Aomine Seijuro 37

27. srpna 2018 v 13:35 | IceSun685 |  Aomine Seijuro
Yuzuki zpátky domů vezl Akashiho řidič, takže se s mladíkem rozloučila u dveří a nasedla do limuzíny. Cítila se v ní ale trochu divně. Na něco podobného se dalo zvyknout jen těžko.
Pokud by ale dívka pominula, jak moc šílený byl jeho domov, tak to bylo moc hezké odpoledne. Sice opět prohrála, ale ani trochu jí to nevadilo. Večer v opeře navíc zněl výborně. Neděle večer byl taky docela dobrý termín, protože mohla jet i na návštěvu za mámou a přitom se vrátit včas. Jediný její problém byl, co si má vlastně obléct.
"Jak se vám líbil dům, slečno?" ozvala se otázka, která dívku vytrhla ze snění.
Byl to řidič limuzíny, kdo ji tak překvapil, ale i tak dívka odpověděla: "Je pěkný, jen trochu…"
"Obří." doplnil za ni muž, na jehož jméno si nebyla schopná vzpomenout.
"Tak nějak." přikývla dívka a zhluboka se nadechla. "Kam mě vlastně vezete?" zeptala se, když jí došlo, že mu svou adresu neřekla. Řidič ji ale i tak právě řekl, takže to musel být Akashi, kdo mu to prozradil.
"Dobře." řekla tedy dívka a podívala se z okna. Její byt vlastně už nebyl nijak daleko, takže už brzy bude doma.
"Dobrou noc, slečno." popřál jí řidič, když ji následně vysadil doma.
"Děkuju, vám taky." řekla tedy dívka a vydala se dovnitř. Tohle byl rozhodně nejzvláštnější večer jejího života.


"Tebe přivezla limuzína nebo potřebuju na oční?" zeptal se její bratr ve dveřích a dívka se pousmála.
"To je výhoda toho, když se přátelíš se Seijurem." podotkla Yuzuki a její bratr jen zakroutil hlavou.
"Zase jste hráli Shogi?" zeptal se mladík a posadil se na gauč.
"Jo." přikývla jen dívka a její bratr měl tak trochu pocit, že ho tak úplně nevnímá.
"Země volá Yuzuki." řekl tedy mladík a ona se na něj zamračila. "Řekni mi upřímně… jste jen kamarádi, že jo?"
"Proč se na to ptáš?" zeptala se dívka nespokojeně a posadila se vedle něj.
Takumi si ovšem povzdechl a řekl: "Nejsem slepý, víš? I kdybych pominul, jak zamilovaně ses tvářila, když jsi vešla dovnitř, tak vidím, jak na něj koukáš při obědě."
Hnědovláska při jeho slovech poněkud zrudla a její bratr si povzdechl: "Nechci, abys byla nešťastná."
"Tak mi pomoz." podotkla Yuzuki poněkud unáhleně. Ona ale přesně věděla, s čím pomoc potřebuje.
"Co máš na mysli?" zeptal se její bratr, kterému se to vůbec nelíbilo.
Yuzuki se nejprve zhluboka nadechla a potom řekla: "Seijuro mě pozval do opery. Je to jen kamarádské pozvání, ale i tak."
"I tak co? Doufáš, že ho na té opeře sbalíš?" zeptal se její bratr skepticky.
"Bingo." podotkla Yuzuki, kterou mírně popudil jeho nedůvěřivý pohled. "Jsi jediný kluk, na kterého se můžu spolehnout."
"Spolehnout s čím, ségra?" zeptal se mladík nedůvěřivě. Díky rozvodu rodičů s ní za poslední roky moc času nestrávil, ale i tak věděl, kdy si má dát pozor na to, co jí slibuje.
"Určitě to znáš z filmů a knížek… kluk si té holky vůbec nevšimne, než se objeví v krásných šatech na maturitním večírku nebo něčem podobném, no a pak se zamiluje a jsou spolu." prohlásila Yuzuki s prosebným výrazem.
"Chápu to správně, že ti mám pomoct s nakupováním? No a vůbec na jaký druh filmů se to s*kra díváš?" zeptal se Takumi nechápavě a jeho sestra na chvíli svěsila hlavu.
"Soustřeďme se jen na to nakupování prosím." řekla po chvíli a její bratr si povzdechl.
Chvíli se na ni jen díval, jak na něj dělala smutné pohledy a pak prohlásil: "Já jsem tvůj brácha, nedokážu posoudit, jestli jsi v těch šatech sexy nebo ne."
"Nechci být sexy jen krásná." podotkla Yuzuki a její bratr jen protočil oči.
"Tyhle dvě věci se nevylučují, víš?" zeptal se s povzdechem a pak dodal: "Běž nakupovat s Fumiko. Od toho máš kamarádky ne? Navíc proč bych ti měl pomáhat balit svého kapitána? Víš vůbec, jak bych to měl pak složité? Zvlášť kdybyste se rozešli."
"Proč mi hned plánuješ rozchod?" zeptala se dívka zoufale a položila si hlavu na opěrku gauče. Pohled upřený do stropu se teď zdál velmi lákavý.
"No jelikož si myslíš, že ti ke vztahu budou stačit šaty, tak je to nejspíš na místě, sestřičko." podotkl mladík, který se vydal do svého pokoje.
"Jsi nejhorší bratr na světě!" zavolala za ním Yuzuki dotčeně a naštvaně si založila ruce na prsou. Krásné šaty ale stejně zůstávaly jejím nejlepším plánem. Musela jen do obchodu dohnat Fumiko, která nakupování nesnášela.
Dlužila jí ale ještě jeden telefonát a tak vytáhla mobil a dívce zavolala.
"Ahoj, tak jak si žije náš pan dokonalý?" zeptala se dívka do telefonu vesele.
"Řekněme, že to není žádné přechodné bydlení během školy, ale spíš letní sídlo nebo tak něco." podotkla Yuzuki, když se zavřela ve svém pokoji. Její bratr to slyšet nakonec nepotřeboval.
"Nekecej!" ozvala se její černovlasá kamarádka a pak se zeptala: "No a jak to teda šlo? Další ztráta času, jak obvykle říkáš?"
"Jak se to vezme." podotkla dívka s povzdechem. "Dostalo se mi přátelského pozvání do opery."
"Opery?" ujistila se Fumiko poněkud nedůvěřivě. "Kdo zve kamarády do opery?"
"Zřejmě Seijuro." podotkla Yuzuki. Přesvědčování kamarádky by bylo mnohem lehčí, kdyby to bylo osobně, i když smutné oči na bratra nezabraly, tak na ni by mohly.
"No a ty chceš jít?" zeptala se dívka, která to hned ještě upřesnila: "Jasně je to s ním, takže chceš, ale opera? Vážně tě to zajímá?"
"Já už jsem jednou byla na opeře a bylo to dobré." namítla Yuzuki a potom se rozhodla přejít k prosbě: "Jen to má jeden zádrhel…"
"A to?" zeptala se dívka zvědavě. Pokud šlo o operu, tak ji napadalo hodně zádrhelů.
"Nemám tam v čem jít." podotkla dívka, která se připravila na pomyslný rozsudek smrti.
Fumiko byla chvíli potichu a pak se zeptala: "Tím naznačuješ, že mám jít s tebou nakupovat?"
"No potřebuju šaty. Popelka by bez nich taky nesbalila prince." postěžovala si Yuzuki.
"A má chtít tebe nebo šaty?" zeptala se dívka provokativně, na což jí Yuzuki dotčeně odpověděla: "Jsi jako můj bratr. Ale ne, má chtít mě, jen ty šaty by mu mohly napovědět, že je to dobrý nápad."
"No tak to potřebuješ něco sexy, protože když mu doteď nedošlo, jak jsi úžasná, tak očividně nemyslí hlavou." prohlásila dívka a Yuzuki svěsila hlavu.
"Jako morální podpora jsi příšerná, abys věděla." prohlásila hnědovláska zdrceně, ale dostalo se jí chlácholivého: "No však já s tebou půjdu, ale jen jednou jasné?"
"Díky, jsi nejlepší!" zaradovala se Yuzuki a následně se s dívkou rozloučila, aby si to ještě nestihla rozmyslet.



Tak jsme se tentokrát obešli bez Akashiho, ale to snad nevadí ne? :)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 RenataKuchiki RenataKuchiki | 28. srpna 2018 v 0:16 | Reagovat

Super dílek😆takový klidnější ale líbil se mi😉a těším se na další a chudák Fumiko,to její utrpení z nakupování chápu😁

2 IceSun685 IceSun685 | 28. srpna 2018 v 21:25 | Reagovat

[1]: JO já taky nefandím nakupování. :-D

3 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 10. září 2018 v 21:13 | Reagovat

Jůůů... nakupování! :D
Jsem zvědavá jak to půjde dál... :D Bože, ale jako já ji chápu, já když jsem jela na první rande taky jsem chtěla vypadat co nejlíp, hlavně, po tom co mě poprvé potkal v kostýmu Izuny! :D Takže s parukou a bez koz! :D
Jsem zvědavá jestli jim to vyjde:)
Parádní dílek :)

4 IceSun685 IceSun685 | 11. září 2018 v 14:57 | Reagovat

[3]: No tak není nad první dojem, jen co je pravda. Rozhodně to zní jako zábavné seznámení. :-D Snad to tedy potom dopadlo dobře. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama