Zbytečná lež 18

4. srpna 2018 v 10:00 | IceSun685 |  Zbytečná lež
Cestou domů jsem měl nejprve skvělou náladu. V pondělí jsem měl další rande s dívkou a navíc jsem přežil výslech i večeři u jejích rodičů celkem v pohodě, i když práce našich nepochybně moc velký dojem neudělala. Potom jsem ale uviděl jednu výlohu v obchodě, kde byly těhotenské šaty a já si vzpomněl na Sayurinu sestru, no a taky na svého bratra a jeho hloupý nápad spát se svou dívkou bez kondomu. No a já už to tak nějak nebyl schopný dostat z hlavy. Nemohl jsem mu dovolit udělat stejnou blbost, jakou udělala sestra Sayuri.

Původně jsem chtěl tedy bráchovi ty peníze půjčit, ale pak mi došlo, že vlastně nevím kolik stojí kondom, což bych asi vědět měl. Můj brácha si koneckonců myslel, že už mám tohle za sebou. Jenže já nemohl riskovat, že brácha nebude vědět, kolik potřebuje, nebo si řekne o víc a já to nepoznám. Pak bych byl pěkně v pytli.
Proto jsem se tedy cestou domů stavil v nonstop lékárně. Hned jak jsem vešel dovnitř, tak mi ale došlo, že tohle byl hrozně špatný nápad. Cítil jsem se příšerně trapně. Lékárna sice byla prázdná, ale za pultem stála poměrně mladá žena, která se usmála.
'To zvládneš!' povzbudil jsem se v duchu a přešel k ní.
"Dobrý den." pozdravil jsem ji a ona automaticky odpověděla: "Dobrý den. Máte recept? Nebo vám můžu pomoct jinak?"
"Já…" vysoukal jsem ze sebe po chvíli a znervózněl jsem, když do lékárny vešel nějaký muž. Ne tedy, že bych nebyl nervózní už předtím.
"Potřebuju kondomy." dostal jsem ze sebe nakonec poněkud přidušeně a jen si přál být kdekoliv jinde. Tohle bylo tak trapné, že jsem si ani neuměl představit nic horšího.
Doufal jsem jen, že u sebe budu mít dost peněz. Nakonec jsem nevěděl, kolik stojí kondomy, a sebou jsem si vlastně vzal nějaké peníze jen pro případ, že bychom šli se Sayuri ven, což se nakonec i stalo, ale ona nic koupit nechtěla.
"Jistě." usmála se na mě ta žena a vytáhla asi tři různé krabičky. "Které budete chtít?" přidala taky otázku a já se bezradně podíval na krabičky a absolutně jsem netušil co vybrat.
Lékárně trpělivě čekala a já tedy v duchu vyloučil krabičku s popiskem XXL. Ty jsem mu brát nechtěl už jen z principu.
"Tyhle." ukázal jsem tedy na tu levnější ze zbývajících krabiček. Nakonec kondom jako kondom. Nebo jsem v to aspoň doufal.
Lékárnice tedy přikývla, zbylé krabičky schovala a tu, kterou jsem vybral, načetla v pokladně a já ji zaplatil a rychle strčil do kapsy.
"Díky a nashledanou." zamumlal jsem pak a jen jsem za sebou zaslechl její tozloučení, než jsem co nejdřív vypadnul z lékárny.
Teprve až o dvě ulice dál jsem se ale trochu uklidnil. Kondomy byly bezpečně ukryté v hlubinách mé kapsy a nikdo jistě nic nepozná. Alespoň v to jsem doufal, když jsem šel po schodech k našemu bytu. Bylo už poměrně pozdě, takže budou nejspíš rodiče i Asogi doma. Jen jsem doufal, že se nebudou na nic ptát.
"Ahoj." pozdravil jsem rodiče, když jsem vešel, a pokusil se prostě dostat ke svému pokoji.
"Kosuke?" ozvala se ovšem máma z kuchyňského koutu a já se na ni tedy otočil.
"Jo?" dostal jsem ze sebe a v duchu se ujišťoval, že nemůže uhodnout, co mám v kapse.
"Co to máš na sobě?" zeptala se ovšem máma a já se na sebe trochu nechápavě podíval, než jsem si uvědomil, že mám tričko od Sayurina bratra. V tu chvíli by se ve mně krve nedořezali. Neměl jsem žádnou výmluvu. Nic jsem si nevymyslel, protože jsem na tričko úplně zapomněl a potom jsem měl moc starostí s kondomy.
"Tohle tričko neznám." podotkla moje máma s nakrčeným obočím.
"To mám půjčené." dostal jsem ze sebe a honem se snažil vymyslet něco dalšího, protože tohle vysvětlení mámě určitě stačit nebude. Táta na druhou stranu vypadal, že je mu to úplně jedno.
"Byl jsem u kamaráda a no polil jsem se, tak mi půjčil svoje tričko." řekl jsem nakonec a i když se máma netvářila moc přesvědčeně, tak mě nechala vklouznout do pokoje.
Asogi v něm podle očekávání byl, ovšem opět mě ignoroval a mně to vlastně vyhovovalo. Nechtěl jsem s ním mluvit. Jen jsem zavřel dveře a pak mu do klína hodil balíček kondomů. Můj bratr nejprve překvapeně zamrkal, než se na předmět pořádně podíval a jeho původní podráždění, že po něm něco házím, se změnilo na široký a nadšený úsměv.
"To vážně?" vypadlo z něj, ale kniha, kterou původně četl, už byla shozená na zemi a krabičku měl bezpečně v rukou, abych mu ji náhodou nevzal.
"Jo, protože ty jsi takový trouba, že bys to možná i riskl." podotkl jsem a začal šplhat nahoru do své postele. Po všem tom stresu v podobě Sayuriných rodičů, jejího bratra a nakonec kupování kondomů, tedy nemluvě o tom okamžiku s tričkem před chvílí, jsem se potřeboval natáhnout.
"Víš, neměl jsem v plánu to risknout." řekl mi brácha a popolezl nahoru, aby na mě pořádně viděl. Teď, když jsem byl hodný bratr, co mu koupil kondomy, aby si užil, tak už se mnou komunikovat chtěl. Tedy alespoň prozatím.
"Spíš jsem doufal, že najdu tvoji tajnou zásobu a nějaký ukradnu." podotkl Asogi a já se na posteli posadil, i když jsem byl kvůli nízkému stropu trochu nahrbený.
"Plánoval ses mi hrabat ve věcech?" zeptal jsem se podrážděně. "To bych ti dal co proto."
"Furt lepší než být táta." pokrčil rameny Asogi a zjevně začal litovat své chvilky upřímnosti.
Na to jsem tedy kývnul, protože to nakonec byla pravda, i když Asogi samozřejmě neměl co najít, a zase jsem si lehl.
"Co to máš mimochodem na sobě?" zeptal se ovšem můj bratr. Očividně jsem nevlastnil dost věcí, aby tohle mohlo ujít mámě, která mi prala, nebo Asogimu, se kterým jsem sdílel skříň…
"To neřeš." podotkl jsem jen a můj bratr zase slezl dolů. Moje tričko očividně nebylo dostatečně zajímavé téma. Já se ovšem zamyslel nad tím, co s ním u všech všudy budu dělat. Jen těžko jsem si mohl nechat cizí tričko a nějak to vysvětlit rodičům. Hlavně tedy mámě, která tyhle věci brala strašně vážně. Nejspíš ho po mě bude zítra chtít, aby ho tomu imaginárnímu kamarádovi vyprala a já ho mohl vrátit čisté. No nejsnadnější řešení ale vlastně bylo vrátit ho, takže bych to asi měl udělat. Právě teď jsem se tím ale trápit nemusel. Mohl jsem jít docela klidně spát. O záchranu bratrovi budoucnosti jsem se nakonec postaral. Tedy až do doby než mu ty kondomy dojdou a on přijde škemrat o další. To vlastně byla docela děsivá představa. Tak detailní přehled o sexuálním životě svého bratra jsem nepotřeboval. S tou myšlenkou jsem ale nakonec taky usnul a nezdály se mi vůbec hezké věci.

Další den ráno jsem se vzbudil docela brzy. Můj bratr ještě spal a měl na tváři velmi spokojený výraz. No a já snad raději nechtěl přemýšlet nad tím, co se mu zdá, tak jsem raději vyrazil na snídani, u které mi máma řekla: "Dej mi pak to tričko, abych ho vyprala, až ho můžeš vrátit."
"Jasně." odpověděl jsem automaticky. Tohle nebylo žádné překvapení. Máma byla hold už taková. Na rozdíl od mé maličkosti se nestyděla za to, jak žijeme. Někdy jsem se kvůli tomu cítil hloupě. Moji rodiče dělali, co mohli, abychom se měli dobře a já si jich za to neobyčejně vážil. Zvláště pak, když trvali na tom, že všechno udělají sami. Když jsem šel na první brigádu, tak jsem jim hrdě řekl, že mi teda už nemusí dávat kapesné, ale rodiče to odmítli. Řekli, že jsem pořád dítě a že se o všechno postarají.
Přivést sem kamarády a přiznat jim, že naši vlastně ani nemají postel, mi ovšem stejně přišlo trapné. Proto jsem se vždycky vymlouval na pokoj s bráchou a raději jsem chodil na návštěvy. Se Sayuri to pak bylo ještě mnohem horší, i když by nejspíš měla pochopení pro mé rodiče, když je její sestra těhotná. Ani tak jsem jí ale sem nikdy nechtěl přivést.
"Co plány na dnešek?" zeptal se mě táta a vytrhl mě tak z přemýšlení.
"Nevím. Cos dělával ty?" zeptal jsem se táty trochu nepřítomně.
"Vozíval tě v kočárku." zasmál se táta, ale potom dodal: "Na tvém místě bych ale podnikl něco s kamarády."
"V pondělí jdeme na basket." řekl jsem tátovi a ten pokýval hlavou. Nejspíš mu to přišlo jako dobrý plán. Mě to také připomnělo dnešní trénink capartů a Sayuriny mladší bratry. Po snídani jsem se tedy vrátil do pokoje, abych napsal mail svému šéfovi s tím, že jejich otec souhlasí s přihláškou i příspěvkem a já tedy pro ně potřebuju přihlášky.
Odpovědi jsem se ale pak dočkal až krátce před obědem. Vlastně jsem ale nečekal, že bych dnes dostal vůbec nějakou, takže to byl bonus. Můj šéf, který měl na starosti veškeré aktivity pro děti v rámci klubu, takže nejen basketbal, ale často odpovídal velmi rychle, což byla rozhodně výhoda. Taky navíc neměl problém sehnat za mě náhradu, když jsem musel někam jít. Tuhle možnost jsem sice nevyužíval moc často, ale bylo dobré vědět, že pokud bych někam musel nutně jít, tak by to šlo.
Většinu neděle jsem pak strávil učením se do školy no a taky přípravou na trénink dětí. Tohle byla ta starší skupina a kromě toho, že většina dětí už měla dřív co dočinění s basketem, tak byli poměrně semknutá skupina a já se trochu bál o Sayurina hudebně nadaného bratra. Jako sportovec se mi moc nejevil.
Možná právě proto jsem na tréninku pak ty kluky pozoroval tak nějak víc než jen jako hráče. Bál jsem se, jestli Yoshito zapadne. Rozhodně to pro něj bude těžké, to mi bylo jasné už teď. Chlapec ale vypadal poměrně odhodlaně.
Nakonec jsem to ale pustil z hlavy a věnoval se připraveným cvičením. To mě alespoň zaměstnalo, abych pořád nemyslel na zítřejší schůzku s dívkou. Měli jsme jít na basket, což byl vlastně zvláštní výběr. Dívka podle všeho basket neuměla, ale tak o basket vlastně ani nešlo. Spíš o to být s ní. Já jsem ale i tak strávil celý večer a i pondělní odpoledne vymýšlením toho, jak by to vlastně mělo probíhat. Když jsem pak šel do parku, tak jsem ale stejně nevymyslel nic převratného, než že si pro sebe ukradnu pár polibků.



Tak a příště bude rande. :)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Evickar Evickar | 11. srpna 2018 v 23:31 | Reagovat

Wakamatsu a výber kondomů XD Chudák, ten už do té lékarny snad nikdy nevkročí! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama