Aomine Seijuro 35

23. července 2018 v 6:51 | IceSun685 |  Aomine Seijuro
Když se hnědovláska s mladíkem potkala před školou, tak myslela, že ji vede přímo k bytu, ale on ji zavedl k limuzíně.
"Páni." podotkla dívka, která jen váhavě pohlédla na řidiče, který jim otevřel dveře.
"Dobrý den." řekla tedy dívka a hned dodala: "Díky."

Tohle moc dobře nezačíná…


Akashi názor druhého já sdílel, ale tak nakonec tohle byl zátěžový test a on očekával, že bude těžký.
"Slečno." řekl řidič a pak se podíval i na mladíka: "Mladý pane."
"Díky, Goto-san." řekl Akashi a oba pak nasedli.
"Jeho jedinou prací je všude tě vozit?" zeptala se dívka, když se dveře zavřely.
"V podstatě ano. Vozí ale i otce, když přijde na návštěvu." odpověděl jí mladík, zatímco se limuzína rozjela.
"Kde vlastně bydlíš?" zeptala se tedy dívka, protože to přestalo vypadat na pronajatý byt.
"V jednom z otcových domů. I on chodil na Rakuzan, takže ho tu nechal postavit, když jsem se narodil." odpověděl Akashi a ona pokývala hlavou. Její rodina na tom nebyla nijak zvlášť špatně, ale Akashi byl z rodiny, která dávala slovu bohatý úplně jiný rozměr.
"No a tvoji rodiče jsou na návštěvě často?" zeptala se dívka opatrně. Na setkání s nimi se moc necítila.
"Otec se obvykle v sobotu zastaví na večeři, i když to ne vždy vyjde, a má matka už nežije." řekl tedy Akashi a trochu se ošil. Nerad o tom mluvil.
"To mě moc mrzí, Seijuro." řekla dívka s provinilým výrazem. Nikdo nechtěl připomenout něco podobného.
"To nic." ujistil ji tedy Akashi s lehkým úsměvem a byl vlastně docela rád, že se limuzína zastavila před domem.
Goto jim otevřel dveře a Akashi tedy nechal první vystoupit Yuzuki.
"Přeju hodně štěstí." řekl jí tiše řidič a dívka se na něj překvapeně podívala. Pak ale uviděla dům, před kterým zastavili.
'Asi bych se měla připravit na osobního sluhu. Ne že by mě něco podobného nenapadlo, ale myslela jsem, že to bude spíš tam, kde je Seijuro doopravdy doma a ne kde bydlí během školy…' pomyslela si dívka, ale vykouzlila úsměv.
"Díky, Goto-san." řekl mu Akashi a muž s přikývnutím odešel, aby mohl limuzínu zaparkovat do garáže.
"Můžeme?" zeptal se dívky zvědavě a Yuzuki jen přikývla. Když jim pak vchodové dveře někdo otevřel, tak už nebyla vůbec překvapená.
"Vítejte zpět, mladý pane. Tohle musí být vaše kamarádka." řekl muž a přívětivě se na Yuzuki usmál.
"Dobrý den." řekla mu dívka a pohledem přejela prostornou halu, která byla vkusně ale draze vybavená.
"Díky." řekl nejprve Akashi a potom s pohledem na Yuzuki řekl: "Tohle je Nakamura Yuzuki."
"Těší mě, slečno." řekl muž a sám se představil: "Jsem Fujihara a dělám zde majordoma. Kdybyste něco potřebovala nebo se tu ztratila, tak se nebojte ozvat."
Yuzuki se neubránila úsměvu při jeho žertu a Akashi namítl: "Neboj, tak velký ten dům není."
"Děkuju." řekla směrem k oběma a nechala se odvést do jedné místnosti, kde bylo posezení a také připravený plánek na Shogi. Dívku také upoutal klavír, který stál blízko okna. Jeden byl i v hale, ale ten byl ze zdobeného bílého dřeva a vypadal spíš jako dekorace. I tenhle klavír byl noc hezký, ale už nepůsobil tak zastrašujícím dojmem, aby se na něm nedalo hrát.
Akashi ji nechal, aby se trochu rozkoukala a zatím si svlékl sako.
Yuzuki se trochu prošla po místnosti a nepřehlédla ani tác s ovocem, které někdo nejspíš nakrájel jen před chvílí. Věděl o něm i Akashi, protože k němu zamířil a oběma nalil limonádu.
"Tady se vítají návštěvy?" zeptala se Yuzuki, zatímco si prohlížela řezby na klavíru.
"Otec tu nějaké vítá, ale jinak se ten pokoj moc nepoužívá." přikývl Akashi, který sledoval její výraz. Dívka ovšem působila docela klidně.

Myslím, že to bere dobře.

'Taky bych řekl.' souhlasil Akashi se svým druhým já a pak k Yuzuki dodal: "Je naladěný, jestli si chceš zahrát."
"I ten v hale?" zeptala se dívka zvědavě.
"Ano, i když myslím, že na něj nikdo ve skutečnosti v životě nehrál." odpověděl mladík a pak dodal: "Můžeš ale být první, jestli chceš."
"Asi raději ne." zavrtěla dívka hlavou a přešla zpátky k němu. "Nakonec jsem tu kvůli Shogům ne?"
"To ano, ale já nespěchám. Je mi jasné, že tenhle dům je těžké vstřebat. Možná jsem tě měl varovat předem, ale nenapadl mě žádný popis, který by nezněl nafoukaně. Každopádně ta hra by mě nebavila, kdyby ses plně nesoustředila." odpověděl Akashi a pohlédl na připravený plánek.
"No možná bych ještě chvilku potřebovala." řekla nakonec Yuzuki a rozhlédla se po obrazech na stěnách. Byly to především výjevy z přírody a jména některých autorů dokonce poznávala.
"Můžu tě tu provést, ale nevím, jestli ti to pomůže nebo právě naopak." navrhl Akashi a zkoumal její výraz.
"Ukážeš mi další klavíry?" zažertovala Yuzuki, ovšem Akashi docela vážně přikývl.
"Kolik máte ještě klavírů?" zeptala se tedy dívka překvapeně.
"Už jen jeden." podotkl Akashi a pak dodal: "Na ten se už ale opravdu hraje."
"Tak pojďme." vybídla ho dívka, která se cestou ještě napila limonády, i když pochybovala, že jí to moc pomůže.



Tak Yuzuki se seznamuje s domem. Co myslíte, jak se jí nakonec bude líbit?

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 23. července 2018 v 8:35 | Reagovat

To byl velice povedený a příjemný dílek... :) Jsem zvědavá, kde je ten poslední klavír a co na to Yuzuki řekne.
A co řekne na celý dům a taky jestli si vůbec zahrajou to Shogi! :D

2 RenataKuchiki RenataKuchiki | 23. července 2018 v 10:30 | Reagovat

Jupí další dílek :-) Moc se mi líbíl a Akashi se jeví jako milý hostitel :-) Jsem zvědavá, zda se k těm Shogi vůbec dostanou a Yuzuki zatím bere vše v klidu :-D Já vidět ten dům, tak uteču a už mě tam neuvidí :D

3 IceSun685 IceSun685 | 23. července 2018 v 19:38 | Reagovat

[1]: [2]: Musím říct, že mě rozmazlujete, na tolik chváli ani tak rychlé komentáře nejsem zvyklá... Rozhodně je to ale příjemné, takže děkuji.

4 RenataKuchiki RenataKuchiki | 23. července 2018 v 19:54 | Reagovat

[3]: Kontroluju to tady každej den a čekám kdy bude další Pod maskou, Aomine, Lež :-)  a Biola mě chybí.... :-(

5 IceSun685 IceSun685 | 23. července 2018 v 20:15 | Reagovat

[4]: Jo no, ale s Pariah jsme chtěly aby Lež dohnala Biolu, pak jsme nestíhaly ani psát tu Lež, tka je to tak nějak chaotické, ale v ději je Biola jen tak o týden dopředu, takže by se měly povídky brzy potkat. ;-)

6 RenataKuchiki RenataKuchiki | 23. července 2018 v 20:20 | Reagovat

[5]:Aháááá :-) tak to jo.... :-) já už si říkala, jestli ste se na to nevyprdly :-D

7 Pariah Pariah | Web | 23. července 2018 v 22:47 | Reagovat

[5]: Já se na tvou lež taky těšíííííím :D:D jo a vím že to slyšet nechceš ale tvu Wakamatsu je tááák sladký <3 (a to sladké nemám ráda)

8 IceSun685 IceSun685 | 24. července 2018 v 17:23 | Reagovat

[6]: No tak to jsem ráda, že jsem tě uklidnila ;-)

[7]: Cože sladký? to ne je to přece drsňák! :-D

9 Erina Erina | 24. července 2018 v 18:55 | Reagovat

Krásný dílek, jen tak mimochodem není ten poslední klavír v jeho pokoji? :-D

10 IceSun685 IceSun685 | 25. července 2018 v 7:52 | Reagovat

[9]: Díky, jsem ráda, že se líbí a jinak dobrý odhad. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama