Zbytečná lež 19

11. srpna 2018 v 10:00 | IceSun685 |  Zbytečná lež
Když jsem dorazil do parku, tak jsem podle očekávání uviděl kopu stánků a samozřejmě důchodců, kteří dneska slavili Den úcty ke starším a k dlouhověkosti, což byl svátek, který se nás ostatních vlastně netýkal. Znamenal ale volné pondělí, takže jsem si nestěžoval a našel svou přítelkyni opřenou o strom nedaleko místa, kde jsme se obvykle potkávali.
"Ahoj." pozdravil jsem ji a rovnou zamířil k ní, abych ji na přivítanou políbil.

"Ahoj… ehm… co kdybychom vyrazili?" zeptala se dívka, když jsem ji pustil a já tedy jen přikývl a řekl: "Jasně, pojď."
Vzal jsem ji tedy za ruku a vedl ji pryč z parku. Nebyli jsme jediní, kdo měl dneska volno a já se tak trochu bál, jestli na hřišti někdo nebude. Moje obavy se ovšem nenaplnily, protože hřiště zelo prázdnotou a starý koš čekal jen na nás. Bylo jen dobře, že jsem míč vzal sebou, protože moje přítelkyně si sebou nevzala ani vodu. Asi nebyla zvyklá chodit hrát nějaký sport nějak ven. Já měl každopádně svou flašku zastrčenou v objemné kapse mikiny a teď jsem ji položil na lavičku i s mikinou. Nebyla to moc velká flaška, ale to vlastně ani nebylo potřeba, protože kousek odtud bylo pítko se studenou vodou.
"Kdybys měla žízeň, tak se klidně napij." řekl jsem jí.
Moje přítelkyně se ale jen nervózně dívala na koš, jako by snad bylo důležité, jestli se trefí.
"Chceš se trochu rozházet?" zeptal jsem se a podal jí míč.
"Nejsem si jistá, co to přesně znamená, ale jdu do toho." odpověděla moje přítelkyně a já si nebyl úplně jistý, jak jí to vysvětlit.
"No… prostě že si párkrát hodíš na koš. Jakože cvičně." objasnil jsem jí to tedy.
"Dobře." souhlasila tedy Sayuri a hodila. Netrefila, ale já se vlastně na koš ani nedíval. Spíš na její postoj. Byla to sice napodobenina správného postoje, ale ani zdaleka ne dokonalá. Já jí každopádně míč podal a nechal ji hodit znovu, abych se pořádně podíval.
Moje přítelkyně však netrefila ani napodruhé, a když jsem míč podal, tak jsem řekl: "Možná bys mohla zkusit trochu změnit postoj. Pak by se ti házelo líp."
Pro ukázku jsem taky na koš sám hodil a míč prošel téměř dokonale obručí.
"Jsi vážně skvělý." pochválila mě dívka a vydala se pro míč, zatímco jsem se trochu červenal. Bylo to z dost malé vzdálenosti a měl jsem na to fůru času. Takový koš by dal kdokoliv z našeho týmu a to i ti, co se nedostali ani na střídačku. Od Sayuri mě ale takový kompliment potěšil i tak.
"To nic nebylo." řekl jsem tedy a raději se zaměřil na vysvětlování postoje a správného dýchání během hodu. Bylo to fajn hlavně proto, že jsem se jí mohl dotýkat, když jsem jí upravoval držení míče a tak podobně.
Moje přítelkyně všechno pochopila, jak měla, a její další pokus skončil v obroučce, přičemž zajásala: "Ano!"
"Výborně." pochválil jsem ji s jistým zadostiučiněním, jaký jsem to dobrý učitel, a přitáhl si ji k sobě kvůli polibku.
Sayuri se ke mně přivinula a dala mi ruce kolem krku, takže se z toho stal pořádný polibek, než mě nakonec pustila a navrhla: "Co kdybychom si zahráli o polibky? Každý, kdo dá koš, může ukrást tomu druhému polibek, souhlasíš?"
"Sice máš všechny moje polibky, které jen můžeš chtít, ale jo, zní to dobře." souhlasil jsem tedy a donesl míč.
"Začínáme?" zeptala se mě dívka nadšeně a s širokým úsměvem. Podle všeho měla v úmyslu bránit mě, což bylo roztomilé.
"A jsi připravená?" zeptal jsem se jí, zatímco jsem se posunul tak, aby byla mezi mnou a košem.
"Samozřejmě že jsem." ujistila mě dívka, ale moc mě tím nepřesvědčila.
"Dobře." řekl jsem ale i tak a vystřelil na koš. Byla to v podstatě trojka, a i když jsem na ně nebyl zrovna dobrý, tak dívka byla dost daleko ode mě a nebyla na to připravená, takže míč opsal oblouk, jednou se zatočil na obruči a pak prošel dovnitř.
"Myslel jsem, že jsi připravená." podotkl jsem nevinně. Obvyklý postup by byl projít kolem ní a přesně tak to hráli úplně všichni a všude. I ona to jistě tak hrála s bratry, když tohle navrhla. No a přesně proto na to nebyla připravená.
"Nesliboval jsi něco v tom smyslu, že mě budeš šetřit?" podotkla dívka a šla pro míč, zatímco já si připomněl, že bych ji skutečně šetřit měl.
"No a co bude s mojí pusou?" zeptal jsem se na oplátku a obešel ji, abych stál mezi ní a košem.
"Můžeš začít vybírat." prohlásila Sayuri, když přišla za mnou, a já jsem ji tedy políbil na rty. Moje přítelkyně pak přešla na své místo a také si zkusila vystřelit, zatímco jsem se neobtěžoval s obranou, i když mi bylo jasné, že mě zkusí napodobit. Na rozdíl od mé maličkosti ale minula a já tedy došel pro míč a zeptal se: "Chceš druhý pokus?"
"Mám svou hrdost, takže hraješ ty. Navíc já se příště trefím!" prohlásila dívka vesele a vyplázla na mě jazyk.
"Dobře." řekl jsem tedy a stoupl si na své místo, kde jsem začal driblovat. Projít jsem se ale nepokusil a jen jsem čekal, co vlastně udělá má přítelkyně.
Dívka po míči tedy hrábla a já uhnul a tak se to opakovalo ještě nějakou dobu, než jsem ji nechal, aby mi ho vypíchla, zatímco jsem ignoroval všechny mezery, které mezitím udělala v obraně.
"Zdá se, že jsi na řadě." podotkl jsem vzápětí.
Sayuri tedy rychle vzala míč a vystřelila na koš, snad aby mě překvapila. Tentokrát se ale trefila, tak aspoň že tak.
"No a jakou odměnu to teda chceš?" zeptal jsem se s úsměvem.
"Chci tě líbat celou následující hodinu." zašeptala dívka a já ji sevřel kolem pasu. Nějaký basketbal mi byl najednou úplně ukradený. Nakonec s dívkou to stejně byla nuda a tohle bylo mnohem lepší.
"A mám to stopovat?" zeptal jsem se vesele.
Dívka mě jemně políbila na krk a já se pousmál. Tohle se mi rozhodně zamlouvalo.
"To záleží na tobě. Dneska jsi tu za trenéra ty a ti určují čas. Navíc já se klidně ještě něco přiučím." podotkla potom a já prostě řekl: "Já stejně nemám hodinky." a políbil ji na rty.
Moje přítelkyně neměla nic proti a polibek ještě prohloubila, zatímco mi začala čechrat vlasy. Já si ji každopádně přitáhl k sobě blíž a věnoval se jen jejím rtům a krku. Nic jiného na světě mě v tu chvíli nezajímalo.
"Kosuke? Líbí se ti intimnosti na veřejnosti, nebo co si o tom myslíš?" zeptala se najednou dívka a já na ni překvapeně pohlédl a nejspíš jsem při tom pěkně zrudl.
"Jak… to myslíš?" vysoukal jsem ze sebe zaraženě.
"No jestli by se ti to líbilo nebo o to spíš nestojíš. Jsou lidi, kteří si klidně spolu ehm… užijí kabinku v obchodě a jiné to neláká, protože to považují za nevhodné." osvětlila mi to dívka a já nejspíš zrudl ještě víc.
"Jsem zastánce soukromí." doslat jsem nakonec ze sebe a ani jsem nechtěl vědět, co všechno měla na mysli a proč se na to ptala zrovna teď.
"No a víš o nějakém soukromí? Myslím teď." zeptala se dívka a já si nebyl vůbec jistý, co má vlastně v plánu.
"Já… no… nic mě nenapadá…" dostal jsem nakonec ze sebe.
"No a co si jít koupit něco k jídlu nebo na něco malého zajít?" změnila dívka téma a mě se docela ulevilo. Tohle bylo trapné.
"Jistě." řekl jsem tedy a došel pro míč, abychom ho tu nenechali. Na nový se mi šetřit rozhodně nechtělo.
"Co bys chtěla?" zeptal jsem se potom a usmál se na ni.
"Ve městě bude hodně stánků a já mám chuť na mušle nebo tuňáka. Když se trefím, necháš se ode mě pozvat na něco dobrého?!" vypadlo z mé přítelkyně vesele a vzala mi míč, se kterým začala driblovat. Jasně sice jsem neměl zrovna moc peněz, ale svoji hrdost ano, takže jsem se rozhodně nemohl nechat pozvat. I přesto jsem ale řekl: "Jistě." a přiblížil se k ní dost blízko, abych stihl blok.
Moje dívka se nakonec rozhodla, že mě obehraje, a já ji nechal udělat pár kroků do strany, než jsem jí míč sebral. Takhle jsem měl dost prostoru kolem sebe a i času, protože Sayuri se musela otočit. Takže jsem sám vystřelil a naštěstí koš trefil. V zápase bych tolik času rozhodně neměl, proto jsem trojky nikdy moc nehrál, ale u Sayuri to vlastně bylo snadné. I kdyby snad vyskočila na blok, tak byla proti mně moc malá, aby na míč dosáhla.
"Asi zvu já tebe." podotkl jsem pak s úsměvem.
"Dobře ale jen na něco malého." souhlasila moje přítelkyně poněkud zkoušeně. Asi chtěla vážně zvát ona mě. Jenže to se neslušelo, takže jsem to nemohl přijmout.
Sayuri ale pak ve městě chtěla jen flambovanou mušli, takže jsem stejně moc neutratil, a zbytek odpoledne jsme si pak povídali o všem možném a v parku jsem se s ní pak neochotně rozloučil. Myslet jsem na ni ale nepřestal a ještě večer v posteli jsem se musel usmívat, když jsem vzpomínal na dnešek, než jsem nakonec usnul.


Tak a rande je za námi. Doufám, že se vám líbilo.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Evickar Evickar | 11. srpna 2018 v 23:50 | Reagovat

Teda, musím uznat, že Sayuri se fakt nezdá :-D

2 IceSun685 IceSun685 | 12. srpna 2018 v 20:49 | Reagovat

[1]: Velmi mě těší tvůj komentář zrovna u téhle povídky, takže děkuju. :-) Pokud jde o Sayuri tak ta to nemyslela jako pozvání neboj. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama