Zbytečná lež 13

20. května 2018 v 10:00 | IceSun685 |  Zbytečná lež
Tak zase trochu v jiném čase než mělo být, ale co už. :D


Když Sayurin bratr odešel a konečně jsme tak byli sami, tak ho dívka omluvila: "Promiň, občas je dost intenzivní." i když to vůbec nebylo potřeba.
"To je dobré, jen ví on vůbec něco o basketu?" zeptal jsem se dívky a poškrábal se na hlavě. Její bratr chtěl, abych ho trénoval společně s ostatními dětmi, ale bylo by dost problematické, kdyby byl rozdíl v jejich schopnostech až moc velký. Oni nakonec už nějakou dobu trénovali, i když jsme se samozřejmě pořád vraceli k základům.
"Sleduje ho v televizi, takže nás občas nutí hrát ho s ním stejně jako fotbal nebo tenis." prohlásila dívka a já jsem pokýval hlavou. Nejspíš to s ním nebude nijak hrozné, pokud mu vydrží aspoň část toho nadšení.
Taky jsem si ale vzpomněl na to, jak začal náš rozhovor.
"No možná by sis s ním měla promluvit… no o tom, jak to mezi námi je. Řekl jsem mu, že jsem tvůj kamarád a on mi oznámil, že když ti říkám jménem, tak jsem tvůj milenec." podotkl jsem docela nejistě, tohle bylo celkem trapné.
"Ehm… mám takový pocit, že dnes večer to budou vědět úplně všichni, jen doufám, že se zdrží poznámky o milencích." podotkla dívka, kterou to očividně dostalo. Nejspíš podobně jako mě.
"No řekl jsem mu, že nejsme milenci, ale nevím, jestli ho to přesvědčilo. Doufám ale, že to slovo nepoužije, až se bude ptát tvých rodičů, jestli může na basket." podotkl jsem při té představě. Snad by ho ale nebrali moc vážně.
"Naši mu to stejně nejspíš dovolí." podotkla dívka s přikývnutím a já se pousmál.
"To se mám na tréninku na co těšit co?" zasmál jsem se a sledoval ji. Přišla blíž ke mně, ale pořád byla zabalená v ručníku. Přemýšlel jsem, jestli ji můžu políbit. Nakonec její bratr by sem klidně mohl zase vběhnout.
Sayuri mě pohladila po hrudi, což mě polechtalo a řekla: "To ano, je to pěkné kvítko." Hned v zápětí mě taky políbila na rty, čímž vyřešila moje dilema. Spokojeně jsem ji tedy sevřel v náručí a polibek trochu prohloubil. Doufal jsem jen, že mi to půjde.
Dívka si ale nijak nestěžovala a jen se přidala, tak to snad bylo v pohodě. Jen jsem doufal, že nepozná, že je to můj první pořádný polibek. Každopádně jsem ji po chvíli pustil a zeptal se: "Tak co teď?"
"Co kdybychom šli do vody?" navrhla dívka, která byla pořád zabalená v ručníku.
"Jistě." řekl jsem tedy. Pokud půjde plavat, tak si ho bude muset sundat.
Dívka tedy shodila ručník a po nohách skočila co nejrychleji do vody, takže jsem si ji moc neprohlédl, což nebylo moc fér. Ona měla spoustu příležitostí, aby si mě prohlédla.
Každopádně jsem ale skočil za ní.
Nebyl jsem si úplně jistý, co bych teď měl vlastně dělat. Dívka zůstávala na místě a k plavání se neměla. Možná že plavala tak často, že se jí ani nechtělo, nebo tak něco. Když byla ve vodě, tak jsem si ji každopádně nemohl pořádně prohlédnout, což byla přinejmenším smůla. Nic se s tím ale nedalo dělat.
Jelikož mě nenapadalo nic lepšího, tak jsem ji alespoň postříkal. Dívka mi to vrátila, takže jsem se usmál a potopil jsem se. Nebylo nijak těžké k ní doplavat a stáhnout ji pod hladinu. Doufal jsem, že se nebude zlobit, a vynořil jsem se.
Přemýšlel jsem, jestli mě dívka zkusí taky stáhnout pod hladinu, ale ona svou šanci propásla a místo toho se vynořila. Natáhla se pro polibek, který jsem sice přijal, ale musel jsem se chytit okraje bazénu, abych měl nějakou oporu a mohl si ji k sobě přitáhnout.
Sayuri se to očividně líbilo, protože mi obtočila nohy kolem boků. To nebylo zrovna nejlepší, protože mě tím stahovala pod hladinu. Navíc se zdálo, že je v tomhle ohledu mnohem zkušenější než já. Kolik kluků si do toho bazénu už pozvala? Doufal jsem jen, že její bratr neměl při své otázce lepší odhad na dívku než já.
Každopádně jsem musel vyřešit problém číslo jedna a tedy možné utopení. Přitáhl jsem se tedy blíž k okraji a líp se chytil.
"Ehm… promiň." ozvala se dívka, které zřejmě došlo, že nás skoro stáhla ke dnu. Taky se ale odtáhla, což se mi zase tak moc nelíbilo. Nestihl jsem jí ovšem odpovědět, protože se potopila a pak jsem ji viděl vynořit se až o kus dál ode mě, když dívka mířila na opačnou stranu bazénu. Zvažoval jsem, jestli mám plavat za ní, ale nakonec jsem se rozhodl naplnit si plíce vzduchem a lehnout si na vodní hladinu. Třeba se vrátí. Já si navíc potřeboval protřídit myšlenky a splývání na to bylo docela fajn.
Sayuri byla moc hezká, taky byla očividně nechutně bohatá, což kdybych věděl dopředu, tak se jí vyhnu velkým obloukem. Spousta kluků by ale nejspíš udělala opak, takže na tom se zkušenostmi bude jistě mnohem líp než já. Další důvod proč utéct, jenže to mělo háček. Ona nebyla vůbec taková, jakou bych čekal, byla milá a přívětivá. Taky nebyla vůbec namyšlená. Líbila se mi až příliš, což bylo nepříjemné. I kdybych nic nepokazil sám za sebe, tak jistě dívka ztratí zájem, až zjistí, jak žiju. Teď o mě ale zájem měla, takže byla jen blbost, držet se od ní dál.
Vzdal jsem tedy splývání a vydal se za ní.
"Ahoj." řekl jsem jí, když jsem doplaval k ní.
"Ahoj." oplatila mi Sayuri pozdrav s nejistým úsměvem. Možná že nakonec nebyla tak zkušená.
"Už jsem ti řekl, že se mi moc líbíš?" zeptal jsem se jí po tom, co jsem ji krátce políbil.
"Myslím, že dneska ne." prohlásila dívka a odměnila mě pusou na tvář. Potom také navrhla: "Co kdybychom si dali závod na tři délky bazénu, a kdo vyhraje, dostane od toho druhého pusu?"
Sice to znamenalo, že tím pádem ji dostaneme oba tak jako tak ale proč ne.
"Dobře." souhlasil jsem tedy a odplaval kousek dál.
Jelikož by pusa proběhla tak jako tak, tak jsem to nijak zvlášť nehrotil, i když blondýnka se ze začátku docela snažila, nakonec ale i ona přešla do pomalejšího tempa a doplavali jsme přibližně nastejno.
"Myslím, že jsme vyhráli oba. Co ty na to?" podotkla dívka a já se usmál.
"No to záleží na tom, jestli výhru dostaneme oba nebo ani jeden." zasmál jsem se a sedl si na okraj bazénu.
"Beru pusu pro oba." prohlásila dívka a já tedy poplácal místo vedle sebe. Sayuri můj náznak pochopila a vyhoupla se nahoru, takže jsem si ji při tom mohl prohlédnout. V mokrých plavkách vypadala dokonale. Seděla tu ale kvůli puse a tak jsem ji pořádně políbil. Naposledy nám to přece docela šlo.
Sayuri každopádně vypadala spokojeně, když mi francouzák oplatila.
"Já věděl, že nejste kamarádi!" ozval se hlas zrzavého kluka a já jen doufal, že to neznamená, že budu neustále za milence. Chlapec si každopádně něco řekl se svým blonďatým bratrem, který se zatvářil tak trochu podivně.
"Už máš hotové úkoly?" zeptala se ho Sayuri, snad aby odvedla téma od nás.
Zrzavý chlapec každopádně prohlásil: "Jasně, ale hlavně jsme ti chtěli říct, že chceme na basket oba."
Jeho bratr nevypadal, že by měl nějak rád sport a ani na tohle se netvářil moc nadšeně, takže jsem si nebyl jistý, jak mu to půjde. I tak jsem se ale usmál. Děti by nakonec měly sportovat, takže proč ne.
"Myslím, že by se k basketbalu měl vyjádřit Yoshito." podotkla Sayuri a prozradila mi tak jméno druhého chlapce. Ten mě každopádně svou reakcí překvapil, protože přišel blíž a s úklonou prohlásil: "Prosím, vezmi mě taky do týmu. Slibuju, že budu každý den poctivě trénovat."
"No… jo… ale víš, že budete každý v jiné skupině?" zeptal jsem se tedy chlapce.
"To nevadí." rozhodl se chlapec a vypadalo to tak, že mu to vážně nevadí.
"No tak pokud s tím budou souhlasit rodiče, tak s tím nemám problém." řekl jsem mu tedy s povzbudivým úsměvem. I když se mi na první pohled nezdál jako typ na sport, tak se zdálo, že mu na tom záleží, což byl klíč k úspěchu.
"Yoshito, jsi si tím jistý?" chtěla se ujistit Sayuri.
Blonďatý chlapec, ale vypadal docela rozhodnutý a taky odpověděl: "Hai."
On i Kaito potom odešli a tak jsem se dívky zeptal: "Dělal už někdy nějaký sport?"
"Yoshito hraje na tři hudební nástroje. O sportu nikdy nemluvil." prohlásila moje přítelkyně pořád jaksi zaraženě.
"No tak to bude zajímavé." podotkl jsem a protřel si bradu. "Myslíš, že budou tví rodiče pro?"
"Pokud to dovolí Kaitovi, tak budou muset i Yoshitovi." podotkla dívka a to byla nejspíš pravda.
"No tak mi pak dej vědět, jestli ti mám poslat přihlášky." dodal jsem a poškrábal se na hlavě. Oba chlapci budou ve své skupině patřit k těm starším, ale bylo těžké zapadnout, když už se ti ostatní dost dlouho znají.
Tím jsem se každopádně teď nemusel trápit, protože mě dívka políbila a já se moc rád věnoval téhle činnosti.
Nijak zvlášť jsem právě teď ale netoužil po tom, abych poznal i její rodiče, na to byl rozhodně čas.
Ještě několikrát jsem ji tedy políbil a pak jsem podotkl: "Asi bych už měl jít. Mám na zítra ještě nějaké učení."
"Chápu. Převléknu se a pak tě vyprovodím." odpověděla dívka trochu neochotně, ale bylo to hold potřeba, takže jsem se zase převlékl za závěsem a dívka mě pak vyprovodila ze svého hradu.
Celkově jsem tedy mohl být se schůzkou spokojený, i když jsem se trochu bál, co její bratr řekne rodičům. Prozatím to ale nebyla moje starost. Tou byla spíš matika.



Tak co myslíte? Kdy Kosuke pozná její rodiče?

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Evickar Evickar | 11. srpna 2018 v 20:47 | Reagovat

Hoho, koukám, že se s tím moc nepářou :-D Jsem zvědavá, jak rychle budou postupovat XD Rozhodně jsou sladcí oba dva!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama