Basketbalová hlava 65

8. října 2018 v 20:00 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Oba dva jen tak leželi v posteli. Byli nazí a Yukiovi by to jindy přišlo hloupé. Teď to ale bylo tak nějak v pořádku. On uspokojil ji a Kumi mu to pak vrátila.

'Bylo to tak zatraceně příjemné!'


Hnědovláska ležela na břiše, zatímco on zůstal na zádech, tak jak si lehl po vyvrcholení. Teď se ale obrátil také na břicho a pohladil ji po zádech. Kumi k němu tedy otočila hlavu a usmála se.
"Jsi… spokojená?" zeptal se mladík trochu váhavě.
Hnědovláska nejprve zamyšleně nakrčila čelo a potom se nejistě zeptala: "S dneškem?"

'Asi jsem se nevyjádřil moc přesně…'

"No to taky, ale myslel jsem spíš s námi." vysvětlil jí Yukio a pak váhavě přidal: "Se mnou."
Kumi nejprve překvapeně zvedla obočí, ale potom se usmála a přivinula se mu k boku. Yukio se tedy trochu otočit a objal ji kolem pasu. Držet mladou, krásnou a především zcela nahou ženu bylo jistě vzrušující, ale on na to právě teď ani nepomyslel. V hlavě mu ležela jen jeho otázka.
"Nemohla bych ani být spokojenější." ujistila ho Kumi a mladík se usmál. Tohle bylo uklidňující.
"Tehdy v té cukrárně. Vím, že sis mě vybrala náhodou nebo spíš proto, že jsem byl po ruce, ale ty ses mi líbila už od začátku, víš?" začal ale znovu Kasamatsu.

'Nevím, proč o tom vůbec mluvím. Ona o mě přece stojí a je jedno jak si mě vybrala.'

"Taky ses mi líbil. Jinak bych tě nepolíbila." prohlásila dívka a pak dodala: "Možná ses mi nakonec líbil až moc, protože bylo tak snadné se do tebe zamilovat."
"Myslím, že to bych měl říkat spíš já." zasmál se mladík.

'Neřekla ona před chvílí, že mě miluje? Nebo možná ne. Teda nebyla to přesně ta slova, ale i tak…'

"Zamotala jsi mi hlavu skoro hned, jak jsme se poznali." dodal mladík a pak se trochu zarazil. Bylo hloupé říct to nahlas. "Než jsem se nadál, tak jsem tě miloval." dodal nakonec rozpačitě.
Hnědovlasá dívka se v jeho náručí trochu zavrtěla a z části se zvednula, aby mu viděla do tváře.
"Já nevím, kdy jsem se do tebe zamilovala. Jednou jsem se prostě probudila a zjistila jsem, že to tak je. Že tě prostě miluju." řekla hnědovláska a zahleděla se mu do očí. Její bývalý přítel se na ni nikdy takhle nedíval.

'Miluje mě. Nakonec mě vážně miluje! Nejsem jen útěcha nebo náhrada. Miluje mě!'

"Jsem moc rád, že šel tehdy na záchod Kobori a ne já." zasmál se Kasamatsu a Kumi se k němu na chvíli přidala, než si opět lehla do jeho objetí.
"Taky jsem moc ráda."

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ozvalo se zašustění sítě a mladík se malinko pousmál. Basketbal byl sport plný zvuků. Skřípění bot na palubovce, úder míče o zem při driblingu, ale tenhle zvuk, zašustění sítě, když míč projde obručí, byl rozhodně ten nejkrásnější.
Míč dopadl na zem a ozval se úder. Trochu jiný, než když míč dopadne při zápase.

'Nakonec nejsem v tělocvičně, tak to musí znít jinak.'

I tak to ale byl uspokojivý zvuk, který se zopakoval, když se míč znovu odrazil, i když ne tak hlasitě. Znovu už ovšem nedopadl, protože ho mladík zachytil. Povrch míče už byl sedřený častým používáním, i když to ještě nebylo neúnosné. Navíc neměl tenhle konkrétní míč nijak dlouho.

'I tak ale potřebuju nový míč.'

Síť opět zašustila, když přes ni míč prošel znovu.

'Tentokrát to bude jiné. Vím, že bude. S Too jsme předtím prohráli jen těsně a tentokrát určitě můžeme vyhrát. Navíc pokud budu opět čelit Aominecchimu, tak budu líp připraven.'

Blonďatý mladík na okamžik zavřel oči a ve tmě, která se za nimi objevila, se začal znovu odvíjet jejich prohraný zápas. Vždycky to dělal takhle. Jen zavřel oči a přesně si vybavil každý pohyb, který pak dokázal zopakovat. Při hře často napodoboval to, co právě viděl. Nebyl k tomu žádný logický důvod, i když to často rozhodilo soupeře, což Kasamatsu považoval za užitečné. Kise měl spoustu pohybů, které mohl udělat, v téměř nekonečné zásobě. Instinktivně ale vybíral ty, které měl živě v paměti, což se rovnalo tomu, co se právě naučil během zápasu.
S Aominem a ostatními zázraky to ale bylo jiné. Jejich pohyby byly těžší a Kise si je od zápasu s Too často v hlavě přehrával.

'Aominecchi.'

Ozvaly se údery míče o zem, zatímco Kise přecházel od jednoho stylu driblingu ke druhému v přesném napodobení Aomineho fint.

'Midorimacchi.'

Údery přestaly, když mladík sevřel míč a obrátil se ke koši na protější straně hřiště. Jeho tělo plynule přešlo do střelecké pozice, která byla zrcadlovou kopií té Midorimovi. Nejtěžší na tom celém byla změna ruky. Midorima střílel levou rukou, což bylo něco, co Kise napodobit nemohl. I přes to, že zkopíroval mnoho stylů basketbalu i od leváků, tak nedokázal vystřelit tak těžkou střelu jinou než dominantní rukou.
Hřištěm se ozval Kisem nejvíc nenáviděný zvuk v basketbalu. Zadunění, když se míč odrazí od obruče ven.

'Pokazil jsem to? Možná je ten míč už v moc špatném stavu. Nakonec povrch míče ovlivní jeho aerodynamické schopnosti. Ne to by jistě neudělalo takový rozdíl. Nebo ano? Možná také fouklo, i když já nic necítím.'

Mladík se rozhlédl kolem sebe, jestli se pohne alespoň jeden jediný lístek na stromě.

'Pořádně ty listy ani nevidím, tak jak to mám poznat? A vůbec, kdy se tak strašně setmělo?'

Setmělým hřištěm se ozvaly kroky, když se mladík vydal pro míč. I když ho ale zvednul, tak ho znovu nevystřelil, ani nezačal driblovat. Za zavřenýma očima se mu opět míhaly obrazy. Byly to Midorimovy zápasy. Kdyby se na ně díval někdo jiný, tak by ho možná napadlo, že jsou divné. Nakonec všechno bylo zrcadlově převrácené.
"Možná jsem to přece jen pokazil." zašeptal mladík nakonec a míč schoval. Bylo devatenáctého listopadu a venku byla už dávno tma. Nebyla to ale taková ta večerní tma, když se večer brzy stmívalo. Tohle byla noční tma.

'Už jsem měl být dávno v posteli.'

Mladík se ještě jednou podíval na míč a potom ho prohodil obručí. Znovu už ho ale nezvedl a místo toho vyrazil pryč. Kise potřeboval nový míč. Takový, s jakým bude hrát na Winter Cupu. Trénovat s tímhle nemělo smysl, stejně jako nemělo smysl si ho nechávat. Možná ho tu ale někdo najde ležet pod košem.

'Možná nějaké děti ze základky. Nakonec ten míč se ještě pořád dá použít. I když pro mě už je bezcenný. Jim by ale určitě stačil, aby si užili nějakou zábavu. No, a pokud ne, tak ho vyhodí místo mě.'

Mladík se pomalu vydal pryč z hřiště a směrem domů.

'Včera jsme si napsali cvičné testy. Ty minulé dopadly katastrofálně, ale to mě alespoň seznámilo s Ayme. Tyhle by ale měly dopadnout dobře. Při troše štěstí nad osmdesát pět procent. No, a pokud ne, tak ty opravdové tak dopadnout musí!'

Mladík kdysi, před tím, než se stala jeho přítelkyní, s Ayme uzavřel dohodu. Dívka slíbila, že s ním půjde na rande, pokud dostane osmdesát pět procent z dalších srovnávacích testů. Černovláska s ním sice chodila už teď, ale Kise chtěl i tak dodržet jejich dohodu a získat kýžený výsledek.

'Jen kdyby ty hloupé testy nebyly těšně před Winter Cupem.'

Testy se budou konat v pátek šestnáctého prosince. Tréninky školních klubů tak skončí o týden dřív.

'To znamená jen tři týdny tréninků. Po zkouškách je pak hned kvalifikace na Winter Cup. Jak by mi ale mohly ty tři týdny stačit? Ach jo…'

Kvalifikace na Winter Cup se mohou zúčastnit jen ty nejlepší týmy z Interhigh. Letos ovšem kvůli výročí jí uniknou týmy z finále Interhigh, které postoupí automaticky.

'To znamená Rakuzan, kde je Akashicchi, a Aominecchiho Too.'

Všichni ostatní jsou pak v osmičlenných skupinách podle svých prefektur.

'V pondělí hned po zkouškách se těch osm týmů v každé skupině sníží na čtyři, které pak hrají mezi sebou. Ten první zápas je tedy nejdůležitější a nesmíme ho prohrát. Ne tedy, že by se něco takového skutečně mohlo stát.'

V jejich skupině byly čtyři nejlepší týmy z Kanagawy a pak další čtyři ze sousední prefektury. Pouze Tokyo dokázalo svou skupinu zaplnit samo, i když místo Too, které mělo postup jistý, přišel tým z jiné prefektury.
Bez ohledu na to, jaké týmy ovšem ve skupině bude Kaijo mít, tak žádný z nich neměl šanci je porazit, takže se vlastně sedm týmů pralo o jediné místo.

'Nebo spíš šest, protože jeden tým vyřadíme. Tak jako tak, ale nebudu při kvalifikaci potřebovat pohyby ostatních zázraků.'

Třetí zápas pak byl dvaadvacátého prosince a po něm ve škole začínaly dvoutýdenní prázdniny. Škola pak začala pátého ledna a první zápas Winter Cupu byl v úterý desátého. Právě na něj Kise tak usilovně trénoval. Jakmile dojde na zápas s Generací zázraků, tak bude potřebovat jejich pohyby.

'O prázdninách budeme nejspíš jako tým trénovat, tak jako v létě. Na Teiko jsme taky jezdili pryč. I když na Nový rok jsme se vraceli. Někdo taky jel později kvůli Vánocům. Nechápu proč, takhle hloupě přijít o trénink. Hmm… letos bych Vánoce ale možná neměl zazdít. S mámou jsem je neslavil, co mi bylo deset. Zajímalo by mě, jestli je nějak slaví Ayme. Pokud ne, tak bychom spolu mohli někam jít na večeři. Nakonec hodně párů na Vánoce chodí spolu ven a ulice jsou hezky nazdobené. Možná si ale dají všichni dort, takže budu sám, pokud mi něco nevymyslí táta. Ach jo… I tak bych ale Ayme možná mohl dát dárek.'

Mladík zamyšleně vešel do svého bytu, zatímco pustil z hlavy basketbal a začal vymýšlet dárek. S myšlenkami na dívku a na to, co by se jí asi tak líbilo, pak také usnul.



Tak nejtěžší na tomhle díle bylo nakonec rozhodnutí, jestli mám psát Vánoce nebo vánoce. Čeština nakonec ale vyhrála, takže jsem dala Vánoce, i přes skutečnost, že pro Kiseho a Japonce osobně se nejedná o státní svátek, což je u nás důvod k velkému písmenu, a i na Štědrý den jdou normálně do práce.
Jinak pokud vás to zaráží, tak Vánoce jsou křesťanský svátek, tedy něco, co v Japonsku sice existuje, ale nemá to tradici, takže žádný kapr se salátem, dárky dětem, nebo nazdobený stromeček v obýváku. Podle internetu si dárky dávají především mladé páry, které zajdou ven na večeři, nebo se jí dort (docela obyčejný i když příslušně nazdobený). Osobní zkušenost ale samozřejmě nemám, takže kdyby někdo ano, tak dejte vědět, jsem docela zvědavá.
Jinak taky ty data, která jsem uvedla, berte s rezervou. Samozřejmě nevím, jak jim to tam vychází doopravdy se zkouškami a tím vším, takže je to jen hrubý odhad.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 RenataKuchiki RenataKuchiki | 8. října 2018 v 20:53 | Reagovat

Jeeee další hlava :-) Parádní kapitolka, taková oddechová :-) Užila jsem si ji a data nedata bylo to super :-D těším se na další dílek <3

2 IceSun685 IceSun685 | 8. října 2018 v 21:23 | Reagovat

[1]: Jo no ale i odpočinkové kapitolky jsou potřeba. :-) Nemůže to být pořád drama :-D

3 RenataKuchiki RenataKuchiki | 8. října 2018 v 21:30 | Reagovat

[2]: To naprosto souhlasím :D taky to tak dělám :-D

4 Evickar Evickar | 8. října 2018 v 21:48 | Reagovat

Já tomu ráda říkám ticho před bouří :-D Jinak skvěle napsané, jako vždy. Obzvlášť mě potěšilo, jaký problém má Kise s technikou mého miláčka Midorimy :-D

5 IceSun685 IceSun685 | 9. října 2018 v 8:20 | Reagovat

[4]: Jo ticho před bouří se mi líbí, ale pokud jde o Midorimu, tak všichni víme, jak tu jeho techniku zvládne. :-D Trénovat je ovšem potřeba. 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama