Zbytečná lež 15

15. července 2018 v 10:00 | IceSun685 |  Zbytečná lež
Tak po delším čekání je tu další díl, snad si ještě pamatujete, že tu něco jako tahle povídka vychází. :D Přeju příjemné čtení.


Ve škole jsme podle očekávání psali neohlášený test z matematiky, ale myslím, že žádný z mých spolužáků nevypadal doopravdy překvapeně, snad jen ti, které překvapila už existence toho úkolu.
Já jsem byl ale každopádně připravený a zvládl jsem vypočítat všechny příklady, jestli dobře, byla samozřejmě už jiná otázka, ale alespoň ty z úkolu ano, takže jsem doufal v dobrý výsledek.
Ani na tréninku mě ovšem nečekalo žádné velké překvapení. Můj brácha se choval jako d*bil a Aomine zase jako by trpěl už jen tím, že tu s námi musí být, čímž mě taky hezky sr*l. Pozitivní alespoň bylo, že jsem se hned v šatně jich obou zbavil. Brácha očividně neplánoval jít ze školy se mnou, a když jsem dorazil domů, tak tam dokonce ani nebyl. Možná, že mi utekl záměrně, aby šel za tou holkou, kvůli které potřeboval kondomy. Já jsem každopádně doufal, že prokáže odpovídající intelekt a nebude s ní spát bez kondomu, jak naznačoval. Osobně jsem si myslel, že to řekl jen proto, aby mě vyprovokoval k tomu, že mu ty peníze raději dám, ale na to jsem mu skočit nechtěl.
Jeho věci každopádně byly už doma, takže se nejspíš jen tak nevrátí. Proto jsem se rozhodl na chvíli si ukrást počítač sám pro sebe.
Právě na něm mě čekalo dnešní první skutečné překvapení. Na Facebooku jsem měl zprávu od své přítelkyně a jelikož byla ze včerejška, tak jsem se cítil trochu blbě. Můj starý mobil ale Facebook neměl, takže jsem si ji hold přečetl až teď: Ahoj Kosuke, brácha měl večer povídavou, takže o nás už rodiče ví a táta tě zve na oběd. Měl bys tento víkend čas? Myslím, že to může být i večeře, záleží, co se ti víc hodí.
PS: Dostala jsem od táty přednášku, ale to že jsme Kaitovi ukazovali, jak vypadají milenci, jsem mu naštěstí vysvětlila. Snad už žádná nebude :-p.
Jestli něco, tak to bylo děsivé. A to obojí. Jak formulace jejího bráchy tak to pozvání. Dost silně jsem ale pochyboval, že se z toho zvládnu nějak vykroutit.
Nakonec jsem tedy dívce odepsal: Ahoj, promiň, že odepisuju až teď, ale nebyl jsem na FB. Každopádně tvůj brácha je tedy pořádné číslo. Pokud jde o oběd, tak od tří mám ten trénink dětí, tak by možná byla lepší večeře?
Moje přítelkyně podle všeho taky nebyla u počítače, takže jsem si vytáhl učebnici angličtiny a tvářil se jako vzorný student. Můj brácha nebyl doma, ale já jsem ani tak nehodlal nechat svůj Facebook nehlídaný. Nakonec v tomhle ohledu jsem se už spálil, když bráchovi přišlo vtipné odepsat pěknou blbost jednomu z mých spolužáků, a u Sayuri se to rozhodně stát nesmělo.
Netrvalo však dlouho a dívka odepsala: To je v pořádku, nepočítala jsem s tím, že to budeš číst večer. Jinak to klidně můžeme pojmout jako večeři. Ty jsi host, tak si můžeš vybrat, jak se ti to bude hodit.
Večeře tedy prošla, což bylo taky dobře, protože by asi bylo hloupé, kdybych jim po tom obědě prchnul.
Tak bezva. napsal jsem nejprve a pak se teprve zeptal: Potkáme se zase v parku před tou večeří?
Park zní dobře, souhlasím a už se na tebe moc těším. <3 odepsala mi dívka a já se pousmál. To srdíčko bylo rozhodně milé, i když kdybych ho poslal já, tak by to nejspíš bylo hloupé.
Poslal jsem jí tedy jen usmívajícího se smajlíka a otázku: No a nechceš se potkat ještě předtím? Třeba někdy po škole a jít na zmrzlinu?
Chtěla bych, jen mám hodně školy, tak bych to neviděla na moc dlouho. odpověděla dívka a já jsem tedy navrhl: No a co teda v pátek?
OK v pátek v šest u parku? navrhla Sayuri a já jsem nemohl být spokojenější.
Budu se na tebe moc těšit. odepsal jsem dívce se spokojeným úsměvem.
Já taky. napsala pak má přítelkyně a poslala mi smajlíka, co dává pusu, asi jsem se při tom culil jak pitomec, ale co už. I když jsem se měl poznat s celou jejich rodinou a nejspíš být vyzpovídaný, tak mi to bylo jedno. Jen jsem se těšil, až ji v pátek uvidím a políbím. Možná proto jsem jí poslal nazpátek srdíčko, i když to možná bylo hloupé.
Tím každopádně náš rozhovor skončil a já se vrátil k angličtině. Ten večer mě od učení vyrušil už jen brácha, který se vrátil bůhvíodkud. Očividně se na mě po včerejšku pořád zlobil, protože mi neřekl ani slovo a teatrálně mě ignoroval. No ne že by mi to nějak vadilo. Popravdě jsem doufal, že mu to vydrží ještě hodně dlouho a já budu mít klid. Dneska se mi rozhodně dobře usínalo.

Další den ráno bratrovo ignorování pokračovalo, takže den začal dobře. Hned u snídaně se ale tak trochu pokazil, protože můj táta přišel s větou: "Zítra po škole bych vás dva potřeboval v obchodě."
"Cože?" vypadlo z mého bratra zaraženě a možná i trochu zděšeně a já si bezděky vzpomněl na své zítřejší rande. Rande, které podle všeho nestihnu. Tolik k pěknému dni.
"Zítra se zavře dřív kvůli inventuře skladu." objasnil mu táta a já s povzdechem řekl: "A od nás chceš pomoct co?"
"Správně." přikývl otec a můj bratr se zatvářil kysele.
"Dostaneš za to aspoň příplatek?" zeptal jsem se otce a ten s úsměvem podotkl: "Když to stihnu a šéf nebude muset do práce v sobotu, tak ho dostanu i s prémií."
"Přijdeme hned po tréninku." slíbil jsem tedy otci, i když bych mnohem raději šel na kafe s Aominem než dělal inventuru skladu s mým bratrem. Taky to ale znamenalo, že přijdu o rande. Chjo…
"Bezva, chlapci." řekl otec a zvedl se od stolu, zatímco můj brácha po mě hodil naštvaný pohled. Podle všeho jsem nebyl jediný bez své holky. No aspoň se tím snižuje šance, že budu strejda.
"Netvař se tak." zabručel jsem směrem k bráchovi, když se za otcem zavřely dveře od bytu. "Táta potřebuje pomoct a my potřebujeme peníze navíc."
"Proč to ale musí být pátek odpoledne?" zakňoural můj brácha jako malé dítě a já jen protočil oči. Tohle jsem řešit nechtěl. V žádném případě jsem taky nechápal, jak můžu být v osobním životě pozadu za tímhle trotl*m.
Tím ale naštěstí naše diskuze skončila, protože se můj bratr vrátil k ignorování.

Když pak bylo po škole a po tréninku, tak jsem musel dát Sayuri vědět, že schůzka padá, z čehož jsem měl mnohem menší radost než z A z matiky, které mi vylepšilo den, než mi ho můj bratr a Aomine zase zkazili na tréninku.
Úkol, který mě čekal, byl ale ještě horší než zpacifikovat ty dva kr*tény. I tak jsem to ale musel udělat, takže jsem zapnul notebook, a když se konečně ten starý šunt z výprodeje konečně probral, tak jsem dívce napsal: Ahoj Sayuri, pokud jde o zítřek, tak nemůžu. Můj táta potřebuje s něčím pomoct a nemůžu se vymluvit. :(
Dívka mi odpověděla jen chvíli na to, takže jsem aspoň nemusel čekat: Ahoj Kosuke, to je v pořádku, pomoz taťkovi. Budu se na tebe těšit v parku před tou večeří.
Jen jsem se tedy zeptal: Dobře, v kolik tam mám teda přijít?
Vždycky večeříme v šest nebo po šesté, tak co třeba v těch šest? navrhla dívka a já se trochu zamračil. Pokud večeřeli obvykle v šest a my se teprve měli v šest potkat, tak to docela naznačovalo, že přijdu na setkání s jejími rodiči pozdě a to jistě nebude dobrý první dojem. Teď jen jak to dívce říct, aby to nevyznělo blbě.
No a nebude tvým rodičům vadit, když přijdeme až po šesté? Nerad bych udělal špatný první dojem, ještě než přijdu… napsal jsem nakonec.
Chápu, tak co se potkat už v půl šesté? navrhla tedy dívka a mně se neskonale ulevilo.
Dobře. :) Uvidíme se tam. odepsal jsem tedy už jen a úlevně se opřel na židli, ze které jsem následně skoro spadl. Bl*á kolečka!
Dívka pak už jen napsala: OK <3 čímž to bylo vyřízeno a já se tedy mohl věnovat úkolům.
Můj bratr se tentokrát vrátil dřív a kromě toho, že mě vykopl od notebooku, jsme spolu nemluvili. Dokonce ani další den to nebylo o nic lepší a to jsme museli komunikovat, když jsme pomáhali otci. Ten se při pohledu na nás jednou zeptal, co jsme si udělali tentokrát, ale dostalo se mu jen odpovědi "Nic." od nás obou, takže to nakonec nechal být.
I přes naše spory jsme ale všechno stihli udělat a domů se tak vrátili o půl desáté. Když jsme otci pomáhali posledně, tak to bylo v jedenáct. Možná to bylo proto, že jsme víc kecali, nebo toho bylo tentokrát míň. To mi ale bylo v celku jedno. Zítra mě čekal trénink děcek a taky ta večeře, které jsem se trochu bál, takže se mi moc dobře neusínalo.



Tak to byl další díl. Doufám, že stál za to čekání a líbil se vám. Příště (a tentokrát to bude už za týden, slibuju :D) se tedy Kosuke seznámí s rodiči. Uvidíme, jestli se jim zalíbí. ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama