Aomine Seijuro 36

6. srpna 2018 v 9:51 | IceSun685 |  Aomine Seijuro
Akashi dívku zavedl do druhého patra, kde otevřel jedny dveře. Místnost, do které vešli, jí přišla poněkud zvláštní. Měla vlastní posezení složené ze dvou křesel u okna, jen kousek od knihovny plné knih. Taky ale měla malý jídelní stůl a kromě něj i psací stůl s notebookem, což byla zajímavá kombinace. Kromě toho a dvou dalších dveří, které vedly bůhvíkam, tu ale byl samozřejmě také klavír, na který se přišla podívat, a u něj byly umístěné i housle.
"Když ta místnost dole byla salonek, tak jak se říká téhle?" zeptala se dívka, zatímco přešla ke knihovně, aby si prohlédla svazky. Bylo tam hodně klasik ze světové literatury a to v původním jazyce, ale také hodně japonských knih. Byla by to knihovna nějakého profesora, kdyby v ní nezahlédla také hodně nové literatury a detektivek.
"Můj pokoj, nejspíš." podotkl mladík a Yuzuki se na něj překvapeně podívala.
"Ložnici mám vedle." upřesnil Akashi a ukázal na jedny dveře. "Ale většinu času trávím tady."
"Hraním na klavír?" zeptala se Yuzuki, která byla náhle dost nervózní. Nijak zvlášť se to nelišilo od toho, když byl on u ní. Tohle byl pro něj v podstatě její obývák. I tak ji ale přivádělo do rozpaků, že je v jeho soukromém prostoru.
"Taky psaním úkolů, hraním na housle, nebo čtením knih. Jak kdy." odpověděl mladík a otevřel dveře na balkon. Dívka tedy vyšla za ním a podívala se do rozlehlé zahrady.
"Máš hezký výhled." podotkla a posadila se do jednoho ze dvou zahradních křesel.
"No je to fajn místo na snídani." zhodnotil Akashi.

"To docela chápu." přikývla Yuzuki a pak ještě chvilku se dívala, než se vrátila dovnitř a posadila se ke klavíru.
Na bytě žádný neměla, a když byla navštívit mámu, tak se moc nehodilo, aby hrála a nevěnovala se jí.
Hudba ji navíc vždycky uklidnila, takže dívka položila ruce na klávesy a začala hrát.
Akashi se tedy posadil do jednoho z křesel a jen poslouchal, dokud dívka skladbu nedohrála.
"Hraješ moc dobře. Máš hodně ráda hudbu že?" zeptal se mladík. Původně mělo všechno probíhat v jiném pořadí, ale teď měl docela dobrou příležitost.
"To ano, i když nemůžu hrát tak často, jak bych chtěla." přikývla Yuzuki a podívala se na noty, které u klavíru byly nachystané. Byla to o dost složitější skladba, než jakou dívka hrála teď, ale nebylo to nic, co by sama nedokázala zahrát, jen nejspíš ne zpaměti.
"No a máš ráda operu?" zeptal se tedy Akashi a nespokojeně zjistil, že je nervózní.
"Byla jsem na ní jen jednou s mámou, ale moc se mi líbila." přikývla Yuzuki a raději se na stoličce otočila, aby ji klavír už nelákal.
"A nechtěla bys tedy jít se mnou?" zeptal se tedy Akashi a dívku tím trochu zaskočil.
Jen s velkým sebezapřením se však přinutila říct: "Neměl bys pozvat spíš Fumiko?"
"Nemyslím si, že by se jí to moc líbilo." podotkl Akashi a pak dodal: "Nebo že bychom se k sobě hodili…"
"No to asi ne." přikývla dívka. Cítila se kvůli tomu trochu provinile. Kdyby to byl někdo jiný, tak by mu nejspíš řekla, že protiklady se přitahují nebo něco podobného. Ona ale nechtěla, aby stál o její kamarádku.
"Je načase toho nechat." podotkl tedy Akashi. "Jsem ti ale i tak vděčný za snahu." dodal mladík a jen tím zesílil její pocit viny.
"Takže chceš jít se mnou do opery? Můžeš to brát jako poděkování." navrhl tedy Akashi a Yuzuki přikývla.
"Máš na mysli nějaký konkrétní termín?" zeptala se tedy dívka, která si v duchu připomněla, že Fumiko by o něj stejně nestála, takže neudělala nic špatného.
"Tuto neděli?" navrhl tedy Akashi a trochu ji tím překvapil.
"Seženeš ale lístky tahle rychle?" zeptala se dívka. Bylo to trochu moc brzy, aby to bylo možné.
"No díky otci je mám tak nějak pořád. Má soukromou lóži." řekl mladík opatrně. Nechtěl, aby si o něm nakonec skutečně myslela, že je snob.
"Takže můžeš jít na operu kdykoliv si zamaneš?" zeptala se Yuzuki ohromeně.
"No to ne… jen když nějakou hrají." podotkl mladík a rozesmál ji tím.
"Takže v neděli." řekla jednoduše Yuzuki a otočila se ke klavíru, aby ještě něco zahrála. Líbila se jí představa, že poslouchá její hraní.
"Vyzvednu tě o půl sedmé ano?" zeptal se Akashi a Yuzuki jen přikývla, než začala zase hrát.

Líbí se mi, jak hraje.

'I mně.' souhlasil Akashi s druhým já a ještě dodal: 'Tohle šlo hladce, co?'

To ano. Bylo to snadnější, než jsem čekal. Víš ale jistě, že je tohle dobrý nápad?

'Co máš na mysli?' zeptal se Akashi zmateně. Právě teď nakonec všechno vypadalo perfektně. Dokonce i Yuzuki vypadala perfektně, když seděla za klavírem s tím soustředěným a zasněným výrazem.

Být s ní zrovna v tomhle pokoji… Jako by nestačilo, že si normálně přátele nevodíme, tak tohle je dívka a i když jsme tvrdili, že budeme hrát Shogi v salónku, tak jsme s ní sami v našem pokoji…

'No a co?' zeptal se ho Akashi, který ji ani v nejmenším nechtěl rušit.

Jen to, že už pomalu slyším ty drby služebnictva…

'Tobě na tom snad záleží? K Yuzuki se to stejně nedostane…' podotkl Akashi, který spokojeně poslouchal její hru. Byla perfektní.

K otci by ale mohlo…

'Do háje…' proletělo Akashimu hlavou a trochu ho to probralo ze snění.
Jakmile tedy dívka dohrála, tak navrhl: "Co kdybychom se vrátili dolů? Nakonec nám tam připravili to ovoce, tak bychom z něj měli něco sníst."
"Máš pravdu." přikývla dívka provinile a přikryla klávesy. "Navíc nás ještě čeká jedno utkání ne?"
"To ano." souhlasil Akashi trochu úlevně a zavedl ji zpátky do salónku, aby si konečně zahráli Shogi.



Tak druhé já zůstává stále nohama na zemi. Aspoň jeden z nich by ale měl no ne? :D

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 RenataKuchiki RenataKuchiki | 6. srpna 2018 v 11:16 | Reagovat

Moc pěkný díl :-) I když Akashi mi nepřipadá jako někdo, kdo by využil situace :-D ale líbí se mi připomínky jeho druhého já :-D Těším se na další díl :-)

2 IceSun685 IceSun685 | 6. srpna 2018 v 19:57 | Reagovat

[1]: Díky, jsem moc ráda, že se ti to líbí a i za tvůj komentř. :-) Pokud jde o druhé já, tak jsme se snažila, aby bylo trochu lidštější a taky zábavnější, tka se podle všeho daří. ;-)

3 RenataKuchiki RenataKuchiki | 6. srpna 2018 v 20:11 | Reagovat

[2]: No to rozhodně :-D hlavně je tady normálnější :-D

4 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 6. srpna 2018 v 23:36 | Reagovat

OOOO.... Opera... Pf... a co jako, tak chtěl kamarádce ukázat, kde bydlí to je toho... -.- Ach ty drby...
Jinak pěkný dílek, začíná se to rýsovat, i když je to dost takové jednoduché, ale tak ona o něj stojí, takže se tomu ani nějak nedivím! :)

5 IceSun685 IceSun685 | 7. srpna 2018 v 9:06 | Reagovat

[3]: Jo to je. V základní sérii bylo hrozné, ale v tom filmu, Extra game, mi přišlo celkem normální, Kuroko asi změnil i druhé já. :-D

[4]: JO jo, Akashi se moc snažit nemusí. Je to hold klikař. :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama