Srpen 2018

Aomine Seijuro 37

27. srpna 2018 v 13:35 | IceSun685 |  Aomine Seijuro
Yuzuki zpátky domů vezl Akashiho řidič, takže se s mladíkem rozloučila u dveří a nasedla do limuzíny. Cítila se v ní ale trochu divně. Na něco podobného se dalo zvyknout jen těžko.
Pokud by ale dívka pominula, jak moc šílený byl jeho domov, tak to bylo moc hezké odpoledne. Sice opět prohrála, ale ani trochu jí to nevadilo. Večer v opeře navíc zněl výborně. Neděle večer byl taky docela dobrý termín, protože mohla jet i na návštěvu za mámou a přitom se vrátit včas. Jediný její problém byl, co si má vlastně obléct.
"Jak se vám líbil dům, slečno?" ozvala se otázka, která dívku vytrhla ze snění.
Byl to řidič limuzíny, kdo ji tak překvapil, ale i tak dívka odpověděla: "Je pěkný, jen trochu…"
"Obří." doplnil za ni muž, na jehož jméno si nebyla schopná vzpomenout.
"Tak nějak." přikývla dívka a zhluboka se nadechla. "Kam mě vlastně vezete?" zeptala se, když jí došlo, že mu svou adresu neřekla. Řidič ji ale i tak právě řekl, takže to musel být Akashi, kdo mu to prozradil.
"Dobře." řekla tedy dívka a podívala se z okna. Její byt vlastně už nebyl nijak daleko, takže už brzy bude doma.
"Dobrou noc, slečno." popřál jí řidič, když ji následně vysadil doma.
"Děkuju, vám taky." řekla tedy dívka a vydala se dovnitř. Tohle byl rozhodně nejzvláštnější večer jejího života.

Pod maskou 30

22. srpna 2018 v 8:20 | IceSun685 |  Pod maskou
Tak jak už jsem říkala dřív, máme tu poslední díl a já bych ho tedy chtěla věnovat dvěma čtenářkám, jejichž podpora byla velkou pomocí při psaní této povídky a já si jí moc vážím. Je to samozřejmě RenataKuchiki a Dechi Kazemai. Moc děkuju, dámy, a doufám, že se vám to líbilo. Usmívající se

Epilog

Pod maskou 29

15. srpna 2018 v 8:47 | IceSun685 |  Pod maskou
Uběhly tři týdny. Tři týdny, kterým Omino nemohla vůbec uvěřit. Všechno šlo tak hladce, až to připomínalo past. Nejen, že se vrátila v pořádku zpět do domu, aniž by si jí kdokoliv všiml, ale podle všeho ani nikomu nechyběla. To bylo na jednu stranu trochu smutné. Nemít nikoho, kdo si všimne vašeho zmizení, ale ona nikomu nesměla říct, kým byla, tak jak by mohla mít přátele? Dokud měla Kakashiho, tak je ale ani nepotřebovala. Ninja se vrátil do vesnice ve stejnou chvíli jako ona. Posloužil tak i k odvedení pozornosti strážných. Tsunade-sama dokonce byla spokojená s tím, jak rychle misi zvládl.
A tak uběhlo několik dní, aniž by kdokoliv položil jakoukoliv otázku ohledně toho, co dělala v předešlých dnech.
Omino dokonce splnila slib Hokage a našla si neuvěřitelně nudnou a obyčejnou práci. Vařit se ale nakonec naučila už předtím, takže nebyl důvod, proč toho nevyužít. Postarší muž vlastnící Ichiraku Ramen byl navíc docela sympatický a hodný. Mladá žena ale dost pochybovala, že v té práci vydrží moc dlouho. Teď když tu byla trvale, tak bylo problém smířit se s tím, že by podobnou práci měla dělat do konce života. Hokage i všichni kolem to ale očekávali. Ona navíc nechtěla žít z Kakashiho peněz. Chtěla mu něčím přispět a tak i nudné vaření nudlí brala jako dobrou věc.

Zbytečná lež 19

11. srpna 2018 v 10:00 | IceSun685 |  Zbytečná lež
Když jsem dorazil do parku, tak jsem podle očekávání uviděl kopu stánků a samozřejmě důchodců, kteří dneska slavili Den úcty ke starším a k dlouhověkosti, což byl svátek, který se nás ostatních vlastně netýkal. Znamenal ale volné pondělí, takže jsem si nestěžoval a našel svou přítelkyni opřenou o strom nedaleko místa, kde jsme se obvykle potkávali.
"Ahoj." pozdravil jsem ji a rovnou zamířil k ní, abych ji na přivítanou políbil.

Pod maskou 28

8. srpna 2018 v 15:17 | IceSun685 |  Pod maskou
U té 18+ ještě chvíli vydržíme ano?

Aomine Seijuro 36

6. srpna 2018 v 9:51 | IceSun685 |  Aomine Seijuro
Akashi dívku zavedl do druhého patra, kde otevřel jedny dveře. Místnost, do které vešli, jí přišla poněkud zvláštní. Měla vlastní posezení složené ze dvou křesel u okna, jen kousek od knihovny plné knih. Taky ale měla malý jídelní stůl a kromě něj i psací stůl s notebookem, což byla zajímavá kombinace. Kromě toho a dvou dalších dveří, které vedly bůhvíkam, tu ale byl samozřejmě také klavír, na který se přišla podívat, a u něj byly umístěné i housle.
"Když ta místnost dole byla salonek, tak jak se říká téhle?" zeptala se dívka, zatímco přešla ke knihovně, aby si prohlédla svazky. Bylo tam hodně klasik ze světové literatury a to v původním jazyce, ale také hodně japonských knih. Byla by to knihovna nějakého profesora, kdyby v ní nezahlédla také hodně nové literatury a detektivek.
"Můj pokoj, nejspíš." podotkl mladík a Yuzuki se na něj překvapeně podívala.
"Ložnici mám vedle." upřesnil Akashi a ukázal na jedny dveře. "Ale většinu času trávím tady."
"Hraním na klavír?" zeptala se Yuzuki, která byla náhle dost nervózní. Nijak zvlášť se to nelišilo od toho, když byl on u ní. Tohle byl pro něj v podstatě její obývák. I tak ji ale přivádělo do rozpaků, že je v jeho soukromém prostoru.
"Taky psaním úkolů, hraním na housle, nebo čtením knih. Jak kdy." odpověděl mladík a otevřel dveře na balkon. Dívka tedy vyšla za ním a podívala se do rozlehlé zahrady.
"Máš hezký výhled." podotkla a posadila se do jednoho ze dvou zahradních křesel.
"No je to fajn místo na snídani." zhodnotil Akashi.

Zbytečná lež 18

4. srpna 2018 v 10:00 | IceSun685 |  Zbytečná lež
Cestou domů jsem měl nejprve skvělou náladu. V pondělí jsem měl další rande s dívkou a navíc jsem přežil výslech i večeři u jejích rodičů celkem v pohodě, i když práce našich nepochybně moc velký dojem neudělala. Potom jsem ale uviděl jednu výlohu v obchodě, kde byly těhotenské šaty a já si vzpomněl na Sayurinu sestru, no a taky na svého bratra a jeho hloupý nápad spát se svou dívkou bez kondomu. No a já už to tak nějak nebyl schopný dostat z hlavy. Nemohl jsem mu dovolit udělat stejnou blbost, jakou udělala sestra Sayuri.

Pod maskou 27

1. srpna 2018 v 9:46 | IceSun685 |  Pod maskou
Tak tedy 18+ :)