Závazek ke klanu 11

13. března 2019 v 7:50 | IceSun685 |  Závazek ke klanu
Další den, šlo všechno ještě pomaleji než v pátek. Nebylo to vlastně nijak zvlášť překvapivé, jelikož včera se byl podívat především na ty dámy, které šlo najít snadno, i tak ovšem doufal, že bude mít do večera alespoň většinu obchůzek za sebou. Nakonec mu ale zbylo osm dam, které vůbec nenašel a musel tedy tuto chybu napravit další den. Naštěstí to ale stihl ještě relativně v čas, takže mohl dodělat své povinnosti a alespoň se připravit na večerní ples.

Byakuya si byl poměrně jistý, že ze třinácti možných nevěst, které nevyloučil v předchozích dvou dnech, by tam měl zcela jistě narazit alespoň na pět z nich. S největší pravděpodobností, jich tam ale bude mnohem víc. Šlechtičny často neměly nic moc lepšího na práci, než brát své dcery na podobné akce. Každá mladá žena ze šlechtického rodu by si nakonec měla najít nějakého manžela. Samozřejmě existovaly i výjimky a u některých klanů také zastávaly vůdčí postavení ženy, jako byl klan Shihoin. Většina klanů ovšem stále upřednostňovala spíš muže a ženy se v takovém případě obvykle staraly jen o domácnost, případně výchovu dětí. Byla sice otázka, jak moc děti vychovávaly jejich matky a jak moc tuto roli zastával zástup chův, ale to nic neměnilo na tom, že se ženy jen málokdy zapojovaly do politiky, nebo záležitostí manžela. Dcery tak měly v klanu většinou jen jednu skutečnou úlohu, dobře se vdát. To byl nakonec také důvod, proč se většina oslav a bálů vůbec konala.
Kapitán šesté jednotky proto očekával, že zde narazí na víc než jednu mladou ženu ze svého seznamu. Zbývalo si s nimi jen promluvit, což nejspíš znamenalo vyzvat je k tanci.

Rukia se unaveně svalila na zem. Bolela ji z toho hlava.
"Jsi v pořádku?" zeptal se jí Renji poněkud znepokojeně. Jestli se tak moc bojí o ni, nebo ho spíš trápí, že by jim mohlo něco uniknout, byla otázka.
"Jsem jen unavená," podotkla Rukia s povzdechem. Oba dva a vlastně i Ichigo, i když to byl nezvaný účastník jejich skupinky, pokračovali v předchozí strategii. Rukia se tedy musela každou chvíli soustředit na bratrovo reiatsu a napsat, kde se momentálně nachází.
"To je to tak namáhavé?" zeptal se Ichigo zamyšleně a Rukia se zamračila. "Nebylo by, kdyby můj bratr nepotlačoval své reiatsu tak zodpovědně."
"Aha." řekl tedy Ichigo a podíval se na Renjiho, jestli tomu rozumí. Podkapitán šesté jednotky nejprve jen pokrčil rameny a pak se zeptal Rukie: "No a víš teda, kam šel?"
"Podle toho místa a toho, jaký máme čas, bych řekla, že na nějakou šlechtickou slavnost," podotkla černovláska a promnula si kořen nosu.
"To zní docela zábavně," prohlásil Ichigo s úsměvem.
"Šlechtická zábava moc zábavná vlastně není," namítla ale Rukia poněkud nezaujatě. Na několika oslavách byla, protože se to po ní chtělo, ale vůbec nikdy se nebavila.
"Byakuyu to možná baví," namítl tedy Ichigo, ale Rukia namítla: "Vždycky chodil jen na ty, na které musel."
"A na tuhle musel jít?" přidal se do jejich konverzace Renji.
Jejich společnice se posadila a podotkla: "Ani nevím, co je to za slavnost, takže ti to nedokážu říct."
"Hmmm…" udělali oba dva a podívali se na sebe. Jestli něčemu nerozuměli, tak to byla šlechta. Rukia navíc musela uznat, že ona na tom ve skutečnosti není o moc lépe. Sice byla členem šlechtického rodu, ale jen adoptivně, takže se jí toho mnoho vůbec netýkalo.

Byakuya měl pocit jako by mluvil s někým, kdo jen recituje básničku. Jediný problém byl, že slova, která slyšel, se vlastně moc nerýmovala.
Byl tu už tři hodiny a mluvil se čtyřmi dívkami. Dokud se ptal na běžné věci, tak dostával ty samé odpovědi. Všechny dívky si očividně myslely, že na otázky o tom, co mají rády a jak tráví svůj volný čas, je třeba odpovědět něco jako vyšívání, nebo péče o zahradu. Pokud se však Byakuya zeptal na něco, k čemu bylo potřeba se zamyslet a říct svůj vlastní názor, tak se všechny čtyři ukázaly jako velmi tiché dívky.
Všechny sice byly dobře vychované, slušné a krásné, ale neměly nic, co by ho mohlo zaujmout. Navíc jen jedna z nich se ukázala dost chytrá na to, aby zvládla jeho otázky alespoň nějak zaonačit, nebo odvést řeč někam pryč. Tu jedinou, černovlásku jménem Akazawa Hotaru, se tedy rozhodl na svém seznamu ještě nechat. Poslední ze čtveřice na druhou stranu byla tak jednoduchá, že ani přesně nepochopila, co se po ní chtělo. Po třech otravných rozhovorech a několika hodinách na to navíc Byakuya už neměl nervy, takže se dívce omluvil, hned jak to šlo a vypadnul. Jediné vhodné místo ovšem byl balkón za závěsem, pokud by samozřejmě nechtěl odejít úplně. V sále ovšem byly i další dívky, se kterými by měl promluvit. Zbývalo mu jen patnáct dní a ne zrovna nejvíc oslav. V tomhle ohledu tedy platilo čím dřív tím líp.
Právě teď ale potřeboval Byakuya tomu všemu aspoň na chvíli uniknout, k čemuž se balkón hodil dokonale.
Kapitán šesté jednotky proto zamířil právě tam a úlevně vydechl. Trocha čerstvého vzduchu mu navíc mohla jen prospět.
"Schováváte se?" zazněla otázka, která přerušila úlevu, kterou cítil, když opustil sál.
Byakuya si nevšiml, že na balkóně je ještě někdo jiný, dokud ta osoba nepromluvila. Nebylo to zrovna nejopatrnější, ale v Seireitei a hlavně tady byl nakonec v bezpečí. I tak byl ale přesvědčený, že si jí měl všimnout mnohem dřív. Sám pro sebe se tedy malinko zamračil kvůli tomuto malému selhání a podíval se na majitele hlasu.
Byla to mladá žena. To nejzajímavější nejspíš bylo, že nevypadala ani jako šlechtična a ani jako služebná. Byakuya si ve skutečnosti nebyl jistý, kam by ji měl vlastně zařadit. Na pohled mladá žena na sobě měla kimono, které bylo příliš obyčejné na šlechtičnu, ale zároveň neodpovídalo klasickému oblečení sloužících. Zajímavé také bylo, že měla rozpuštěné vlasy. Žádná šlechtična by nevyšla na veřejnost neupravená. Všechny měly vyčesané vlasy v různě složitých drdolech. Žena před ním, ale neměla ve vlasech vůbec nic. Žádné ozdoby ani stuhy. Jednoduše jí splývaly na záda v bohatém vodopádu. Její vlasy byly bezesporu velmi krásné. Dlouhé až po pás a lehce zvlněné. Stejně tak měla žena krásnou i tvář. Byla to přirozená krása, protože na sobě neměla žádný make-up.
'Musí to být něčí sloužící.' rozhodl se nakonec Byakuya. Žádná šlechtična by nakonec nevyšla z domu nenamalovaná.
"Jen jsem potřeboval na vzduch." podotkl Byakuya, i když sloužící nemusel říkat vůbec nic.
"To já taky." zašeptala žena spíš jen pro sebe a zadívala se před sebe. Očividně neplnila svoje povinnosti, ale Byakuya jí to připomínat neplánoval. Místo toho se zase vrátil do sálu. Ta žena mu nakonec připomněla, že by se měl vrátit ke svým povinnostem, jakkoliv byly nepříjemné.



Doufám, že nejste zklamaní, že jsem tam nedala přímo rozhovor s nějakou šlechtičnou, ale já vážně nevím, na co přesně by se měl ptát, aby otestoval, jak jsou chytré…

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 RenataKuchiki RenataKuchiki | 13. března 2019 v 18:27 | Reagovat

Zklamaná??? Nikdy :-D Jen doufám, že si pan náročný včas vybere nějakou tu ženu :-D :-D Super kapitola a těším se na další :)

2 IceSun685 IceSun685 | 14. března 2019 v 16:25 | Reagovat

[1]: No tak to se uvidí. Je hold opravdu náročný ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama