Zbytečná lež 17

28. července 2018 v 10:00 | IceSun685 |  Zbytečná lež
Když jsme odešli se Sayuri z jídelny, tak se mi opravdu ulevilo, že to mám alespoň částečně za sebou. Po překonání schodů mě ale čekalo ještě jedno setkání a to s dívkou, která mě předtím pozvracela.
"Já…já se ti omlouvám, že… ehm… za to, co se stalo. Určitě ti koupím novou košili." dostala ze sebe a asi se cítila podobně trapně, jako já při výslechu tam dole.

"To nic." ujistil jsem ji s úsměvem. "Navíc tvůj bratr mi už dal tohle tričko, takže mi nic kupovat nemusíš." ujistil jsem ji. Právě teď mi připadala až moc mladá na to aby mohla mít dítě. Kolik že jí vlastně bylo?
"Arigato." vypadlo jen z dívky, která následně zmizela v pokoji.
Moje přítelkyně mě pak každopádně vzala do toho svého a poprosila mě: "Kosuke, prosím, neříkej nikomu, že je Suzume těhotná. Ono to sice bude časem vidět, ale ona se za to dost stydí."
"Jistě." přisvědčil jsem a rozhlédl se po pokoji s letištěm, velkými moderními skříněmi a dalším nábytkem. Všechno to bylo v zelených a žlutých barvách a celkově to bylo dost příjemné. Byl to docela útulný, i když na můj vkus moc velký pokoj. Nevím, jestli bych se v něm cítil pohodlně, s tak velkým prostorem. Byl jsem zvyklý na útulnost malých místností, kde mi sice občas bylo těsno, ale bylo to tak nějak osobnější.
"Líbí se ti tady?" zeptala se mě Sayuri a já jí věnoval úsměv.
"Máš moc pěkný pokoj." podotkl jsem a vzpomněl si na ten svůj.
Taky jsem měl ale myšlenky u její sestry, takže jsem se zeptal: "Tvoje sestra si chce to dítě nechat?"
"Moje sestra už na potrat nemůže, zjistila to až po třetím měsíci, ale jestli si ho nechá, nikdo neví. Všichni se teď snaží o to, aby aspoň chodila do školy a dala se trochu dohromady. Nese to docela zle." odpověděla mi dívka a já jsem přikývl. Muselo to být hodně těžké. I pro moji mámu bylo.
"Kolik je sestře?" zeptal jsem se tedy.
"Před pár měsíci jí bylo šestnáct." odpověděla Sayuri a já jsem jen přikývl. Takže je jí velmi podobně, jako mojí matce, když jsem se narodil.
Sayuri si každopádně sedla na postel, takže jsem si k ní přisedl a raději jsem vynechal otázku na kluka, který ji zbouchl.
Na to mi ovšem dívka odpověděla sama od sebe po tom, co si o mě opřela hlavu: "Ten kluk, co jí to udělal, se s ní hned po tom, co mu to řekla, rozešel."
"Haj*l." vypadlo ze mě v první chvíli, než mi došlo, že zase nadávám před dívkou. "Ehm… to je mi líto, pro tvou sestru to musí být těžké." dodal jsem vzápětí.
Dívka mě následně objala a dodala: "Myslím, že to dítě chce dát k adopci."
"Hm…" ozval jsem se jen. Na tohle téma jsem nejspíš nebyl dobrý společník. Nebyl jsem totiž nestranný. Jistě, uznával jsem, že by se moji rodiče dost možná měli líp, kdyby mě máma dala pryč, a kdo ví, třeba by mě adoptoval někdo, u koho bych se měl opravdu dobře. Jenže já jsem svoje rodiče miloval a za nic na světě bych je nevyměnil. A kupodivu ani svého bratra.
Raději jsem tedy neřekl nic dalšího a svou přítelkyni objal. Ať už se její sestra rozhodne jakkoliv, tak je to její věc.
Sayuri každopádně s povídáním přestala a natáhla se pro polibek, který jsem jí moc rád dal. Tohle bylo mnohem příjemnější, než jakékoliv večeře nebo rozhovory. Spokojeně jsem jí tedy polibky oplácel a jednou rukou ji hladil po zádech.
Nějakou dobu jsme se tedy takhle líbali a mně by naprosto vyhovovalo, kdyby to tak bylo i po zbytek tohohle mizerného večera. Moje přítelkyně mě ale povalila na postel, což mi jen připomnělo, že je mnohem zkušenější než já. Dívka se pak sklonila a vrátila se k líbání. Přidala ovšem i líbání na krku, které se mi líbilo. Nebyl jsem si ovšem jistý, jestli bych ji měl nechat nahoře. Nakonec jsem jí tvrdil, že už zkušenosti mám. Jenže se mi líbily její polibky a tak jsem se ji rozhodl nechat a ruce jsem přesunul na její boky a taky zadeček, který jsem opatrně hladil. Dívka při tom trochu zaváhala, takže jsem to možná dělal nějak špatně, ale potom jsme se vrátili k líbání, takže to asi nebylo tak hrozné.
Rukou mi taky zajela do vlasů, což se mi taky líbilo, ale dost mě lákalo přetáhnout si ji pod sebe a zlíbat jí krk. Ještě jsem se to ale rozhodl vydržet a jen pevněji sevřel její zadeček.
Dívku jsem tím asi trochu překvapit, ale já jsem usoudil, že už to asi nevydržím, a stáhl jsem ji pod sebe. Hned na to jsem ji taky vášnivě políbil na rty.
Vypadalo to, že je Sayuri s vývojem událostí spokojená, protože mi polibky oplácela a taky mě hladila po zádech, což bylo příjemné. Myšlenky na to, že jsou dole její rodiče, mě sice trochu krotily, ale i tak jsem se jí hrozně moc chtěl dotýkat. Omezil jsem se jen na ruku položenou u jejího boku a polibky, které jsem přesunul na její krk. Nechtěl jsem jí udělat cucflek, takže jsem se trochu uklidnil a začal ji zahrnovat jen lehkými polibky. Její ruce také vklouzly pod tričko a polechtaly mě na zádech. Dům byl ale pořád plný lidí, takže jsem se necítil úplně pohodlně, i když to bylo příjemné. Každopádně jsem se rozhodl vrátit k líbání jejích rtů.
Někdo v tu chvíli také zaklepal na dveře, takže jsem se urychleně odtáhl od dívky a posadil se na okraj postele.
"Dále." řekla dívka, která se tedy narovnala, byla ale trochu moc rozcuchaná na to, aby nám to nevinné sezení na posteli prošlo. Navíc její starší bratr vešel ještě před jejím pozváním, takže nejspíš viděl, jak se zvedá z postele. Jako by už těch trapasů nebylo dost.
"Přišel jsem se zeptat, jestli si nedáte koláč." oznámil nám mladík s přísným pohledem a já se cítil opravdu hloupě.
Dívka se navíc podívala na mě, ale já se zmohl jen na pokrčení ramen a doufal jsem, že nejsem v obličeji rudý.
"Myslím, že nedáme." rozhodla Sayuri, za což jsem jí byl vlastně docela vděčný. Necítil jsem se zrovna na to, abych zase seděl před jejími rodiči.
"No proč ne, ještě se vás přijdu zeptat." rozhodl ovšem její bratr, což bylo naprosto strašné. Měl jsem pocit, jako bych byl malé dítě, co něco provedlo a někdo ho musí hlídat.
Moje přítelkyně každopádně udělala jen: "Hm…"
Její bratr tedy odešel a my tam zůstali jen sedět a hloupě koukat na dveře. Co si asi tak mladík myslel, když sem šel?
"Promiň, nechápu, co ho to napadlo. Jako bychom tu spolu chtěli to… ehm… víš co." vypadlo z dívky, která mě tím trochu vyděsila. Copak to někdo dělal takhle brzy?
"No to asi kvůli tvojí sestře." řekl jsem tedy a snažil se ukrýt svou nervozitu.
Sayuri jen přikývla a já se tedy zeptal: "Myslíš, že nás vážně přijde znovu zkontrolovat?" Ne že bych s ní teď plánoval dělat něco dost intimního, ale právě teď mi přišlo dost trapné ji jen políbit.
"Nepochybuju o tom." zkonstatovala dívka s ušklíbnutím a ještě dodala: "Už nás stejně viděl, takže ho příště klidně nechám podívat se na všechno, co děláme."
Moje případné protesty taky umlčela polibky po tom, co si na mě sedla. Tohle bylo přece jen trochu moc. Copak jí vážně nevadilo, že by mohl přijít, nebo že by přišel třeba její otec?
Každopádně se mi to ale příliš líbilo na to, abych nějak protestoval. Sevřel jsem ji proto kolem pasu a přitiskl k sobě.
Skoro jsem při tom zapomněl na to, že by mohl její bratr vážně přijít, když dívka přestala s líbáním a podotkla: "Pokud chceš přestat, tak to chápu, jen mě Toshi naštval, tím co udělal."
To se mi ani trochu nelíbilo. Tohle by mi rozhodně neměla dělat. Nejdřív být tak hrozně sexy a vášnivá a pak říct něco takového. Byla ovšem pravda, že se to právě teď moc nehodilo.
"Asi bychom ho neměli pokoušet." podotkl jsem tedy trochu neochotně. Ruce z jejího zadku jsem ale nesundal, alespoň tedy prozatím.
"No… ale tak brzy nepřijde." podotkla dívka a já musel pokývat hlavou.
"To asi ne." dodal jsem a přitiskl ji k sobě. Tohle se mi opravdu líbilo. Tak jako se mi líbila ona.
Sayuri mě začala zase líbat, což mi naprosto vyhovovalo. Taky se mi líbilo, že mě hladila po zádech. Já jsem jí tedy polibky spokojeně oplácel a rukou jí přejížděl po zádech až k zadečku, zatímco prsty druhé ruky jsem jí prohrábl blonďaté vlasy. Byly vážně hebké.
"Myslím, že bys k nám měl chodit častěji." zašeptala mi dívka, což mě dost vzrušovalo, vlastně možná i dost, aby to mohla ucítit, což nebylo moc dobré. Raději jsem ji tedy ze sebe zvednul a položil ji na postel.
"Myslíš na večeři?" zeptal jsem se s nevinným úsměvem.
"Myslím ke mně do pokoje." podotkla dívka a za tričko si mě přitáhla blíž k sobě, aby mě mohla políbit, s čímž jsem rozhodně souhlasil. Tohle se mi opravdu líbilo, ale nesměl jsem to přehnat. Její bratr nás dřív nebo později přijde zkontrolovat.
Bohužel se tak stalo také mnohem dřív, než jsem čekal, protože nás od líbání najednou vyrušilo zakašlání a slova: "No, mám takový pocit, že jsem přišel v pravý čas."
Hodně rychle jsem se tedy od dívky odtáhl, ale na něj jsem se podívat jaksi neodvážil. Ne že bych se ho bál, ale cítil jsem se příšerně trapně.
"Řekla bych, že spíš naopak. Copak tě nenapadlo zaklepat? Já ti taky nechodím jen tak do pokoje." podotkla moje přítelkyně značně dotčeně a posadila se. Tohle vypadalo na hádku, do které jsem se zapojovat vůbec nechystal.
"Nemyslím, že bys musela klepat, nemám se za co stydět." podotkl mladík a moji přítelkyni tím pěkně dopálil.
"A my snad ano?" zeptala se, když se postavila a já na ni jen koukal. Nebyl jsem si jistý, jestli mu nedá pěstí nebo tak něco.
"Oba se tváříte provinile tak nejspíš ano." prohlásil její bratr, zatímco jsme si se Sayuri vyměnili pohledy. To ji podle všeho trochu uklidnilo. "Jen nechci, abyste udělali nějakou hloupost." dodal také mladík a se slovy: "Záleží mi na tobě." konečně odešel.
"V pohodě?" zeptal jsem se tedy Sayuri.
"Ano, ale raději bych šla ven." podotkla dívka.
Byl jsem vlastně rád, že něco podobného navrhla, tohle jsem totiž mohl snadno splnit. "Pak pojďme." navrhl jsem jí.
Sayuri si tedy vzala mikinu a společně jsme se ruku v ruce vydali dolů.
"Měl bych tvým rodičům poděkovat za pozvání." připomenul jsem jí, když jsme dorazili do haly.
Dívka mě tedy zavedla k nějakým dveřím, na které zaklepala.
"Dále." ozvalo se zpoza dveří a dívka mi pokynula, abych to vyřídil sám.
Trochu neochotně jsem tedy otevřel dveře, za kterými byla zřejmě pracovna jejího otce a taky on sám.
"Omlouvám se, že ruším, ale chtěl jsem vám ještě poděkovat za pozvání." vysypal jsem ze sebe.
"Není za co, rád jsem poznal kluka svojí Sayu." odpověděl mi muž docela přívětivě.
Já jsem jen nevěděl, co mu mám ještě říct.
Přikývl jsem tedy a řekl jen: "Ehm… tak na shledanou."
Potom jsme se vydali ven, kde mi dívka řekla: "Myslím, že ses minimálně půlce rodiny zalíbil."
"To jsem rád." podotkl jsem a konečně ze mě opadlo veškeré napětí.
"Mimochodem… myslíš, že se budu tvým rodičům líbit?" zeptala se dívka po nějaké chvíli. Tohle se mi ale moc nelíbilo, až moc to smrdělo tím, že by přišla na návštěvu.
"No… moji rodiče jsou v tomhle v pohodě, nemyslím si, že by nějak trvali na tom, že tě chtějí poznat, tak můžeš být v klidu." řekl jsem tedy a doufal jsem, že dívka nebude chtít poznat je. Možná jsem mohl lhát a říct jí, že jsou hrozní a proto jsem jim o ní neřekl, ale byli to moji rodiče a podobnou lež si nezasloužili.
"Aha." zkonstatovala moje přítelkyně, ale moc šťastně se netvářila.
"Já ani brácha se rodičům moc nesvěřujeme." řekl jsem opatrně. Nebyl jsem si úplně jistý, co je špatně, ale něco být muselo podle jejího výrazu.
"Takže jim o mně neplánuješ říkat nikdy?" zeptala se dívka, a i když byla pravdivá odpověď ano, tak to asi nebyla vhodná odpověď, takže jsem se opatrně zeptal: "Copak ty stojíš o výslech od mých rodičů?"
"Spíš mi to přijde správné, ale to je tvoje věc." prohlásila dívka stále nějak nespokojeně. Tohle se mi nelíbilo… Chtěl jsem se vyhnout tomu, abych ji musel představit. Nechtěl jsem ale, aby se jí to nějak dotklo. Navíc jsme spolu nechodili nijak dlouho.
"Jako že jsem já poznal tvoje rodiče?" zeptal jsem se tedy.
"To ne, ale myslím, že mají právo vědět, s kým chodíš nebo… ty chceš nějaký krátkodobý vztah?" zeptala se dívka a dost mě tím překvapila.
"Jistěže ne." vypadlo ze mě okamžitě. Chvilku trvalo, než jsem si srovnal myšlenky, ale potom jsem řekl: "Není to tak, že bych tě nechtěl představit, ale jsme spolu teprve chvilku, tak je to brzy. Tys tvým rodičům přece taky nepředstavila bývalého." Netušil jsem ovšem, jak dlouho spolu byli.
"To ne." potvrdila něco, co mi řekla už dřív.
"Jak dlouho jsi s ním vlastně chodila?" zeptal jsem se tedy pro představu. Měl bych ji představit nejpozději v době, kdy se s ním rozešla. Pak by nemohla říkat, že ji představuju moc pozdě.
"No… já to nijak nepočítala, ale pár týdnů." odpověděla po krátkém zamyšlení Sayuri.
"No a byl to vážný vztah?" zeptal jsem se ještě. Z tohohle jsem byl asi nejvíc nervózní. Ona byla zkušenější než já a mohla by poznat, jak na tom jsem. Doufal jsem tedy, že není zase až tak zkušená.
"Jak to myslíš?" zeptala se ovšem dívka a já jsem znervózněl. Nebyl jsem si jistý, co bych měl odpovědět. Zkušený kluk by to jistě věděl…
"No neřekla jsi o tom rodičům…" zaváhal jsem tedy. "Takže jste byli jen u líbání nebo tak?"
"No…" začala dívka a trochu zrudla, což bylo roztomilé. "Spíš dál. Víš, tebe jsem musela představit kvůli sestře." dodala nakonec Sayuri.
"To chápu." přikývl jsem. Dumal jsem nad tím, jak zjistit, jak daleko s ním skutečně byla.
Sayuri se dívala do země, když položila další otázku: "No a ty jsi s těmi dvěma už… ehm… zašel úplně nejdál?" což bylo jen dobře, protože jsem jistě zrudnul.
Nemohl jsem ale přece přiznat, že jsem panic, to by bylo trapné…
"Jen s tou druhou." řekl jsem tedy a zeptal se: "A vy dva jste spolu…"
"Jo." potvrdila dívka bez zaváhání a já jsem v duchu zaklel.
"Ale rodičům jsi ho nepředstavila." připomněl jsem jí tedy.
"Rozešli jsme se těsně před tím, než k tomu mělo dojít." podotkla Sayuri a já si tedy udělal poznámku, že až spolu budeme spát, tak bych ji měl představit. Tedy nejpozději.
"Jak dlouho jsi vlastně chodil s tou dívkou ty?" zeptala se dívka a já tak nějak automaticky odpověděl: "Tři možná čtyři měsíce. Nevím to přesně." Tohle jsem odpovídal vždycky. Bylo tedy jasné, že to musím odpovědět i jí. Bylo mnohem jednodušší všem říct stejnou lež, než si pokaždé vymýšlet jinou a pak se v tom ztratit.
"Chápu." zhodnotila dívka, i když jsem si nebyl jistý, co na tom vlastně bylo k chápání. Snad to, že jsem to neměl spočítané nijak přesněji, ale to nakonec ani ona ne.
"Nebavme se ale o bývalých." podotkl jsem, chytil ji kolem pasu a přitáhl si ji k sobě, abych ji mohl políbit.
Sayuri naštěstí neměla nic proti, protože mi ochotně obtočila ruce kolem krku a polibek přijala.
"Co třeba diskuze na téma naše další schůzka?" zeptala se dívka, když se naše rty zase rozpojily.
Nemohl jsem se neusmát, potom jsem se ale zamyslel nad tou otázkou a navrhl: "No a co se potkat v pondělí, když je to volno?"
"Souhlasím. Máš něco, kam bys chtěl jít?" řekla hned dívka, ale já vlastně ani nevěděl. Jen jsem tedy pokrčil rameny a přemýšlel. Jenže já prostě chtěl být s ní a nic víc jsem nepotřeboval.
"Pokud tě nic nenapadá, tak co kdybychom si šli zahrát basketbal někam, kde ho hráváš ty? Před bratry budu alespoň v obraze a chtěla bych tě vidět hrát." navrhla dívka a já vlastně neviděl důvod proč ne. Nakonec můj základní požadavek to splňovalo. Spolu budeme.
"Dobře, tak co třeba po obědě?" zeptal jsem se tedy.
"Třeba ve dvě?" navrhla dívka a já jí dal nejprve pusu, než jsem odpověděl: "Tak ve dvě v parku."
"Ale musíš mě šetřit." prohlásila dívka, která se ke mně přivinula.
"Neboj." zasmál jsem se a pak s ní ještě vyrazil na procházku, než jsme se nakonec rozloučili. Už teď jsem se tedy těšil na pondělí.



Tak a návštěva je za námi. ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Evickar Evickar | 11. srpna 2018 v 22:59 | Reagovat

Božínko, to jsou blbouni :-D Takhle si to komplikovat lhaním :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama