Aomine Seijuro 39

1. října 2018 v 8:00 | IceSun685 |  Aomine Seijuro
Yuzuki na tváři roztáhla úsměv, když zazněly první melodie. Do chvíle, než opera začala, se cítila dost nesvá. Bylo zvláštní, že si mohla jen tak sednout na podobné místo. Když byla na opeře poprvé, tak seděla v zadních řadách a musela natahovat krk. Teď ale byla opřená lokty o zábradlí a celé jeviště měla jako na dlani. Navíc byla na balkóně jen s mladíkem, takže ji ani nikdo nemohl vyrušovat.
Akashi se ovšem cítil velmi vyrušený. Na rozdíl od dívky seděl opřený v křesle a svůj pohled upíral spíš na profil její tváře, na kterém se odráželo světlo, než na jeviště.

Měl bys dávat aspoň trochu pozor, jinak se s ní nebudeš mít o přestávce o čem bavit.


Připomenutí druhého já se Akashimu rozhodně moc nelíbilo, ale nakonec se ukázalo, jako velmi opodstatněné, protože se s ním dívka skutečně o přestávce bavila právě o opeře a především o hudbě. Yuzuki se to očividně velmi líbilo, zatímco Akashimu se spíš líbil způsob, jakým o tom mluvila. Ještě nikdy ji neviděl tak nadšenou ani uvolněnou.
Všechno ale rozhodně vypadalo moc dobře. Yuzuki se bavila a i Akashimu se líbily ty části, u kterých zrovna dával pozor. Rozhodně by s ní na operu šel klidně okamžitě znovu, i když o ní Yuzuki vydržela mluvit i celou cestu domů.
Goto se tomu malinko pousmál, ale výraz dovedně skryl, když dívce otevřel dveře. Jelikož vystoupil i Akashi, aby se rozloučil, tak Goto vklouzl zpátky na své místo. I tak se ale zvědavě podíval do zrcátka.
"Já, omlouvám se, že jsem předtím pořád mluvila, já…" zakoktala se Yuzuki.
Akashi ovšem namítl: "Mně to přece nevadí, jsem rád, že se ti to tak líbilo."
"To ano. Byl to nádherný zážitek." řekla dívka zasněně a Akashimu uteklo zašeptání: "Jako ty."
Hned na to se ale vzpamatoval a řekl: "Jsem moc rád, že jsem šel zrovna s tebou. Dobře jsem se bavil a tobě to moc slušelo."
"Děkuju." řekla dívka, která zůstávala rozjařená z opěry a dřív než si to uvědomila, tak mu dala pusu na tvář. Hned potom ale poněkud zbledla a veškeré veselí ji přešlo. Zůstala na něj koukat jako by se bála, jestli se nezlobí.

Pozvi ji na další operu, nebo na cokoliv jiného!

Akashi ovšem příkaz druhého já úplně ignoroval a místo toho se zeptal: "Můžu ti dát taky pusu?"
Yuzuki při té otázce malinko zčervenala a zmohla se jen na přikývnutí.
Rudovlasý mladík, kterému teď připadala naprosto rozkošná a sladká, k ní přistoupil malinko blíž a jednou rukou jí trochu zvedl tvář, než se odvážil jí lehce přitisknout rty na ty její. Když je pak malinko odtáhl, tak zase Yuzuki políbila jeho, takže si vyměnili několik něžných políbení, než od ní Akashi nakonec odstoupil a zeptal se: "Půjdeš se mnou zase někdy někam?"
"Moc ráda." přikývla dívka se sladce zasněným hlasem a usmála se na něj.
"Tak dobrou noc." popřál jí mladík a naposledy se k ní sklonil pro pusu, kterou mu moc ráda dala.
"Dobrou." popřála i jemu a zmizela za domovními dveřmi, zatímco Akashi se vrátil do limuzíny, která se i bez jeho rozkazu rozjela.

Tohle se mi moc líbilo.

'I mně.' souhlasil Akashi s druhým já a v limuzíně zavřel oči, aby se mohl vrátit v myšlenkách k polibkům. Druhé já tedy zůstalo mlčet, aby mu tu chvíli nekazilo.

Yuzuki za sebou zavřela dveře bytu a teprve potom hlasitě zavýskla a poskočila. Z vedlejšího pokoje ale bohužel vykoukla hlava jejího bratra, který se dívky dost skepticky zeptal: "Je ti dobře?"
Mladík se od jejich mamy vrátil jen před chvílí, takže ani neměl vybaleno.
"Je mi skvěle." odpověděla mu sestra s úsměvem i přes ten trapas a svalila se na gauč. "Ani mi nemůže být líp." zašeptala dívka sama pro sebe a v duchu se vrátila k polibkům.
"Neříkej, že ti ten plán s šaty vyšel." podotkl Takumi, když se posadil vedle ní. Dívka se na něj rozhodně nespokojeně podívala, než odpověděla: "A pokud ano?"
"Tak je nejspíš dost povrchní?" navrhl mladík, i když si to ve skutečnosti o Akashim nemyslel, a Yuzuki do něj strčila loktem.
"Ale no tak, ségra. On jezdí limuzínou. Víš jistě, že nejsi pod jeho úroveň?" nevzdal se jen tak mladík. Akashiho si vážil, respektoval ho a také ho obdivoval, ale nijak zvlášť si nepřál, aby s ním chodila jeho sestra.
"Nekaž mi dokonalý večer ano?" vyzvala ho dívka, která se s broukáním vydala nejprve do koupelny a následně do svého pokoje, aniž by si bratra ještě všímala.

"Mladý pane?" ozval se Gotův hlas a Akashi sebou překvapeně škubnul. Muž na něj ale nemluvil z místa řidiče, ale od dveří, které byly otevřené.
"Jsme tady." řekl mu Goto s lehkým úsměvem, který by byl mnohem větší, kdyby se nesnažil ho skrýt. Teď už mu Akashi přišel úplně stejný, jako jakýkoliv jiný kluk. Nebo přesněji jakýkoliv zamilovaný kluk.
"Díky." řekl Akashi a důkladně si Gota prohlédl.
"Ještě nějaké přání?" zeptal se tedy muž jednoduše.
Akashi mu hned neodpověděl, protože tohle byla záležitost, na kterou se žádného sloužícího nikdy nezeptal. Tentokrát to ale udělat musel: "Jaké přesně jsi dostal pokyny od mého otce, když tě zaměstnal?"
"Odvést vás, kamkoliv budete chtít, a být vždy k dispozici. No a ještě zvlášť zdůraznil, že odvoz ze školy a do školy nesmím vynechat, i kdybyste o něj nestál, mladý pane." odpověděl tedy muž jednoduše. Ty pokyny nakonec nebyly nijak složité.
"No a hlásíš mu někdy, kam mně vezeš, nebo něco jiného?" zeptal se Akashi opatrně. Chytrý řidič by nepřiznal, že na svého svěřence žaluje a Akashi si byl docela jistý, že Goto je chytrý, což byl celkem problém.
"Váš otec se mě nikdy neptá, ale samozřejmě odevzdávám knihu jízd." prohlásil muž, který se opřel o auto.
"Co všechno v té knize máš?" zeptal se Akashi a malinko se mu zrychlil tep.
"Kam jsem jel a který den to bylo. Musí mi totiž sedět kilometry a spotřeba, mladý pane." odpověděl řidič, kterému bylo dost jasné, kam tím vším Akashi míří.
"Samozřejmě ale jen přibližně." podotkl řidič a pak dodal: "Pokud si například budete přát, abych místo domu vaší přítelkyně napsal zastávku v pizzerii, tak to nebude problém. Po opeře má nakonec hlad každý, no ne?"
"Raději nějakou jinou restauraci." podotkl Akashi a potom ho trklo ještě něco: "Když jsi nazval Yuzuki mojí přítelkyní…"
"Tak je to další věc, kterou bych měl vynechat?" zeptal se řidič klidným hlasem, když se Akashi zarazil uprostřed věty.
"Ano." přitakal tedy Akashi. Nebyl si v tomhle ohledu moc jistý jeho spolehlivostí. Nakonec ho platil otec a ne on.
"Sloužící se také můžou bavit o něčem jiném." podotkl mladík a Goto s vážnou tváří přikývl.
"Také, když jsem slečnu vezl předtím domů, tak bude lepší napsat návštěvu papírnictví nebo něco podobného že?" navrhl Goto s potutelným úsměvem.
"To zní výborně." přikývl Akashi a trochu se uklidnil. Goto ho chtěl podle všeho krýt a Akashi nebyl proti.
"Tak já prostuduju mapu a zítra se domluvíme, ano?" navrhl řidič a Akashi konečně vystoupil.
"Jistě a děkuju, Goto-san." odpověděl mladík a vydal se dovnitř.
"Dobrou noc, mladý pane." popřál mu ještě muž, než odjel s limuzínou.



Tak to byla návštěva opery. Snad jste s první pusou spokojeni aspoň tolik jako Akashi. Mimochodem myslíte, že Goto udrží tajemství?

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 RenataKuchiki RenataKuchiki | 1. října 2018 v 11:51 | Reagovat

Kawaiiiii <3 <3 <3 Bože to bylo sladký :-) ale úžasný :-) Miluju tvoje povídky a způsob, jak je píšeš :-) Už teď se těším na další!!!!!

2 IceSun685 IceSun685 | 1. října 2018 v 19:20 | Reagovat

[1]: To jsem moc ráda :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama