobře." přikývl tedy Kiseho syn a vydal se s jedním klukem do šaten, zatímco byl jeho otec ještě pořád zmatený.

Niboru: 15 let, Kameko: 12 let

"Tati?" oslovil ho syn s lehkým úsměvem a posadil se k němu na gauč.
"Copak?" obrátil se tedy na něj Kise a nadzvedl jedno obočí. Niboru za ním podobným způsobem obvykle nechodil.
"Vzpomínáš si, jak jsme před pár měsíci byli v Kaijo?" zeptal se ho syn a Kise znervózněl. Od té doby o výběru vyšší střední nemluvili. Syn ho jen ujistil, že si v řádném termínu podal přihlášky.
"Samozřejmě." přikývl tedy Kise a soustředil se na synovu tvář. Mladík se ovšem tvářil dost nečitelně.
"Tak ti dávám vědět." podotkl a podal mu nějaký papír, který si jeho otec vzal a podíval se na něj. Byl to dopis o přijetí na Kaijo.
"Snad mi bude slušet modrý dres." podotkl černovlasý mladík a široce se na otce usmál.
"To rozhodně." zajásal Kise a syna pevně objal.
"Ale no tak! Na tomhle jsem už starý!" postěžoval si mladík, ale nijak se nepokusil otci vykroutit.
"Přijdu na všechny tvoje zápasy!" zajásal blonďatý muž a syna pustil.
"To by ovšem bylo trochu trapné." podotkl Niboru a jeho otec se zatvářil dotčeně.
"Co jen na mistrovství?" navrhl tedy mladík a Kise se s tím musel smířit.

Niboru: 16 let, Kameko: 13 let

Blonďatá dívka seděla v hledišti vedle svého otce a zvědavě se dívala na bratrův zápas. Bylo to finále Winter Cup a její brácha byl jak jinak než v základní sestavě stejně jako jeho nejlepší kamarád Hideaki. Byli to také jediní dva prváci v základní sestavě.
"Jóóó!!!" zavolala dívka radostně, když dal její bratr koš.
Kise s úsměvem zatleskal a podotkl: "Netušil jsem, že máš tak ráda basket."
Jeho dcera se na něj krátce podívala a pak jen pokrčila rameny. Tohle bylo pro jejího bratra důležité, jak sama dobře věděla. I tak ale Kiseho překvapilo, že chtěla jít.
"Je to zábava." řekla nakonec dívka, která se pro tuhle příležitost převlékla ze školní uniformy. I tak ale na sobě měla sukni. Jeho dcera se zkrátka ráda oblékala do typicky holčičích věcí, což jistě kluci ocení, až bude jeho dcera o něco starší. Kameko chodila do prvního ročníku na nižší střední a s bratrem se tak na Teiko úspěšně minuli. I tak ale byla jeho sestrou a občas se jí dostalo nějakého srovnání a připomínky bratra a jeho úspěchů i lumpáren. Dost často také domů nosila pro bratra nějaké ty pozdravy od členů basketbalového týmu. Možná, že právě to byl důvod pro její náhlý zájem o basket.
"Na Teiko je i holčičí basketbalový klub, kdybys měla zájem." prohlásil tedy její otec, ale jeho dcera jen zavrtěla blonďatou hlavou, až se jí rozlétly dlouhé vlasy.
"Já se raději jen dívám." dodala také dívka a se zaujetím sledovala hru.
Kiseho manželka kdysi podotkla, že je zvědavá, jestli se Kameko někdy zamiluje do bratrových kamarádů, a Kise jen přemýšlel, kdy na to bude mít jeho dcera věk. Vzpomínal si na Momoi, která se v tomhle věku zamilovala do Kuroka, ale i tak mu jeho dcera přišla na lásku moc malá.
Hideaki zrovna přišel o míč a byl faulovaný a Kiseho dcera se zatvářila rozhořčeně a dokonce zaklela. Její otec ovšem jen přemýšlel, kvůli kterému z mladíků tu Kameko vlastně je.

O něco později

Niboru se domů vrátil docela pozdě. S týmem slavili zlatou medaili a tak přišel naprosto zničený. Ani tak ale nepřehlédl svého otce usazeného na gauči: "Ahoj, tati, doufám, že mi teď nedáš zaracha nebo tak něco."
"Vůbec ne." usmál se na něj Kise a pokynul mu, aby šel blíž. Jeho syn se tedy unaveně svalil na gauč vedle něj.
"Čekám tu na tebe jen proto, abych ti pogratuloval k velkému úspěchu." podotkl Kise a jeho syn se unaveně ale šťastně usmál.
"Byli jsme skvělí, že jo?" zaradoval se a Kise tedy přikývl.
"To jo, všechna čest. Teď už bys ale měl jít spát." podotkl jeho otec a mladík přikývl. Kdyby takhle pozdě přišel jiný den, tak by měl zcela jistě průšvih. Takhle ale otce jen objal a vyrazil do postele, kam nakonec už mohl jít i jeho otec, který se o něj už dobré dvě hodiny docela bál.

Niboru: 18 let, Kameko: 15 let

Blonďatý muž si naposledy zkontroloval nastavení fotoaparátu a potom také svou dceru. Tohle bylo její první focení a nakonec tu byla hlavně proto, že se Kisemu podařilo přesvědčit svou manželku, že je to dobrý nápad. Jí se to totiž příliš nezamlouvalo. Říkala, že je na to dívka moc mladá, i když sám Kise začal s focením mnohem dřív.
"Já můžu." oznámila mu blonďatá dívka nadšeně a Kise tedy přikývl a ukázal jí, kam si má stoupnout.
Jeho dcera se vždycky ráda fotila a předváděla. Doma i na jevišti. Ve škole chodila do divadelního klubu a pravidelně dostávala ty nejlepší role. Na rozdíl od bratra, který už nastoupil na vysokou školu, si vybrala vyšší střední v Tokyu, takže byla doma celý týden a ne jen na víkendy, jak to bylo zvykem u jejího bratra, když chodil na Kaijo. I on ale teď studoval v Tokyu, takže se vrátil domů. Kise tenhle výběr obou svých dětí vítal, protože čím byli starší, tím víc mu tím připomínaly, že jednou odejdou trvale.
Jeho syn studoval fyzioterapii, zatímco jeho dcera se chtěla v budoucnu stát herečkou. Modeling v tomhle ohledu nejspíš považovala za jednu velkou reklamu.
"Natoč se trochu doleva." řekl jí otec a dívka ho pohotově poslechla. I přes své původní nadšení se trochu uklidnila, což bylo pro focení jen dobře. Možná že i to byla výhoda hodin v divadle.

Niboru: 20 let, Kameko: 17 let

Mladík s knížkou v klíně seděl v obýváku a čekal na svého otce. Bylo zkouškové a tak byl Niboru hodně doma, ale zároveň také mimo svou rodinu, protože obvykle byl celou dobu zavřený ve svém pokoji a ostatní prakticky ignoroval. I proto se Kise v první chvíli překvapeně zarazil, když vešel dovnitř a jeho syn ho přivítal úsměvem.
"Co ty tady?" zeptal se tedy blonďatý muž a jeho syn pokrčil rameny, potom ale podotkl: "Vlastně jsem s tebou chtěl něco probrat."
"Poslouchám." vybídl ho tedy otec a posadil se do křesla.
Niboru tedy odložil učebnici anatomie a vážně se zahleděl na otce, který trpělivě vyčkával.
"Jen jsem si tak říkal, že už jsem dost starý na to, abych bydlel doma." nadhodil tedy mladík a jeho otec se pousmál. Když byl na Kaijo, tak bydlel na koleji a i když mu tehdy rodina chyběla, tak teď mu zase chyběl vlastní prostor bez dohledu rodičů.
"Takže se chceš odstěhovat? A za co vlastně?" nadhodil jeho otec a Niboru se malinko zachmuřil.
"Ne že bych se chtěl úplně odstěhovat, ale s Hideakim nás napadlo, že by mohlo být bezva, kdybychom bydleli spolu. Co ty na to? Můžu jít na privát?" zeptal se mladík a pokusil se o prosebný výraz.
"Co si myslíš ty?" zeptal se jeho otec, ale nedíval se na syna, ale na jejich starou fenku, která líně zvedla hlavu a oplatila mu pohled.
Jeho syn ji podrbal za ušima a pro změnu si tak získal její pozornost zase on.
"Probereme to po zkouškovém, co říkáš?" navrhl tedy nakonec Kise a jeho syn s úsměvem přikývl. Část zkoušek už měl za sebou a to s poměrně dobrými výsledky. Tohle rozhodně bylo nadějné.

Niboru: 21 let, Kameko: 18 let

Kameko seděla na gauči a střídavě si prohlížela ustaranou tvář své matky, která seděla v křesle naproti ní, a svého otce, který přecházel po místnosti.
"Můžeš mi ten svůj plán vysvětlit ještě jednou?" zeptal se jí otec a dívka s povzdechem spustila: "Normálně dokončím vyšší střední, ale místo toho, abych nastoupila na vysokou, tak si dám rok pauzu a budu hrát v seriálu. Během něj bych si taky mohla udělat dramatický kurz nebo tak něco, aby mi nezlenivěl mozek."
"Chceš se vykašlat na vysokou." povzdechl si její otec a dívka se zachmuřila. Řekla přece, že si dá rok pauzu, ne že se na školu vykašle úplně. Dobře přesně to ve skutečnosti chtěla, ale i tak.
"Nechci se přece na ni vykašlat, ale pořád chci být herečka a tohle je moje velká šance." prohlásila dívka a rozhodila při tom rukama. Nemohla tomu ani uvěřit, když za ní před týdnem na konci jejich středoškolského divadelního představení přišel muž, který ji pozval na konkurz. Jistě Kameko brala v úvahu, že byla vybrána především kvůli blond vlasům, ale i tak věřila, že také díky svým hereckým schopnostem. To že byla její postava blond, kvůli jistému mystickému původu bylo vedlejší.
"Já nevím." řekla její matka s dlouhou ustaranou vráskou na čele.
"Ten seriál je opravdu oblíbený a já tam budu mít docela velkou roli. Prosím, je to moje šance." prohlásila dívka prosebně a nahodila jeden ze svých prosebných výrazů. Její rodiče se na sebe podívali a ona moc dobře věděla, že je má teď nechat, aby to probrali. Proto se také zvedla a zaplula do svého pokoje, kde trpělivě i když nedočkavě počkala, než se ozve zaklepání.
S rozhodnutím se v jejím pokoji objevil Kise a Kameko ho tedy pobídla: "Tak?"
"S mámou jsme se rozhodli ti to dovolit, ale pod podmínkou, že budeš studovat dálkově." prohlásil její otec neústupně a dcera ho okamžitě nadšeně objala.
"Děkuju, děkuju, děkuju, jste nejlepší rodiče na světě!" vykřikla nadšeně, a když jí objetí přišlo dostatečně dlouhé, tak vyrazila obejmout ještě mámu.

Niboru: 23 let, Kameko: 20 let

Mladá žena seděla v autě a mlčela, i když se její otec nemračil ani nic podobného, tak stejně měla pocit, že nemá dobrou náladu.
"Tati?" oslovila ho tedy Kameko, když odbočili na letiště.
"Ano, zlato?" pobídl ji otec a pousmál se.
"Víš, že mi budete chybět, že jo?" ujistila se blonďatá žena a její otec se usmál doopravdy.
"S mámou si přece nebereme osobně, že odjíždíš. I tvůj bratr přece odjel. Jen je těžké, že oba budete tak daleko." podotkl její otec a Kameko přikývla. Niboru se odstěhoval na privát už během vysoké a hned po promoci pak přijal i s jeho nejlepším kamarádem místo ve stejném basketbalovém týmu. Bohužel ale na druhé straně Japonska. I ona ovšem mířila dost daleko, i když zase na opačnou světovou stranu. Po tom, co účinkovala ve dvou sériích toho seriálu, tak dostala nabídku točit film, takže její studium definitivně skončilo a kariéra herečky začala.
"Mám vás oba ráda." podotkla mladá žena a její otec odvětil: "Však i my tebe." a zastavil na parkovišti před letištěm.
"Mám s tebou počkat?" zeptal se jí, když jí vyndal kufry, ale Kameko zavrtěla hlavou a objala ho.
"Tohle musím zvládnout sama." řekla mu a Kise ji pevně stiskl, než nakonec objetí povolil a řekl: "Opatruj se, sluníčko." a jeho dcera mu naposledy zamávala, než odjel domů ke své ženě.



Vám všem, kteří jste se dostali až sem, moc děkuji za přečtení a doufám, že se líbilo a stálo to za to čekání, které bylo skoro tak dlouhé, jako tahle povídka. :D
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama