Aomine Seijuro 40

15. října 2018 v 8:53 | IceSun685 |  Aomine Seijuro
"Máš novinky?" zeptala se mladá služebná, když se Goto objevil v prostorách pro sloužící, kde měl on i mnoho dalších svůj pokoj. To se obecně Gotovi líbilo, protože měl nejen na řidiče obrovský plat, ale taky nemusel platit nájem. Muži bylo dvacet sedm let a touhle prací si plánoval dost vydělat, než si najde práci se stálou pracovní dobou, byt a všechny ty věci kolem, které by se tak líbily jeho rodičům.
"Myslím, že bych je nechal na později. Jsem celkem unavený." rozhodl se Goto odbýt mladou komornou, která byla mladší jen o dva roky.
"Až moc unavený?" zeptala se mladá žena a pousmáním a Goto se rozhlédl po prázdné chodbě, než otevřel dveře svého pokoje a kývnutím ji pozval dál.


Další den Goto odvezl Akashiho ke škole a cestou se ještě domluvili, jaké zastávky má muž napsat do své knihy jízd.
Když se ovšem Goto vrátil domů, tak ho čekalo nepříjemné překvapení. Ve skutečnosti to ale tak překvapivé zase nebylo, protože něco podobného mohl čekat. Každopádně byla zase přítomna většina personálu, kterou zajímaly nejnovější drby.
"Tak?" zeptal se Fujihara, na kterého se Goto malinko zamračil. Jen on měl moc ho před tímhle zachránit, ale místo toho to tu ještě řídil.
"Tak co? Odvezl jsem ho do školy." prohlásil Goto, který se pokusil kolem nich prosmýknout.
"Nás ale zajímá včerejší opera a ona hnědovlasá slečna." podotkl zahradník, který se dost možná pořád bál o své růže. Nebo naopak doufal, že najdou romantické využití.
"Ale no tak, lidi, vzal kamarádku do opery, je to bohatý kluk, tak nakonec proč ne." prohlásil Goto a jen doufal, že se mu podaří zmizet. Nešlo ani tak o Akashiho prosbu, jako mu přišlo hloupé prozrazovat něco podobného o soukromí jakéhokoliv kluka.
"Nás spíš zajímá, jak to proběhlo." podotkla jedna z komorných a Goto si všiml ušklíbnutí její kolegyně, které se ale rozhodl ignorovat.
"Vypadali, že se jim opera líbila." mlžil tedy dál Goto. Bylo těžké být součástí zdejšího kolektivu a zároveň udržet tajemství.
"No a vypadali i jako, že to bylo rande, nebo ne?" zeptal se napřímo údržbář, který ovšem jinak vypadal, že se tu ocitl jen tak omylem a vlastně je mu to fuk.
"I kdyby. Je mu šestnáct, tak ho nechte. Nikdo z vás by nestál o to, aby banda dospělých takhle probírala váš milostný život, nebo v případě šestnáctiletých spíš první lásky." řekl Goto káravě a doufal, že tím každého přinutí podívat se do svědomí.
"Nikdo mu tady nechce ublížit." ujistil ho majordomus a Goto se jen zamračil. "Jen potřebujeme vědět, na čem jsme, abychom se chovali odpovídajícím způsobem."
"A to znamená?" zeptal se tedy Goto s povzdechem a Fujihara odpověděl: "No mně, když bylo šestnáct, tak jsem o první přítelkyni řekl rodičům sám ve správnou chvíli a řekl bych, že náš chlapec taky nebude stát o to, aby se jeho otec dozvěděl něco, co zatím nemá vědět. Pokud je tedy jeho přítelkyně, pak bychom si měli dávat pozor na pusu a před jeho otcem mlžit."
"No já bych si ten pozor raději dával." řekl nakonec Goto trochu rezignovaně a v marné snaze ještě dodal: "Pro všechny případy."
"Dobře." přikývl tedy Fujihara s pousmáním. Vypadalo to, že má celkem jasno v tom, jak na tom jejich svěřenec s hnědovláskou jsou, i když neznal žádné detaily.
Úplně jinak na tom ale byla komorná Abiko, která se na Gota pobaveně usmála. Ona už detaily znala a Goto si nebyl jistý, jestli svůj včerejší slib, že o tom nikomu neřekne, skutečně dodrží. Nakonec v posteli toho člověk naslibuje hodně a také prozradí, jak zjistil Goto.

Yuzuki další den nemohla být spokojenější. Ne že by si přímo řekli, že spolu chodí, ale tak to byla spíš jen formalita, nebo to tak dívka alespoň viděla.
"Zdá se, že to proběhlo dobře." podotkla Fumiko, když zazvonilo na přestávku.
"Dostala jsem pusu." oznámila jí Yuzuki spokojeně a poněkud zasněně.
"Pak jsem ráda, že to vyšlo." přikývla Fumiko a zároveň si povzdechla: "Teď si asi budu muset najít jiný stůl na obědy, co?"
"Já tě přece nevyhazuju." ujistila ji hned hnědovláska, ale Fumiko se tomu jen pousmála.
"To já vím, ale kdo by chtěl dělat křoví čerstvě zamilovaným?" podotkla dívka a Yuzuki se začervenala. Představa, že by do ní byl Akashi zamilovaný se jí velmi zamlouvala. Reálně si ale nebyla jistá, jak to ve škole bude probíhat. Nakonec mladík jistě nebyl ten typ, co by své pocity dával nějak moc najevo, nebo z něj alespoň měla ten pocit. Yuzuki si ani reálně nebyla jistá, jestli s ní bude chtít sedět o samotě. Akashi byl basketbalová hvězda a taky premiant třídy. Samozřejmě ani peníze jeho rodiny nebyly žádným velkým tajemstvím. Dost lidí si ho všímalo a dost dívek o něj zase stálo, což se Yuzuki líbilo ještě míň než to první. Byla teda otázka, jak otevřeně bude dávat najevo svou náklonnost k ní.

Během obědové přestávky se její obavy naplnily jen z části. Nedostala sice pusu na přivítanou, ale Akashi se na ni usmál a sedl si s ní o samotě ke stolu. Natáhl taky ruku s jasným záměrem, takže mu do ní vložila dlaň.
"Jak ses měla?" zeptal se Akashi a Yuzuki se na něj spokojeně usmála.
"Bude hloupé, když řeknu, že jsem se dneska zvlášť těšila na oběd?" zeptala se dívka s mírným začervenáním.
"Vůbec ne." zavrtěl Akashi hlavou a potom dodal: "Co kdybychom se tedy domluvili na nějaké mimoškolní aktivitě?"
"To zní dobře." přikývla hned dívka s širokým úsměvem a Akashi jí silněji stiskl ruku.
"No tak co po škole?" navrhl mladík a dodal: "Můžeme jít do cukrárny, nebo kamkoliv budeš chtít."
"Cukrárna stačí." ujistila ho dívka a trochu neochotně ho pustila. Tuhle ruku ale nakonec potřebovala k jídlu.
Akashimu to ale nijak zvlášť nevadilo, protože se sám chtěl najíst a tak se dál bavili jen o hudbě, čímž tak trochu navázali na rozhovor o opeře.

Takumi se sám pro sebe zamračil. Viděl svou sestru s rudovlasým mladíkem sedět už dřív, ale teď to i z téhle dálky působilo jinak a nejen proto, že ji nějakou dobu držel za ruku.
Ne že by sestře nepřál, aby s někým byla, ale mladík by byl mnohem raději, kdyby si vybrala někoho jiného. Ani některý z jeho senpaiů by mladíkovi tak moc nevadil, jako mu vadil kapitán.
"Nějak se mračíš." oznámil mu povědomý hlas a Takumi se podíval na Fumiko. Dívce se nechtělo sedět samotné a tak si vybrala jeho společnost. Mladík obvykle seděl se spolužáky nebo se spoluhráči, ale dneska neměl náladu na nikoho z nich.
"Ty z toho máš radost?" zeptal se tedy Takumi. Jeho sestra vypadala šťastná, čímž to bylo ještě horší.
"No ne že by byl zrovna můj typ, ale není špatný." pokrčila Fumiko rameny a posadila se vedle mladíka.
"Jasně že není špatný. Ale je to můj kapitán, což mi dost komplikuje život." postěžoval si Takumi.
"Chápu, ale tak myslím, že zrovna Seijuro se k tobě zvládne chovat pořád stejně. Měl jsi snad nějakou protekci, když byla jen kamarádka?" zeptala se Fumiko a Takumi pokrčil rameny. Měl ovšem pocit, že mu tehdy na začátku roku dal Akashi jěstě jednu šanci, kterou by jinému hráči po tom strašném výkonu minule asi nedal.
"Myslím, že to bude v pohodě." podotkla Fumiko bezstarostně a Takumi pak s povzdechem dodal: "Jen pokud jim to vydrží."
"A když ne?" zeptala se tedy dívka zvědavě.
"Tak mu budu muset rozbít nos za to, že jí zlomil srdce, a to by mi vážně zkomplikovalo život…" povzdechl si mladík a svoji nechtěnou společnici tím rozesmál.
"Tak snad jim to vyjde." podotkla dívka a pustila se do jídla, stejně jako on.



Tak každý se s tou novinkou pere po svém. :)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 RenataKuchiki RenataKuchiki | 15. října 2018 v 9:55 | Reagovat

Ehm Gota a komornou komentovat nebudu :-D ale jsou skvělí :-D celé služebnictvo je fajn :-) Parádní kapitolka a už teď se těším na další :-) a být čerstvě zamilovaná je hrozně fajn *cítí se zasněně* :-) <3 No, každopádně už aby bya další!!! :)

2 IceSun685 IceSun685 | 16. října 2018 v 19:24 | Reagovat

[1]: JO jo neboj to bude a služebnictva tam taky bude dost :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama