Aomine Seijuro 41

29. října 2018 v 9:50 | IceSun685 |  Aomine Seijuro
Od jejich první pusy uběhlo už pár týdnů, ale Yuzuki byla stejně spokojená jako na začátku. V opeře byli ještě jednou a také navštívili divadlo, kromě cest za kulturou také chodili do cukrárny a do restaurace. Také spolu ale pořád hráli Shogi, takže byl Akashi čas od času také u ní v bytě. Zvláště při těch návštěvách to ale spíš vypadalo, jako sraz kamarádů. Mladík ji samozřejmě líbal, obvykle na přivítanou a také na rozloučenou, ale jinak se toho ve skutečnosti od dob, kdy byli přáteli, vlastně moc nezměnilo. Yuzuki to ale nijak zvlášť nevadilo. Mladík byl její první kluk, takže jí stačilo ho jen líbat a objímat.
Akashimu to navíc stačilo taky. Především mu vyhovovalo, že se úspěšně vyhýbal případnému pozvání k sobě domů. Dívka tam už sice byla, ale on nechtěl pokoušet štěstí. Jeho otec se nakonec o ničem nezmínil, takže služebnictvo nejspíš nemělo žádné zajímavé informace a on to tak chtěl nechat co nejdéle.

Mladík ji obvykle ve škole nelíbal, ale když škola skončila a oni měli sraz před ní, tak na pusu nikdy nezapomněl, jako třeba teď.
"Na tohle jsem se těšila celý den." oznámila mu dívka, která mu obtočila ruce kolem krku.
Akashi se nejprve usmál a potom ji znovu krátce políbil, než řekl: "To já taky."
Yuzuki ho pak pustila a jen mu vložila ruku do připravené dlaně. "A co teď?" zeptala se dívka, ale Akashi jen pokrčil rameny.
"Cokoliv si budeš přát." rozhodl mladík a Yuzuki se tedy zamyslela.
"Chtěla bych, abys mi zahrál na housle. Ještě jsem tě hrát neslyšela." prohlásila tedy dívka a Akashi se trochu zarazil. Poněkud to kazilo jeho plán držet ji dál od služebnictva a svého domu.
"Nemám nic připravené." řekl tedy Akashi a doufal, že to bude stačit. Alespoň tedy prozatím.
"Tak příští týden?" zeptala se dívka s úsměvem a Akashi přikývl. Nikdy jí nakonec neuměl říct ne.
Jediný problém byl v tom, že si o tom musel promluvit s Gotem a potom případně i s majordomem.
"Takže co jít zatím do cukrárny?" zeptal se mladík a Yuzuki ho místo odpovědi políbila.
"Výborně." řekl tedy mladík a vydal se s ní dál po cestě. Nikdy nebyl nějak zvlášť na sladké, ale i tak by už mohl do cukrárny dojít i poslepu. Navíc tam měli i kelímek s nakrájeným ovocem, který si dával raději než skutečné zákusky. Byl už konec června a pomalu začínalo být venku příjemné teplo vhodné na procházky. Cukrárna už i vytáhla venkovní posezení, ale oni si i tak sedli dovnitř.
Yuzuki si dala zmrzlinu a tentokrát ji napodobil i Akashi, i když i k ní měl ovoce. Chodili spolu už skoro dva měsíce a mladík jen přemýšlel, jestli se podobně krátká výročí slaví. Když to byl měsíc, tak jí dal alespoň kytku, ale slůvkem se ani nezmínil o tom, že by to bylo výročí.
'Co si myslíš ty?' zeptal se Akashi druhého já, které bylo poslední dobou hodně potichu. Akashi si ve skutečnosti ani nepamatoval, kdy spolu mluvili naposledy. Snad někdy minulý měsíc během testu z matiky.

Myslím, že kytkou nikdy nic nepokazíš, když tvoje holka zrovna není alergická na pyl…

Akashi s druhým já souhlasil, protože Yuzuki rozhodně alergická nebyla a podle všeho kytky dostávala moc ráda.

Večer pak mladík po krátké procházce doprovodil dívku zpět domů a políbil ji na rozloučenou, než se vydal na parkoviště o ulici dál, kde na něj Goto obvykle čekal. Akashi ho vždycky předem prozvonil, aby tam nestál zbytečně brzy, ale ne vždy dokázal odhadnout, jak dlouho bude s Yuzuki ještě před domem. Dnes tedy každopádně dorazil chvíli před Gotem, který už věděl, že se nemá ani obtěžovat vysedat, protože Akashi zastával názor, že si docela dobře otevře i sám.
"Můžeš chvíli počkat, Goto-san?" zeptal se Akashi muže, když nasedl.
Řidič tedy vypnul motor a otočil se na svého svěřence s otázkou: "Čekáme ještě na někoho?"
"Ne, jen jsem si s tebou chtěl promluvit." odpověděl Akashi klidným hlasem. Od jejich posledního rozhovoru na téma utajování Akashi neměl pocit, že by potřeboval nějaký další, ale teď chtěla dívka přijít na návštěvu.
"Řekl jsi někomu o mně a Yuzuki?" zeptal se tedy mladík a pokusil se o neutrální výraz.
"Ne tak docela." odpověděl řidič diplomaticky, i když si až moc dobře uvědomoval, že to všichni moc dobře vědí.
"Můžeš to rozvést?" vybídl ho Akashi a Goto si povzdechl.
"No myslím, že to je všem jasné, mladý pane." prohlásil tedy řidič opatrně. Přemýšlel, jestli o tom Akashimu neměl sám říct, ale to by tehdy čerstvě zamilovaný mladík asi nevzal moc dobře.
"Ale nikdo o tom nemluvil s mým otcem." podotkl Akashi a řidič jen poznamenal: "Kdy se váš otec dozví o vaší dívce, je jen vaše záležitost, mladý pane. Alespoň tak jsem to zaslechl a tím se také sám řídím."
"Takže, i když Yuzuki přijde na návštěvu, tak to nikdo otci neřekne." poznamenal mladík, ale i když to bylo spíš konstatování, tak na to chtěl odpověď, což Goto tak trochu vycítil. Ujištění se nakonec hodilo vždycky.
"Myslím, že není důvod, aby se v našem postoji něco změnilo, mladý pane." prohlásil tedy Goto a ještě dodal: "Můžu to ale ještě zdůraznit ostatním pokud chcete."
"A můžeš to udělat, tak nějak diskrétně?" zeptal se mladík, který neměl nejmenší ponětí, jak informovaní jsou ostatní členové služebnictva.
"Postarám se o to, mladý pane." přitakal tedy Goto, který byl tak trochu rád, že to teď už oficiálně všichni mohli vědět.
"Díky, Goto-san, teď můžeme vyrazit." řekl mu Akashi a řidič tedy znovu nastartoval.

"Ahoj." zavolala Yuzuki u dveří, a i když bratra neviděla, tak věděla, že tu je, protože se svítilo.
"Čau." ozval se mladík, který seděl na gauči. To co měl v klíně, ale moc nepřipomínalo látku do školy.
"Máš už úkol do matiky?" zeptala se dívka prosebně a položila tašku na zem.
Takumi se malinko ušklíbl a podotkl: "Pamatuju časy, kdy jsem já škemral úkoly po tobě. Tehdy jsi mi je nechtěla půjčit, vzpomínáš?"
"Tehdy mi bylo osm a tys mě ještě tahal za vlasy." namítla Yuzuki a posadila se vedle něj, aby se mohla podívat, co to studuje. I když chodila s Akashim a občas ho s podobnými papíry viděla, tak nákresům stejně moc nerozuměla, i když chápala, že je na nich herní strategie.
"To máš na zítra?" zeptala se dívka a doufala, že její projev zájmu bratra trochu obměkčí.
"Ne… až na sobotu, ale chci si to našprtat co nejdřív. Tentokrát budu hrát v základní sestavě, víš?" prohlásil její bratr pyšně a ona se na něj usmála.
"Pokud já nebudu mít matiku, tak nebudu moct být s tvým kapitánem a on pak jistě nebude mít dobrou náladu při tréninku." podotkla dívka a její bratr protočil oči.
"Máš zvláštní styl vyjednávání, víš? Každopádně sešit mám na stole. Pak ho tam vrať." podotkl její bratr a znovu se zahleděl na herní plán.
"Díky." prohlásila tedy jeho sestra a rovnou se vydala do jeho pokoje. Ten úkol by stihla i tak, ale to by šla spát dost pozdě a navíc se ještě chtěla podívat na angličtinu, takže se jí bratrova nedobrovolná pomoc docela hodila.



Tak čas nám trochu pokročil a já doufám, že vám to nevadí. :)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 RenataKuchiki RenataKuchiki | 29. října 2018 v 16:22 | Reagovat

Nene, nevadí :-) Jsem zvědavá, jestli to Seijuro někdy otci řekne, že má dívku :-D Ale jsou fajní :-) Těším se na další díl :-)

2 IceSun685 IceSun685 | 29. října 2018 v 17:50 | Reagovat

[1]: Tak to jsme ráda, jinak pokud jde o otce tak Akashi překvapivě zastává názor čím později tím lépe :D

3 RenataKuchiki RenataKuchiki | 29. října 2018 v 18:23 | Reagovat

[2]:To z něj má asi slušnej vítr :-D :-D  no psíš aby to nebylo pak horší :-D

4 IceSun685 IceSun685 | 29. října 2018 v 21:23 | Reagovat

[3]: Myslíš, když to bude dolouho tajit? :-D No to se uvidí :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama